Jožko Piťo se narodil v letech 1791-1800 v Tekovských Lužanech (dříve Velké Šarluhy) v okrese Levice. Hrát na housle se naučil v deseti letech od svého strýce.

Když vyrostl ve statného mládence, dal se naverbovat na vojnu. Přidělili ho k pěšímu pluku v italském Miláně. Jako talentovaný hudebník se dostal do plukové kapely, kde hrál nejdříve na zkoušku před shromážděnými důstojníky a poté ho přijali do vojenské cikánské kapely, kde ho hned určili za primáše. S vojenskou kapelou chodil poté i on verbovat chlapce na vojnu.

Slovensko tehdy nemělo svoje oficiální hudební těleso, nemělo ani svou filharmonii ani operu, ani lidový umělecký kolektiv. A Piťo toto všechno svým skromným způsobem suploval. Národní život se tehdy soustřeďoval okolo Matice slovenské a Piťo se dal do služeb Matice. Proto získalo Piťovo účinkování v Martině a Liptově mimořádný význam a dosah v dějinách slovenského národa i v dějinách slovenské hudby.

Jozef Piťo se v mládí nenaučil hrát z not a jako dospělý se o to ani nepokusil. Tato zkušenost měla svůj vliv na jeho hudební projev.

Slovenské lidové písně poznal Piťo po svém příchodu do Liptova, kde ho hned učarovaly na celý život. Učil se je tak, že v létě chodil s houslemi pod paží po liptovských polích a loukách a z úkrytu tajně poslouchal zpěv žen při polních pracích. Takto vyslechnuté a částečně osvojené písně si potom chodil upravovat pro svojí kapelu do Beňadikovej k chudému slovenskému zemanovi Jurovi Lubymu.

Piťo měl výborný sluch a jedinečnou hudební paměť: na první poslech si uměl zapamatovat melodii a uměl ji potom dokonale interpretovat.

Téměř všichni zemani měli svojí oblíbenou píseň a když si jí dal od Piťi zahrát, rázem z nich spadla únava a dali se do zpěvu a tance.

S první manželkou Veronikou Verešovou, dcerou krčmáře z Bátoviec, měl Jozef Piťo dvanáct dětí.

Jejich syn Alexander Šándor byl nadaný houslista. Znal noty a určitý čas vyučoval děti mikulášských měšťanů hře na housle a cimbál. Do not zaznamenal otcem hrané lidové písně, které vyšly pod názvem Trávnice. S mladším bratrem Gustavem hrál po celém Uhersku.

V pořadí jejich osmým synem byl Gustáv, který nejvíce rozvíjel po otci zděděné hudební nadání. Byl výborným houslistou, i když neznal noty. Po otci převzal kapelu a mnoho let byl jejím primášem. Kapela byla oblíbená i mimo hranice Uherska. Gustav byl ženatý s Annou Žižkovou z Hýb.

Po smrti první manželky se Jozef Piťo po druhé oženil s vdovou Máriou Felixovou, dcerou učitele, s kterou děti neměl.

Jozef Piťo zemřel 22. března 1886. Piťovu rakev nesli liptovští zemani na nedaleký mikulášský hřbitov. Byl pochovaný vedle vážené rodiny z Vrbice. Jeho hrob původně označovala kamenná tabulka, která byla brzo nahrazena litinovým křížem s textovou tabulkou. Hřbitov byl v letech 1980 zrušen v souvislosti s výstavbou městského centra.

Litinový kříž, tabulkou a s Piťovým jménem má být umístěn v Mikulášském Domě smutku na malém symbolickém hřbitově národních a kulturních představitelů Liptovského Mikuláše.

Vzpomínka na jeho kouzelnou hru je mezi liptovskými stále živá.

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
06.08.2002	Jožko Piťo	Hudba