Verze pro tisk: Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo romengero dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca džana Brnate, kaj pes sgejle romňija pre ňilutno škola kaj vakerenas pal oda sar peske terďon andro dživipen o murša te o romňija.

V první polovině dnešního o Roma vakeren vás pozveme na letní školu gender studií, které se zúčastnily romské vysokoškolačky od nás i ze zahraničí. O postavení žen a mužů ve společnosti si budeme povídat s Lindou Sokačovou z obecně prospěšné společnosti Gender studies.

Mek adaďives amenca džana andre skľepica Romen, dodžanena tumen, hoj e vlada kamel te džanen keci Roma ka mende dživel u sar dživen u vakeraha palo Roma andro sportos.

Ve druhé polovině O Roma vakeren navštívíme pražský obchůdek Romen. Dozvíte se o sběru dat v romských komunitách, které plánuje vláda a o Romech ve sportu si popovídáme s trenérem boxu Antonínem Hauerem. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Hotel na břehu brněnské přehrady se stal na týden domovem skupiny romských dívek. Zúčastnily se tam letní školy gender studií. Jde o poměrně nový obor, který se zaměřuje na postavení mužů a žen ve společnosti a to s přihlédnutím k teoriím feminismu. Více nám o tomto neobvyklém setkání řekne kolega Zdeněk Hejkrlík.

Pojem feminismus může mít pro mnohého z nás spíš hanlivý nádech a možná se někomu vybaví americké ženy v řadách protiteroristických skupin nebo rozvášněné bojovnice. Dívky, které se letní školy účastnily ale rozhodně takové představy nevzbuzují. Smysl celé akce nám představí jedna z pořadatelek Lucie Jarkovská.

"Jednak představit vůbec tento obor, který je v České republice relativně neznámý, a zároveň představit výsledky různých výzkumů; bylo to také setkání romských aktivistek z České republiky a ze Slovenska, které spolu mohou spolupracovat."

"Jako obdivuhodné, zajímavé ženy, které dokázaly překonat dvojitou diskriminaci, že se narodily jako ženy a jako Romky. Jsou tu určité představy o tom, co mají dělat ženy, a jak žijí Romové, a ony tuto stereotypní představu nabourávají, protože jsou úspěšnými vysokoškolskými studentkami, jsou aktivistkami, mají obdivuhodná zaměstnání, ve kterých mohou ovlivňovat, měnit svět."

Účastnicemi jsou buď studentky vysokých škol nejrůznějších oborů a nebo dívky, které už vysoké školy vystudovaly a nyní pracují většinou v sociální oblasti. Je vůbec nutné takto vzdělané osobnosti dále vzdělávat?

"Dnešní způsob života jakéhokoli profesionála či profesionálky předpokládá další a další vzdělávání."

"Já jsem vystudovala sociální antropologii. V první řadě mi to ohromně rozšiřuje moji představu o tom, co do samotné antropologie spadá, protože genderový problém je i problém antropologický. Studujeme společnost a ta společnost má z pohledu genderu dvě složky - muže a ženy -je to dennodenní problém."

"Taky studuji sociální antropologii, taky mi to rozšiřuje obzory v problematice gender i v problematice gender spojené s romskými komunitami."

"Já jsem skončila pedagogiku na Slovensku a momentálně studuji na Středoevropské univerzitě v Budapešti, moje studium je zaměřené na rodová studia. Pokud chceme řešit nějaké sociální nebo etnické problémy, nesmíme zapomínat, že rasa, sociální třída a gender - tedy rod - jsou neoddělitelné věci, v každém jednom problému jsou tyto složky."

Setkání bylo doslova nabyto přednáškami, besedami a velmi živými workshopy. Hovořilo se o postavení žen v romských rodinách, o násilí v rámci rodiny, o obchodu se ženami, o mužích na mateřské dovolené atp. Zajímalo mě, zda setkání také přinese nějaký konkrétní výstup.

"Napsat dopis jediné romské poslankyni v evropském parlamentu, která je z Maďarska, jako vyjádření podpory a toho, že má zázemí v dalších aktivních romských intelektuálkách. Potom - všechny dívky, které tady jsou, mají vlastní projekty, pro než velmi mnoho načerpají z těch informací, které se tu dozvědí; velkým přínosem jsou kontakty, které tady získají, nebo to, že mohou určitý problém, který se vyskytl v jejich práci, prodiskutovat v takovémto fóru. Není to, že bychom si tu jenom povídaly, má to skutečně reálný dopad."

V následujících minutách nám Linda Sokačová z organizace Gender studies přiblíží práci zaměřenou na postavení žen i mužů. K mikrofonu ji pozvala Anna Poláková.

