Romština, ať už jde o kterýkoli z jejích dialektů, se řadí mezi indoevropské jazyky do skupiny jazyků indických (společně například s hindštinou či bengálštinou). Příbuznost indoevropských jazyků prozrazuje podobnost některých výrazů, například pro bratr - anglicky brother, staroindické bhrátr, romské phral.

Romština však není zdaleka jednotným jazykem - díky územním přesunům jednotlivých romských skupin existuje několik hlavních dialektů romského jazyků, ale i přesto se Romové z různých částí světa mohou spolu domluvit.

Slovní zásobu všech romských dialektů tvoří, podobně jako u ostatních jazyků, slova původní, přejatá a nově vytvořená:

Slova původní jsou stará slova indického původu a slova dávno přejatá (z íránských jazyků, z arménštiny a některé i z řečtiny), tedy ze zemí, kterými prošly všechny skupiny Romů na cestě z Indie do Evropy. Tato část slovní zásoby je velmi jednotná a v součásném jazyce stále přetrvává a objevuje se ve všech romských dialektech.

Slova přejatá získávaly romské skupiny, rozptylující se po Evropě, z jazyků národů, se kterými se na svých cestách setkávaly poté, co opustily území Malé Asie. U slovenských Romů to jsou výpůjčky zejména ze srbštiny, chorvatštiny, rumunštiny, maďarštiny, slovenštiny, ukrajinštiny, polštiny, němčiny (jejího švábsko-spišského dialektu). Slova začleněná do romštiny touto cestou označují to, co bylo Romům do té doby neznámé. Tato slovní zásoba je nestálá a je jako nahrazována slovy nového kontaktního jazyka, v případě slovenských Romů, žijících v Čechách z češtiny.

Neologismy, nejnovější slova v romštiny, které má každý živý jazyk, jsou cizí slova přejímaná z prostředí, ve kterém Romové žijí. Romové se však snaží, stejně jako například čeština nyní bojuje proti anglicismům, vytvářet si pro nové věci svá vlastní pojmenování.

Na území bývalé československé federace, jsou třemi nejrozšířenějšími dialekty: dialekt slovenský, maďarský a olašský. Slovenským dialektem přitom hovoří přibližně 80 procent Romů, maďarským 10 procent, stejně jako olašským. Romové, hovořící olašským dialektem, mohou nejsnáze komunikovat s Romy na celém světě.

Pravidla pravopisu romštiny, kterou hovoří Romové na českém území, napsaly spolu s romsko-českým a česko-romským slovníkem Milena Hübschmanová, Hana Šebková a Anna Žigová.

Výslovnost romštiny je fonetická, tedy víceméně shodná s pravopisem. Češi proto mohou psaný text číst stejně, jako by byl psán česky. Transkripce jiných dialektů většinou odpovídá výslovnosti oficiálního jazyka na daném území. Například slovo manuš (muž) se v romských textech publikovaných v angličtině přepisuje jako manoush nebo manush.

Narozdíl od češtiny má romština aspirované hlásky, tj. hlásky vyslovované s lehkým přídechem. Romština aspiruje čtyři hlásky: kh, ph, th a čh. Aspirace je významotvorná a její opomenutí či špatné vyslovení proto může vést k nedorozumění. Například sloveso perel znamená padat, zatímco pherel čerpat.

V romštině se poměrně často objevuje pro češtinu neobvyklá souhláska dž, která se vyslovuje jako ve slově džbán. Romština používá i měkké l, vyslovované stejně jako ve slovenštině. Romština má stejně jako čeština měkké souhlásky, které se označují háčkem všude, neboť například e dila (podlaha) se vyslovuje tvrdě jako edyla zatímco s háčkem měkce o ďives (den) jako odives.

Romština má narozdíl od češtiny osm slovních druhů (jedním z nich je člen) i osm pádů a navíc i pád nepřímý. Sedm pádů je více či méně shodných s českými pády a pádem navíc je ablativ. Romština má u sklonných slovních druhů rod mužský a ženský a číslo jednotné a množné.

Podstatná jména se skloňují podle toho, zda se jedná o jména původní či přejatá. Podstatná i přídavná jména se v romštině velmi často zdrobňují koncovou -oro, -ori.

e daj - matka - e dajori - maminka

o čhavo - chlapec - o čhavoro - chlapeček

kalo - černý - kaloro - čerňoučký

Slovesa vyjadřují stejně jako v češtině buď infinitiv nebo osobu (první, druhou, třetí) v čísle jednotném či množném, čase přítomném, budoucím či minulém, vidu dokonavém či nedokonavém, způsobu oznamovacím, rozkazovacím či podmiňovacím a rodu činném nebo trpném.

Infinitiv uvozuje částice te (te kerel - dělat) a zápor částice na v oznamovacím způsobu (nakerav - nedělám, kerav - dělám) a částicí ma v rozkazovacím způsobu (ma ker - nedělej!). Slovesa se časují obměnami koncovek připojených ke slovesnému kmeni.

Nepravidelné sloveso být:

me som já jsem amen sam my jsme

tu sal ty jsi tumen san vy jste

jov hin on je jon hine oni, ony jsou

joj hiňi ona je

Ukázka skloňování - sloveso dělat - te kerel:

me keravamen keras

tu keres tumen keren

jov, joj kerel jon keren

Sloveso mít tak jak je v češtině neexistuje - vlastnictví se vyjadřuje slovesnou vazbou podobně jako v ruštině.

Hin tut čhave?

Máš

děti?(jsou u tebe děti?)

Man hin romňi the pandž čhave.

Mám ženu a pět dětí.

(U mne je žena a pět dětí).

Přídavná jména a příslovce se stupňují podobně jako v češtině: ve druhém stupni přidáním koncovnky a ve třetím ještě přidáním předpony

baro - velký

bareder - větší

jekhbareder - největší

Vykání a tykání se přizpůsobuje českému okolí: zatímco mnozí Romové ještě donedávna používali 3. osobu množného čísla, pokud mluvili o vážené osobě či zesnulém a děti svým rodičům a prarodičům vykali, v řadě měst tento zvyk zanikl a vykání a tykání se vyskytuje podobně jako v češtině.

Více se o romštině můžete dočíst v časopise Amaro gendalos a Romano džaniben.

Některá romská slova a slovní spojení

e daj matka

o dad otec

e čhaj dívka (romská)

e rakľi dívka (neromská)

o čhavo chlapec (romský)

o rakľochlapec (neromský)

lačho, lačhi dobrý, dobrá

šukar hezký, hezká

dilino, diliňi hloupý, hloupá

cikno, cikňi malý, malá

baro, bari velký, velká

mišto dobře

Lačho ďives Dobrý den

Sar sal? Jak se máš?

Khatar sal? Odkud jsi?

Kaj džas, more? Kam jdeš, člověče?

Džav khere. Jdu domů.

So keras? Co děláš?

So tute? Co je ti?

Šun! Šunen! Poslouchej! Poslouchejte!

Dikh! Dikhen! Podívej! Podívejte!

Beš tele! Posaď se!

Hin tut love? Máš peníze?

Nane man love. Nemám peníze.

Keci ori? Kolik je hodin?

Miri pheň hiňi šukar. Moje sestra je hezká.

Miro dad hin phuro. Můj otec je starý.

Miri daj hiňi nasvaľi. Moje matka je nemocná.

jehk jedna

duj dva

trin tři

štar čtyři

pandž pět