Verze pro tisk: Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu posloucháte pravidelný pořad "O Roma vakeren" čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Máme pro Vás připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě i romskou hudbu.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca džana palo čhave, save save kerde maľišaga the pisinenas palo minority kamende a pro koncertos Paťiv, savo sas Prahate.

Nejdříve vás pozveme na předávání literárních cen za soutěž Menšiny mezi námi, kterou pro mladé lidi připravilo sdružení Romea. Ohlédneme se za koncertem Paťiv, který byl pořádán na počest romistky Mileny Hybšmanové.

Tiž amenca džana Pískoste, ke jek romaňi Fameľija, kaj te džanen sar dživen u dodžanena tumen, so pes kerel andro jekhaniben Aranka ko Slaný. Amaro šuniben zaphandaha vičindoneha andro amaro muzeum Brnate.

V O Roma vakeren se vydáme do Písku k rodině Mižigárových, kteří jsou příkladem pro mnohé Romy. Dozvíte se, jak se věnují romským dětem ve sdružení Aranka a pozveme vás do Muzea romské kultury. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Richard Samko.

Do pražské Lucerny přijeli žáci z více než 90 škol z celé republiky. Občanské sdružení Romea tam zveřejnilo dlouho očekávané výsledky literární a výtvarné soutěže. Oceněny byly ale jen ty nejnadanější děti, dvě vítězky ze vsetínské základní školy oslovil Jan Mišurec.

1. dívka: "Já jsem se účastnila poprvé. Malovala jsem. Můj obrázek se jmenoval ´United Colours´ a byli to obličeje míšených lidí."

2. dívka: "Já jsem také kreslila. Kreslila jsem matku s dítětem, uhlem, ale název jsem tomu nedávala."

2. dívka: "Líbí se mi, jak to mají zpracované, názory na lidi a menšiny. Myslím, že třeba názor některých lidí na menšiny teď bude lepší."

Stanislava Ondová, koordinátorka soutěže. Kolik dětí se letos přihlásilo, kolik jich bylo vyhodnoceno?

"Do literární soutěže se nám přihlásilo 140 dětí. Do výtvarné 259 dětí. V literární soutěži jsme vyhodnotili osm soutěžících a ve výtvarné soutěži jsme udělili všech devět cen v různých věkových kategoriích."

"Tematika byla ´Menšiny mezi námi´. Ale pokud to mám z hodnotit, tak letos byly takové uvolněné, nepsaly jenom o Romech a menšinách, které se v médiích propagují, ale bylo velmi zajímavý příspěvek jedné z našich vítězek psala o palestinských uprchlících, jiná o terorismu a pak byl vyhlášen příběh hororový z fantasy kategorie. Téma menšiny mezi námi tam bylo zapojeno zlehka, ale celkově to byl zajímavý příběh."

"Bude vydána brožura s nejlepšími výtvarnými a literárními příspěvky. Nebudou tam jen ty oceněné, ale všechny, které se nám zdáli zajímavé, že jsou nějakým přínosem, nestandardní."

"Pokud nepočítám vyhlašování, ceny, cestovní horečku - děti někdy volají už týden předem, že se strašně těší až přijedou do Prahy - tak je přínos podle mého minimálně v tom, že se zamyslí nad daným tématem a že se setkají s ostatními."

V závěru listopadu se v pražském klubu Roxy uskutečnil dvoudenní koncert k uctění památky profesorky Mileny Hübschmannové. Více nám o této události poví Zdeněk Hejkrlík.

Skupina Romatino na koncertu Paťiv (Foto: Jana Šustová)

Koncert k uctění památky Mileny Hübschmannové se stal výjimečnou událostí. Nejen tím jaké hudební špičky na něm vystoupily i jaké osobnosti se jí zúčastnily, ale především možností setkat se a mluvit s lidmi, kteří se v romské otázce jakkoli angažují. Zajímavé bylo ale to, jakým způsobem koncert vzniknul.

"Dávali ho dohromady studenti romistiky už dva měsíce dopředu. Vytvořilo se jádro deseti lidí, kteří na tom soustavně pracovali a kolem toho spousta dalších pomocníků a zástupců různých romských organizací a sponzorů, kteří se k tomu připojili a podpořili naši akci."

Přesto si nedovedu představit, že bych pro někoho ze svých učitelů nebo profesorů uspořádal takovou akci.

"My jsme ji znali jako studenti jako vynikající profesorky, jako vynikající kamarádku a přítelkyni. Jednak proto jsme pro ni chtěli udělat tento pořad. A samozřejmě také pro Hanku Šebkovou a Editu Žlnayovou, které byly její kolegyně, a také nás učily. Ale také proto, že Milena Hübschmannová byla osobnost, která měla obrovský dopad na mnoho Romů, na celé romské společenství u nás a na Slovensku. Tito lidi by svou účastí na tomto koncertě určitě rádi vyjádřili navázání na její dílo. I proto setkání jsme tento koncert chtěli uspořádat."

"Paní Hübschmannová byla naprosto výjimečná žena. Vytvořil se mezi ní a jejími studenty neobvyklý citový vztah. Kdy ji studenti přestávali vnímat jako svou učitelku, ale jako člověka blízkého, takřka jako někoho z rodiny."

"Paní docentka Hübschmannová s námi rozjela ve škole projekt Bare Roma, což v překladu z romštiny znamená velcí, významní Romové. Jejím snem bylo udělat publikaci o Romech, kteří ve světové kultuře nebo světovém dění něco dokázali, neboť o tom se velice málo ví. Většina lidí u nás má pocit, že Romové u nás jsou marginalizované etnikum, které dohromady nic neumí. Ale není to pravda. V dějinách bylo mnoho významných Romů a ta publikace má sloužit k tomu, aby se to vědělo. Aby se to vědělo i mezi Romy, aby je to motivovalo, aby se začali snažit, aby se do něčeho pustili a viděli, že to má smysl. Výtěžek z této akce bychom chtěli použít na tuto publikaci."

Koncert byl příležitostí pro setkání osobností, které v romském světě něco znamenají. Nemohla na něm chybět Eva Davidová, která od 50. let s Milenou Hübschmannovou velmi úzce spolupracovala.

"My jsem s Milenou Hübschmannovou začínaly. Dnes se tomu říká romistika. My jsme na fakultě filozofické v Praze každá nejdřív začala úplně sama. Za půl roku jsme se domluvily, že jsme začaly jít tou cestou: Milena jako lingvistka, já jako etnograf. A to bylo v 50. letech. Tehdy o Romech nikdo nic nevěděl. Milena začala jezdit mezi Romy a snažila se pochopit, poznávat romskou kulturu, odlišnost, poznávat, kdo tu žije vedle nás. My jsme s Milenou obě bojovaly za to, aby Romové byli uznáni jako etnikum. Říkali jim občané cigánského původu, a že se mají přizpůsobit ostatním. Milena začala jezdit mezi Romy, nahrávat písně, pohádky tak jako já. Milena začala objevovat romské talenty, spisovatele."

Jedním z nich je Ján Ačo Slepčík, který mimo jiné na koncertu účinkoval.

"Milena byla jedinečný člověk, takový snad už ani nebude. Dělali jsme spolu hodně věcí. Bydleli jsme nedaleko od sebe na Praze 1 - já v Opatovické ulici, ona ve Štěpanské - často jsme se navštěvovali. Nebylo to jen tím, že byla vzdělaná, ona měla cit. Dokázala vycítit, jaký kdo je. Dokázala přimět lidi k tomu, aby dělali věci, o kterých si sami ani nemysleli, že by je uměli. Když mi bylo třicet, tak jsem už nechtěl hrát. A Milena ne, že by mě tlačila, ale pomaličku, pomaličku... a já jsem začal zase hrát. A nejen to. Já jsem dělal hodně věcí, o kterých jsem neměl tušení, že bych mohl dělat."

