Vytištěno 04.07.2022 14:20 03-06-2005 Anna Poláková, Jan Mišurec, Jan Mišurec, Marie Vrábelová, Gabriela Všolková, Jana Šustová, Jana Šustová, Zdeněk Hejkrlík, Andrea Čánová Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"! Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba. The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben. Peršo tumen dodžanena, sar sas andre Francia, pro inepos, kaj džan o Roma sako berš pre Kaľi Sara - oda amri romengeri patronka. Tiž tumenge phenaha, so nevo Prahate andre skľepica Romen u the palo projektos STOP, savo keren Ostravate. I letos si dali evropští Romové dostaveníčko ve francouzském městečku Les Saintes-Maries-de-la Mer, aby uctili památku své patronky Káli Sáry - Černé Sáry. Pozveme vás také do pražského obchůdku Romen a přiblížíme vám projekt STOP, který měl premiéru v Ostravě. Mek adaďives vakeraha palo romane džene, šunena tiž so kerel o lekhado Vlado Olah u džana amena andro amaro muzeum Brnate. V druhé polovině O Roma vakeren Vám představíme romské osobnosti, které žijí v České republice. Romský spisovatel a zakladatel Matice romské Vlado Oláh nám přiblíží svůj nový projekt. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. =[ Reportáž ]=
I letos se Romové sešli na pouti svaté Sáry ve Francii
I letos si dali evropští Romové dostaveníčko ve francouzském městečku Les
Saintes-Maries-de-la Mer. Pouť svaté Sáry tam začíná vždy 24. května a byla
na ní také novinářka Daniela Cincibusouvá, kterou si k mikrofonu přizval Jan
Mišurec.
"Tak poprvé jsem tam byla v roce 2002 a dostala jsem se tam prostřednictvím studentů romistiky a bylo to docela dobrodružné, protože já, ve svých jedenapadesáti jsem běhala s mladýma lidmi, spala jsem pod širákem. No bylo to super, moc ráda na to vzpomínám." Jak tato pouť probíhá a vlastně o co tam jde? "No tak, je pouť ke Kalí Sáře - Černé Sáře, kterou si Romové spontánně vybrali jako za svoji svatou takovou přímluvkyni, orodovnici, v níž věří, že dokáže uzdravovat a splnit různá přání. Jedinečné je to v tom, že na tu hlavní pouť přijedou Romové z celé Evropy, bývá jich tam několik desítek tisíc a je to prostě jedinečná záležitost. Má to jednak rozměr i kulturní, protože tam vystupují různé romské kapely." Co vám osobně tato pouť dává? "Pro mě je největším zážitkem to, že najednou si připadám jako v nějakém Romastánu. Jsou tam tisíce Romů a člověk je může sledovat. A přitom zároveň touží být součástí té komunity velké, protože tam se sjíždějí celé rody, a když jde člověk večer třeba tím táborem, kde jsou ubytovaní, jak se celé rodiny scházejí a jak si zpívají a vykládají. To je jedna věc a potom další věc je, že je na nich vidět, že věří. Z hlediska toho duchovního rozměru je to nesmírně působivé s jakou důvěrou a s jakou vírou vlastně k té Kalí Sáře vzhlížejí, vodí k ní svoje nemocné děti, aby je uzdravila a nosí tam svíčky do té krypty." Viděl jsem, že jde nějaké procesí i byly šoty v televizi... "Scházejí se toho třiadvacátého, probíhají tam křtiny a nosí ty dary k té Kalí Sáře a ta hlavní pouť začíná mší svatou, toho čtyřiadvacátého. A potom jdou dolů k té Kalí Sáře, tam ještě jí dávají ty poslední dary a oblečou Kalí Sáru do slavnostního oblečení, vynesou ji z té krypty a před kostelem čekají jezdci na koních, řadí se tam potom lidi a to procesí prochází tím městečkem Saint-Maries-de-la Mer. Doprovází je skupina Karpat. Vždycky se to procesí na chviličku zastaví, mezitím jsou všelijaké takové modlitby a ta kapela hraje takové duchovní písničky. Velice působivé v jejich podání je Ave Marie. Tu Kalí Sáru jako symbolicky odnesou do moře, protože ona vlastně přišla s těmi dvěma Mariemi - s Marií Jakobe a s Marií Salome přijely na loďce. Ona vlastně byla jejich služebná - ta Černá Sára a pocházela z Egypta. No a potom zase ji nesou zpátky do kostela a zase se to opakuje, že to procesí, kde ji opět uloží do té krypty." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
V obchůdku Romen se prezentovaly romské řemeslnice a výtvarnice
Světový festival Khamoro, to není jen spousta překrásné muziky. To je i řada
drobných doprovodných akcí, které se odehrávají na různých místech Prahy
jaksi mimo hlavní vlnu zájmu veřejnosti. Jednou z nich bylo i představení
romských výtvarnic v obchůdku Romen v Nerudově ulici. Kromě jiného se tam
návštěvníci mohli potěšit i výstavou vařečkových loutek Lubomíry Oláhové z
Olomouce. Výstavu nám přiblíží Zdeněk Hejkrlík.
