Vytištěno 23.09.2023 17:37 02-04-2004 Anna Poláková, Anna Poláková, Marie Vrábelová, Jaroslav Sezemský, Helena Poláková, Zdeněk Hejkrlík Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní. Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-RadiožurnálNa vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Bacht tumenge Romale, the lači rat. Jek kurko pregejľa sar pani, pale hin paršťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren!" Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě také romské hudby. Kamen te šunen, nevimata, abo sar o Roma dživen? Te ha, ta ačen amenca! Šunena te romane giľa - šukar šuniben. Peršo amenca džana Olomouciste, kaj o Roma kidenas sa predalo Roma so dživen pro Slovensko. Nejprve se vydáme do olomouckého kraje, kde romské organizace uspořádali sbírku pro slovenské Romy. Andro amaro studio avela te pobešen u te povakeren o Jan Mišurec the e Jan Josef Horváth, so sas pro Slovensko, kaj ľigende kidipen so predalo Roma kerde o Roma amendar. Andro o Roma vakeren šunena tiž nevipena, andale romengero dživipen. Našimi hosty ve studiu budou Jan Mišurec ze sdružení Romodrom a fotograf Jan Josef Horváth, kteří se vrátili ze Slovenska, kde předali humanitární pomoc pro tamní Romy, pořádanou Mezinárodní romskou unií. A samozřejmě jsme pro vás připravili také aktuality ze života Romů. Tiž tumen dodžanena pale neve giľa, so dela avri o Antonín Gondolán. Džana amenca pro seminaris - Šaj pes dovakeras u phenaha tumenge tiž, save akcii ena pro Temutno romengero džives, savo ela pre aver kurko. Ve druhé polovině o Roma vakeren nám zpěvák Antonín Gondolán přiblíží své nové album, vydáme se na seminář - Šaj pes dovakeras a pozveme vás na oslavy Mezinárodního dne Romů. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. =[ Reportáž ]=
Romské organizace z olomoucka uspořádaly sbírku humanitární pomoci pro
slovenské romské osady
Romské organizace Olomouckého kraje uspořádaly sbírku humanitární pomoci pro
slovenské romské osady. Kamion by měl vyrazit na východní Slovensko během
dvou týdnů. Podrobnosti nám řekne kolega Zdeněk Hejkrlík.
"Naše občanskoprávní poradna, která se skládala ze tří neziskových subjektů, se rozhodla přispět humanitární pomocí slovenským Romům. Tato činnost přerostla v iniciativu občanského sdružení Educa, která si vzala za cíl oslovit romské organizace v olomouckém kraji a požádat je o spolupráci a humanitární pomoc." Odezva byla bezvadná. Do sbírky se připojily veškeré oslovené romské organizace a v olomouckém centru se začaly hromadit oděvy, potraviny a hygienické potřeby z Jeseníku, Šumperka, Přerova a dalších měst. Sbírka dále běží. Teprve 8. dubna se totiž její organizátoři dozví termín odjezdu kamionu, a tak je stále možno přispět. Připomeňme jen, že do sbírky nepatří peníze. Jak mi řekla Liba Oláhová nechtějí suplovat sociální politiku slovenské vlády. "Mně nezbývá nic jiného, než jako předsedkyně občanského sdružení Educo, poděkovat všem lidem, kteří ze svého mála se snaží podělit." Za olomoucký kraj vyjede spolu s kamionem i tranzit se zástupci neziskových organizací, kteří náklad dopraví až přímo na místo určení do romských osad za Košicemi. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Horké téma ]=
Sdružení Romodrom dovezlo humanitární pomoc na Slovensko
A je tu čas, kdy si do O Roma vakeren zveme hosty. Dnes si budeme povídat s
Janem Mišurcem ze sdružení Romodrom a s fotografem Janem
Josefem Horváthem, kteří se
vrátili ze slovenských osad, kde předali humanitární pomoc od českých Romů.
"Dobrý večer." "Dobrý večer." "Pánové, co tomuto činu předcházelo, kdo dal tuto sbírku dohromady?" "Byla to reakce mnohých neziskových organizací, lidí, kterým není lhostejná situace na Slovensku, která tam v několika posledních letech panuje. Celou humanitární sbírku, do které se tyto organizace zapojily, zaštítil prezident Mezinárodní romské Unie. Jenom díky těmto romským organizacím se mohlo nashromáždit tolik potřebné pomoci. Byla to například občanská sdružení z Prahy, Karlových Varů, mosteckého Chánova a z dalších měst. Dík patří především těmto organizacím." "Kde všude jste pomoc rozdělovali, pomáhali vám i zástupci romských organizací na Slovensku?" "Pomoc jela ve dvou vozech z České republiky. Byl to jeden velký kamion. Byl to další menší nákladní vůz. Tyto vozy směřovaly do konkrétních míst. Směřovaly do obce Vranov nad Topĺou a Bardejov. Tuto pomoc převzali zástupci tamních romských organizací. Ti už se postarali o přerozdělení pomoci konkrétním rodinám a lidem, protože jenom tito lidé vědí, která osada je na tom lépe či hůře a kteří lidé tu kterou pomoc potřebují." "Před chvílí jsme se dozvěděli od kolegy Zdeňka Hejkrlíka, že na Olomoucku sbírali také podobnou pomoc a říkal, že do humanitární pomoci se v podstatě dá dát všechno, ale ne peníze. Čeho vy jste tak nejvíc shromáždili?" "My jsme se snažili nashromáždit hlavně trvanlivé potraviny, oblečení, hygienické potřeby a třeba i hračky pro děti, obuv. V závěru sbírky jsme zjistili, že máme hlavně oblečení, což nám bylo trošku líto, protože jsme si řekli, že lidé na Slovensku mají především hlad, takže potřebují spíš potraviny. Když jsme na Slovensko přijeli, tak jsme zjistili, že nejžádanějším zbožím je doopravdy oblečení. Panovalo tam ještě před týdnem poměrně chladné počasí, takže bylo hrozné vidět lidi oblečené ne tak kvalitně, jak jsme běžně zvyklí. A říkali jsme si, že jsme možná měli soustředit více sil na shromáždění teplého oblečení hlavně pro děti." "Pane Horváthe, jak to působilo na vás jako na fotografa?" "Protože jsem fotograf, tak jsem si v poslední chvíli musel říct: Klídek, uklidni se fotografe. Moje pocity byly takové, že jsem pochopitelně zaregistroval neutěšenou situaci málo oblečených dětí ve strašném počasí, kdy tam padal sníh, pršelo, vítr tam byl. Jak jsem se poté dozvěděl, matky těchto dětí jsou do tohoto okamžiku v kriminále. Nikdo nemá zájem se za ně zaručit, aby se dostaly domů a mohly se o své děti starat. Děti jsou bezprizorní a dá se říct, že žijí na ulici jen tak ve svetříkách." "Jak s vámi komunikovali lidé, kterým jste rozdělovali pomoc?" "Já si myslím, že vcelku rozumně, chovali se slušně, nebyl to žádný problém. Znova říkám, že liknavost sociálních úřadů zapříčinila toto nedorozumění mezi policisty a Romy při rabování." "Těžko si asi dokážeme představit, jak asi osada na Slovensku vypadá, můžete to nějak popsat?" "Jak zapůsobila na mě.... Tak abych pravdu řekl, tak jsem cítil velkou lítost z toho, jak mohou lidé v 21. století, kdy nad nimi létají moderní letadla a stíhačky, žít vlastně v době kamenné. Jak toto vyřešit, nevím. Já jsem si řekl, že budu fotografovat a prostřednictvím zachyceného času budu křičet do světa, jaká situace na Slovensku je." "Jsou to vesnice, kde chybí základní věci jako je třeba kanalizace, rozvod elektřiny, plynu, není tam veřejné osvětlení. Je to takový svět sám pro sebe, bohem zapomenutý kraj, kam když lidé přijdou, tak se třeba diví, že tam není telefonní budka, nebo že tam nejsou dostupně jiné věci, jako tomu je v jiných městech. Někteří lidé žijí v domech, jaké si vybudovali za komunismu, někteří žijí v chatrčích, kde místo skla v oknech vidíte igelity. Tyto chatrče jsou naprosto neadekvátním přístřeším. To se nedá mluvit ani o bydlení. Pak tam jsou domy, které byly postaveny v dobách komunismu, ale ty také potřebují rekonstruovat, padá tam omítka, nebo komín, jsou tam různé závady. Tito lidé nemají prostředky jednak na to, aby sami sebe uživili, aby sami sebe oblékli, aby zajistili zdravotní péčí svým dětem, rodičům a nemají už vůbec peníze na to, aby zajistili rekonstrukci domu, aby žili lépe." "Chodí tam děti do školy?" "Když jsem byl ve vesnici Čaklov, tak jsem se na to ptal a tam mi Romové řekli, že děti do školy chodí, ale že mají celý den hlad, protože nejsou peníze na svačiny. Škola svačiny nezajišťuje a Romové nemají na to, aby platili dětem obědy. Takže je to pro děti i rodiče docela svízelná situace. Děti tedy do školy chodí, ale chodí tam bez svačiny. Možná je to banální věc, ale děti tam opravdu mají hlad. Ve vesnici mě docela zarazila jedna věc, a sice to, že poměrně krásná vybudovaná škola byla obehnána asi dvoumetrovým betonovým plotem. Nad tím také zůstává rozum stát, protože děti, které se tam učí, se dívají oknem do té zdi a nedívají se do krásné okolní krajiny, která tam všude je. Věci, které jsou tady normální a nenormální, kdy my to můžeme rozlišit, tak tam nevíme, co ještě je správné, co se udělalo dobře a co ne. Na jednu stranu někdo řekne, že by lidé v té škole mohli krást, ale na druhé straně víte, že děti se musí do školy nějak dostat, potřebují prostor okolo školy a ne ji mít obehnanou dvoumetrovou zdí, která působí nehezky a skličujícím dojmem...." "A de facto znemožňuje veškerý pohyb..." "Jak vás přijímali tamní lidé, když jste jim přivezli pomoc, ještě nota bene z Česka? Slováci se o ně příliš nepostarali..." "Když jsem tam jel, tak jsem si říkal: Kdoví jak to všechno dopadne, jak se ti lidé budou chovat, možná budou agresivní, možná budou chtít peníze, cigarety, možná nám propíchnou kola u aut? Očekával jsem nejhorší scénáře. Byl jsem opravdu překvapen z toho, jak byli srdeční a jak se chovali slušně, jak nás všude vítali, jak nám děkovali, ne jako kdybychom jim přivezli staré oblečení, ale jako nevím co, z nebe. Byl jsem šokován z toho, že byli absolutně ukáznění, slušní.. Mohu je tady vychvalovat do rána, ale to asi nemá smysl, to asi není smyslem tohoto pořadu, jen chci říct, že se chovali naprosto perfektně, komunikovali s námi a bylo na nich vidět, že si nás obrovským způsobem váží, že si váží všech lidí, kteří se do sbírky zapojili." "Neměli nějaké obavy z toho, že je fotíte, nestyděli se?" "Já jsem si toto zpočátku myslel, ale navážu tady na Honzíka. Byl tam jeden velký dům, kam by se každý bál vstoupit, vlastně vy ostatní Honzo jste tam ani nešli. Já jsem si ale řekl, že tam musím, že mě to tam za těmi lidmi táhne. Vstoupil jsem tam, viděl tu neutěšenou situaci, zdegenerované děti ležící asi 13 let na jedné posteli, málo jídla.... Měl jsem strašný strach. Rozbitá střecha, do domu pršelo. Na strmých schodech nebylo zábradlí. Několikrát se stal případ, že dítě spadlo dolů a způsobilo si nějaký ošklivý úraz nebo dokonce na následky tohoto pádu umřelo. Já jsem byl překvapen z toho, že byť dům vypadal hrůzostrašně, lidé se ke mně chovali naprosto vstřícně a slušně. Já jsem si to konec konců všechno nafotil, budete to moc vidět na výstavě a posoudit, jak ta situace tam vypadá. Mohu potvrdit, že lidé se ke mně chovali slušně. V předešlé vesnici mi děti na ulici začaly zpívat. Tam se skutečně seběhlo asi 100 dětí, které mi začaly zpívat a chtěly si se mnou hrát a já neměl to srdce odejít. Pak tam přišla jedna starší