O jedinečnosti Mileny Hüschmannové hovoří také její bývalý žák a nyní pedagog na romistice Zdeněk Andršt.

"Myslím si, že hlavní Milenin přínos spočíval v jejím osobním vkladu, který asi málo kdo dokáže naplnit s takovým nasazením. To bylo to obrovské zaujetí pro Romy a celou tuto problematiku a lidský postoj, velice se vciťující se do lidí. Měla obrovskou snahu s lidmi a s jejich kulturou souznít, že studovala tu kulturu, ale ne akademicky, ale přímo v terénu. Měla obrovský talent dát lidem najevo, že je alespoň pocitově jednou z nich."

"Já Milenu znát z doby chvíli po revoluci, jak jsem začal dělat na "Roice" (Romská občanská iniciativa, ROI). Vím, že jsem se trochu styděl, protože já neumím romsky a ona mluvila perfektně romsky, a já jsem z toho byl úplně vyřízenej. Ona se mně ptala, proč neumím romsky, a já jsem jí na to nedokázal vysvětlit, byl jsem z toho hotovej. Ale ona byla hrozně milá, byla skvělá. Nikomu nikdy nic nevyčítala. Ona byla ráda jen ze samotného faktu, že je někdo Rom. Milena je totéž, co pro Indy Gándhí, který chtěl sjednotit Indii a vysvětloval jim, co jsou vlastně zač. Dneska nikdo nedokáže docenit, co ona udělala, a bude strašně dlouho trvat, než bude moci někdo docenit její význam pro Romy a pro romštinu jako takovou."

A tak se chtě nechtě vynořuje otázka, zda je v současné době někdo, kdo by dokázal Milenu Hübschmannovou nahradit, ale především, kdo by dokázal pokračovat v její práci.

"Absolutně ne, protože dneska je hodně jiná doba, která upřednostňuje jiné hodnoty a aby se našel člověk, který se ve dvaceti rozhodne, že celý svůj život odevzdá Romům, to není dnes nikdo ochoten obětovat, a hlavně nemá její morální kvality, které jsou, respektive, byly neuvěřitelné. Široko daleko nikdo takový není."

Česká vláda schválila koncepci romské integrace na příští čtyři roky. Podle dokumentu se má zlepšit postavení romské menšiny a mělo by se zabránit tomu, aby se uzavírala do ghett. Plán se zaměřuje především na systém sociálního bydlení, na větší investice do programů a na opatření, která by pomohla zvýšit zaměstnanost příslušníků romských komunit.

William J. Cabaniss předává cenu Kumaru Vishwanathanovi (Foto: ČTK)

Za úsilí a iniciativu vedoucí k vytvoření Vesničky soužití v Ostravě, ve které žijí společně Romové i lidé z většinové společnosti, získal cenu Alice Garrigue Masarykové Kumar Vishwanathan. Ocenění uděluje velvyslanectví Spojených států v Praze jako výraz uznání osobnostem, které se mimořádně zasloužily o rozvoj lidských práv v České republice.

Romsky píšící literáti se mohou ucházet o cenu Mileny Hübschmannové. Soutěž nesoucí jméno letos tragicky zesnulé české romistky vypsalo občanské sdružení Romea. Veřejnosti také představilo fotografickou výstavu Romové dnes a jinýma očima, která se koná v pražském baru Krásný ztráty. Čeští a slovenští autoři se do nové soutěže mohou hlásit do 6. dubna. Jméno vítěze se veřejnost dozví 8. září, rok od úmrtí Hübschmannové.