"Rodičům shořel dům a shořelo úplně všechno, takže i moje hračky. A když maminka viděla, jak jsem smutná, vzala vařečku, které dala tvářičku, vytáhla kašmírový šátek a upravila to do krásné podoby a já jsem v tu chvíli dostala tu nejkrásnější hračku. A to je prožitek, který je takovým tím opravdovým prvopočátkem celého počátku a celé činnosti." Vzpomínka z dětství dostala v pozdějších letech konkrétní podobu. "Po třiceti letech, kdy jsem začala dělat vzdělávací programy s paní doktorkou Královou z Olomouce, které si nesmírně vážím, a která pracovala jako vedoucí sociální prevence v Olomouci, vznikaly na základě hlavních hrdinů romských pohádek a příběhů. Takže postavičky, jako kdyby vystoupily z dějů." A to je přesně Liba Oláhová. Neznám mnoho lidí, kteří by byli tak posedlí touhou dělat něco pro ostatní, jako je právě ona. A tak vznikl projekt, ve kterém děti pod jejím vedením vařečky vytvářejí samy. "To není pod mým vedením jako mé osoby. Je to celý lektorský tým romských lektorů, kteří pracovali v různých školách, v různých regionech. Takže je to kolektivní práce na metodice, kterou jsem vypracovala." Projekt se samozřejmě uchytil u Liby doma, v Olomouci, ale i v Ostravě v Jeseníku, v Ústí nad Orlicí a v dalších městech. Teď se ji chystají předvést na loutkařské Chrudimi. A tak mě zajímalo, jak se loutky líbí těm, pro které jsou vlastně určeny: "Mně se to líbí, no." "No, mně se to taky líbilo." "Mně se líbí, protože to je vlastně něco jako my. Ty lidi nás, jako ty naše lidi vyrobili, tak se mi to prostě líbí a líbí se mi na tom, že se to ostatním líbí. Protože já jsem takový veselý člověk. Já se pořád všemu směju." "Reakce dětí je vždycky kouzelná a nádherná. To když vidíme ty rozzářené oči a chuť uchopit každou tu loutku, ošahat si to a zjistit, z čeho je vyrobená a co to je teda za postavičku. Jaké jméno má. Kdo to vyrobil, tak to je hrozně krásný pocit a je to taková ta silná motivace pro nás pro všechny." Co bude vlastně vrcholem projektu? "Po Chrudimi se vracíme zpátky do Prahy, kde bychom tyto loutky rádi nabídli k prodeji za symbolickou cenu, která by měla putovat na dětskou onkologii v Olomouci, kde by se za tyto finanční zdroje měly koupit hračky pro děti," Projekt končí. Co bude dál? "Chci věřit, že tato práce neskončila tím, že si děti vytvořily nějakou postavičku, ale že pedagogičtí pracovníci budou dál pokračovat v té metodice, která je o tom, aby si děti začaly psát příběhy. Na tom si můžou vypracovat jednoduchý scénář. Udělat své divadelní představení. Ty děti si vlastně vyzkouší, co všechno dovedou. Že mají něco, co můžou ukázat doma rodičům, svým kamarádům." Co dodat? Mám rád lidi, kteří dokážou něco dělat pro ostatní a mám rád lidi, kteří dovedou udělat krásné věci prakticky z ničeho. A tak věřím, že nápad Liby Oláhové z Olomouce nezapadne. Konec konců vařečku a kousek hadříku máte doma určitě také. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Ostravští studenti pomáhají dětem, které mají problémy s učením
Svoboda, tolerance, osvěta a podpora, ve zkratce STOP. To je název
občanského sdružení, které založili studenti vychovatelství na Ostravské
univerzitě. Rozhodli se pomáhat dětem, kterým to ve škole nejde zrovna
nejlépe. Hlavně romským. Doučují je a ukazují jim nové věci, třeba jak se
jezdí vlakem. Podrobnosti má Gabriela Všolková.
"Došli jsme k názoru, že by bylo fajn, kdybychom iniciovali založení nebo akreditace nového předmětu a ti studenti po úspěšném absolvování jako za určitých podmínek, by dostali dva kredity. Což se nám potom podařilo a tento předmět už běží druhý semestr a studenti dostávají kredity." Školy a komunitní centra hned na začátku školního roku vybírají děti, které doučování potřebují, letos je jich více než stovka. Studenti s nimi pak celý rok pracují. Říká Veronika Holubcová. "No já vlastně protože pracuji pro občanské sdružení STOP, tak už druhým rokem doučuju na základní škole Chrustová, na Slezské Ostravě. Já třeba doučuju druhým rokem stejnou holku a můžu říct, že jsme opravdu kamarádky. Chodí teda do čtvrté třídy, bude jí jedenáct a u těch romských dětí je to takové zlomové období. Tak si myslím, že díky té kamarádské vazbě, která se vytvořila za ty dva roky, možná to krkolomné období spolu nějak překonáme." Na letošní rok získalo sdružení čtvrtmilionový grant od města Ostravy. Použije ho na víkendové pobyty studentů s dětmi v přírodě. "Z těch výletů, si myslím, že i když to třeba nedávají tak najevo, tak mají fakt velké zážitky, protože tam jsou naštvaní, protože tam většinou chodíme na desetikilometrové túry. Tak jako samozřejmě nadávají, že mrčí a tak. Ale oni třeba nevědí, co je to procházka, z toho domova někdy." "Některé děti třebas nejeli vlakem a jedou poprvé." "My tam přijedeme a jejich první dotazy, jestli bude na pokoji televize." David Moravec dodává, že u většiny doučovaných dětí došlo ke zlepšení. Ne vždy se to ukázalo na vysvědčení, ale je to vidět v každodenních maličkostech. "A to třeba to, že dítě pozdraví, nebo že třeba si začalo nosit pomůcky do školy, nebo že si začalo plnit domácí úkoly. A pak je tam úplně to neměřitelné a to je to, co my do těch dětí možná vkládáme, a které se třeba projeví i za několik let při výchově těch dětí nebo prostě někde jenom vzadu uloženy kousek informace, že ta majoritní společnost pro ně něco dělá, pro minoritní společnost." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Napětí mezi nájemníky hotelového domu v Bohumíně roste
V tomto regionu zůstaneme i následujících minutách. Jak jsme informovali
před týdnem ve zprávách, napětí mezi nájemníky hotelového domu v Bohumíně
roste. Do konce tohoto měsíce musí ubytovnu opustit a převážně početné
romské rodiny nemají kam jít. Zastupitelé na svém posledním jednání
odhlasovali, že radnice objekt koupí. Nepodlehli ani ostrým protestům
rozzlobených nájemníků. Na místě byla Andrea Čánová.