Romka, byla zima a já jsem skutečně v ruce neměl nic jiného než fotoaparát. Ona byla v té zimě bosá, tak jsem sundal své vlastní ponožky a daroval jsem jí je. To jinak nešlo. Skutečně by tam člověk musel jet a zažít to sám." "Možná že si právě tyto dojmy odneseme z výstavy, o které jste se zmínil, kdy a kde bude?" "Bude se to konat v červnu v Mánesu. Já mám takovou vizi, že by mohla být putovní, ale v Mánesu bude k vidění asi tak dva měsíce." "Je tady ještě jeden důležitý fakt. Odvozem humanitární pomoci slovenským Romům aktivity na další sbírky nekončí. Sbírky pokračují. Pokud ještě někdo chce pomoci, tak Honzíku, co má udělat?" "Sběrným místem tady v Praze je občanské sdružení Romodrom, které k tomuto účelu uvolnilo své kanceláře. Toto sdružení posluchači najdou v Libické ulici 15 v Praze na Vinohradech. Každý, kdo přijde by se měl ohlásit telefonicky na číslo: 604 11 35 92, abychom byli připraveni pomoc převzít." Hosty v našem studiu byli Jan Mišurec ze sdružení Romodrom a fotograf Jan Josef Horváth. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Romské sdružení Romodrom z Prahy sbírá dál oblečení, obuv trvanlivé potraviny, hygienické potřeby a další předměty pro Romy na Slovensku. První kamion s materiálem tam dorazil minulý týden, další chtějí zástupci romských organizací vypravit do romských osad za dva týdny. Dosud se podařilo nashromáždit asi 15 tun pomoci. Materiál nesbírá jen sdružení Romodrom, ale také organizace v Brně, Ostravě, Olomouckém kraji, mostecké čtvrti Chanov a dalších místech. Na Spiši, historické oblasti Slovenska východně od Tater, panuje v těchto dnech napjatá atmosféra. Důvodem je záměr přestěhovat romskou osadu u obce Letanovce do lokality Strelník asi kilometr od obce Spišský Štvrtok. Záměr vyvolal protesty u tamních obyvatel, ale také u lidí v dalších okolních obcích Hrabušice, Jánovce, či Vydrník. Osada u Letanovců se stala symbolem zaostalosti romské menšiny na východě Slovenska. V neuvěřitelné bídě tam v chatrčích sestrojených z desek a plechů, bez tekoucí vody, elektrické energie či toalet žijí stovky lidí. Na bratislavské letiště dopravilo letadlo z Finska slovenské Romy, kteří v severské zemi neúspěšně žádali o azyl. Finské úřady vyhostily 128 lidí s odůvodněním, že jako občané demokratické země a zanedlouho také členské země Evropské uniena mají šanci na udělení azylu. Od začátku roku odcestovalo do Finska kolem 250ti slovenských Romů. Úřady obou zemí ale předem upozorňovaly, že slovenští občané azyl ve Finsku nedostanou. Přes půl miliónu diváků usedlo včera večer k televizorům, aby se podívalo na první díl Večerníčku s romskou tématikou. Ačkoli sledovanost zdaleka nedosáhla průměru pro tento žánr, a to hlavně mezi dospělými, divácký ohlas nezaostal za očekáváním. Seriál finské režisérky Lillqvistové, která vystudovala v Česku, má šest dílů, jejichž námětem se staly romské lidové pověsti a pohádky z celého světa. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Antonín Gondolán vydal své první CD
V nejbližších dnech spatří světlo světa nové CD Antonína Gondolána, pod
názvem Čekej a neplakej. Antonín Gondolán vystupoval jako dítě s kapelou
svého otce, kde ho objevil Gustav Brom a v 15 letech ho přivedl na výsluní
české hudby. Později o něj projevil zájem Ladislav Štaidl, v té době
kapelník skupiny Karla Gotta. Antonín Gondolán následně vystupoval v Kanadě
i Americe a po návratu založil vlastní skupinu složenou ze sourozenců
Gondolánových. Se sestrou Věrou a synem Filipem včera vystupoval také
na koncertě v Divadle u Hasičů. K mikrofonu si ho pozvala Anna Poláková a
zeptala se jaké skladby nové CD nabízí.