Benefiční vystoupení Idy Kelarové a sboru Apsora spojené se křtem nového cédéčka se uskuteční v neděli od 19ti hodin v evangelickém kostele u Salvátora v Praze 1. Výtěžek z koncertu, který je podle pořadatelů věnován památce Mileny Hübschmannové, i z prodeje cédéčka Apsora podpoří romsko-český letní tábor pro děti ze sociálně slabých rodin.

Chcete-li získat práci, musíte mít dostatečnou kvalifikaci. Jedna z cest, která může vyvést Romy ze spirály nezaměstnanosti, je cesta za vzděláním. Jak známo, dobré příklady táhnou. Takovým příkladem mohou být Mižigarovi z Písku. Kolegyně Martina Vodičková potkala matku Libuši s dcerou Libuší na jednom z předvánočních setkání- Libuška Mižigarová tady byla pro mnohé malé děti velkým vzorem, protože je nejen krásná mladá žena, ale i vzdělaná mladá žena.

"Letos v květnu jsem odmaturovala na Romské střední škole sociální. Momentálně pracuji v Naději, kde pracuji s dětmi. Pomáháme jim s úkoly, tančíme s nimi, obrací se na nás se svými problémy. Do budoucna bych chtěla jít na policejní školu, protože letos jsem také podávala přihlášku. Oni my to zamítli, protože bylo málo uchazečů."

Vy to říkáte vše tak jednoduše, ten příběh je tak přímočarý. Vaše cesta k maturitě nebyla asi tak jednoduchá, co říkáte?

"To jsem si říkala. Vedli mě k tomu rodiče, protože mi záleží na tom, abychom byli vystudovaní. Ten papír je doma musí být. V naší rodině je to hodně důležité."

"Nejdřív na sociální školu do Kolína, ještě chtěli, abych udělala policejní školu, ale to se mi nepovedlo."

Vy jste na sebe hrdá. Vy si můžete říct, ať si říkají, co chtějí, já jsem Romka, co má maturitu."

"Jsem šťastná, že mám maturitu. Protože s tím papírem jsem něco výš, než kdybych neměla nic, to je jasné."

Kolem nás je spousta děcek, které škola nebaví, do školy nechodí, nechtějí chodit, nebo chodí do zvláštní, nebo chodí za školu, a těší se, až školu skončí. Co byste jim vzkázala?

"Myslím, že záleží hodně na rodičích a na prostředí, kde žijí. Jestliže rodiče na ně budou tlačit už odmala, že musí něco dokázat, že se musí učit, tak si myslím, že děti na to sami přijdou. Ale pokud je ze strany rodičů nezájem, tak je to na dětech poznat. Nechodí do školy, kouří, prostě naprostý nezájem."

"Já bych jim vzkázala, aby vedli své děti k tomu, aby se vzdělávaly, protože to je pro naši menšinu velmi důležité."

"Když nastoupila do školy, tak jí první ročník nešel a hned mi navrhovali zvláštní školu. Já jsem s tím nesouhlasila, chtěl jsem, aby z ní něco bylo, aby se vyučila a měla nějaké vzdělání. Já vím, jak jsem na tom byla. Dodneška lituji, že jsem se ničím nevyučila. Potom se ve třetí třídě sama chytla - dvojky, jedničky - už jí to šlo. Dostala se až do devítky. Pak jsme jí dali s manželem do učení na školu s maturitou do Kolína. Vidíte, udělala to dobře, má maturitu. A kluk - ten se taky učí, bude zedník. Třetí holka chodí do čtvrté třídy. Moc jí to nejde, ale snaží se. Taky bude vyučené. Já s manželem jsem se nevyučila, tak budeme mít alespoň děti vyučené."

Česká asociace streetwork sdružující nízkoprahové sociální služby ocení výroční cenou Časovaná bota osobnost a jedno zařízení za významný počin nebo přínos za rok 2004/2005. Více řekl Anně Polákové předseda asociace Jindřich Racek.