"Nebudu mít topit za ni. Můžete mi dát třeba nějakou možnost nebo nějak písemně napsat, že mi děti nebudou odebrány? Řeknete mi na to něco," "Všechno?" "Já bych první chtěla na tyto dotazy, co jsem tady řekla, abyste mi něco řekl." "Není předmětem jednání zastupitelstva ani zastupitelstvo toto neřeší. To je věc sociálních odborů. Vy jste byli u mě, několikrát na sociálním odboru, takže všechny informace, o čem jste tady mluvila, tak všechno víte. To není věcí jednání samostatného zastupitelstva města." "To není pravda, pane starosto." "No, nepřesvědčujte mě o tom. Ještě máte nějakou připomínku?" "Není to pravda. Páni zastupitelé, já se teď obracím na vás! Máte asi všichni děti, máte je rádi, my je taky milujeme. Nechceme o ně přijít!" Další protestující Romkou je Renáta Gáborová. Na zastupitelstvu se marně pokusila předat starostovi krabici plnou dětských botiček. Měl to být symbol jejich bezmocnosti. "No, nepřevzali to a je to trochu sprosté, protože my jsme mu chtěli předat symbol toho, že jsme na hotelovém domě, a že jsme prakticky teď na dlažbě. My jsme ho volili, takže já si myslím, že když jsme ho volili, tak by se o nás měl postarat. Jenomže on nás nechal na dlažbě. Tak já si myslím, že nás nechal jenom tak na ulici." "Na takový argument nemusím snad vůbec odpovídat. Je sociální odbor z hlediska státní správy, jsou-li klienty sociálních odborů, se o ně snaží postarat. Ale jsou města, která prodala celý bytový fond, čili nemají nic. My máme ještě sociální byty a můžeme se pokusit o některé postarat, ale ne o všechny. Oni bydlí v hotelu, ale já v této chvíli nemohu řešit situaci všech hotelových hostů v České republice." Město převezme hotelový dům od železáren a drátoven poslední den v červnu. Radnice doufá, že objekt bude prázdný. Pokud nechce nájemníky vystěhovat za asistence policistů. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Majitelé vepřína v Letech u Písku, kde za války býval internační tábor pro Romy, zatím nevedou se zástupci vlády nová jednání o budoucnosti farmy. ČTK to řekl ředitel písecké firmy AGPI Jan Čech, jíž výkrmna prasat patří. Vyvrátil tak tvrzení ministra spravedlnosti Pavla Němce, že vláda už rozhovory zahájila. Také podle vládního zmocněnce pro lidská práva Svatopluka Karáska však jednání už začala. Tento týden zemřel v nemocnici pětačtyřicetiletý Rom Milan Bílý, který 30. dubna utrpěl těžké zranění při rvačce s dvacetiletým mladíkem v Janově nad Nisou. Jablonečtí policisté případ od počátku vyšetřovali jako těžkou újmu na zdraví a až dosud nezískali žádné důkazy , že tragédie měla rasový motiv. Členové nově založené Romské demokratické strany sociální s tím ale nesouhlasí. Desítky Romů ze Slovenska se za poslední rok přistěhovaly do Tanvaldu. Město s nimi má problémy. Byty, kam přijeli ke známým nebo příbuzným, jsou přeplněné. Romové dělají nepořádek v okolí domů, kde bydlí. Radnice netuší, kolik lidí se do Tanvaldu přistěhovalo. Na městském úřadě se totiž nepřihlašují, mají málo peněz na obživu a jen těžko shánějí práci. S podobnými problémy, jako Tanvald, zápolí také sousední Velké Hamry. Čtyřiapadesát procent žáků školy Jarní v jihlavské čtvrti Horní Kosov tvoří Romové. Výuka si tam proto žádá poněkud jiný postup, než jinde. Pro takové školy vypsalo ministerstvo školství granty, jejichž cílem je zlepšit možnosti vzdělávání Romů. Na škole Jarní se rozhodli grant využít na výuku v přírodě, kterou by jinak kvůli sociálnímu a finančnímu handicapu romských rodin uspořádat nemohli. Během týdení školy v přírodě jsou děti tak trochu ve škole a trochu ve zlatokopeckém táboře. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Jak se žije Romům v Česku ]=
O mnohých romských osobnostech se nemluví, přesto si ale zaslouží pozornost
V následujícím příspěvku vám Marie Vrábelová představí romské osobnosti, o
kterých se příliš nemluví, ale pozornost si určitě zaslouží. Počítat mezi ně
můžeme i lidi, kteří se nebojí práce a našli odvahu podnikat. Jako třeba
Vlasta Demeterová z Loun.
Demeterová: V Praze to pro nás bylo moc drahé, tak jsme se s manželem rozhodli prodat byt a odstěhovat se za Prahu. Koupili jsme levnější byt a zbytek peněz jsme vložili do podnikání. Podařilo se Vám to? Podařilo se nám najít slušné bydlení a pomohli nám také lidé, kteří se k nám velice slušně chovají. Myslím, že ani v tom podnikání necítím žádné rozdíli mezi námi. Je to obtížné a náročné podnikat? Je to náročné, ale musí se to zvládat. Co kdyby náhodou podnikání skončilo, co budete dělat potom, počítáte s tím? Ano počítáme, rozhodně se budeme snažit najít si práci i podle toho co nám bude nabídnuto. Utrčitě bych bez práce nechtěla zůstat. Já hlavně podnikám kvůli dětem, aby měly lepší budoucnost. Nechceme zůstat na sociálu, takže se snažíme udělat všechno proto, aby ty děti tam v budoucnu nebyly. Chceme jim zařídit i nějakou školu aby nebyly na začátku tam, kde jsme byli my. Vrábelová: Samotní Romové si velmi váží například mladé právničky Zuzany Gáborové, která získala práci v Úřadu veřejného ochránce lidských práv v Brně. Zuzana Gáborová: Když jsem skončila právnickou fakultu, tak jsem nastoupila do romského centra Drom v Brně, kde jsem pracovala v poradně. Asi po dvou letech mě tak jenom napadlo dát si přihlášku do kanceláře veřejného ochránce práv. Když jsem dostala pozvánku do výběrového řízení, tak mě to docela překvapilo, takže jsem byla pak ráda, že jsem nastoupila. Pro mě vždycky vzdělání bylo vždy důležité. Bylo to ale díky mé rodině, která mě od malička vedla k tomu, že člověk musí mít nějaké vzdělání, aby pak v životě našel nějaké uplatnění, takže pro mě to je samozřejmost. Vrábelová: Z Brna pochází také redaktorka radia TWR Rosita Mertová. Původním povoláním herečka se dnes ve volném čase věnuje sluchově postiženým Romům, kterým tlumočí na úřadech ve znakové řeči. Rozitu Mertovou, ale můžete slyšet během vysílání v sobotu ráno na vlnách radia TWR. Mertová: Vysíláme různé druhy pořadů. Převážně ty evangelijní pořady, biblické vzdělávací pořady, pořady pro mládež, pořady zaměřené na rodinu, speciální i pro maminky, různé otázky a odpovědi a hudbu. V různých zemích se zaměřujeme na různou problematiku třeba pořad Ženy naděje se zaměřuje na ženy v rozvojových zemích, kde mají velmi tíživé postavení. Vysíláme asi dvě a půl hodiny denně. Vrábelová: Romskému jazyku, jeho uchování, překladu textu a vlastní básnické tvorbě se věnuje Emil Cina z Prahy. snaží se, aby byl romský jazyk vlastní především samotným Romům, kteří na svou rodnou řeč zapomínají. Cina: Snažím si ten romský jazyk zachovat a vážím si romského jazyka, protože je to opravdu velmi starý jazyk a je škoda, že v dnešní době sami Romové už tím jazykem skoro vůbec nemluví. Beru si krásné české přísloví - Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem.
