Pozvání na derniéru představení vadí-nevadí.cz v Divadle Archa
1. června bude v Divadle Archa naposledy uvedeno představení vadí-nevadí.cz
v režii Jany Svobodové, které vznikalo od roku 2012 ve spolupráci s
obyvateli Kostelce nad Orlicí. V tomto šestitisícovém východočeském městě
sídlí uprchlický tábor a žije zde početná romská komunita. Vztahy mezi
majoritou, Romy a imigranty byly námětem inscenace, ve které reální
obyvatelé Kostelce hrají sami sebe a která je od roku 2014 pravidelně
uváděna v pražském Divadle Archa, hostovala v Německu a minulý týden i ve
Slovenském národním divadle.
V inscenaci vadí-nevadí.cz se Kostelec nad Orlicí, město, kde vedle sebe
žijí starousedlíci, Romové a imigranti z místního uprchlického tábora,
přesouvá na scénu Divadla Archa. U zrodu tohoto dokumentárně-divadelního
představení stály autentické příběhy a výpovědi skutečných lidí. Autoři
konceptu Jana Svobodová a Philipp Schenker spolu s hudebníkem Janem Burianem
ml. a videoartistou Jaroslavem Hrdličkou postavili na náměstí v Kostelci nad
Orlicí stan. Říkali mu Trafika a bylo to místo, kde každý, kdo prošel kolem,
mohl vyměnit svůj příběh za příběh někoho jiného anebo také za kávu,
cigaretu nebo malý předmět. Přímo v centru města tak vznikaly kresby,
komiksy a krátké animované filmy. Vyprávěly se příběhy. Díky nadšení
ředitele místní základní školy Jiřího Němce mohli umělci z Divadla Archa
pořádat hudební a divadelní dílny v integračním centru školy. Autentičnost
celé inscenace, jejíž vznik trval déle než rok, podtrhuje účast samotných
vypravěčů příběhů.
„Pracujeme s lidmi, kteří jsou v jistém ohledu slabší, ovšem nikoli díky
sobě, ale díky společnosti, jež je odmítá přijmout a znesnadňuje jim život.
Spolu s nimi chceme říct, že všichni máme svoje slabá místa a ostatní nám
naše slabosti dávají náležitě najevo. Způsob, jak se s tím můžeme vyrovnat,
nás jako tvůrce zajímá,” říká režisérka Jana Svobodová.
Základní impulsy k imaginaci byly i fiktivní události a zdánlivě nepodstatná
místa v Kostelci.
„Město vidíme jako abstraktní tělo podobné lidskému
organismu. Pomocí nejrůznějších situací zkoumáme společně srdce tohoto
organismu. Na základě vztahů mezi lidmi měříme jeho tep. Nejvíce nás
zajímají zátěžové situace, které mohou způsobit až zástavu srdce města,“
říká Philipp Schenker.
„Kostelců je u nás přes dvacet. Název Kostelec je synonymem typického malého
města. Historie i současnost Kostelce nad Orlicí v sobě odráží obraz celé
této země. Věřím, že naše představení přinese zajímavý pohled na život,
který bude rezonovat i s životními zkušenostmi obyvatel velkoměsta,"
doplňuje dramaturg inscenace a ředitel Archy Ondřej Hrab.
V září 2015 byla inscenace vadí-nevadí.cz uvedena s velkým úspěchem v rámci
festivalu romské kultury RomAmor v Evropském centru umění Hellerau v
Drážďanech. Inscenace byla emotivně přijata v Brně, kde mezi zpívajícími
diváky nechyběli romské děti ze čtvrti Cejl. V dubnu letošního roku
představení uvedl též festival nových menšin fjúžn ve Slovenském národním
divadle v Bratislavě.
S velkým ohlasem se představení rovněž setkalo u dětí a školního publika,
Archa v rámci svého vzdělávacího programu Archa.školám uvedla řadu
dopoledních repríz, na které navazovaly živé debaty.
Tři otázky pro Janu Novákovou, koordinátorkou vadí-nevadí.cz v Kostelci nad
Orlicí a spoluzakladatelkou místní družiny pro romské děti.
Změnilo se díky vadí-nevadí.cz vnímání Romů v Kostelci?
Určitě, zpočátku hodně lidí nechápalo, že v divadelním představení můžou
hrát i děti, které chodí do zvláštní školy. Ano, některé třeba mají problémy
s učením, ale pohybově a herecky jsou opravdu nadané. To byl jeden mýtus,
který se díky tomu podařilo zbořit.
V představení mi hodně utkvěla scéna, ve které Pavla Halušková říká, že v
Kostelci nemůžou Romové jít třeba jen do restaurace. To stále platí?
Ne, ne, tak už to docela dlouhou dobu není. S Pavlínou se někdy pousmíváme
nad tím, že plno věcí, které v tom představení říká, už vlastně vůbec nejsou
pravda. Hodně se to posunulo k lepšímu. Pavlína v očích lidí v Kostelci
hodně stoupla. Tomu hodně pomohla taky ta její nominace na Roma Spirit za
její romskou školku, a také účast v představení. Nutno dodat, že ale stále
existují místa, kam Romové nemohou chodit. Jsou to soukromé kluby, kde třeba
jednou měli s některými Romy konflikt a oni je hodí do jednoho pytle, takže
do těch klubů nemůže nikdo z nich.
Máte dojem, že dětem účast na představení pomohla, ať už s učením nebo
sebevědomím?
S učením si nejsem jistá. Ty děti s tím budou mít problémy možná celý život.
Ale sebevědomí se jim tím určitě zvedlo. Sami děti si to třeba tolik
neuvědomují, ale občas mi někteří rodiče děkují, že díky představení se
mohli dostat na místa, kam by se možná sami nepodívali.
|