Vyvěšení vlajek, hudba i vzpomínky připomněly oběti romského
holocaustu
V létě roku 1944 zbývalo do osvobození koncentračního a
vyhlazovacího tábora v Osvětimi už jen několik měsíců. Spolu se
statisíci dalšími se jej nedožilo ani téměř 3000 Romů a Sintů,
mužů, žen i dětí, kteří byli zavražděni v noci ze 2. na 3. srpna.
Na památku této události si Romové tento týden připomněli Památný
den romského holocaustu.
V Osvětimi bylo během II. světové války internováno okolo 23 tisíc
Romů a Sintů, na 20 tisíc z nich tam zemřelo. Památný den romského
holocaustu si 2. srpna v Česku nepřipomněli jen Romové, ale také
zástupci několika církví a to vyvěšením romské vlajky.
Prapor s červenou čakrou s 16 paprsky na modrém a zeleném pruhu
zavlál například vedle vlajky Českobratrské církve evangelické.
Důvody vysvětluje farář Mikuláš Vymětal, který soudí, že válka a
tragické události s ní spojené byly v minulosti i dnes mnohokrát
dezinterpretovány a zneužity:
"Začalo se to stávat něčím úplně vytrženým od reality a
vytrženým od toho, co to bylo, že během války zahynuly a trpěly
miliony lidí a také většina českých Romů a Sintů. Ti se
nepřipomínali skoro nikdy. U Romů se o tom mlčelo nebo vyprávělo v
rámci rodin. Proto to chceme nyní připomenout. Chceme, aby Romové byli
součástí naší společnosti a jako církve chceme připomenout jejich
utrpení."
Romská vlajka byla vyvěšena i na Žižkově sboru Církve
československé husitské. Biskup David Tonzar k tomu uvedl:
"Důvod připomínání holocaustu Romů vychází i z toho našeho
místa na Žižkově, kde již více než 10 let vytváříme takovou
komunitu i pro lidi ohrožené sociálním vyloučením. Ta vražda Romů a
Sintů v koncentračním táboře Osvětim-Březinka je pro nás mementem i
krutou vzpomínkou za lhostejnost a bojácnost."
Romská vlajka byla vyvěšena také na Židovské radnici v Praze a
kromě ní romský holocaust připomněl také večer s vyprávěním
pamětníků, romskou hudbou i tradičním jídlem.
Jak už tady padlo, o romském holocaustu se dlouhá léta příliš
nemluvilo a přesné informace často neměli ani sami Romové. Aktivista
Jozef Miker připouští, že i on se například o táboře v Letech u
Písku dozvěděl až od rodiny své ženy.
"Tři čtvrtiny jejích předků v Letech u Písku zemřely. Z celé
velké rodiny, která čítala několik desítek lidí, přežila matka a
čtyři synové. Ostatní tam všichni umřeli a není pravdou, že se tam
umíralo jen na břišní tyfus."
Právě Lety u Písku jsou dodnes sporným bodem připomínání romského
holocaustu. Tedy především vepřín, který stojí na místě bývalého
tábora. Ministr kultury Daniel Herman při pietním aktu v Letech uvedl,
že vláda je blízko k dohodě o odkoupení vepřína a on sám věří
tomu, že se záležitost podaří vyřešit do konce volebního období. V
Letech dnes stojí památník a památník obětem romského holocaustu
vzniká nyní v místě dalšího tzv. cikánského tábora v Hodoníně u
Kunštátu. Kromě pietního místa by měl sloužit také jako
vzdělávací centrum k tragické kapitole dějin 20.století.
| 
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články