David Dudáš: Je zapotřebí vytvářet romské farnosti, aby ten člověk, ten Rom se tam necítil jako u gadžů, jako u někoho cizího, jako u někoho, kdo má svůj vlastní chrám a my tam přijdem jako návštěvníci, ale abychom si postavili svoji farnost, kde se budeme scházet mezi sebou a budeme se cítit jako doma. Vrábelová: S těmito, ale i s dalšími romskými osobnostmi se můžete seznámit v galerii fotografií, která nese název Roma rising - Romské obrození na www.romarising.com. Představili jsme vám některé romské osobnosti z nejrůznějších pracovních odvětví. Příště se dozvíte, jak se vyvíjela historie romského národa a kdy se začali Romové usazovat na českém území. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Na festivalu Khamoro vystoupil hlavní organizátor ukrajinského festivalu Amala
V Praze minulý týden probíhal sedmý ročník festivalu Khamoro, na kterém se
představili umělci a intelektuálové z Evropy, Asie a jižní Ameriky. Po
čtvrtečním defilé hudebních skupin v pražských ulicích požádala Jana Šustová
o rozhovor zasloužilého umělce Ukrajiny Igora Krikunova, který na Khamoro
přijel se svými kolegy z kyjevského Divadla Romans. Igor Krikunov má s
festivaly bohaté zkušenosti - sám je totiž hlavním organizátorem
Mezinárodního romského festivalu umění Amala, což v překladu znamená
"přátelé".
Sem přijelo 14 lidí, ale celý kolektiv divadla tvoří čtyřicet lidí. Do Prahy přijeli členové orchestru, část baletu a někteří zpěváci. Nepřijeli herci, i když také oni zpívají a tancují. Na Khamoro jsme vzali koncertní skupinu, ale potom odjíždíme na mezinárodní divadelní festival a tam pojedou všichni. Kde bude probíhat tento festival?
Na Ukrajině také probíhá velký romský festival Amala. Můžete nám o něm něco prozradit? Na něj mohu být pyšný - je to totiž naše dítě. Už proběhlo pět festivalů a tento rok bude šestý. Dnes jsme v Praze viděli defilé hudebníků po ulicích města, ale zakladatelem této myšlenky na světě je náš festival, protože my jsme začali toto hnutí, kdy se chodí po ulicích a dělá se show, takže se máme čím chlubit. Na festival zveme nejlepší skupiny. Probíhá pod širým nebem, stavíme romské městečko s kovárnami, jsou tam i kočovné skupiny, kováři, různí řemeslníci a hodně se toho tam děje. Je to zajímavé. Kdy a kde probíhá tento festival? Probíhá na podzim v září, ale místo každý rok měním. Pořádali jsme ho například v show parku "Zlatá brána" na břehu Dněpru. V přirozených podmínkách je to vždy nádherné. Pak máme ještě centrální sál "Palác Ukrajina", což je hlavní sál v zemi, který je naší chloubou a v něm to také probíhá. Když srovnáme český festival Khamoro s ukrajinským festivalem Amala: na Khamoru probíhají tři koncerty gypsy jazzu, defilé muzikantů po ulicích a tři koncerty tradičních romských kapel. Jak je to u vás? Já kladu velký důraz na folklór, na skutečnou národní hudbu a proto vše, co je svázáno se současností, s jazzem a tak podobně, na našem festivalu nenabízím. Zvu pouze skupiny, které hrají národní folklórní hudbu. Jsem ortodoxní. Jak dlouho přibližně vystupuje na vašem festivalu jedna skupina? Ne méně než půl hodiny. A jestli jsou hodně dobří, tak mohou i déle. Dávám velkou možnost každému kolektivu, aby se představil. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Vlado Oláh připravuje vydání další sbírky svých básní
Romský spisovatel Vlado Oláh připravuje vydání další sbírky svých básní.
Vlado Oláh je zakladatelem Matice romské a Romské komise při Ekumenické radě
církví, přeložil do romštiny biblické Janovo evangelium a Skutky apoštolů. A
jak řekl Janu Mišurcovi, ve svém volném čase se věnuje pastoraci a zmíněnému
skládání veršů.
