Monika Horáková se narodila 24. 11. 1973 v Pardubicích, vystudovala střední pedagogickou školu a psychologii na brněnské Masarykově univerzitě. Její matka pracuje jako učitelka, tatínek je muzikant - skládá písně, které mezi Romy postupně lidovějí. Do svých šesti let žila s bratrem a rodiči v maringotce a na toto období má ty nejhezčí vzpomínky. Poté se rodina usadila v Brně. Bratr Vladimír Horváth je chirurgem v brněnské nemocnici a manžel etnografky Jany Horváthové. Monika Horáková je rozvedená, bezdětná.

Její kariéra je raketová - rok poté, co skončila vysokou školu, byla vybrána do funkce místopředsedkyně Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity při Úřadu vlády ČR. V roce 1998 vstoupila do nově vzniklé strany - Unie svobody - za kterou o pár měsíců pozděli kandidovala v Praze a uspěla. Do Poslanecké sněmovny Parlamentu zasedla coby nejmladší člen sněmovny a jako jediný příslušník romské menšiny. Jako poslankyně spoluzakládala občanské sdružení Athiganoi, které se zaměřuje na výchovu romských elit - pořádá setkání romských studentů a absolventů vysokých škol.

S předsudky vůči Romům se Monika Horáková setkala jako dítě ve škole: "Děti se ke mně chovaly divně. Najednou jsem byla bita a nevěděla jsem proč. Spolužáci mi nadávali do černých vran... Bylo to hrozné. Chodila jsem domů ubrečená a zbitá. Nakonec to vyřešila moje máma. Přišla do školy, postavila se před třídu a vysvětlila dětem, že jsem úplně stejná holčička jako všechny ostatní, akorát že jsem Romka, a proto mám jinou barvu kůže. Pak už jsem žádné problémy neměla," řekla v rozhovoru pro Zemské noviny Monika Horáková. (Zemské noviny, 10. 7. 1998)

Již jako poslankyně zažila na vlastní kůži, jaké to je, když Roma nepustí do nočního podniku jen proto, že je Rom...

Poslankyni Unie svobody Moniku Horákovou nepustili večer 17. října 1998 na brněnskou diskotéku Orfeus, kterou se pokoušela navštívit se svými dvěma romskými přítelkyněmi. Byla však odmítnuta s vysvětlením, že je obsazeno. Policie zatím nemá žádné důkazy, které by potvrzovaly, že poslankyně nemohla diskotéku navštívit z rasových důvodů.

Jaké jsou podle Moniky Horákové špatné romské vlastnosti a jaké jsou naopak jejich přednosti?

"Začnu těmi dobrými. Nejdříve je to štědrost, pak pevnost v rodině, láska k rodině a svoboda. Jedna z těch špatných vlastností se trochu kombinuje s tou svobodou. Je to neschopnost plánování. Já sama nevím, jestli to je, nebo není špatná vlastnost, ale vzhledem k tomu, že život majority je velmi plánovaný, může to být u Romů vnímáno negativně. V některých věcem bychom se asi měli přizpůsobit. Podobná záležitost je hlasité mluvení. Vy to vnímáte špatně, ale pro nás je to přirozené. Když mluvíme, tak se vám zdá, že křičíme, ale my přitom mluvíme," řekla v rozhovoru pro Zemské noviny Monika Horáková. (Zemské noviny, 10. 7. 1998)