Verze pro tisk: Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Dodžanena tumen nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo tumen dodžanena, so nevo ela prodalo nipi so chuden love, andalo socialno systemos.

Nejdříve se dozvíte o chystaných reformách v sociálním systému a jak se tyto změny dotknou Romů.

Andro amaro studio avela te pobešen u te povakeren o Ondřej Horváth. Vakerha leha pal leskeri buči, savi kerel predal amare nipi. Andro O Roma vakeren šunena tiž nevipena.

Do studia jsme pozvali Ondřeje Horvátha, který pracuje v mezinárodní organizaci Partners Czech.

Mek adaďives tumenge phenaha palo projektos, predalo čhavore, vakeraha palo dživipen maškaramende u džana amenca tiž palo Roma ko Vsetin.

V druhé polovině O Roma vakeren vám povíme o projektu pro sociálně handicapované děti. Dozvíte se, jak se žije ve smíšeném manželství a vydáme se také mezi Romy do Vsetína, kde mají obavy z toho, že budou setěhováni do ghet. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Od roku 2006 by se mělo snížit životní minimum. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo rozsáhlou reformu sociálního systému. Jak nám řekl vedoucí tiskového odboru Ministerstva práce a sociálních věcí Vladimír Hrubý, jedná se o proces, který má motivovat nezaměstnané hledat si práci.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (Foto: Jana Šustová)

"V současné době je životní minimum dvousložkové. Jedna složka se týká osobní spotřeby nebo osobní potřeby a výživy, druhá složka jde na potřeby domácnosti a na bydlení především. Navrhujeme, aby se v budoucnu počítalo jenom s tou jednou složkou, to znamená s částí na osobní potřebu a výživu, a aby se problematika bydlení řešila jiným způsobem podle toho, kde bydlí, v jakém bytě a v jakém regionu, protože ceny bytů a náklady na bydlení jsou v různých regionech různé. Čili otázky bydlení a pomoci ufinancovat bydlení by měly být v regionech na obcích a podobně. V současné době životní minimum je na jednu osobu 4 100 Kč. To je hranice životního minima pro jednu samostatnou osobu, ale ta částka na osobní potřebu a výživu je z těchto 4 100 Kč je 2 320 Kč. My počítáme s tím, že tato částka by podle našeho návrhu byla 2 870 Kč. Životní minimum jako takové na první pohled se snižuje, ale částka na osobní potřebu a výživu se zvyšuje."

Mezi ty, kteří mají obavy ze snížení dávek státní sociální podpory mají i zástupci romských organizací. Janu Mišurcovi to řekla předsedkyně sdružení Romodrom Marie Gajlová.

"Už teď ty lidi jsou na hranici přežití s těmito penězi. Jestliže je to více početná rovina a mají zaplatit svůj život a dětem školu, ty peníze nestačí. Co se týče romské komunity, tak si myslím, že je to tragédie. Česko si zadělává na Slovensko II a říkám to z praxe, protože jsem byla na Slovensku s humanitární pomocí a osobně jsem viděla v jakých situacích tam lidé žijí, a jestliže se sníží dávky, pro Romy je to katastrofa, protože jsou na pracovním trhu těžko umístitelní a vůbec si nedovedu představit, jak ti lidi budou přežívat."

Proč si myslíte, že jsou Romové těžko umístitelní na pracovním trhu?

"Budu mluvit z praxe. Nejen to, že Romové nemají adekvátní vzdělání, ale tím, že pracovní trh je zasycen lacinější pracovní silou jako jsou třeba Rusové nebo Ukrajinci, Romové přišli tímto o práci a firmy je nezaměstnají. Osobně s klienty chodím podle pracovního úřadu s nabídkami od pracovního úřadu a hlásím se s nimi o tu práci, je to velice těžké Roma umístit do zaměstnání."

Nový zákon ale podporuje předseda sdružení Dženo Ivan Veselý, podle kterého musí být více rekvalifikačních kurzů pro nezaměstnané.

"Já souhlasím, aby se tento systém přehodnotil, aby se dávky zkrátily, ale s tím, aby těm lidem dali možnost kvalifikace a rekvalifikace podle požadavku pracovního trhu v tom nebo onom regionu. Myslím si, že pro nás všechny je užitečné, když lidi chodí do práce a když se ekonomika jakýmsi způsobem vyvíjí kupředu, když koruna je silnější, když ekonomika funguje, protože od toho se odvíjí spoustu věcí. Pak bude záležet na jednotlivých vládách, jak s ušetřenými penězi hospodařit, kam je budou investovat."

