Vytištěno 26.03.2023 10:30 23-07-2004 Anna Poláková, Anna Poláková, Anna Poláková, Anna Poláková, Anna Poláková, Andrea Horáková, Roman Verner, Karel Sladký Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin paršťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"! Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě také romské hudby. Kamen te šunen nevimata, abo sar o Roma dživen? Te ha, ta ačen amenca! Kerdžam predal tumende the o reporty. Sa čačutnes bio chochavibena. Šunena te romane giľa - šukar šuniben. Peršo tumen dodžanena pale romaňi grupa Romane romňija. Nejdříve vám představíme ženskou romskou kapelu Romane romňija, která sklízí úspěch nejen u nás, ale i v zahraničí. Andro o Roma vekeren tumenge phenaha pal oda, sar kamende dživel e Lidia Grebo, so kerel buči andro jekhetaniben - Slovo 21. V O Roma vakeren vám představíme Lidii Grebo ze sdružení Slovo 21. Tiž tumen dodžanena, hoj Ostavate kerel buči jek romňi predalo romengero sasťipen. Vakerha pale sgejľipen savo kerďa o jekhetaniben Manushe ko Orlík. Džana amenca ko Jesenikos, kaj dživen o Roma, bio kher u sikavaha tumenge mek jeka cikňa sportovkyňa. Ve druhé polovině o Roma vakeren se dozvíte, že v Ostravě pracuje v terénu romská žena, která se stará o zdraví dětí. Vydáme se na Orlík, kde se minulý týden setkaly ženy ze sdružení Manushe a do Jeseníku, kde pět Romů nemá už druhý měsíc střechu nad hlavou. V závěru vysílání vám představíme mladou romskou sportovkyni, která se věnuje moderní gymnastice. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Karel Sladký. =[ Reportáž ]=
V muzikantské rodině Fečových mají kapelu i ženy
Mezi nejznámější romské rody patří rodina Fečových. Hudební umění se v
těchto rodinách dědí z pokolení na pokolení. U Fečových je ještě ta
zvláštnost, že svou kapelu nemají jenom muži, ale i ženy. Jak vznikla ženská
kapela Romane Romňika, jsem se zeptala Eriky Fečové.
Kolik žen ve vaší kapele hraje? "Je nás dohromady šest." Jakou muziku nejraději hrajete? "Nejradši hrajeme romský folklór. Do toho mícháme skladby našeho tatínka Jožka Feča." Jezdíte na nějaká vystoupení? Jak se vám daří, jak se líbíte? "Asi se líbíme, jezdíme hlavně do zahraničí - byly jsme v Německu, ve Vídni, Belgii, Holandsku." Zmínila jste, že jste z muzikantské rodiny. V muzikantských rodinách bylo pravidlem, že se hudba spíš dědila na syna. U vás tomu tak není, u vás hrají i ženy. Kdo vás učil hrát? "Co se týče mně - tak mamka chtěla, abych se učila od malička. Chodila jsem na housle, ale housle mě moc nebavily, abych se přiznala. Milovala jsem zpěv, takže jsem se plně věnovala zpěvu. Co se týče tety, která hraje na harmoniku, tak tu učil její bratr Michal Démeter. A naše Olinku, která je basistka, to je moje dcera. Ta na basu nikdy nehrála. Mamka vymyslela, že nám ta basa chybí, a protože nebyl nikdo jiný, kdo by na to měl, tak se musela naučit. Holka ze začátku brečela, že to nezvládne, ale nakonec jí to šlo. Jinak chodila do hudební školy na violancello. Asi bychom si nemohly představit, že bychom neuměly hrát, nebo abychom bez toho byly, protože to šlo opravdu z generace na generaci." U vás v rodině nejen, že vedete své děti k hudbě, ale také k hudebnímu vzdělání. "To určitě, protože jsme chtěli, aby to měly se vším všudy. Nejmladší dcera studuje zpěv na pražské konzervatoři, syn vystudoval kontrabas na Ježkově konzervatoři a dcera má obchodní akademii. Chtěla spíš, aby měla tento obor." V historii se hudebníci tímto řemeslem živili. Co Vaše děti? "Kluk se tím určitě živí a holka - to teprve uvidím, teprve studuje." A jak se daří synovi? Hraje někde? "Určitě. Hraje po jazzových klubech, zabývá se jazzem. Hraje s Karlem Růžičkou, s panem Viklickým, s panem Felixem Slováčkem." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Valašským muzeem v přírodě už po desáté zněly romské písně
V Rožnově pod Radhoštěm dnes začal mezinárodní festival Romská píseň. Už po
desáté se ve Valašském muzeu v přírodě sešli zástupci nejlepších romských
folklorních souborů. Roman Verner hovořil o pátečním a sobotním programu s
organizátorem Petrem Tuliou.