"Stručně řečeno je gender takové to mužství a ženství - co chápeme pod těmito dvěma pojmy. Jsou to různé společenské a kulturní předsudky, stereotypy a představy o tom, jak má vypadat správný muž a správná žena."

"Gender studies jako akademický obor se začaly rozvíjet od sedmdesátých let dvacátého století, kdy se začal přesouvat z ulic toho revolučního období do parlamentních pozic a na univerzity, kde poměrně složitou cestou se z gender studies nebo women studies, jak je to známo například v západní Evropě, se tento obor začal etablovat a v současné době na většině univerzit tvoří standardní součást nabídky univerzitního vzdělávání. Už tady například v České republice byl akreditovaný obor gender studies na Fakultě humanitních studií Karlovy Univerzity a v Brně na Masarykově univerzitě na Fakultě sociálních studií."

"Jde o studium jejich postavení z hlediska historického, sociologického, kde se hodně studuje třeba uplatnění žen na trhu práce, nebo v různých jiných oborech."

"Ženy jsou v řadě oblastí společenského života diskriminovány, např. na trhu práce, v politice, ale i třeba v soukromém rodinném životě je řada stereotypů, které je znevýhodňují. Ale samozřejmě i muži, protože i k té mužské roli se vážou různé stereotypy a předsudky, tak i muži jsou různě diskriminováni, i když to tak třeba nebývá někdy považováno za diskriminaci. Ale když se třeba muž rozhodne, že se bude víc starat o děti a o rodinu, tak určitě nemá ve společnosti postavení lehké."

Jaká si myslíte, že je historie toho znevýhodňování? Myslíte si, že to bylo součástí našeho života nějakých tradic, protože žena byla brána jako ta slabší a muž ten silnější?

"Nerovnosti mezi muži a ženami jsou od nepaměti, ale hodně se to pojí s různými společenskými předsudky, které jsou ohledně postavení mužů a žen ve společnosti. Řada těch různých způsobů diskriminace nebo znevýhodňování se pojí s tím, že muž je považován za toho silnějšího, zatímco žena je slabší, což se projevuje určitě na trhu práce, i třeba ve sportu."

"Řada oblastí, kde jsou ženy diskriminovány se samozřejmě projevuje i v zahraničí - budu mluvit omezeně o zemích EU - platové rozdíly mezi muži a ženami, segregace pracovního trhu na mužské a ženské profese, problémy s důchodovým zabezpečením existují i v západních zemích EU. A i když bych to nechtěla přeceňovat, tak je tam na rovnost žen a mužů kladen větší důraz, i politika EU k tomu může přispívat, ten pohled je trochu jiný. U nás je rovnost žen a mužů chápána jako nějaký výmysl. Podle práva jsou si ženy rovny a ty rozdíly, které jsou na trhu práce jsou brány jako individuální neschopnost nebo individuální věci, které není třeba řešit. Rovné příležitosti nemají v ČR ještě takovou prestiž."

Hovoříme o rovnosti mužů a žen. Obrací se na Vás i muži, že by byli diskriminováni?

"Já si nepamatuji, že by byl úplně dotaz, připomínka, kdy by si muž stěžoval, ale bývají dotazy ohledně působení mužů na rodičovské dovolené, nebo se nás muži často ptají, jestli nám jde o to, aby ženy vládly, o což nám tedy nejde. Jde nám o rovnost mužů a žen ve společnosti. Ale dost často se nám stává, že se na nás obracejí muži s tím, že jejich partnerka nebo manželka zažila nějakou diskriminaci, a bojí se sama na někoho obrátit, tak jako jejich ústy žádají o radu."

Jaká je platná legislativa, která se dá využít při uplatňování rovnosti žen i mužů?

"Jde využívat Zákoník práce, kde je opatření týkající se rovnosti na trhu práce, jsou tam opatření týkající se sexuálního obtěžování. Samozřejmě ze zákona by nemělo docházet k nerovnostem mezi odměňováním mužů i žen, což je ovšem velmi složitá otázka, která se ještě v ČR nezačala řešit. Ono to hodně souvisí se standarty srovnávání práce, které tu ještě nejsou rozvinuty. Takže právní nástroje existují, ale lidi je moc neumějí využívat, nebo nevědí, že vůbec existují."

Rada romských organizací v Chebu si od září pronajala na pět let třípodlažní budovu jídelny v bývalých kasárnách na Zlatém vrchu. V budově postupně vybuduje Romské centrum s nouzovou ubytovnou pro matky s dětmi, fitcentrum pro mládež, počítačovou učebnu, umělecké zkušebny a právní poradnu. Město opraví střechu, rozvody elektřiny a topení a Romové si svépomocí dodělají zbytek.

O cenu poslance slovenské Národní rady mohou v následujícím školním roce soutěžit romští studenti na druhém stupni základních škol v okolí Vranova nad Topľou. Dohodli se na tom představitelé občanského sdružení Roma - Východ s poslancem Národní rady Slovenska Hermanem Arvayem. Cílem soutěže je vyšší motivace romských studentů k výkonům ve škole.

V České republice vůbec první a ojedinělý projekt se realizuje u obce Krásná v Beskydech. Spolu s třiceti romskými dětmi z Ostravy jsou tam na letním táboře i policejní instruktoři. "Jde o to, aby romská komunita zjistila, že policisté nejsou proti Romům, že jsou to také normální lidé," říká o projektu Kumar Vishwanathan, muž, který už léta pomáhá ostravským Romům.

V Kozlovicích na Přerovsku bude zítra Den otevřených dveří s názvem Kdo si hraje, nezlobí. Návštěvníci mohou sledovat nejprve fotbalový turnaj mužstev složených ze zástupců profesních či národnostních skupin a poté přihlížet i jejich kulturním vystoupením. V turnaji změří síly 15 mužstev, vedle Romů, Vietnamců či příslušníků národů bývalé Jugoslávie také policisté, vojáci, či hasiči.

V historicky nejstarší části Prahy, na Hradčanech v Nerudově ulici, obdivují desetitisíce turistů romský obchod s názvem Romen. Obslouží vás v něm paní Pavlína Radlová, která mi při naší návštěvě řekla.

"Já jsem v obchůdku Romen začala pracovat hned od začátku před dvěma lety od září. Obchůdek tehdy ještě nebyl takový, jaký ho známe dnes, s kolegyní jsme ho připravovaly, zařizovaly a sháněly první výrobce, kteří by u nás vystavovali nebo by bylo možno je prodávat."

Je to první romský obchůdek v republice a dalo by se říci, že i v Evropě. Co to pro Vás znamenalo, jaké byly začátky?

"To bylo hodně těžké, neznali jsme konkrétní místo. Měla jste něco připravovat a nevěděla jste přesně, kde budete. Začátek byl hodně těžký. První chvíle, když jsme ho otevřeli, pro mne byly takové nejisté. Nevěděla jsem jestli se bude líbit Romům, protože to je právě obchod hlavně pro Romy. Jak oni budou reagovat, protože to, co se líbí mně, se nemusí líbit všem. Ale úplně úžasné pro mne bylo setkání s Romem, který do obchodu přišel. Byl to slovenský Rom, starší muž. On přišel, rozhlédl se a já jsem ho pozdravila romsky - on na mne vytřeštil oči a začal plakat. Říkal mi, že je pro něj naprosto úžasné, že může přijít do obchodu, kde se na něj promluví romsky - v jeho mateřštině - kde bude všemu rozumět a kde může vidět věci, které vidí ve své rodině. Pak se usadil, udělala jsem mu kafe a on říkal, že se tu opravdu cítí jako doma."

"Kromě romské hudby a knížek také spoustu fotografií, obrázků, dřevěných sošek od různých romských výtvarníků, ale také výrobky od dětí z různých romských sdružení a škol."

"Největší zájem je o knížky a o hudbu. V poslední je docela velký zájem o výrobky od malých dětí."

"To je zase jiná stránka věci. První rok jsme měli grant od EU, ale nejen od EU. Měli jsme zajištěn nájem našeho obchůdku. Druhým rokem už musíme jakoby samofinancovat tyto všechny náklady a bohužel se nám to nedaří tak, jak jsme si představovali. Přeci jenom ten náš obchůdek není jenom obchůdek, i když to v tom názvu je, je to středisko informovanosti, středisko, kam se člověk může jít podívat a poprvé shlédnout něco z romské kultury, takže zároveň slouží jako galerie. Nejsme čistě jen obchůdek, takže prostředky na samofinancování nejsou."

Při posledním sčítání lidu se k romské národnosti přihlásilo jen asi 11 a půl tisíce lidí. Podle odhadů žije ale v Česku až několik set tisíc Romů. O výzkumu v romských komunitách rozhodla loni v říjnu vláda. Proč, to Marii Vrábelové přiblížil vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab.

"Jde o to, aby bylo možno získávat to, čemu se říká etnicky diferencovaná data. A to data socioekonomické povahy počínaje příjmy na hlavu, přes zaměstnanost, respektive nezaměstnanost, výši vzdělání, ale také zdravotní stav. Zdůrazňuji, že jde o data hromadná, nikoli individuální a že to nepředstavuje žádné riziko z hlediska ochrany individuálních údajů. Výzkumy jsou potřebné už jenom proto, abychom mohli říci za pět let, jestli se za pět rozdíl mezi romskou komunitou a celkovým průměrem společnosti v těchto ukazatelích zmenšil, zvětšil, stagnoval. Dnes to nejsme schopni říci třeba oproti roku 2000, nebo 1999, a to je velká škoda, protože nemůžeme posuzovat, do jak velké míry je úspěšná nejen nějaká specifická politika státu a samospráv vůči Romům, ale vůbec státní politika, sociální politika - zda má změna ekonomické situace nějaký vliv na postavení Romů, a když, tak jaký."

To znamená, že nikdo nebude chodit mezi Romy a zjišťovat jejich situaci, nikdo je nebude oslovovat nebo nedostanou žádné dotazníky?

"Ale mezi Romy se nepochybně chodit bude, ale určitě to nebude mít charakter toho, že by se zjišťovaly prosté počty, natožpak aby se někde vytvářely nějaké seznamy nebo registry. Princip sociologických studií je v tomto směru zcela jiný. Data lze zjišťovat pouze se souhlasem dotazovaných, to zdůrazňuji. Nikdy nebude přípustné, aby chodili nějací úředníci, a podle svého odhadu posuzovali, zda ten člověk je, nebo není Rom. Samozřejmě to budou muset dělat profesionální výzkumníci, samozřejmě to budou dělat s romskými pracovníky a samozřejmě to bude podloženo souhlasem těch lidí, kteří budou vědět, že jde o výzkumné a vědecké účely, nikoli pro účely jaké má např. sčítání lidu."

Kolegyni Vrábelovou zajímalo, jakou úlohu ve výzkumech bude hrát Český statistický úřad. Zeptala se na to inženýra Stanislava Drápala z tohoto úřadu.

"Naše úloha částečně vyplynula z usnesení vlády, kde předsedovi našeho úřadu bylo určeno spolupodílet se na přípravě systému, který by poskytl určitou číselnou základnu, která by mohla charakterizovat blíže podmínky života - a teď je otázka, jestli Romů nebo romské komunity, což já chápu, že není jedno a to samé. Má být připravená verze sociologické studie ve vybraných romských komunitách a jejím cílem je na základě dobrovolného dotazování získat informace o tom, jaká je situace v těchto komunitách z hlediska zdravotní péče, vzdělanosti, zaměstnanosti či nezaměstnanosti a podobně."

Říkáte ve vybraných komunitách. To znamená, že vy už budete mít vybrané komunity, nebo spolupracujete konkrétně s Romy?

"Výběr komunit necháváme na odbornících a to určitě není Český statistický úřad. Naše parketa je spíše v přípravě metodiky, to znamená příprava obsahu zjišťování, formulace otázek, příprava programu, který by měl tyto záležitosti vyhodnotit - to znamená vytvořit určitý přehled odpovědí, jejich kvantifikaci a vyvodit z nich závěry, to znamená, k čemu výzkumy dospěly."

"Pokud se týká přímo šetření v komunitách, tak to zcela určitě ne, protože to není naše parketa, nejsme na to ani personálně, ani technicky připraveni. Myslím si, že je to věc pro odborníky z oblasti sociologie."

Podstatně odlišný názor na výzkum v romských komunitách má předseda romského sdružení Dženo Ivan Veselý.

"Ať se to nazve sociologický průzkum nebo statistická šetření nebo sběr socioekonomických charakteristik Romů, tak mi z toho jednoznačně vyplývá, že tady někdo potřebuje zpřesnit počet Romů v této zemi a jejich sociální situaci. Je to v podstatě sčítání Romů, ať se to někomu líbí, nebo nelíbí, a ať už to nazývají jakkoli vznešeně."

Důvodem je ovšem ta skutečnost, že se přesně neví, jak na tom Romové ve skutečnosti jsou, a toto by mělo přispět právě k tomu objasnění.

"Já si nemyslím, že to kompetentní orgány nevědí, protože logická otázka pak zní - co dělaly posledních deset let, když nevědí, jaká je sociální situace Romů v České republice. To je prostě účelová záležitost, nebo jakási účelová hra, jak zdůvodnit svoji nečinnost, neschopnost, posunout kvalitativně řešení romského problému v této zemi."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání O Roma vakeren čili Romové hovoří najdete také na internetu na adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská muzika.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně a klidný víkend.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.