A je tu čas, kdy si k našemu mikrofonu zveme hosty. Tím dnešním je Ondřej Horváth ze sdružení Partners Czech. Dobrý večer.

Dobrý večer. Pane Horváthe, Vaše organizace připravila večer u kulatého stolu v paláci YMCA. Diskutovat budete o vzdělání v romské komunitě. Koho k tomu přizvete, a čeho se to bude konkrétně týkat?

"Na začátek řeknu, že je to vyústění dvou kulatých stolů - jednoho v Pardubicích a jednoho v Chomutově, tato setkání se budou dít v září a v říjnu se potom sejdeme na národní úrovni a budeme mluvit se zástupci ministerstva školství a budeme řešit otázku toho, co je třeba udělat proto, aby se zlepšil přístup romské komunity ke vzdělání jako důležitému aspektu pro následující život mládeže nebo dětí."

"V podstatě od začátku. V Pardubicích i v Chomutově budeme mít zástupce romské komunity, ať už lidi přímo z komunit nebo vedoucí neziskových organizací, atd. Máme romské asistenty na školách, nevím přesně, jak se to v tuto chvíli nazývá. Budeme mít zástupce velkých neziskových organizací, nebo organizací, které fungují na národní úrovni a specializují se na vzdělání."

"Myslím, že v jednom z příspěvků, které jste tu před chviličkou uvedli, tak to bylo, že vzdělání je neadekvátní, v podstatě Romové nemají v drtivé většině nějaké výborné vzdělání, nebo vzdělání, které by se dalo využít na trhu práce. Nás zajímá spíš, jaká je motivace rodičů posílat děti do školy, jaká je motivace rodičů hnát je k tomu, aby psaly domácí úkoly, aby byly dobrými studenty, protože když je Vám šest let, asi si sám nezjistíte, jak je vzdělání důležité, asi Vám to někdo musí říct a někdo Vás k tomu musí dovézt."

Dobře, Vy jste mladý člověk, co všechno Vy jste musel absolvovat, aby jste se dostal na ten post, na kterém teď jste?

"Musím říct, že jsem nebyl úplně nejlepší student, což nevím, jestli koresponduje s tím, co jsem řekl před tím. Já jsem studoval střední školu, studoval jsem jeden soukromý manažerský kurz, což bylo trošku kvůli tomu, abych se vyhnul civilní službě, která teď už nefunguje, a jsem rád, že to mladí lidé už nemusí řešit, a potom jsem začal pracovat v personalistice v telekomunikační firmě, ale pracoval jsem také jako uklízeč v Izraeli, nebo instruktor na letním dětském táboře v USA. Bylo to pestré, vůbec si nestěžuji."

Vy sám jste říkal, že vzdělání je pro Romy velice důležité, ale že tam svoji roli musí sehrát rodina, zázemí, někdo, kdo dětem řekne, že vzdělání je potřebné. Jak Vás podporovala ve vzdělání rodina?

"To by byla zřejmě otázka na mé rodiče. Já si pamatuji, že 3 byla špatná známka, to si pamatuji. Jednička a dvojka byla v pohodě, trojka už byla špatná. Pak se ty nároky samozřejmě snižovaly s tím, jak jsem rostl. Ale musím říct, že jsem vždycky měl pracovní stůl, vždycky jsem musel psát úkoly a musel jsem si připravovat věci do školy večer. Nedávno jsme se bavili s kamarády a mluvili jsme o záškoláctví, co jsme zažili, atd. A já jsem zjistil, že jsem nebyl nikdy za školou, tak jsem byl trochu taková černá ovce."

"Nevyrůstal. Vyrůstal jsem v tradiční majoritní rodině a právě proto mám na tuto problematiku dvojí pohled. Mám jednu nohu tam a druhou na druhé straně, ale stát rozkročený také není úplně špatné."

V poslední době jste se dostal více do povědomí Romů. Jste koordinátorem 4-letého mezinárodního projektu. Jak na Vás působí to, že Romové musí řešit různé složité situace - například vystěhovávání, nezaměstnanost...?

"Tyto situace na mě působí obtížně. Sám sebe si nedovedu představit v podobné situaci, nebo nevím úplně, jak bych se zachoval, ale při řešení konkrétních případů člověk potkává neuvěřitelně motivované lidi a lidi, kteří i s tím málem, co mají nebo mohou, se snaží pro ty postižené udělat maximum a to je takový dobíječ energie."

Hovořili jsme tady také o chystaném snižování sociálních dávek. Slyšeli jsme na to tři rozdílné názory třech respondentů. Konkrétně jaký názor je Váš?

"Nejsem ekonom, tak o tom takto nemůžu mluvit. Ale snížení nebo ta změna by měly nastartovat motivaci. Všichni dobře vědí, že je spousta lidí a nejenom Romů, kterým se vyplatí být na sociálních dávkách. Nemyslím si, že je to úplně nejlepší. Potom, když se člověk nebo skupina zamýšlí nad tím, jak zaměstnat Romy, tak velice často narazí na to, že pracovní síla je tak strašně drahá, že těm lidem se v posledku vyplatí být na sociálních dávkách, nebo v dávkách v nezaměstnanosti. Takže pokud ta změna bude motivační a pokud lidé budou mít třeba možnost si při tom přivydělat, když pobíhají sociální dávky, nebo dávky v nezaměstnanosti, tak si myslím, že je to jedině krok správným směrem. Ale to je jen můj osobní názor, nejsem na toto žádný odborník."

Hovořili jsme o tom, jak je důležité vzdělání pro další uplatnění v životě. Je velice záslužná činnost, že se o vzdělání zasluhujete. Myslím, že tím otevíráte jejich další cestu za zaměstnáním.

"Musím říct, že v rámci toho projektu já podporuji nějaké partnerství nebo kontakty s lidmi. Toto přesvědčení o vzdělání a tak dále, to vychází z pracovních skupin a z lidí samotných."

Říkal jste, že původem jste ze smíšeného manželství, říkal jste, že stát rozkročený není tak špatné, ale jak to snášejí Vaše dvě poloviny tohoto rodičovského páru?

"Já jsem už ve věku, kdy mi rodiče neříkají, co mám dělat, takže si dělám svoje věci. Jejich vztah k tomu ambivalentní - na jednu stranu ano, na druhou stranu ne - řekl bych, že je to takový tradiční přístup. Pocházím ze smíšeného manželství. Moje máma si kdysi v dobách, kdy to nebývalo tak normální, si vzala mého tátu a opačně, takže ty předsudky tam nejsou v podstatě."

Jaké máte plány do budoucna? To je taková tradiční otázka, ale vzhledem k Vašemu velmi mladému věku se horizont budoucnosti posouvá hodně daleko.

"Ptejte se Romů na plány do budoucna, to je vždycky obtížné... Ale já mám před sebou, nebo my jsme ve druhém roce čtyřletého projektu, a já jsem v tuto chvíli ponořený do různých aktivit v rámci programu romské integrace. To jsou mé plány v tuto chvíli. Dál až tolik nekoukám."

Už jsme na to jednou zabruslili, trochu jste se vyhnul odpovědi, ale zajímalo by mne na závěr ještě, kde jste všude po světě cestoval, a co Vám to dalo do dalšího života.

"Začali jsme s kamarády stopovat a jezdit na kole těsně po roce 1989. Projezdili jsme si Anglii, Francii, Španělsko - všechny tyto tehdy západoevropské země. Pak jsem byl na chvíli na půl roku v Státech, kde jsem pracoval jako instruktor na letním dětském táboře. Byl jsem v Indii, což byl pro mne takový mezník, a pracoval jsem jako uklízeč v Izraeli, což byla úplně příjemná práce. A co mi to dalo, co mi to vzalo? Myslím, že mi to dalo, že mi to nevzalo vůbec nic. Dalo mi to takový pohled, že se dá žít i úplně jinak. Lidé na různých místech žijí jinak, ale když si odmyslíte takové ty věci kolem, tak zůstávají lidské vztahy a láska nebo nenávist, štěstí nebo radost a je velice příjemné to vidět jiným úhlem pohledu, což ta jiná místa, jiné kultury nabízejí."

Na úplný závěr našeho povídání - jak vidíte perspektivy Romů v České republice?

"Myslím, že bude hodně záležet na nich. Chtěl bych hrozně říct, že optimisticky, nevím, jestli tím neřeknu, nebo nezačnu být někde v oblacích, ale věřím, že se situace bude zlepšovat třeba na základě dobrých příkladů jednotlivců a těch příkladů je spousty. Věřím, že třeba s nástupem multikulturní společnosti, která se tu pomalu vytváří, Romové budou jedna součást této společnosti a bude opravdu na nich, jak si to zařídí, jak budou šťastní, úspěšní, nebo neúspěšní. Já jim držím palce, sám sobě taky a i Vám."

My je zase držíme samozřejmě Vám. My Vám, pane Horváthe, děkujeme za čas, který jste si udělal.

Navrhované snížení sociálních dávek by nemělo v romské komunitě v Česku vyvolat větší nepokoje. Je o tom přesvědčen šéf romského sdružení Dženo Ivan Veselý. Protesty Romů však zcela nevyloučil. Snížení dávek vzbudilo na jaře bouřlivé reakce na Slovensku, kde Romové začali rabovat obchody a zasahovala proti nim i armáda. Na sociální dávky je odkázána i velká část romských rodin v Česku, protože v komunitě panuje vysoká nezaměstnanost. Podle Veselého je však návrh ministerstva práce a sociálních věcí na snížení dávek a motivování lidí k práci "krokem správným směrem".

Týdenní kampaň zaměřená proti rasismu se uskuteční od 20. září ve Vsetíně. Pět stovek studentů základních a středních škol si vyslechne různé přednášky a besedy. Akci obohatí také výstava fotografií Roberta Goláně, který na snímcích přiblíží život v romských osadách na východním Slovensku. Podle organizátorů kampaně United Colours of Vsetín budou vzdělávací besedy zaměřeny především prakticky. Lidé z různých komunit tak mohou navázat přátelství například při divadle, výtvarné činnosti, v hudební nebo filmové dílně.

Přibližně o deset let je v průměru kratší život maďarských Romů, než je průměrná délka života v zemi. Příčiny této situace vidí sociologové v chudobě a ve všeobecně špatných existenčních podmínkách maďarských Romů. Jejich život komplikují i předsudky: téměř polovina Romů tvrdí, že lékaři k nim přistupují jinak, než k "bílým" pacientům. Častým problémem je i to, že Romové nemají peníze na léky, které jim lékaři předepíší.

Klubovna pro děti a mládež ze sociálně slabých rodin funguje od tohoto týdne na litvínovském sídlišti Janov. Rekonstruovaný sklad civilní obrany mohou zdarma využívat všechny janovské děti do 15ti let. Dopoledne bude městská policie v klubovně organizovat preventivní akce pro žáky mateřských a základních škol. Odpoledne tam mohou trávit volný čas při sportovních, kulturních a společenských hrách všechny děti ze sídliště.

Dnes začala v Izraeli mezinárodní Mírová konference. Do Jeruzaléma zamířili politici, zástupci různých organizací, církví, ale i věřící lidé z různých zemí, kteří usilují o smíření národů duchovní cestou. Mezinárodní mezináboženská federace za mír ve světě, která sídlí i v Praze na tuto konferenci pozvala i romské aktivisty z České republiky. Jan Mišurec oslovil Evu Krausovou z Liberce.

"Byli jsme osloveni Mezinárodní náboženskou federací, která sídlí tady v Praze, vede ji pan Dr. Lajda, jedeme tam víceméně s takovým duchovním posláním. Tady je potřeba k tomu přistupovat jedině nestranně a to je možné jen tou duchovní cestou, univerzálnem."

Kdybyste měla příležitost vystoupit na nějakém veřejném plénu, co byste tam chtěla vzkázat?

"Bylo mi řečeno, že ta příležitost tam zřejmě bude vystoupit na té konferenci. Předám tam slovo z Bible, které jsem pro ně dostala, které mi přímo plasticky vystoupilo z té Bible, že toto slovo tam k nim mám pronést."

"Jsem velice šťastná. Má to každopádně veliký vliv pro můj další život, pro vnitřní vývoj, ale především se těším z toho, že se zvětší prestiž Romů nejen u nás v České republice, ale i ve světě."

Vsetínská radnice stěží vyhoví požadavkům vládního zmocněnce pro lidská práva. Jan Jařab totiž označil snahy vystěhovat téměř sto problémových romských rodin na periférii města za vytváření gheta. Starosta Jiří Čunek však namítá, že nemá jiné řešení. Pro rozptýlení šedesáti rodin do bytů po celém Vsetíně není dostatek finančních prostředků. Jak Romanu Vernerovi řekl Jan Jařab, problémy Vsetína chápe, ale trvá na jiném řešení.

"Situace Vsetína je pochopitelně obtížná, protože je to město, které už vyplňuje celou tu kotlinu. Naší zásadou je, že nemá smysl přesouvat lidi, kteří už tak jsou sociálně vyloučeni, do odlehlých lokalit, čímž by se sociální vyloučení ještě prohloubilo. Dá se předpokládat, že všechny negativní jevy, které v té komunitě existují, by se takto ještě znásobily."

Starosta Čunek nezakrývá, že řešení je pouze provizoriem, jiné však zatím nemá.

"Já jsem přesvědčen o tom, že pan Jařab má pravdu. To co je problematické na uskutečnění plánu, skoro bych řekl snu pana Jařaba, jsou nejenom peníze, protože ten plán, který by chtěli uskutečnit předpokládá, že problematická komunita - Romové - bude rozptýlena po městě tak, aby v každém domě bylo maximálně 10 procent takto problematických občanů, potřebovali bychom 1000 bytů, abychom je takto rozředili."

O tom, že rozdělení prakticky anonymní skupiny Romů je prakticky nejvhodnějším řešením, je přesvědčen i sociální pracovník vsetínské radnice Marián Tulej a dodává proč.

"Problém je to, když jsou pohromadě, protože Romové, když bydlí pohromadě, tak je to hotové peklo. Pokud by žili mezi bílými, což znamená tak pět bílých rodin a jedna romská, tak ta rodina bude bezproblémová."

Jiří Čunek zdůraznil, že jako zástupce samosprávy má malou oporu ve státu.

"To aby ten parlament se skutečně zasadil o změny v sociálním systému tak, aby podpořil tuto snahu. Výstupem z této koncepce bude pak můj dopis a věřím, že i dopis pana Jařaba na jednotlivé složky - jak na vládu, tak na parlament - aby ty konkrétní věci, které z té koncepce budou naprosto zřejmé směrem k sociální oblasti a změně zákonů, aby je uskutečnili."

Sdružení na pomoc dětem s handicapy Motýlek má své komunitní centrum na v Praze na Černém Mostě. Podrobnější informace o své činnosti řekla Marii Vrábelové ředitelka centra Hana Urbanová.

"Naše aktivity směřují do dvou oblastí. Začínali jsme s podporou rodin se zdravotně postiženými dětmi, jsou to jak činnosti pro maminky s dětmi na mateřské dovolené u nás v komunitním centrum, integrovaná herna, muzikoterapie, cvičení pro maminky s dětmi, logopedie. Potom jsou to také činnosti odborného charakteru mimo zařízení hipoterapie, rehabilitační plavání, jezdíme na rekondiční pobyty - je toho docela dost. Druhá velká oblast naší působnosti je podpora dětí ze sociálně znevýhodněných rodin. My jsem začínali nejdřív maminkám se zdravotně postiženými dětmi, ale skutečně se nám stávalo, že romské děti u nás na sídlišti nám ťukali na okno a chtěli se také dostat k nám, když viděli, co s dětmi všechno děláme. Tak kolegyně Dr. Zuzana Jelenová přišla s nápadem, proč opravdu nereagovat na ty aktuální potřeby sídliště a nevěnovat s i těmto dětem."

"Máme každý všední den od 14 do 17,30 otevřen Nízkopodlahový klub. Je to taková herna, děti přicházejí a aktivně tráví odpoledne. Kolegyně s nimi jezdí na výlety, v klubu pořádají výtvarné dílny, hrají si s nimi, povídají si s nimi. Důležité také je, že děti doučujeme, protože sociálně znevýhodněné děti často prostě nemají rodinné zázemí, a já si myslím, abychom jim pomohli úspěšně nastartovat do života, tak je potřeba, aby dobře prospívaly ve škole, aby měly dobré vzdělání, a v tomto bohužel doma nemají od rodičů často takovou podporu a my se jim to snažíme vynahradit."

"Zatím jsme jezdili na rekondiční pobyty jenom se zdravotně hendikepovanými dětmi a jejich rodiči, ale plánujeme, že příští prázdniny bychom se vypravili i se sociálně znevýhodněnými dětmi. Ale co je u nás zajímavostí a v čem si myslím, že jsme jedineční, že jak v loňském roce, tak letos jsme měli po celé dva měsíce zdarma v našem komunitním centru měli otevřený příměstský tábor a jezdili jsme s dětmi i mimo Prahu. Základnou bylo komunitní centrum, ale děti se podívali i do okolí. Vyjeli jsme do Hrusic do Ladova památníku, do Koněpruských jeskyní a konkrétně dnes jsou děti na výletě na parníku, takže ta činnost je dost pestrá."

"U nás jsou stále dveře otevřené a nemusí se děti do Nízkoprahového klubu hlásit, můžou každé odpoledne kdykoli přijít, kdykoli odejít, je to zdarma. To je právě podstata toho, proč se klub nazývá nízkoprahovým, že tam nejsou prakticky žádné bariéry. Máme nastavená určitá pravidla chování, co je třeba dodržovat, abychom se tu všichni cítili dobře. Skutečně se snažíme, aby ten klub byl přístupný všem dětem bez rozdílu, aby nebyly nějaké příspěvky, aby třeba sebemenší symbolický příspěvek jim nebránil ve vstupu. Nejsme omezeni ani věkově, většinou jsou to děti od 6 do 15 let."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání O Roma vakeren čili Romové hovoří najdete také na internetu na adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská muzika.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně a klidný víkend.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.