Karel Holomek se narodil v roce 1937 v Brně v rodině původních moravských Romů, kteří se na Moravě usadili na konci 17. století. Jeho otec Tomáš Holomek byl první vysokoškolsky vzdělaný Rom v bývalém Československu.

Karel Holomek vystudoval strojní inženýrství na strojní fakultě brněnské Vojenské akademie. Na fakultě později působil jako odborný asistent. Pro své výroky o okupaci sovětských vojsk v roce 1968 byl z fakulty vyloučen. Do roku 1990 vystřídal několik dělnických profesí: řidič těžkých vozidel, vedoucí demolic apod. V letech 1982 až 1989 pracoval pro samizdatové nakladatelství.

Po roce 1990 byl dva roky poslancem České národní rady za Občanské hnutí. Poté podnikal do roku 1996 ve stavebních činnosti a zaměstnával Romy marně hledající práci.

V současné době je předsedou Společenství Romů na Moravě, čestným předsedou Společnosti odborníků a přátel Muzea romské kultury, ředitelem Mezinárodního romského centra při Helsinském občanském shromáždění, členem vládní rady pro lidská práva a šéfredaktorem romského časopisu Romano hangos.

Karel Holomek je ženatý a má dvě dcery.

Karel Holomek o emigraci Romů:

"Nechci před problémy utíkat. Budu tady a budu se snažit něco dělat. Nechci zvedat ruce jako ostatní romští představitelé a hrozit: Já taky emigruji." (Lidové noviny, 24. července 1999)

Karel Holomek o politice:

"Neustále se pokouším dostat do vysoké politiky. Nabízel jsem spolupráci sociálním demokratům. Ti mne velmi slušně vypoklonkovali. U lidovců to bylo podobné." (Lidové noviny, 24. července 1999)

Jak podle Karla Holomka vnímají Čechy Romové?

"Někdy jsou vůči Čechům nespravedlivě nepřátelští. Nedokáží přijmout oprávněnou kritiku. jsou totiž nepochybně stiženi jakousi obsesí. Zaměřují se jenom na svůj problém a všechno hodnotí ze svého pohledu. My jsme chudáci, my nesežeme práci, naše děcka jsou ve škole špatný... Nikdo se neptá, co může zlepšit on sám." (Lidové noviny, 24. července 1999)

A co mohou podle Karla Holomka zlepšit sami Romové?

"Spoustu věcí. Vezměme si například jejich vztah k dětem. Romové ohromně milují své děti. Ale jak se jim věnují? Dítě roste jako dříví v lese. Nikoho nezajímá, jak si vede ve škole. Pro Romy totiž jejich potomci nejsou partneři. Jak se starají o to, aby dítě řádně chodilo do školy? Jak se starají o to, aby dítě ve škole prospívalo? Nijak." (Lidové noviny, 24. července 1999)