"Muzikou se zabýváte dlouhou dobu, patříte mezi uznávané odborníky, sledujete romské talenty?" "Sleduju, ale musím vás zklamat. Bohužel, v poslední době jsem neviděl a neslyšel nic mimořádného. I Když se podíváte třeba na soutěž Superstar v televizi, tak uvidíte, že ti lidé jen kopírují. Buď je to nová Machálková nebo špatný Karel Gott, ale nějaký výrazný talent, že by se tu objevil, myslím v české verzi, tak to vůbec ne. Co se týče romských chlapců a hudebníků, já se bojím, že jedna věc těm klukům schází. Vyjmul bych z toho mého syna Filipa, který když byl v zahraničí, tak si nakoupil kvalitní muziku a dlouho ji poslouchal a čerpal a učil se z ní. To je strašně důležité. Bez takového přístupu by člověk musel být geniální, aby něco nového přinesl a začal dělat muziku, která tady není. To, co dělají naši příbuzní, je vzájemná kopie různých skupin. Já jsem byl nedávno v Hradci Králové, kde byla skvělá skupina, ale, bohužel, takovou hudbu jsem slyšel i v Karlíně i v Liberci, ale absolutně stejnou." "Nepřemýšlel jste nad tím, že byste se svým synem založili školu, kde by talentovaní Romové získali hudební vzdělání?" "To jste mě skutečně překvapila, protože skutečně o něčem takovém se přemýšlí. Já jsem jen ten, který to bude zastřešovat. Já ale spíš, pokud bych se sám nějak angažoval, tak by mě zajímali lidé jako jsou třeba moji spoluhráči. Já mám vedle sebe dva kluky, to je to Gondolán trio. Marek Balok hraje na housle a Marek Pilo na kytaru. To jsou přesně chlapci, kteří mě zajímají, kterých jsem se "ujmul", protože už něco v životě udělali. Mají už oba za sebou konzervatoř, jsou to skvělí hudebníci. Tam mám tu šanci víc otevřenou, protože jsou více chápaví, nejsou s nimi problémy, chodí včas na zkoušku, poslouchají, učí se, pracují. Pokud se budu zajímat o školu, měl bych nějaké žáky připravovat, tak buď by už měli být mimořádně talentovaní, anebo už v minulosti něco dokázat." "Je možné prosadit se s romskou muzikou?" "Když někdo natočí desku, tak to není jenom o tom, že má techniku, že umí fantasticky hrát, tou deskou musí také něco říct. Měla by posluchači přinést příjemnou náladu, tak jak to dělají i ostatní." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Seminář Šaj pes dovakeras - Můžeme se domluvit proběhl na pražské Právnické
fakultě
Právnická fakulta University Karlovy v Praze tento týden hostila účastníky
semináře Šaj pes dovakeras, čili Můžeme se domluvit. Akce, na které se šesli
zájemci o romskou kulturu a současné dění v romské komunitě byla příspěvkem
k Mezinárodnímu dnu Romů, který oslavíme 8. dubna. Marie Vrábelová
vyzpovídala romistku Milenu Hübschmanovou, která přednášela o hodnotách,
kultuře a tradicích Romů.
"Hodnoty se mění a reagují na novou skutečnost. Určitě asimilační proces byl velice zhoubný, destruující, podryl sebevědomí, podryl v každém osobnost, ne jenom v té pospolitosti, ale v každém jednotlivci, vzbudil ohromné pocity méněcennosti. Hledání identity, kterým prochází každý člověk na světě a každé společenství na světě, je pro Romy daleko těžší, než třeba pro Čechy. Protože byli velice dezorientovaní, ale přesto to tady je, já to vidím. Například to, že dnes vyšlo po roce 1990 nějakých třicet romských knih, víte co to je? To je fantastické. A to psali lidé, z nichž někteří mají vysokoškolské vzdělání, ale také třeba Terka Fabiánová chodila dva roky do školy. Oni mají potřebu psát a začínají se písemně vyjadřovat ve svém jazyce. To je důkaz toho, že romská kultura je a že pokračuje a že je to určitá forma hledání." "Často se hovoří o tom, že velké rody se rozpadají a tím i hodnoty, které se předávaly z generace na generaci, znehodnocují." "V každé společnosti existují určité komunikační platformy, na základě kterých se předávají, tradují kulturní formy. Třeba na slovenské vesnici před sto lety to bylo úplně jiné než je to dnes. Dříve v romské komunitě se tradovalo třeba, že se sešlo 100 lidí v jedné chatrči a pět, šest, sedm hodin se vyprávěli hrdinské příběhy. To bylo skvělé, já to zažila, bylo to něco neopakovatelného, nepopsatelného. To není, ale začíná se budovat nový komunikační kanál, což je právě to psané slovo. Je potřeba jej vydat a když už vyjde, tak ho distribuovat, aby se dostalo nejenom k Romům, ale i k Čechům. Tyto kanály ještě nejsou vybudované." "Myslíte si, že majoritní společnost ví stále víc o Romech nebo pořád má neznalosti?" "Já mám jedno veliké štěstí. Já přicházím celkem do styku s lidmi, kteří mají Romy rádi, kteří se chtějí o nich něco dozvědět a kteří k nim nejdou, aby je poučili, ale kteří k nim jdou, aby sebe poučili. Takže, to je možná také základ mého optimismu, ale pořád je to málo." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Zasazení stromu bude symbolizovat zapuštění kořenů národnostních menšin
žijících v ČR
Občanské sdružení Athinganoi a pražská skupina Bengas společně 8. dubna
pořádají oslavy Mezinárodního dne Romů. Kam nás pozvou a jaký program
připravili řekla Heleně Polákové koordinátorka projektu Radka Kováčová.
"Kdo vám tuto akci pomohl pořádat?" "Tuto akci pořádáme každý rok sami, akorát na koncertu se podílíme s kapelou Bengas." "V kolik hodin mohou příznivci této kapely přijít na koncert?" "Koncert začíná v 9 hodin večer a bude končit až někdy po půlnoci. Zasazení stromu začíná ve 2 hodiny. Bude to 8. dubna v Letenských sadech a koncert bude v klubu Mekka na Praze 7." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
V předvečer Mezinárodního dne Romů proběhne benefiční koncert na podporu
slovenských Romů
My tu pro vás máme ještě jednu pozvánku do Brna. Pod názvem O Roma le Romenge (Romové Romům) pořádá Společenství Romů na Moravě ve středu 7. dubna, tedy v předvečer Mezinárodního dne Romů benefiční koncert na podporu slovenských Romů. Koncert, který začíná v 19.00 v brněnském klubu Fléda ve Štefánikově ulici, nabídne to nejlepší z romské hudby v ČR. Výtěžek akce bude určen na potraviny a ošacení pro lidi z krizových oblastí na Slovensku. Vystoupí tam skupiny Bengas, Terne čhave, Gulo čar, bratří Lázokovi, písničkář Gejza Horváth a mnoho dalších. Do Prahy potom Mezinárodní romská unie svolává na 8. dubna celostátní konferenci romských organizací, sdružení a osobností, které bude předcházet slavnostní ceremoniál.
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání O Roma vakeren čili Romové hovoří najdete také na internetu na adrese www.romove.cz. Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů, do studia pozveme zajímavého hosta a řekneme vám, kde a jak Romové slavili Mezinárodní den Romů. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Mějte se moc pěkně a klidný víkend. Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |