Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Poslední týdny se mezi lidmi hodně mluví o společném vzdělávání poněkud
intenzivněji, než kdy předtím. I my se Inkluzi budeme věnovat. Pozveme Vás
na oslavy Mezinárodního dne Romů a představíme Divadlo utlačovaných.
Přeji hezký večer a příjemný poslech u pořadu O Roma vakeren.
Sajek šunene amaro romano vakeriben. Ačuven amenca anas tumenge nevipena
andalo romano dživipen.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Co přinese inkluze pedagogům?
Inkluzívní vzdělávání neboli společné vzdělávání, je založeno na
přesvědčení, že všichni žáci mají právo být vzděláváni ve skupinách se svými
vrstevníky. Inkluze má své příznivce ale i odpůrce. Inkluzi nechtějí
přijmout někteří rodiče, ale i pedagogové. Iveta Demeterová proto oslovila
náměstkyni Janu Zapletalovou ze Sekce pro pedagogicko-psychologické
poradenství, prevenci a institucionální výchovu Národního ústavu pro
vzdělávání. Zeptala se jí, co přinese inkluze samotným pedagogům.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Oslavy Mezinárodního dne Romů budou na různých místech naší vlasti
V pátek 8. dubna slaví Romové na celém světě Mezinárodní den Romů.
Připomínají si tak historicky první světový kongres Mezinárodní romské unie,
který se v roce 1971 konal ve Velké Británii, a na kterém se účastníci
usnesli na podobě romské vlajky a mezinárodní hymny Dželem Dželem. V České
republice se svátek slaví od počátku 90. let. O letošních oslavách, které se
chystají na řadě míst po celé republice, ví více Rena Horvátová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Romské Divadlo utlačovaných založila v Ostravě Zuzana Kantorová
V Ostravě v prostoru Staré arény založila před čtyřmi lety Zuzana Kantorová
romské Divadlo utlačovaných. Zuzana je mladá žena, která v divadle působí
jako herečka, režisérka a tvůrkyně autorského divadla. Je jí blízká
lidsko-právní tématika a proto přemýšlela, jakým způsobem propojit občanský
aktivismus a divadlo tak, aby vznikl tvar, který bude funkční a bude mít
svoje diváky. Jak funguje divadlo Fórum, zjišťovala hned v úvodu rozhovoru
Tatiana Čabáková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
O smutném osudu dcery romské boxerské hvězdy Johanna Trollmanna
Brněnské divadlo BuranTeatr uvede v dubnu další reprízy hry Cikánský boxer,
a tři z nich dokonce budou spojeny s diváckými dílnami pro školy. Monodrama
vychází ze skutečného příběhu romské boxerské hvězdy. Pokračuje Jana
Šustová.
Romský boxer Johann Trollmann, zvaný „Rukeli“ se stal roku 1933 mistrem
Německa v polotěžké váze. Titul mu však byl o několik dní později odebrán
kvůli jeho romskému původu. Nakonec byl v roce 1944 zavražděn v
koncentračním táboře. Měl dvě dcery s různými ženami, z nichž dodnes žije
Rita Vowe-Trollmann, která se narodila v roce 1935 v Berlíně. Tři měsíce po
jejím narození se Rukeli oženil s její německou matkou. Když však žádal o
její ruku, nebylo to jednoduché.
„Můj děda řekl, že se má nejdřív něčemu kloudnému vyučit a pak zase přijít.
To bylo, když můj táta žádal o roku mé mámy – v roce 1935. Můj děda byl
svérázný člověk, byl soběstačný, měl malířskou firmu, takže všechno mělo
svůj řád. A můj táta byl Sinto! Já už jsem byla na cestě, a jelikož moje
máma ještě nebyla plnoletá, nemohli mít svatbu bez souhlasu. Ale můj táta
bezpodmínečně trval na tom, abych nesla jeho příjmení.“
Pak se začala situace zhoršovat.
„Pár měsíců po mém narození byl otec sterilizován. Pak ale zase byl volný a
moji rodiče spolu pár let žili.“
V roce 1938 se Rukeli rozvedl a v roce 1942 ho zatklo Gestapo.
„Vůbec netuším, jak se moje matka živila. Myslím, že dělala domácí práce.
Dokáži si vzpomenout jenom na to, že jako malé dítě jsem byla s mámou někde
v Kantově ulici. Bylo tam více žen, jejichž muži bojovali ve válce. Nějak si
to pamatuji, protože mi pořád dávali něco k jídlu. Já jsem totiž nejedla a
ty ženy se pořád snažily mi dát něco k snědku. A tam ta vzpomínka úplně
končí.“
Pak nejspíš následovalo období, kdy Ritu ukrývali různí lidé.
„Předpokládám, že mě máma tehdy nechala schovávat. Postarala se o to, ale ne
proto, aby zachránila mě, ale aby zachránila svůj život kvůli znečištění
rasy.
Z dob svého ukrývání v dětství má Rita velmi málo vzpomínek, protože byla
každou chvíli někde jinde.
„Na ty lidi si sotva dokáži vzpomenout. Mám pocit, že jsem byla u více lidí.
Jedna paní byla hodně tlustá a pořád ostatním říkala: ‚Koukni se na to
hubené dítě.‘ Chtěli mě pořád krmit. A pak ti lidé celou noc seděli a něco
pletli. Bylo to v zimě a bylo chladno a já jsem toho na sobě moc neměla. A
tak mě druhý den od hlavy až k patě oblékli do ovčí vlny, a já jsem hned
vyskočila, jak to škrábalo. Ale oni říkali, že to přejde.“
Skrývání skončilo přibližně v roce 1943.
„Mohlo se stát, že ti poslední lidé, kde jsem byla, byli buď chyceni, nebo
sami museli jít do úkrytu, kam nemohli vzít žádné děti.“
Pak se Rita vrátila k matce. Tehdy jí bylo zhruba sedm či osm let. Matka se
mezitím provdala a porodila syna, který byl asi o 8 let mladší než Rita.
Svou mámu Rita neznala.
„Ty další ženy řekly: ‚To je Tvá máma.‘ A máma řekla: ‚Já jsem Tvá máma.‘
Ale s polibky a objetím to nebylo. To jsem ani vůbec nechtěla, protože jsem
na to nebyla zvyklá. Ani později jsem se nikdy nenechala od mámy obejmout.“
Tehdy také, zhruba v roce 1943, začala Rita chodit do školy.
„Dokáži si vzpomenout na první školní den. Už tehdy jsem měla strach. Jinak
jsem nikdy nemívala strach, když jsem přišla někam jinam, ale tady jsem měla
zvláštní pocit, když jsem viděla, že dívky jsou všechny krásně oblečené a
mají hezky upravené vlasy. Posadili mě úplně dozadu a nikdy se mi tam
nepodařilo navázat kamarádské vztahy.“
Rita se stále po svém otci jmenovala Trollmann.
„Možná i proto bylo ve škole spolužákům a učitelům jasné, že jsem Cikánka.
Nejen podle vzhledu.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Martina Horváthová aneb Jak romské mámy pracují
Rodina, děti a práce, a jak vše skloubit dohromady, to je otázka pro každou
ženu. Je to ale v něčem jiné pro ženu Romku? A existuje nějaký návod či
rada, jak vše zvládat? Nejen o tom si povídala v Brně Alica Sigmund Heráková
s romskou maminkou Martinou Horváthovou.
„No, je to obtížné a v poslední době si uvědomuju, jak ten čas letí, že na
tu rodinu nemám čas a chtěla bych se jí věnovat víc. Tím, že ty děcka
rostou, tak vidíš, jak ten čas letí a že už to nikdy nevrátíš.“
Říká Martina Horváthová, pětatřicetiletá Romka, která ač na to vůbec
nevypadá, je matkou třináctiletého a sedmiletého syna. Pochází z
česko-romské rodiny a v Brně žije odjakživa. Vystudovala hotelovou školu,
ale už deset let pracuje v organizaci IQ Roma servis. Její cesta k práci s a
pro Romy přitom nebyla vůbec jednoznačná.
„Po mateřské jsem hledala nějakou příležitost, měla jsem nějaké brigády,
nějaké výpomoci v pizzerce a nějaké takové neperspektivní pracovní
příležitosti. A kámoška, se kterou jsme se na mateřské stýkaly, protože měla
stejně staré dítě, mě vzala na počítačový kurz, abychom se nenudily a něco i
pro sebe udělaly.“
Bylo to před deseti lety a právě v IQ Roma servisu. Martina se přihlásila do
výběrového řízení na recepční a vyhrála.
„Když jsem nastupovala na tu pozici recepční, tak jsem po měsíci chtěla
odejít. Brečela jsem u ředitelky v kanceláři: Že ne, já jdu dom, pusťte mě
dom, já to tu nevydžím.“ Že prostě bylo hrozně těžké se odpoutat od té
rodiny, prostě jsi každý den s tím děckem, máš ten svůj režim, jedeš si v
tom a najednou osm hodin ho nevidíš, nevíš, co se děje. Tak pro mě to byla
strašná změna.“
Na rozmyšlenou si dala ještě několik týdnů a v IQ Roma servisu nakonec
zůstala. Postupně se dovzdělávala a dnes má na starosti nejen práci s
klienty, ale také vedení poradny. Oba synové už chodí do školy a s pomocí o
ně pomáhají prarodiče. Romky ale podle ní přistupují ke kloubení rodiny a
práce různě.
„Setkávám se s tím, že některé ženy jsou odhodlané jít do práce na směny, že
je jim to jedno. Ale i dneska jsou ženský, který mají potřebu mít prvně to
teplo toho domova, mít ráno uvařeno, uklizeno, všechno prostě na místě, tak,
jak má být, a teprve, až si splní toto a až přijde to dítě z té školy a
nabere mu to jídlo a dá mu najíst, tak až teprve potom uvažuje, že by mohla
do té práce na odpoledne, až toto všechno zvládne.“
Pro některé Romky je přitom podle ní důležité být s dítětem déle, než je
tradiční tříletá doba mateřské.
„Ta tříletá mateřská na dva na tři roky, že je jim to málo, že ještě v té
první třídě se mu chtějí věnovat naplno, nejvíc a až potom se vracet do
práce, až to dítě má tu první třídu za sebou.“
Martina Horváthová rozhodně nabourává klišé o matce, která je pouze s dětmi
doma, a to přesto, že má manžela Roma a péči o rodinu bere velmi vážně.
Zároveň také dokazuje, jak velký omyl by bylo si myslet, že Romky řeší jiné
věci, než české ženy. Být zároveň mámou, manželkou a k tomu pracovat a vše
zvládat, je zkrátka mistrovství, které všechny ženy spojuje.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Jakub Tökoly patří k nové generaci jazzových muzikantů na Slovensku
Jakub Tökoly patří k nové generaci jazzových muzikantů na Slovensku. Je
žákem Klaudia Kováče, který mu předává praktické poznatky z hudebního žánru
pro fajnšmekry. Jakub pochází ze středoslovenského města Nová Baňa.
Připravil Robert Hoza.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu, nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií - a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu -
adresa je romove.cz a najdete nás i na Facebooku.
Mangav tumenge lači rači, likérem paš peste. Šunaha pes pro aver sambat.
Hezký večer anebo dobrou noc vám přeje Iveta Demeterová.
| 
Související články
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články