Komplex současných romských zvyků, obřadů, projevů víry se liší - a to jak celkově, tak podle jednotlivých romských skupin. Dodnes výrazně specifickou téměř pro všechny Romy je oblast rodiny a rodinných, resp. příbuzenských vztahů. Rodiny zůstává v jejich životě největší hodnotou - jedná se o rodinu velkou, extenzivní, tedy příbuzenstvo - fajta, famelija.

Příslušníci rozvětvených rodin, "silných rodů", mají dodnes větší autoritu u ostatních a vzájemně si pomáhají; ostatně i současné romské kulturní či politické subjekty jsou tvořeny v jednotlivých městech vždy příslušníky určitých rodin, příbuzensky spjatých, z čehož bohužel vyplývá dnešní řevnivost mezi nimi, a tím i nejednota společensko-politického romského hnutí jako celku.

Dříve platil u většiny romských skupin nepsaný zákon "čisté krve", který zakazovat manželství s jinoetnickými partnery. Tento pozůstatek rodové endogamie přetrvává u většiny Romů olašských, zatímco u všech ostatních se tento zákaz začal narušovat již v uplynulých letech. Dnes již téměř neplatí nejen mezi jednotlivými skupinami, ale i vzhledem k Neromům; počet interetnických - smíšených manželství romsko - českých, romsko - slovenských či jiných stále narůstá a je dokladem zásadnějších změn v hodnotové orientaci a postavení Romů, zejména v českém a moravském městském prostředí (romský partner, častěji je to muž, si obvykle však přitom zachovává svoji identitu, což je pozitivní).

V poválečných letech a ještě výrazněji v současné době probíhají u Romů stále hlubší změny v jejich společenské pozici, ve způsobu života, kultuře a hodnotové orientaci v celém romském společenství. Romská populace - dnes již národnost - se v průběhu uplynulých osmačtyřiceti, zejména pak posledních čtyř let zásadně změnila:

• vnitřní strukturou


• počtem a územním rozložením


• prohloubením vnitřní diferenciace, podle jednotlivých etnických podskupin, ale i v důsledku nové vnitřní společenské hierarchie, změnami některých komponent způsobu života a kultury, celým charakterem této národnostní skupiny oproti stavu předchozímu

Důsledky těchto změn jsou na jedné straně z části pozitivní, na straně druhé ale více negativní. Tradiční romské společenství se svými vnitřními zákony a normami bylo v podstatě rozbito, přičemž předchozí skupinové zákony a trdiční hodnotový systém nejsou obvykle nahrazovány novými, lepšími.

Pokusy bývalého československého socialistického státu asimilovat či společensky integrovat Romy mezi většinovou populaci byly nesprávné a tím nerealizovatelné; u Romů nešlo jen o "vyrovnání sociálně-ekonomické a tím kulturní zaostalosti" - jak se tehdy říkalo a na čemž bylo postaveno tzv. "řešení romské otázky". Vždy šlo a stále jde o interetnický problém vzájemné koexistence - soužití dvou odlišných kultur, kterému brání a brzdí jej a komplikují hluboké předsudky v oblasti vzájemných vztahů Romů kontra "gádžů", v posledních třech letech vyhraněné proti Romům až rasisticky.

Na jedné straně bylo u větší části Romů dosaženo sice zvýšení sociálně- ekonomického postavení, pokud jde o životní úroveň a některé změny v materiální kultuře a ve zvýšení vzdělanosti, na straně druhé však - v důsledku nerespektování etnicko-národností specifiky Romů - narůstala celá problematika v kvalitativně jiných směrech. Systematické potlačování tradičních romských hodnot - projevů života, kultury a jazyka - po více než čtyřicet let způsobilo, že část Romů, zejména mladých rodin ve městech, se začala za svůj romský původ stydět, přestala mluvit romsky a své děti mateřský jazyk neučila a tak se postupně stali integrovanými, ztráceli tak vztah ke své etnicko-národnostní identitě, protože tato identita a jejich specifičnost nebyla akceptována.

V souvislosti s migrací Romů v poválečném období (počínaje rokem 1945) do českých zemí, většinou z tzv. cikánských osad (romane gava) na Slovensku - a jejich rozptýlením téměř po celém státě mezi ostatní populaci se stále více rozevírají nůžky problémů.

V tomto, pro Romy z osad novém prostředí se dostávají do stále větší interakce s prostředím, na jehož normy života se museli postupně alespoň v podstatě adaptovat, aby v něm mohli alespoň trochu úspěšně žít. Na jedné straně se musí vyrovnat s působením tohoto jiného, odlišného prostředí a přitom zachovat svou existenci, rozvíjet svou příslušnost k romství, jeho normám a hodnotám.

Docházelo nutně k nezdravým projevům napodobování, kdy se mnozí - jak je zřejné dodnes - chtějí vyrovnat Neromům zejména v materiálních projevech způsobu života . Postupně došlo v další generaci k negativní přeměně myšlení a chápání hodnot, kdy konzumní statky, majetek a peníze kladou mnozí mladší Romové na prvé místo ve svém hodnotovém žebříčku a hodnotí podle toho i druhé.

Konzumní a maloměšťácký způsob života začíná u řady Romů převažovat, mnozí přitom opouštějí své pozitivní tradiční hodnoty a projevují se i tak, jak by bylo neslučitelné s jejich předchozími hodnotami a vnitřními zákony skupiny, jimiž se romské komunity dříve řídily - zcela v rozporu s nimi je v současnosti časté tzv. okládání dětí do kojeneckých a dětských ústavů, prostituce, podvádění jeden druhého apod.).

Starší Romové, kteří byli vychováni tradičně a cítí své romství, jsou nešťastni nad tímto posunem hodnot u mladé i dnešní střední generace a pochybují o perspektivním vývoji Romů jako celku, bude-li vývoj postupovat takto dále, bude se ztrácet vlastní sebeuvědomění, vlastní romský jazyk a kultura a bude nadále převažovat materiální chápání hodnot v životě jako primární.