Časovaná bota - výroční cena ČAS (Foto: streetwork.ecn.cz)

"Snažím se ocenit pracovníky v oblasti sociálních služeb. Jedná se o nízkopodlahové sociální služby, což je streetwork, kontaktní programy pro uživatele drog, nebo nízkoprahová zařízení pro děti a mládež."

"Toto je oficiální třetí ročník. Proběhl i jeden nultý ročník, kde jsme tuto cenu vyhlásili pokusmo, a jelikož se to setkalo s úspěchem, tak pokračujeme v této tradici."

Byli oceněni romští streetworkeři. Daří se Vám kontaktovat lidi, kteří se tomu věnují?

"Znám spoustu sdružení, která s romskou problematikou pracují. Dokonce mám sdružení, která jsou členy naší asociace. Ale dosud nikdo nikdy nenominoval romského pracovníka, nebo zařízení, které pracuje přímo s Romy."

"Bude dobré, když bude sledovat naše webové stránky www.streetwork.ecn.cz, tam vyhlásíme výzvu, kde vyzýváme všechny lidi, kteří se v oboru nízkoprahových služeb pohybují, nebo o nich něco vědí, aby poslali svoje návrhy. Z návrhů jsou vybráni pro každou kategorii tři nominovaní. Ti se veřejně vyhlásí. Na slavnostním vyhlášením vítěze Rada vyhlásí vítěze, který letos dokonce obdrží věcné ceny."

"U nás je streetwork mladá služba. Je to deset let, co se začal provozovat. Domnívám se, že stále to není úplně zaběhnutá a uznávaná sociální služba. Ale na druhou stranu se domnívám, že služby, které se zaměřují na prevenci než na akutní hašení problémů, které již vznikly, tak mají velkou budoucnost."

Jak si mají představit takového pracovníka ti, kteří nevědí, co streetwork je?

"Streetwork jako jeden typ nízkoprahových služeb. Streetworker má vymezenou, nebo si sám vymezí lokalitu, kde se pohybuje. Snaží se kontaktovat lidi, kteří jsou v nouzi, nebo mladé lidi, kteří tráví svůj čas na ulici, a snaží se jim nabídnout nějaké alternativy. Ať už u dětí a mládež využití volného času, nebo pomoc při hledání zaměstnání, nebo pomoc v krizové situaci, když si nevědí rady se svými vrstevníky nebo s rodiči. Je takovým lidem, kteří jsou na ulici, schopen zprostředkovat i institucionální pomoc."

V malé obci Vyšínek nedaleko Slaného byl po revoluci vrácen státní statek původním majitelům a to přineslo velký užitek. Zahájili rekonstrukci historických budov a majitelka se svým strýcem, který se vrátil z Ameriky po padesáti letech nabízejí své služby veřejnosti. Založili občanské sdružení Aranka, které pomáhá i romským dětem. S Ivanem Vitouškem si povídala Marie Vrábelová.

Aranka o. s., Vyšínek (Foto: www.volny.cz/aranka-os/)

Máte tady šest koní, o které se staráte, ale které také slouží dětem.

"Začali jsme sem vodit malé Romy. Myslel jsem si, že bude dobrý nápad je naučit českým zvykům jízdou na koni. Zatím nám to docela dobře funguje."

"Jistě, že to má dobrou odezvu, protože se vracejí a chodí sem pravidelně. Nejen se povozit na koních, ale také přiložit ruku k dílu. Zařídili jsme pro ně také z jednoho grantu doučování v základní škole ve Zlonicích, která se stala partnerem našeho sdružení. My jsme občanské sdružení Aranka, a to jméno Aranka, jak víte, je romského původu."

"Ano, jsme. Já mám ve zvyku lidem tykat a nemám zábrany se s někým seznámit. Tak řeknu: "Hele, ten tvůj kluk dělá tohle a tohle, koukej ho dát do richtiku." S nimi se dá takovým způsobem lépe komunikovat, oni jsou spíš zvyklý na tykání. Děláme to už čtyři roky. Odezva je nejlépe vidět na těch mladých, kteří začali chodit do první třídy, když sem přišli a teď už jsou dvanáct let. Pomáhají nám nejvíce v čištění lesů, zalesňování černých skládek, vyčišťování kolem úvozů a cest, které jsou zanedbané."

Vy budete svou nabídku rozšiřovat ještě o další a to keramické a truhlářské dílny.

"Tento nápad vznikl s tím, že já si pamatuji s ciziny, že lidi, kteří nedostudovali, nebo nebyli vyučení, potřebovali základní znalost určitých řemesel, aby se mohli pokusit dostat nějaké zaměstnání. A protože tady je nejtěžší nezaměstnanost v celém okrese, tak tento nápad vznikl z toho důvodu, že budeme používat staré mistry, kteří budou doučovat, nebo alespoň informovat mladé lidi. To nejsou jen Romové, to budou lidi, kteří nemají práci a nemají motivaci k práci z toho důvodu, že nic neumí."

"Ten plán je takový, že od nás dostanou potvrzení, že tady těch deset měsíců pracovali. Potom chceme dělat zprostředkovatele pro ně pro nalezení další práce a uplatnění tím, že budeme dělat registraci lidí, kteří se zde něco naučili, a firem, které je budou moci použít, a pak použijeme naše znalosti zprostředkování těch jobů."

Muzeum romské kultury v Brně zažilo minulý čtvrtek svůj velký den: po čtrnácti letech jeho existence v něm otevřeli první dva sály stálé expozice. Až doposud totiž muzeum pořádalo pouze dočasné výstavy. Dva nové sály přibližují dějiny Romů od roku 1945 do současnosti. Atmosféru otevření stálé expozice Vám přiblíží Jana Šustová.

Nová expozice v MRK (Foto: Jana Šustová)

Hned v úvodu této slavnostní události zazněla romská hymna Gelem, gelem. Poté k návštěvníkům promluvil Karel Holomek, Jana Horváthová a Hans Westra, což je ředitel Nadace Anny Frankové z Amsterdamu. Díky této nadaci totiž Muzeum romské kultury získalo na vybudování stálé expozice finance z grantu nizozemské vlády. Samozřejmě nechyběla romská hudba, která zazněla v podání náchodské skupiny Čilágos. Po zahájení se návštěvníci vydali na prohlídku expozice a já jsem se ředitelky muzea zeptala na to, co je tam k vidění.

"Začínáme otevírat expozici od konce, protože projekt, který se nám podařilo získat od holandské vlády zněl na poválečné období - tedy od roku 1945 do současnost. Jsou to dva sály. Větší - to je situace poválečná, od roku 1945 do 1989. Sál je pomyslně rozdělený na dvě části. Ta jedna bude přístup státu k Romům, ta druhá to je pohled do romských komunit. Tam bychom chtěli ukázat, co z romské kultury po válce zbylo, co přečkalo asimilační tlak."

"Ten by měl ukázat mozaiku trendu od roku 1989, co se odehrálo ve vztahu k Romům. Co se mezi Romy stalo. Celý ten sálek je postaven na zpravodajství. Především na tisku. Je celý polepený články z tisku od roku 1989 do roku 2000. Jsou tam také umístěny dvě obrazovky. Jedna bude ukazovat šoty z televizního zpravodajství, na druhé obrazovce budou záznamy z dokumentů o životě Romů v různých evropských zemí."

K prvním návštěvníkům expozice patřili členové skupiny Čilágos, na které tam čekalo jedno velké překvapení. Ve vitríně věnované romské hudbě našli zmínku o své kapele. Jaké z toho měli pocity, mi prozradil Emil Valaš.

"To mě pěkně překvapilo. Teď tu před chvilkou zaznělo: "Už patříte do muzea." Jsme potěšeni."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 -Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetu na adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Richard Samko.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Romale ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně a klidný víkend!

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.