Kdy jste začal poprvé psát a co vás k tomu přimělo? "No, já než jsem začal psát, tak jsem začal malovat. Když jsem přestal malovat, tak jsem začal vyjadřovat pocity v básních. Mohlo mi být devatenáct, dvacet let. Psal jsem si pro sebe a pak jsem začal psát i pro veřejnost, že jsem se pokusil vydávat do různých romských časopisů. Pokud se to dalo za totality, vydávala to Milena Hybšmanová no a teď samozřejmě po převratu jsem začal vydávat jako za Maticu Romskú. Vydal jsem už čtyři sbírky. Teď mám už připravenou na příští rok další sbírku, která se bude jmenovat Naše cesta za světlem." Vy jste žil na Slovensku... "Na Slovensko mám velké a dobré pocity, protože jsem tam prožil nejhezčí roky mládí v osadě Stropkov no a samozřejmě i ve městě Prešově a jsem rád, že jsem byl ovlivněný slovenskou kulturou a slovenskými básníky." Přišel jste do České republiky, studoval jste tady... "Než jsem začal studovat tady, tak jsem vystudoval dvě střední školy na Slovensku. Technické. Poté jsem vystudoval filozofickou fakultu obor vychovávání dospělých - andragogika. No a když jsem emigroval za prací do České republiky, do Prahy, tak když jsem uvěřil Pána Ježíše Krista, tak jsem se přihlásil na teologickou fakultu. A byl jsem přijat na římsko-katolickou teologickou fakultu v Praze." Kupují si vaše básničky Romové? "Romové si je nekupují. Kupují si je ne-Romové, protože básně na to dostanou dotace, takže jsou většinou mezi Romy rozdány. A ti zájemci z řady ne-Romů, když si to koupí, tak vlastně ty peníze používáme na kancelářské potřeby v Matici Romské." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Výstava Černá země - bílý chléb mapuje vliv romské kultury na kulturu většinovou
Muzeum romské kultury v Brně připravilo na letošní rok řadu zajímavých
výstav. Dnes vás pozveme na jednu z nich - "Kaľi phuv - parno maro / Černá
země - bílý chléb". Mapuje vliv romské kultury na kulturu většinovou a
navštívit ji můžete až do 30. září. Jana Šustová si povídala s kurátorkou
této výstavy Janou Polákovou.
"Tak ten název výstavy je podle romského úsloví, že bez černé země není bílý chléb a já jsem chtěla tak trochu tou výstavou návštěvníkům naznačit, že bez romské kultury by ani ta evropská nebyla vlastně to, co je. Možná si to lidé v dnešní době neuvědomují, ale na romské prvky jak kultury, tak třeba i způsobu života narážíme jak v současnosti tak i v minulosti v podstatě na každém kroku."
"Ta výstava je situovaná do dvou místností. Ta jedna, první úvodní menší
místnost představuje takovou stylizovanou současnou domácnost a je
tam v podstatě tak v kostce shrnuto všechno, co člověk potká v současném
denním životě, každodenním. Jsou tam například reklamní plakátky na různé
výrobky, potraviny. Návštěvníci se tam budou moci podívat na recepty, které
jsou dělané tzv. po cikánsku, například nějaké maso, třeba i sladké jídlo a
podobně. Jsou tam obrazy, které tvoří i v dnešní době součást bytových
doplňků. Jsou tam i dětské hračky, které jsou ovlivněny romskou kulturou.
Hlavně díky Waltu Disneymu a jeho animovanému filmu Zvoník od Matky Boží. Je
to vlastně taková všehochuť a opravdu každodenní život. Mimo to si třeba
návštěvníci budou moci vyzkoušet i oblečení, které tam bude volně viset a
bude to oblečení, které navrhli a ušili studenti z textilní školy tady z
Brna. Takže si budou moct na vlastní kůži vyzkoušet, jak to vypadá, jaké to
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz. Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a chybět samozřejmě nebude ani romská hudba. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Romale ada šuniben predal tumende. Mějte se moc pěkně, klidný víkend. Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |