Verze pro tisk: Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu dnes pro vás máme připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě nebude chybět romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Adaďives peršo vakeraha pal oda, so keren o Roma Brnatar. Džana amenca andro jekhetaniben IQ Roma servis. Tiž amenca vakerelas e etnografka Eva Davidovo.

Nejdříve se vydáme mezi brněnské Romy do sdružení IQ Roma servis a poté se společně s etnografkou Evou Davidovou ohlédneme za dějinami českých Romů od konce 2. světové války.

Tiž vakeraha palo cikne čhavore, save mukle o daja the o dada, palo romane džuvľija, save sas ko Brusel andro Evrospsko parlamentos. Mek tumen adaďives dodžanena, so kerel e grupa Gulo čar Brnatar u kaske u kaj bašavela.

V O Roma vakeren se vydáme do organizace Fond ohrožených dětí, dozvíte se, jaké informace přinesly romské ženy, které se vrátily z Evropského parlamentu a řekneme vám o turné skupiny Gulo čar z Brna. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Brněnská společnost IQ Roma Servis se rozrůstá o nové odborníky, kteří se věnují dětem ulice. Náctiletí se potýkají s problémy, se kterými si mnohdy nevědí rady. Často na poslední chvíli se daří vyřešit svízelné situace a zlepšuje se i docházka dětí do školy. Nejen o tom si Jan Mišurec povídal s pedagogickou asistentkou Terezou Mertovou.

"Já jsem zde zatím na půl úvazku, od července bych měla být na celý úvazek. Děti od 13 do 18 let doučuji, dále pro ně děláme kroužky, tancování, výtvarnou výchovu, divadlo."

"Teď jsme měli Valentýnskou besídku, tam přišlo hrozně moc lidí, asi 60 lidí do jedné malé místnosti, takže tam bylo úplně plno. Největší zájem je o akce jako Mikulášská diskotéka, kdy se dávají sladkosti zdarma."

"Do terénu chodíme na školy, kde je hodně romských dětí v centru města a tam děti informujeme, dáváme letáčky, spolupracujeme s výchovnými poradci na školách, chodíme i do rodin, tam, kde je potřeba doučování. Máme i klubovnu, kam může přijít kdokoliv, kdo nemá co dělat a nechce být v zimě na ulici. Tam si může vypít čaj, poslechnout si hudbu, rádio, popovídat si. IQ Roma Servis je rozděleno na několik center. Naše centrum vzdělávání a centrum motivace a stimulace, což jsou kroužky, tak zde nás je osm. Celkově v IQ Roma Servise, nyní jsme se rozrostli o 20 nových pracovníků, takže je nás hodně."

Vidíš v této práci nějaký posun u dětí, nějaký vývoj k lepšímu?

"Tak třeba konkrétně děti z deváté třídy z jedné základní školy v centru Brna nechtěly vůbec, ani neuvažovaly, že by šly někam dál na střední školu, vůbec nad tím nepřemýšlely. Cílem tohoto projektu je dostat je na tyto školy a pomoci jim, aby se na nich udržely, vzdělávat je. A zrovna tyto konkrétní děti, po několika měsících, co tam chodily, se rozhodly, že chtějí jít dál a chtějí studovat dál. To považuji za úspěch."

Ty kromě toho ještě studuješ. Do jaké míry tě to obohacuje při studiu, nebo obráceně?

"Studuji posledním rokem na bakaláře, jmenuje se to Sociální pedagogika a volný čas v Brně na Masarykově univerzitě. Teď končím, takže je to náročné skloubit, protože dělám státnice a bakalářku a všechno kolem. Ale baví mě to. To, co se učíme, to potom dělám v IQ Roma Servisu. Co se týká práce a náplně volného času dětí, učíme se vlastně všechno, takže je tato škola dobrá průprava na toto povolání."

A teď se ohlédneme za dějinami českých Romů od konce 2. světové války do počátku 90. let 20. století. Jana Šustová se za tímto účelem vydala do Muzea romské kultury, kde je od prosince loňského roku otevřena stálá expozice, jejíž část se uvedeným obdobím zabývá. Zasvěcenou průvodkyní po expozici nám bude romistka doktorka Eva Davidová.

Eva Davidová (Foto: Muzeum romské kultury)

Paní Davidová, vy jste autorkou jedné části nové expozice, která se věnuje Romům po roce 1945. Mohla byste říci od čeho, přes jaké události v životě Romů tato expozice pokračuje až do současnosti?

"Snažíme se zde ukázat, jak vypadá situace u nás po válce až do 90. let. Expozice začíná částí o rozdělení romských skupin, protože mnoho lidí neví, že Romové nejsou naprosto jednolitá skupina, ale diferenciovaní jak vnitřně, subetnicky, tak vůbec podle způsobu života a podle místa. U nás v republice žijí převážně slovenští Romové a malé počty českých a moravských Romů, jejichž rodiny přežily druhou světovou válku, ten hrozný holocaust, kteří se vrátili, a potom maďarští Romové a olaští, kočovní. Začátek expozice popisuje části, kdy po válce přicházejí Romové do Čech a na Moravu ze Slovenska migrací, jak přirozenou, sami za existencí, tak řízenou do průmyslových oblastí a také v rámci osidlování pohraničí. Většina Romů přišla v té době. Nyní v České republice žije 85 % slovenských Romů, kteří se zde usadili a žijí tady již ve třetí nebo čtvrté generaci. Po části o migraci ukazujeme, byť v kostce tady v expozici, jak přišlo tvrdé, násilné asimilační období bývalé komunistické společnosti od 50. let."

Vy sama jste toto období zažila a chodila jste mezi Romy. V expozici je možné vidět i vaše fotografie, které velmi dobře dokumentují právě to usazování Romů. Můžete nám k tomu něco říci?

"Já již jako mladá studentka, když jsem začala mezi Romy chodit, tak jsem měla v ruce vždy fotoaparát, kromě magnetofonu. Díky tomu jsem zachytila, aniž jsem tušila, že to budou historické fotografie, to vlastní usazování, jak říkáte. To byl hrozný rok 1959, únor, kdy byl provedený jejich soupis na základě Zákona o trvalém usídlení kočujících a polokočujících osob. Ani tam nebylo jmenované "cikánů", tak jim ani před tím neříkali. Byli usazeni násilně, nejen olaští Romové, ale i část usedlých. Olaští zvlášť, jak k nim přišli sčítací komisaři a sčítali je, tak jim vzali kola od vozů, od maringotek a museli zůstat v těch místech, kde byli tenkrát zaznamenáni. Na těch fotografiích, jak říkáte, je moc zajímavě vidět, jak stojí starý kočovný vůz vedle železničního vagónu třetí třídy, s takovými dřevěnými lavice dříve jezdil a do toho někde, třeba ve středních Čechách v první etapě ty olašské Romy dávali. To je strašné. Potom celé období 50. i 60. let ukazujeme v expozici na dokumentech, kdy se násilnou asimilací od Romů chtělo, aby ztratili svoji specifiku, aby přestali mluvit romsky, což se také v některých rodinách stalo. Proto dnes někteří mladí Romové neumí romsky, někteří se bohudík k tomu vrací. Je to důsledek této doby. Romové sice byli zaměstnáni, děti začaly chodit do školy, to je pozitivum, ale za jakou cenu? Že se jim v tom celém období, až do 80. let postupně rozbil jejich tradiční hodnotový systém. A to je vidět dnes, ty důsledky, proto je to v lecčem začarovaný kruh a v lecčem je to skoro horší než dříve.

Jedinou světlou výjimkou je období roku 1969-1973, kdy bylo umožněno vzniknout Svazu Cikánů a Romů, tak se jmenoval. Byl to výsledek Pražského jara. Ustaven byl až začátkem roku 1969. Byl trpěn a v roce 1973 byl opět násilně zrušen, protože byl požadavek na národnost a toho se bálo. Bylo to jediné období, kdy se Romové pozvedli a potom to šlo dále.

A potom rok 1971, kdy vznikla mezinárodní Romská unie, můžete vidět zde na panelech dokumentaci, vlajku, ustavila se romská hymna "Gelem, gelem", zde vidíte romskou vlajku a všechny dokumenty. Dva prezidenti unie byli naši Romové - doktor Cibula, který byl prezidentem té druhé International Romany Union, a náš doktor Emil Ščuka, který byl prezidentem donedávna, právník. Je to fajn, velmi dobré.

Potom pokračuje expozice až do začátku 90. let, kdy Romové s OF společně vstoupili do naší společnosti, vznikla ROI-ka, Romská občanská iniciativa, první romské organizace, sdružení. Začaly se vydávat časopisy. Vypadá to krásné, dobře, ale celkově to moc krásné není, protože Romové propadli nezaměstnanosti v 90. letech a jejich hodnotový systém, jak jsem říkala, je velice pokažen a proto jsou teď velké problémy, s kterými si oboustranně nikdo neví rady. Doufáme že lidé, když to uvidí, se třeba více zamyslí a pochopí. A Romové, zvláště mladí, kteří neznají svůj celý vývoj, snad to povede k dobré identifikaci, že se nebudou již stydět za to, že jsou Romové, ale naopak."

Desítka romských žen se začne v polovině března připravovat ve speciálním kurzu na svůj případný budoucí vstup do politiky. Při výcviku účastnice dostanou mimo jiné informace o politických stranách a naučí se vystupovat před posluchači. Školení pořádá sdružení Athinganoi, které se věnuje především vzdělávání mladých Romů a organizátoři chtějí připravit Romky hlavně na komunální politiku.

Sterilizace bez kvalifikovaného souhlasu, které byly v minulých letech podrobeny některé české ženy, převážně romské, je dnes námětem reportáže francouzského listu Libération. Podle autorky "praktikování sterilizace, které je dědictvím komunistického režimu, navzdory lékařskému pokroku přetrvává". V článku se připomíná, že asi 80 postižených se obrátilo na ombudsmana Otakara Motejla, který jim dal velkou měrou za pravdu a některé i k Evropskému soudu pro lidská práva.

Nejasné zprávy o dětské prostituci v Chebu, které se nyní potvrdily, vedly před dvěma roky k vytvoření speciálního policejního oddílu Eger. Projektu se zúčastnily i dvě sociální asistentky romského původu. Úřad vlády pro záležitosti romské komunity poskytl nyní městu příspěvek 320 tisíc korun na další rok jejich činnosti. Radní navíc rozhodli o tom, že terénní práci v chudých čtvrtích budou podporovat bez ohledu na dotace vlády a uzavřeli s oběma Romkami pracovní smlouvu na dobu neurčitou.

Na výstavišti v Lysé nad Labem se 25. března od 19 hodin pod záštitou Dagmar Havlové koná už 9. Celostátní romský reprezentační ples. O hudební doprovod večera se postarají nymburští Gypsy Billy a jejich produkci doplní svým zpěvem Stefanie Ruso.

Romské děti z kojeneckých ústavů a dětských domovů se u nás těžko dostávají k adopci rodinám. Těmto dětem svitla naděje dostat se do rodiny v cizině, kde rodiče - žadatelé nemají předsudky k barvě pleti a k původu dítěte. Proto zpráva ze Švédska, kde adoptivní rodiče utýrali tříletého českého romského chlapce byla přímo šokující. Marie Vrábelová se zeptala Marie Vodičkové z Fondu ohrožených dětí, jak tuto zprávu přijala.

"Je to hrozná tragédie, bohužel se stává, stala se i u nás. Myslím si, že je s podivem, že ti lidé projdou sítem prověřování, že už v sobě musí mít nějakou patologii. Hlavně si myslím, že jediná možnost, jak takovým věcem zabránit je, že by s rodinami, které převezmou dítě, byli v kontaktu a to opravdu soustavném a ne jednou za čtvrt roku nebo jednou za měsíc. Pokud je všechno v pořádku, tak by to těm rodinám nemuselo vadit. A nehledě na to, se dá již zjistit atmosféra, jak se dítě projevuje, jestli je spontánní, veselé."

Když je od nás dítě adoptováno do ciziny, je potom ještě zpětná vazba k nám, jestli je dítě v pořádku?

"Pokud vím, první tři roky je dohoda, např. se Švédskem, že budou informovat naše úřady, jak se těmto dětem vede. Toto je první případ v cizině, který dopadl takto tragicky."

Ve Švédsku ty rodiče hned vzali do vězení a vyšetřují případ. To se děje i u nás?

"Musím říci, že u nás jsou tresty za týrání naprosto směšné. Vyšetřování obvykle probíhá na svobodě a velmi často dopadne tak, že se neví, kdo z rodičů nebo pěstounů to udělal, takže se řízení zastaví. Musím říci, že oproti tomu, jaké tresty jsou v cizině, ty naše jsou směšné. Často jsou to podmínky, nebo dva, tři roky."

Teď se bude projednávat novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Je tam něco, co by mohlo tu situaci trochu změnit?

"Já jsem z toho zákona dosti nešťastná. Myslím, že k modernímu zákonu, který by posunul sociálně-právní ochranu dětí u nás kupředu, to má ještě hodně daleko."

Takže novela zákona není tak, jak by měla být, a bylo by lepší, kdyby neprošla?

"Ano, to bych si velmi přála. Protože nám velice ohrozí provoz Klokánků. Ačkoliv důvodová zpráva v tom zákoně říká, že cílem zákona je podpořit všechny formy náhradní rodinné péče a péče co nejbližší rodině, tak to není vůbec pravda. Klokánek je hodně blízký rodině, nic bližšího rodině, než skutečná rodina u nás neexistuje a namísto, aby to bylo podpořeno, se nám o dvě třetiny sníží dávka ze státního rozpočtu. Ať mi tedy někdo vysvětlí, jaká je to podpora."

Zástupkyně ženské sekce Manushe sdružení Slova 21 seznámily některé europoslance s kritickou zprávou o stavu Romů v České republice. Čeští zástupci se bohužel o informace nezajímali. Přitom právě náš stát je mnohými mezinárodními organizacemi kritizován za stále přetrvávající diskriminaci Romů v běžném životě a hlavně na pracovním trhu. Jak Janu Mišurcovi řekla předsedkyně sekce Manushe z organizace slovo 21 - Marta Hudečková, nezájmem a laxností europoslanců je sama šokována a doufá, že se situací bude zabývat vláda.

"Byly to čtyři úseky, jeden byl zdravotnictví, druhý vzdělávání, třetí životní podmínky, se kterými se setkáváme každým dnem jako romské ženy a zejména matky, a posledním bylo aktivita v politické angažovanosti."

"Když se na to podívám z lidského pohledu, tedy z pohledu matky, tak téma životních podmínek, se kterými se setkáváme, a kde obavy stále přetrvávají již několik let."

Jak poslanci reagovali na vaše informace a dověděli se vůbec něco nového?

"Některé věci se samozřejmě dozvěděli nové, ale bohužel je smutné, že ještě v dnešních dnech a v tomto roce musíme pořád opakovat to, s čím se setkáváme od Sametové revoluce."

"Jelikož jsme očekávaly, respektive já osobně, větší informovanost o Romech, kteří žijí po celé Evropě, ne jen v České republice. My jsme měly to štěstí se poslední den setkat s paní poslankyní Elesde Grunn, která má snahu o řešení problému, ale pro mě bohužel tam byla taková negativní věta, kdy mi bylo řečeno, nebo nám všem delegátům, ať již za Slovensko, Česko, nebo Polsko, že teď je to ve stadiu vytváření jakési pomyslné platformy romské."

Ve vašem případě s vámi nejeli do Bruselu čeští novináři, reagovali místní novináři v Bruselu, myslím zpravodajové, kteří tam jsou nasazeni jednotlivými médii, ať již českými, nebo jinými, věděli o vás, že přijedete, zajímali se u tu situaci?

"Vím, že reagovali, nicméně ani jednu z nás neoslovili přímo. Ale víme, že reakce, které zasílali do České republiky, byly okamžité."

Zprávu nebo nějaká doporučení byste měly také zaslat českým resortům a zřejmě také premiérovi...

"Dá se říct, že do konce týdne by měli, ať již vláda, či donoři, neziskové organizace, tato doporučení od nás získat."

Alternativní způsob života si dobrovolně vybral Stanislav Penc. Žije na hospodářské usedlosti, kde se stará o svoji kozí farmu. Ale nejen to. Už dlouhá léta bojuje za práva menšin. Aby mohl více pomoci a více zasahovat, rozhodl se dokonce vstoupit do politiky. Marie Vrábelová se ho zeptala, jestli se mu podařilo něco změnit, nebo ovlivnit?

"Myslím, že jsem společně s velkou řadou dalších lidí dosáhl toho, že otázka diskriminace Romů, diskriminace sociálně slabších, diskriminace cizinců, se dostala na titulní stránky novin a zodpovědné orgány se s tím musely zabývat."

"Což samozřejmě dělám i doteď. I když dnes již existují instituce, které se tím zabývají. A je to jedině dobře. Já si myslím, že je důležité dokumentovat, aby se stát přinutil k tomu, aby zvolil jinou formu politiky. To, že celkově ve společnosti je rasismus a diskriminace jaksi zakořeněná z důvodů takových těch věcí, které nepodporují dobrou náladu ve společnosti, je ze sociologického hlediska logické, ale z lidského to logické není a je potřeba proti tomu vystupovat i v okamžiku, kdy se člověk zastává menšin, které jsou pro většinu lidí nepřijatelné."

"Já si myslím, že to je otázka většinové společnosti, ne Romů. Protože Romové, to není jedna parta, ale to jsou prostě Pepík, Jarda, Jarmila a Boženka. To jsou jednotliví lidé, kteří bohužel v některých případech mají tu smůlu, že patří k nějakému etniku, které je většinou společnosti odsuzované. Ale jsem přesvědčen, že za těch 15 let jsme se dostali z cesty izolace na cestu jinou. Ale není to otázka toho, co by Romové měli udělat, ale je to otázka toho, co by většinová společnost měla udělat. Protože spravedlivá společnost se vždy poznává ne podle toho, jak se mají ti nejlepší, nebo jaká je průměrná mzda, ale podle toho, jak se mají ti nejchudší."

"Památník v Letech v podstatě není, tam je kříž a už by tam dávno památník měl být. A nejen z důvodu toho, že v téhle zemi o tom mluvíme víc než 10 let, ale z důvodu toho, že všechna místa, kde proběhlo utrpení lidí, by měla být pietní a neměl by tam být prasečák. A je to i na základě toho, jak to dnešní politici vysvětlují, že jde o velké peníze a tak, je to i nepochopení toho, co má politika ve společnosti vytvářet. Politika přece není o tom, aby jednotliví lidé si zajistili profesní kariéru, ale politika je právě odstraňování diskriminačních předsudků, vytváření možností, a vytváření toho, že lze něco měnit. Ale myslím, že už to jsou jenom poslední záchvěvy těch lidí, kteří jsou opravdu netolerantní a že se s těmi věcmi již něco dít bude."

V současné době objíždí naše města romská skupina Gulo čar v rámci projektu Člověka v tísni - Likviduj česká ghetta. Gulo čar hraje soul funkovou hudbu, do které vkládá svoje nezaměnitelné variace plné energie a srdce. Nejbližší koncert bude 14. března v Ústí nad Labem, o den později v Liberci a dalších městech. Turné skupina Gulo čar uzavře v Hořicích 30. dubna. Více zjišťovala Gabriela Grmolcová.

"Pro nás byl ten loňský rok strašně úspěšný a splnilo se nám strašně snů a neustále se nám daří a moc děkujeme Bohu a všem, že se nám to vše daří."

"Tak hudba je teď určitě víc taneční, než jsme dělali doposud," uvádí trumpetista Jiří Majzlík

Jedete teď na vlně úspěchu, který jste zažili minulý rok, nebo vymýšlíte pořád nové a nové věci a máte nové a nové sny, jak to je?

"Možná teď bychom mohli udělat pár jazzovějších koncertů na nějakých jazzových festivalech"

Pro Gulo čar je současné turné první svého druhu, nikdy ještě nezažili tak dlouhou a hlavně tematicky laděnou akci, kdy koncertují s určitou myšlenkou, kterou je právě sám název projektu Člověka v tísni "Likviduj česká ghetta".

"Ono to je zvláštní tím, že my jsme se spojili s Člověkem v tísni, a po celý koncert tam bude cítit problematika českých ghett a budeme se snažit s lidmi nějakým způsobem debatovat o této problematice, protože my vlastně žijeme v takovém prostředí a vyrostli jsme v prostředí ghett, takže o tom víme hodně. A navíc já Pavel a Jirka pracujeme v neziskových společnostech jako terénní pracovníci, takže nás to strašně oslovilo. A je to takové zajímavé i na těch koncertech, protože když se o tom bavíme a rozebíráme tento problém, tak lidé o tom moc neví a každý má trochu jinou představu o tom, co to je žít v ghettu. Takže pro nás to jsou zajímavé poznatky z té venkovní strany."

"Nás to tak oslovilo, protože my víme, že ti lidé by chtěli žít jinak, a oni mají tu možnost ztíženou, protože oni se již nějakým způsobem adaptovali na život v ghettu, a změnit jejich život je velice těžké."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 3. března už téměř patří minulosti. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně, klidný víkend.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.