Po listopadové revoluci v roce 1989 získali Romové v Československu poprvé stat národnostní menšiny, který jim zajišťoval specifická práva příslušníků národnostních menšin:

• právo na vzdělavání se v mateřském jazyce
• právo na zajištění vlastní kultury
• právo na šíření a přijímání informací v mateřském jazyce
• právo na užívání mateřského jazyka v úředním styku
• právo na sdružování na národnostním principu
• právo na účast zástupců menšin na řešení věcí, které se jich dotýkají

Po listopadu 1989 začínaly vznikat romské organizace a sdružení, které kromě krátkého období v letech 1969 až 1973, kdy působil Svaz Cikánů-Romů, neexistovaly. V prvních svobodných volbách v roce 1990 kandidovala do Parlamentu ČSFR první romská politická strana Romská občanská iniciativa a do federálního Parlamentu bylo celkem zvoleno za různé politické strany jedenáct romských poslanců.

Po dalších volbách v roce 1992 Romy v Parlamentu zastupoval jen jeden poslanec - Ladislav Body - který kandidoval za levicovou stranu Levý blok. Po dalsich volbach v roce 1992 Romy v parlamentu zastupoval jen jeden poslanec (Ladislav Body), ktery kandidoval za Levy blok.

Při sčítání lidu v roce 1991, kdy mohli Romové poprvé deklarovat svou národnost, se v České republice přihlásilo k romské národnosti pouze 33 489 osob. Romská populace, jejíž počet se odhaduje v České republice na 200 až 300 tisíc osob, uvedla při sčítání národnost jinou (většinou českou), buď kvůli neidentifikaci se s vlastním etnikem nebo ze strachu před diskriminací (nejen fyzickou, ale i společenskou).