"Kromě účinkujících bude prostor pro romskou kulturu jako takovou - časopisy, knihy, romské muzeum, romská jídla, romská řemesla. Kromě toho tam bude probíhat dětská výstava. Je pro mne opravdu potěšující, že, byť je to romský festival, 80 procent diváků bude z majority a 20 procent Romů." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Horké téma ]=
Bývalá uprchlice z Bosny a Hercegoviny pracuje v ČR s uprchlíky a romskými ženami
A je tu čas, pro naši besedu. Tentokrát moje kolegyně Anna Poláková za
hostem vyjela do rekreačního střediska Loužek na břehu Orlické přehrady, kde
se minulý týden konalo setkání romských žen z celé republiky. A právě na
přípravách setkání se podílela také Lidie Grebo ze sdružení Slovo 21.
Lydie, Vy žijete v ČR, pracujete pro neziskový sektor, pomáháte cizincům, Romům. Jak jste se k té práci dostala, jak jste se vůbec dostala sem do České republiky, co bylo všechno před tím? "Jsem tu jedenáct let. Přišla jsem s dětmi jako uprchlík z Bosny a Hercegoviny. Česká republika byla jednou z prvních zemí Evropy, která oficiálně pozvala matky s dětmi, aby mohly uprchnout z války, a tak jsme se doslali do České republiky." Situace to musela být určitě těžká, jak na tu dobu vzpomínáte, děti Vám dostudovali, usadila jste se? "Vzpomínám s trochou sentimentu. Ze začátku to bylo opravdu těžké. Nebyla jsem nikdy v uprchlickém táboře a začala jsem hned bojovat o přežití. Nejdřív jsem pracovala jako uklízečka, pak jako prodavačka a potom jsem se přihlásila na konkurz mezinárodní nevládní organizace. Jednou z podmínek byla znalost mého mateřského jazyka. Tu práci jsem dostala. A když ta mezinárodní organizace skončila své poslání tady v ČR, začala jsem pracovat pro Slovo 21, pro neziskovou organizaci, v které působím jako koordinátor projektů." Jaká byla Vaše původní profese, kterou jste dělala ve své rodné zemi? "Doma jsem absolovala právnickou fakultu a to mi opravdu pomohlo, abych dostala tu první práci, potom abych dostala i tu druhou, samozřejmě." Pracujete s romskými ženami, snažíte se je podporovat, jejich sebevědomí i v tom, aby pro sebe něco udělaly. Jedním Vaším motem je i to, že vzdělání je velmi důležité a že to, co má člověk jednou v hlavě, nikdo mu nevezme. "Ano, já mám bohužel tu zkušenost, že Vám můžou vzít všechno, ale to, co umíte dělat rukama nebo co máte v hlavě po skončení školy, to Vám nikdo nevezme. Je to takový poklad, po kterém obvykle toužíte. Já jsem měla štěstí, že moje děti tady mohly studovat a dostudovaly tady své školy. Jsem si jista, že kdyby se stalo cokoli, tak to, co mají v hlavách, to jim už v životě pomůže." Patříte k lidem, kteří se angažují, dáváte společnosti základ pro multikulturní soužití? Jaké byly Vaše poznatky na začátku? "Já jsem se poprvé v praxi seznámila s tím, co to znamená xenofobie, protože u nás to tak neexistovalo, nebo jsem si toho nevšimla, nemůžu říct, že to určitě neexistovalo. My jsme žili život, v kterém nebylo důležité, jak kdo vypadá, ale to, co opravdu je. Pro mne vždy existovali jen lidé špatní a dobří, a ne Vietnamci, Ukrajinci nebo Češi, Srbové, Bosňáci nebo nějaký další národ. Musím říct, že když člověk přežije takové situace, které jsem nepřežila jen já, ale i spousta našich lidí, když zažijí situace, kdy pomáhali druhému, aby přežil, tak se člověk naučí, jak je důležité pomáhat druhým. Protože pro mne a moje děti udělali výborné věci lidi, které jsem ani neznala. Mojí úkolem po celý život je pomáhat lidem, které možná neznám, ale o kterých si myslím, že tu pomoc potřebují." Věnujete se také práci a pomoci cizincům žijícím v České republice. Jak se Vám daří v této práci. "Slovo 21 má zaměření na budování multikulturní společnosti a my děláme dlouhodobý projekt, kterému říkáme integrace zespodu. Teď děláme velký projekt s názvem "Rodina od vedle" s cílem, aby se lidé mezi sebou lépe poznali, protože já i moji kolegové si myslíme, že je to způsob, jak bariéry, předsudky, stereotypy, které obvykle máme, překonat. Když poznáte, že ta cizí rodina má stejné starosti jako Vy - má děti ve škole, trable s prací, nemá byt a řeší normální věci, které se v životě stávají - potom si uvědomíte, že to nejsou nějací jiní, druzí lidé, ale že jsou to stejní lidé, jako jste Vy." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Město Karviná vyčlenilo další byt, v němž mohou bydlet matky, které překonaly vážné životní problémy. Byt je určen ženám, které pobývaly v Domě pro matky s dětmi a snaží se vrátit zpět do běžného života. V bytě mohou bydlet matky, které jsou zaměstnány, nebo pobírají plný invalidní důchod. Další podmínkou pro pobyt je řádná péče o děti. V Praze na Smíchově nedaleko křižovatky Anděl byla otevřena nová psychologická poradna pro lidi, kteří mají problémy v partnerských či rodinných vztazích nebo s výchovou dětí. Je to desátá pražská poradna pro rodinu a mezilidské vztahy a na rozdíl od ostatních ji mohou navštívit i cizinci. Odborníci, kteří v poradně působí, totiž hovoří i anglicky, rusky a francouzsky.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Sociální zdravotní terénní asistentka v Ostravě dohlíží na zdraví romských dětí
Květa Horváthová z Ostravy dochází pravidelně do romských rodin a dohlíží na
zdravotní stav dětí. Jde o pilotní projekt, který podpořil Magistrát města
Ostravy.
U mikrofonu s námi byla sociální zdravotní terénní asistentka Květa Horváthová. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Pětice Romů z Jeseníku přišla o střechu nad hlavou
Pět Romů z Jeseníku nemá už druhým měsícem střechu nad hlavou. Jako
provizorní řešení zvolili stan. Postavili si jej na zahradě Domu dětí a
mládeže v Březinově ulici. Do konce července tam mohou se svolením vedoucího
zařízení zůstat. Co budou dělat pak, nikdo z nich netuší. O podrobnosti se
zajímala reportérka Andrea Horáková.
Romové přespávají po venku již několik měsíců. Na léto našli útočiště na zahradě Domu dětí a mládeže v Jeseníku. V srpnu odtud ale musí zmizet. muž: "Já jsem bydlel v Kůněticích, tam jsme se pobili, vyhodili mě z bytu ven." žena: "Celou zimu jsme po venku. Nemůžeme se nikde chytnout. Starosta nám nechce nic dát, výbor nám taky nic dát nechce, nikdo se s námi nebaví. Zachází s námi jako s nějakými psy. Prostě se s námi nebaví, vyhazují nás, posílají nás do velkých měst, nás tu nechtějí, děti nám odebrali." muž: "Prý tady nelze, tam taky nelze, tak na co jsou tady ty azylové domy..." žena: "Že je to prý všechno zaplněné, ale kam máme jít?" muž: "Ale takový čučáci, co dělají bordel a chlastají, ti tam jsou." žena: "A takoví lidi co spí po venku i v zimě jako jsme my, my nedostaneme nic, my už nevíme, kam máme jít. A já jsem navíc ještě v jiném stavu a oni mě nechávají spát po venku." Město pomoc Romům odmítá, jde totiž o osoby, které zdevastovali nájemní byty a kvůli dluhům soud rozhodl o jejich vystěhování. I když jim romská poradkyně Ludmila Liberdová zařídila náhradní ubytování v azylových domech, nikde kvůli špatnému chování dlouho nevydrželi, někdy této nabídky ani nevyužili. "Takže za těchto okolností vnímám situaci těchto lidí tak, že oni si tento způsob života zvolili, a já opravdu, tedy z titulu své funkce, nehodlám dál nic podnikat. Vnímám totiž, že kroky, které se uskutečnili na pomoc těmto lidem vždycky dopadli tak, že si ti lidé udělali to, co v dané chvíli oni uznali za vhodné, a nerespektovali ty rady, které jim byly dány. Uvažování těch lidí je velmi zkratovité, nejsou schopni řešit svou životní situaci, takže pravděpodobně do té doby, než půjde do tuhého, nelze očekávat, že by se způsob myšlení těchto lidí nějak změnil." Podle předsedy zdejšího občanského sdružení za lidská práva romských občanů Dušana Badyho je pětice Romů pro Jeseník velkou ostudou, přesto se bude snažit jim pomoci. "Bylo mi oznámeno, že bych měl vyvolat schůzi, kde by se to projednalo, abychom jim nějak pomohli, aby ti Romové nebydleli po parcích, nespali po stanech a tak různě, protože to je jak ostuda města, tak ostuda naše. Nás to už taky trápí, protože to, jak nocují po venku už trvá dlouhodobě." Jsou to lidé, kteří už užívali městský byt. Bohužel byli vždy vystěhování, protože ho zdemolovali. Myslíte si, že město bude přístupné k tomu, aby jim byly předány nějaké nové byty? "To Vám tady takto říct nemůžu, jak bude město reagovat. Vím, že už jimi byly nějaké byty zničeny. Já jsem dával takový návrh, že by pro ně bylo nejlepší, kdyby měli nějakého opatrovníka, který by tam denně chodil a kontroloval ty rodiny, aby jednou už žili normálním životem, aby nespali po venku, nechlastali atd. Takové věci, kdybychom pro ně udělali, tak vím, že je dostaneme do jiných kolejí, a oni by mohli žít na jiné úrovni, než žijí. Jinak to nevidím." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Týdenní školení romských žen se zaměřovalo na gender a tradice
V Trhovkách na Příbramsku si minulý týden daly dostaveníčko romské ženy.
Občanské sdružení Slovo 21 a sdružení romských žen Manushe tam pro ně
pořádalo týdenní školení, kterého se zúčastnilo přes 40 žen z celé
republiky. Anna Poláková pozvala k mikrofonu vedoucí ženské romské skupiny
Manushe Martu Hudečkovou.
Jak ženy na tato témata reagovaly? "Já si myslím, že velmi pozitivně, ani jsme to neočekávali. Na počátku se vůbec seznamovaly s názvem gender a velmi jednoduchou formou hry jsme je seznamovaly s tím, co gender je. Myslím si, že ve výsledku toho dne to vyšlo skvěle."
"U některých ano. Měly zájem, tak uplatnily vědomosti, které tady získaly, ať už se jedná o kurzy práce s počítačem nebo kurzy anglického jazyka. Co se týče emancipace, kterou jsme měli loni, vzdělávání a sebevědomí - myslím si, že ty které měly zájem na sobě pracovat, tak tam výsledky jsou." Jak je podporován tento projekt zaměřený na romské ženy?
"To je bohužel velmi smutné, že každým rokem, na kterékoli akce pořádané Manushemi pro ženy, kdy zveme naše představitele, tak nepřišel od roku 2000 ani jeden." Foto: Gabriela Hrabaňová Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Příběh nadějné gymnastky
V následujících minutách vám představíme Kristinu Brožovou, která se už pět
let věnuje moderní gymnastice. Jak nám prozradila její maminka, Helena
Brožová, s gymnastikou začala už ve svých pěti letech, ale nejdříve si
poslechněme mladou sportovkyni.
"Byla jsem první v Polsku a na mistrovství České republiky pátá." V kolika letech si začala sportovat? "V pěti letech." Kdo Tě ke sportu vedl? "Já jsem byla od malička pohyblivá a ke sportu mě vedla maminka." Fandí Ti spolužáci? "Jo, hodně mi fandí." Jaké máš zázemí v rodině? "Učení je přednější než nějaký sport, a když píšeme nějakou písemku, tak třeba nejdu na trénink." Vaše dcera se už osm let věnuje gymnastice, jaké byly začátky, jak jste ji podporovali v tomto sportu? "Na začátku byla vybrána v mateřské školce, aby šla cvičit do Sokola v Ostravě sportovní gymnastiku. Tam chodila asi dva roky, ale nelíbil se nám přístup trenérky, protože jsme ne přímo, ale skrytě pociťovali, že se věnuje jiným dětem - nechci se nějak chlubit, ale mysleli jsme si, že Kristýna má navíc, než ty ostatní - tak jsme to začali pociťovat jako takové upřednostňování dětí, které nejsou romské národnosti." Jaké byly začátky? "Začínala sportovní gymnastikou, potom přešla na moderní, a to se jí líbilo víc - jednu dobu byla dokonce v reprezentaci. Teď dosahuje dobrých výsledků." Jak se vám daří skloubit sport a učení? "Do šesté třídy se nám to dařilo velice dobře. Teď jen přibylo dvojek, takže musí přidat. Když ale víme, že má ve škole něco důležitého, tak ji na trénink neposílám, protože si říkám, že důležitější než sport je škola." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání O Roma vakeren čili Romové hovoří najdete také na internetu na adrese www.romove.cz. Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů, přiblížíme vám program Dekáda romské inkluze, pozveme vás do obchůdku Romen a nebude chybět ani romská muzika. Příjemný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Karel Sladký. Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Mějte se moc pěkně a klidný víkend. But Bacht te saťipen. Ačhen Devleha... Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |