Vytištěno 23.09.2023 16:46 17-01-2003 Anna Poláková, Alžběta Janíčková, Marie Vrábelová Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové hovoří". Bacht tumenge Romale, the lači rat. Jek kurko pregejľa sar pani, pale hin paršťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"! Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět také romská hudba. Kamen te šunen, so pes ačhiľa, abo sar o Roma dživen? Te ha, ta ačen amenca! Šunena te romane giľa - šukar šuniben.
Hned v úvodu se dozvíte zhodnocení "Kampaně proti rasismu, která v České republice probíhá už třetím rokem. Andro amaro vakeriben tiž adaďives vakerela e doktorka Milena Hübschmannovo.Vakeraeha laha pal lakeri buči, dodžanena tumen hoj but berš kerel buči pradl amare nipi. Paľiž tumenge pheneha nevita, so andža ada kurko. K mikrofonu jsme si dnes také pozvali doktorku Milenu Hübschmannovou a přiblížíme vám její práci, kterou vykonala pro Romy. Nebudou chybět ani aktuality ze života Romů. Te adaďives tumen daha lačhi goďi. Vakeraha pal koda, savi buči predal tumende šaj kerel o jekhetaniben vaš manušengare čačipena. Tiž tumenge sikavaha jek centros Brnoste, kaj tumenge šaj džan le čhavorenca. Amaro šuniben zaphandaha vakeribnaha palo amare tradicii. Ve druhé polovině O Roma vakeren vám v právní poradně řekneme, jak využít služeb, které nabízí Liga lidských práv. Pozveme vás do brněnského centra volného času Lužánky a v závěru vysílání se dozvíte, jaké rozdíly jsou mezi olašskou a slovenskou romštinou. Tolik z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. =[ Reportáž ]=
Skončil třetí ročník Kampaně proti rasismu
V loňském roce jsme byli už potřetí svědky Kampaně proti rasismu. Jejím
cílem bylo přispět k předcházení projevů rasismu, diskriminace a xenofobie a
podpořit toleranci osvětou a poznáním. O zhodnocení tohoto období požádala
Marie Vrábelová nejprve zmocněnce vlády pro lidská práva Jana Jařaba.
Mám dojem, že začínal s tímto procesem Petr Uhl a za tři roky se to zase posunulo do jiných rozměrů. Jak byste posoudil ty tři roky, jaký je vývoj? Jan Jařab: "Začínali jsme skutečně ještě v době, kdy zmocněncem pro lidská práva byl Petr Uhl. Ale musím říci, tím úředníkem pověřeným realizací kampaně jsem byl za doby Petra Uhla právě já. Je pravda , že jsme so posunuli od plošného působení na veřejnost hodně viditelného, hodně provokativního k takovému méně provokativnímu, méně okázalému, možná i méně viditelnému působení na vybrané cílové skupiny, např. na velmi mladé lidi, kteří mají rádi alternativní kultury všeho druhu a často si mezi nimi vybírají dosti povrchně, jestli budou zrovna skejťáci nebo skinheadi. Pro ty jsme připravili ten velký happening "Be kind to your local nazi", kde jsme upozorňovali nenásilnou formou, na skutečnost že ta jedna ze subkultur, ta naziskinheadska je něčím jiným, že to není jedna z legitimních možností, jak být alternativní, ale že je to prodloužená ruka násilnických organizací, která navíc má vazbu na to nejhorší násilí historické." Jak byste zhodnotil výsledky a dojmy lidí, kteří organizovali tyto akce? Vyhodnocujete a potom zpracováváte je k tomu, abyste zase přizpůsobili vaši činnost? Jan Jařab: "Určitě, při každém vyhodnocujeme k čemu se dospělo a podle toho vybíráme projekty, které projekty podpoříme i v roce příštím. Musím říci, že všechny projekty vybrali prakticky všechny osvědčili." Jsou místa nebo města, kde se zaměříte působením proti rasismu víc? Jan Jařab: "Jisté regionální rozdíly určitě jsou, je to především pás především bývalého vysídleného pohraničí, severní Čechy, severní Morava, do jisté míry jsou to pak i další aglomerace, kde je velké zastoupení zejména romské minority, například Brno." Pane Uhle, vy jste býval v Úřadu vlády. Když se na to díváte teď z toho druhého břehu, jak to posuzujete? Petr Uhl: "Já si myslím, že je tam značný pokrok. My jsme teprve ty věci rozjížděli. Právě s Člověkem v tísni Antirasistickou kampaň. Museli jsme velmi obtížně přesvědčovat vládu, aby nám dala třeba deset milionů, nebo potom pět. A když se ty akce osvědčily v letech 1999-2000, tak teď Odbor lidských práv, jmenovitě tedy zmocněnec vlády Jan Jařab v tom pokračuje a myslím, že se to značně rozšířilo a hlavně do toho bylo zapojeno více neziskových nestátních organizací a ten rozsah je velmi "respektábl", velmi úctyhodný, čili já jsem spokojený s tím vývojem. Zde si můžete rozhovor poslechnout:
=[ Horké téma ]=
Romistka Milena Hübschmannová
Hostem dnešního O Roma vakeren je romistka Milena Hübschmannová. Už
několikrát jsme ji zvali do studia, ale z časových důvodů i ze skromnosti se
nám vždy omluvila. A tak jsme se za ní rozjeli sami. Alžběta Janíčková ji
včera zastihla ve Střední romské sociální škole v Kolíně, kde pro ni
studenti a přátelé uspořádali malou slavnost. Chtěli jí tak vyjádřit dík, co
všechno pro romské etnikum udělala. Zasloužila se o modifikaci slovenské
romštiny, je autorkou romské učebnice, stála u vzniku romsko-českého
slovníku a také u založení katedry romistiky na Filozofické fakultě v Praze.
Koncem roku obdržela od prezidenta republiky státní vyznamenání.
![]() Když jste přijela sem do Kolína, tak původně Vám bylo řečeno, že jedete na přednášku pro studenty. Byla jste tudíž velmi překvapená, když už u vchodu stáli studenti, ale se slavnostním transparentem? Všichni Vám hráli a bylo to vlastně setkání na Vaši počest. Byla jsem překvapená. Upřímně řečeno to bylo dojemné, ale já v takových slavnostních situacích nevím, jak se chovat. Jak Vy jste se dostala k Romům? Vy jste se jako Romka nenarodila. Dostala jsem se k Romům ohromně klikatou cestou a vlastně jednoduchou cestou zároveň přes Indii, protože Romové pocházejí z Indie a já jsem studovala indologii. A pak jsem slyšela na stavbě mladých budovatelů socialismu partu Romů v montérkách a já slyšela indická slova. Např. "mám černé vlasy" se řekne romsky a hindsky skoro stejně. Mě obrovsky fascinovalo, že nacházím Indii tady u nás v Ostravě, v Praze, v Libni. Tak jsem se začala jsem se učit. Vyhledala jste si učitele, nebo jste se učila tak, že jste chodila po ulici a poslouchala? Byl to nějaký farář Ješina, který napsal učebnici české romštiny, ale ta byla trochu jiná než romština slovenská. Nemůžu říct, že bych šla do terénu, aniž bych znala základy gramatiky. Pak jsem se okamžitě seznámila s panem Demétrem, což byl tatínek Olgy Fečové, a pak už jsem se učila v rodinách. Jak Vás Romové přijali, když jste přišla jako mladá dívka, která měla zájem naučit se jejich jazyk? S otevřeným srdcem, po romsku. Prokazovali mi tradiční romskou úctu, kterou jsem z gadžovského prostředí neznala. Otevřela jsem dveře, neptali se, co chceš, co seš, ale rovnou říkali: "Máš hlad? Najez se." Kdo se v té době z gadžů do romských rodin dostal - omlouvám se těm osvíceným bytostem, které mezi sociálními pracovnicemi znám - to byly sociální pracovnice. Ty vlastně přišly poučovat. Chovaly se bez jakékoli úcty, nekulturně. Ale já jsem se chodila učit. Takže to byl trošičku obrácený poměr. Vy jste ještě zažila to klasické povídání paramis pohádek. Tak to je pravda. To je pro mě obrovská bolest, že takové sešlosti pro paramis už nejsou. Jak to probíhalo? Ne všichni posluchači vědí, o co se jedná. To byla taková v romské kulturní tradici zakotvená kulturní forma slovesná, která měla svoje pravidla. Posluchači se sešli v největší místnosti v osadě. Děti tam brali také, ale víceméně byly jen trpěné, neboť to byla záležitost dospělých. Potom přišel vypravěč paramisaris, mohli být i dva. A jestli se začalo v sedm osm hodin, tak se končilo klidně kolem čtvrté. Mělo to svá pravidla. Kdo místnost pronajal, tomu se platilo. Ale třeba polínko dřeva. Kdo neměl dřevo, tak ho třeba nasekal, odpracoval si to. Někde se dokonce posbírali peníze, ale to nebylo obvyklé. Vypravěč dostával tabák, výjimečně peníze. Ale stejně jako v divadle obecenstvo nemohlo mluvit, skákat vypravěči do řeči. Zároveň, stejně jako se v divadle očekává potlesk, se očekávala reakce. Lidi vzdychali nebo říkali "jaj!" nebo se smáli. Čím větší reakce, tím byl paramisaris inspirovanější, aby mluvil. Bylo to něco neuvěřitelného. Byly to jednak pohádky běžného typu, které jsou rozšířené v celé euroasijské oblasti. Ale ten paramisaris měl navíc obrovskou fantazii a obrovský herecký talent. Některé pohádky byly mnohogenerační eposy. Jeden hrdina byl sice hrdina, ale jeho syn byl ještě větší hrdina a jeho syn ještě daleko větší hrdina. Když já o tom vyprávím mým studentům na fakultě, to je slabý odvar, a já bych ráda, aby i oni to zažili a viděli, ale ono to už tady není. Ale na druhé straně se rozvíjí romská literatura, která to kompenzuje. A to je fantastické. To vypravěčské umění, které ještě v těch Romech je, se přenáší na papír. Na závěr se hovořilo na kolínské romské škole o romipen. Pan Emil Ščuka tvrdí, že ho máte víc než leckterý Rom. Je to asi i věkem, člověk přeci jenom věkem zraje. A potom, já pevně věřím a čím dál víc věřím, že věci jsou dány od Boha, osudem. Nejsem to já, kdo činí, pan Bůh činí, jak říkají Hindové. Je to asi nějaký dar, děkuji za něj. Romipen mi bylo nějak dáno. Jak se podle Vás chová člověk, který má romipen? To se prostě nedá popsat. Kdo to chce poznat, ať jde do tradiční romské rodiny. Čili to romství je v srdci a každý člověk, který ho v sobě má, musí být otevřený ke všem lidem. Děkuji za to, co jste udělala pro Romy a vlastně pro všechny lidi. Já také děkuji. Zde si můžete rozhovor poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Sociální situace českých Romů se v posledních deseti letech zhoršila. Na tomto vývoji se podílí také minulá politika státu z počátku 90tých let i současná politika samospráv. Řekl to vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab v reakci na zprávu Programu OSN pro rozvoj. Zpráva hodnotí situaci romské menšiny v České republice, na Slovensku, v Bulharsku, Rumunsku a Maďarsku. Tvrzení, která přirovnávají životní podmínky v těchto zemích k subsaharské Africe, považuje Jařab za poněkud odvážná a nepříliš podložená. Za poněkud mystifikující pokládá zprávu i předseda sdružení Dženo Ivan Veselý. Nelze srovnávat například Rumunsko s Českou republikou. Projekty na podporu romské komunity v Čechách, na Slovensku a v Maďarsku přijímá do konce února Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj. Program na podporu romské komunity je naplánován na čtyři roky a v jeho rámci má být ve zmíněných třech zemích rozděleno 2,8 milionu dolarů. Jeho hlavním cílem je snížit míru vyloučení Romů z politického a sociálního života a změnit pohled na romskou komunitu jak zvenčí, tak zevnitř.
=[ Reportáž ]=
Představujeme Centrum volného času Lužánky v Brně
V úvodu dnešního vysílání jsme vám slíbili cestu do Brna. Slib plníme - do
tamního Centra volného času Lužánky vás zve Marie Vrábelová společně s
psycholožkou centra Lucií Nečasovou.
"Naše centrum pořádá pravidelnou zájmovou činnost, výpočetní techniky u leteckých modelářů a automodelářů, v základech techniky u kutilů. Jsou u nás též radioamatéři, pak máme velikánské výtvarné oddělení, kde se dělá keramika a různé výtvarné kroužky. Dále je u nás velké středisko dramatické výchovy, středisko rodinné výchovy, kde jsou dívčí kluby, kurzy šití, barvení, paličkování, malování na hedvábí. A potom oddělení společenských věd, které se zabývá historií, jsou tam různé historické kroužky, učí de tam také jazyky. Chováme spoustu zvířat, a potom jsou tam ještě dva veliké skleníky, kde se realizují pěstitelé a ochránci přírody. Dále v našich odbočkách je ještě sport centrum, kde jsou turistické oddíly, vodáci, lyžaři, orientační běžci a ještě máme veliké oddělení jógy." Co děláte pro romské děti konkrétně? "Romské děti k nám chodí pravidelně na oddělení výtvarné, kde se seznamují s nejrůznějšími výtvarnými technikami , jsou tam vedeny k nějakému výtvarnému projevu. Potom, na oddělení přírodních věd se účastní takového velikého cyklu výukových programů o životním prostředí a o rodině celé začleněné do světa a do celé přírody. O romské děti se docela stará naše pěstitelské odděleni, to znamená naše skleníky, kde ony chodí pomáhat pracovat na zahradě a ve sklenících." Kolik Romů k vám dochází a zhruba tak v jakém věku? Ten věk to je docela široké rozpětí, od dětí z mateřských škol až po tz nejstarší ze základních škol. A co se týče počtu, ten je poměrně proměnlivý. Já si myslím, že stálou spolupráci máme minimálně s 50 romskými dětmi. Jsou Romové, kteří k vám dochází včleněni mezi ostatní? To určitě. My je nevnímáme jako Romy a ne Romy, my je vnímáme jako děti a mladé lidi, kteří k nám chodí a účastní se našich programů. Vaše centrum prezentuje práci dětí? Naše děti mají poměrně často různé výstavy a prezentace své práce. Jedná se tedy jednak o výstavy u nás v Lužánkách, kde máme dvě galerie, kde se velice často vystavují práce dětí, které pracují v našich kroužcích a také obesíláme pracemi našich dětí různé celostátní soutěže. Zde si můžete rozhovor poslechnout:
=[ Právní poradna ]=
Jak nám může pomoci Liga lidských práv v Praze
V dnešní právní poradně Alžběta Janíčková navštívila doktorku Alenu
Uváčikovou z Ligy lidských práv v Praze. Dozvíte se, jak vám může tato
organizace konkrétně prospět.
V rámci Ligy lidských práv máme několik programů. Jedním z programů je dětsko - právní program, který má název: Centrum právní ochrany dětí. V Brně máme poradnu pro ženy v tísni, která se zaobírá především domácím násilím. Je pravda , že některé ty případy se nám i kříží. Další program se zaobírá policejním násilím i na Romech. Proč právě se zaměřujete na tyto případy? Vy jste čerpali z praxe? Čerpali jsme z praxe. Právní pomoc je, jak víme, v současné době velmi drahá. Můžeme i zastupovat u soudu, snažíme se poskytovat servis i jiným nevládním organizacím. To znamená, že k nám se případy dostanou tak, že buď nás osloví ti lidé samotní, nebo nás osloví různé nevládní organizace, které daný případ sledují a potřebují s ním pomoct, buď po té psychologické, sociální nebo právní stránce. Vy se zaměřujete na poradenství pro děti a jejich rodiče. Tam předpokládám za vámi chodí také Romové? Ano, samozřejmě. Tyto problémy neřešíme nijak úzce etnicky. My jsme si dali za cíl pomáhat v případech, kdy je těžce a dlouhodobě ohrožen zájem dítěte. To je pro nás prvořadé měřítko. Další kriterium je, že rodina je v takové sociální situaci, že nemá finanční prostředky na právní zastoupení. V současné době třeba řešíte jaký případ, který vám dává hodně práce, a který se týká romské rodiny? V současné době řešíme případ maminky, která sama před nástupem do výkonu trestu požádala o převzetí dětí do dětského domova. Po návratu, ale i během výkonu trestu se o děti zajímala, navštěvuje je. Je pravda, že nemá v Praze vlastní byt, ale děti má ráda, děti mají rády ji. Nicméně její děti si vyhlédla pěstounská rodina a úřady je teď, přes nesouhlas matky, trvají na tom, že děti jí budou odebrány a budou dány do pěstounské rodiny. Zde si můžete rozhovor poslechnout:
Tolik Alena Uváčiková z Ligy lidských práv. Dotazy pro naší právní poradnu můžete posílat na adresu Český rozhlas 1 - Radiožurnál, Romská redakce, Vinohradská 12, 120 99, Praha 2. A ještě e-mailová adresa: Anna.Polakova@cro.cz Pište jsme tu pro vás!
=[ Jazykový koutek ]=
Rozdíl mezi slovenskou a olašskou romštinou
Na závěr našeho pořadu ještě malý jazykový koutek. Alžběta Janíčková vám přiblíží rozdíl mezi takzvanou slovenskou a olašskou romštinou.
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete i v pondělí a v úterý na VKV regionálních studií v 19:00 a 19:45 a nebo v pondělí a v pátek na okruhu Českého rozhlasu 6 - v 19:15. Příště vám nabídneme informace ze života Romů, do studia pozveme dalšího zajímavého hosta a nebudou chybět ani romské písně... Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. Romale sam lošale, hoj amen šunen. Pisinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vekeren! Ada šuniben predal tumende! Romale but Bacht te sasťipen... Ačhen Devleha! Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |