Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Prej kradu, prej mlátím lidi, prej mám léky zadarmo! Tak třeba tyhle
předsudky se snaží vyvrátit nová kampaň společnosti AraArt #PrayForPrej,
která vznikla k letošním oslavám Mezinárodního dne Romů. I o ní budeme v O
Roma vakeren mluvit. Budeme se taky ptát na to, kdo vystřídá Petra Polláka,
který po víc než třech letech odchází z funkce zplnomocněnce pro romské
komunity na Slovensku. A vydáme se i do Brna – tamním mladým romským
hudebníkům dává šanci nové nahrávací studio.
Tak v těch následujících zhruba padesáti minutách přejeme příjemný poslech.
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Mangav tumenge
šukar šuniben.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Kampaň #PrayForPrej bojuje proti stereotypům vůči Romům
Bojovat proti stereotypům vůči Romům má nová kampaň #PrayForPrej. Snaží se
vyvrátit lži a předsudky, které se o Romech šíří třeba na internetu. Kampaň
vznikla k letošním oslavám Mezinárodního dne Romů a stojí za ní společnost
Ara Art. Ta chce veřejnosti vzkázat, že Romové žijí jinak a že jsou
plnohodnotnou součástí společnosti. Na víc se Iveta Demeterová ptala
ředitele Ara Art Davida Tišera.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Peter Pollák končí ve funkci zplnomocněnce vlády pro romské komunity na
Slovensku, nahradí ho Abel Ravasz
Po třech letech končí ve funkci zplnomocněnce vlády pro romské komunity na
Slovensku Peter Pollák. Ve funkci ho vystřídá sociolog a politolog Abel
Ravasz. Někdejší poslanec Peter Pollák uvedl jako hlavní důvod své rezignace
to, že necítí podporu minulé ani současné vlády. V rozhovoru pro
internetovou Gipsy television řekl, že úřad odevzdává svému nástupci ve
skvělém stavu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Z bývalé herny v Brně vzniklo nahrávací studio Amaro records
Po půl roce strhávání koberců, bourání a následného stavění se v Brně tento
týden otevřelo nahrávací studio Amaro records. Komunitní studio postavili
dobrovolníci z řad romské i neromské mládeže. Bývalou hernu teď proměnili v
místo, kde si budou moct mladí umělci nahrávat své desky a třeba tak i
plnit sny. Natáčela Tereza Kadrnožková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Díky projektu Jileha se romské ženy dozvídají o svých právech a možnostech
Zhruba dvakrát měsíčně se v různých městech Česka pravidelně scházejí
skupiny Romek – a to díky projektu Jileha, tedy srdcem. Ženy na setkáních
mluví třeba o svých právech, situaci Romů v jejich městě, ale i o tom, že
stát za plotnou není zrovna to, co by je v životě naplňovalo. Za projektem
stojí organizace Slovo 21, která se emancipací Romek zabývá už dlouhodobě. S
vedoucími jednotlivých skupin natáčela Jana Šustová.
V rámci projektu Jileha existuje devět ženských skupin po celém Česku. Jedna
z nich je na Praze 14 a vede ji Olga Ščuková.
„My se scházíme 2x do měsíce, je to jednou za 14 dní. Scházíme se na Praze
14 v prostorách Charity. Ženy se dříve nescházely, ale dnes se už scházejí a
říkají si své všední starosti, nebo i čeho dosáhly. A při té kávě tam
nabírají tu denní energii, kdy odtud odcházejí s tím, že všechno
vypovídaly, sundaly to ze sebe a jsou spokojené.“
Na setkání chodí různé typy žen.
„Jsou to ženy, které jsou sociálně slabé. Ty tam přijdou, mají různé
starosti co se týče bydlení, různých splátek, mají finanční problémy, takže
tam se svěří a my se jim v těchto věcech snažíme pomoct. A pak jsou tam
ženy, které dosáhnou nějakého vzdělání, dostudují, nebo si udělají řidičský
průkaz, a to všechno si tam ty ženy říkají a jedna druhou povzbuzují k tomu,
aby se jim lépe žilo.“
A co Olga Ščuková považuje za hlavní úspěch skupiny Jileha?
„Myslím si, že hlavní úspěch je v tom, že romské ženy si vždy myslely, a teď
už si to nemyslí, že ony nemůžou nic, že jen ten chlap si může dělat různé
věci, co se týče vzdělávání, že může odejít, kdy chce, přijít kdy chce. A
teď ty ženy tam získaly vědomosti o tom, a už se i tak chovají, že mají
vyhrazený svůj čas pro sebe, vzdělávají se, chodí do té skupiny, udělají si
na sebe čas. A je tam dáno, že ženy jsou rovny mužům – to je ta podstata
toho, tam ženy začínají vnímat, že jsou rovny mužům a mohou si dovolit to,
co muži.“
Skupinu Jileha v Turnově vede Miroslava Adamenko.
„Naše skupina žen je zaměřená hlavně na rozvoj sebevědomí, na rovnoprávnost
mužů a žen. A scházíme se, abychom se víc zapojily do činnosti města a do
společnosti.“
Turnovská skupina se schází jednou za 14 dní a průměrně na ní chodí 10
žen.
„Snažíme se i řešit problémy žen, ať to jsou otázky bydlení, zaměstnání nebo
i vzdělání, přestup do škol. A pak se zaměřujeme i na činnost města – jak
být víc prospěšné, jak pomoct, anebo jak to město kulturně obohatit.
Minulý rok v listopadu jsme zahájily výstavu černobílých fotografií na téma
rovnoprávnost mužů a žen. A tento rok chystáme výstavu obrazů romského
malíře Jozefa Draškoviče. A ještě budeme dělat charitativní den pro děti.“
Jozef Draškovič maloval především krajiny.
„Malíř žil v Turnově, ale pochází ze Slovenska. Je to romský malíř. Není moc
známý, ale má nádherné obrazy, tak chceme ukázat, nejen jakým byl člověkem,
ale i jakým byl malířem.“
Na skupiny Olgy Fečové v Krupce chodí nejen romské ženy, ale i děti.
„My hlavně tvoříme. Před dušičkama jsme dělaly věnce, šijeme, vaříme, nějak
to pojímáme i s těmi dětmi. Ty děti si tam malují, máme tam dvě ženy, které
se o ně starají, když my pracujeme. Nikdy se nám odtud nechce. Teď jsme měli
takovou pěknou akci, kdy jsme si na dvě hodiny pronajaly bazén, takže jsme
ho měly samy pro sebe, aby se ty mamky a ty holky nestyděly, některé jsou
při těle... Je to takové odlehčené, není to násilné. Přijdou, popovídáme
si, něco uděláme – třeba si uděláme chlebíčky, kafíčko, každý něco i
přinese, když má. Já třeba koupím cukr, kafe, mlíčko, dětem nějaký ten
piškot nebo nějakou dobrůtku. Takže je to úplně v pohodě, a ke každé
události něco připravujeme.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Kniha Hejno bílých vran vypráví příběhy deseti lidí z dětských domovů, kteří
jsou i přesto úspěšní
Nezisková organizace Your chance pomáhá dětem, které vyrůstají v dětských
domovech. Nedávno taky vydala knížku Hejno bílých vran, která vypráví deset
autentických příběhů lidí, kteří prošli dětským domovem a v životě byli i
přesto úspěšní. Nejen o téhle publikaci s podtitulem „Když opustíte děcák“
mluvila Tatiana Čabáková s ředitelkou organizace Your Chance Janou
Merunkovou.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Veronika Kačová zpívá, tančí a vede taneční soubour Cikne čhave
Šestadvacetiletá Veronika Kačová z Nového Jičína pochází z početné
muzikantské rodiny. Hudbě se věnuje už od sedmi let. Zpívá, tančí a vede
taneční soubour Cikne čhave. Kromě toho můžete její jméno najít pod články
různých romských periodik. Natáčela s ní Alica Sigmund Heráková.
„Studovala jsem dámskou krejčovou, tříletý obor, který jsem úspěšně
dokončila, za což jsem ráda, protože ten obor mi hrozně moc dal a dodneška
navrhuju a šiju kostýmy a moje práce je to, že jsem lektorka romských tanců
ve Vsetíně pro Diakonii a píšu pro romská periodika.“
Jak je vidno, Veronika Kačová je žena mnoha aktivit. Tanec a zpěv jsou ale
smysl jejího života. Pochází z tradiční romské rodiny, je pátá z jedenácti
sourozenců. Její otec založil v roce 1999 taneční a pěvecký soubor Cikne
čhave, který Veronika vede.
„Je to vlastně sesterský taneční soubor, kde tančíme čtyři sestry a jedna
sestřenice. Většinou se snažíme v tom tanci ukázat základní charakteristické
romské prvky, které jsou součástí toho romského života a na to se nesmí
zapomínat. A myslím si, že jsem někdy hodně náročná, když vidím někoho
druhého, jak prezentuje romský tanec a dělá ho špatně. Tak si troufnu říct,
že to dělá špatně, protože to vůbec není romský trik nebo romský pohyb.
Takže se hodně zaměřuju na ten pohyb, na tu ženskost.“
Vidět Veroniku a její sestry tančit je opravdový zážitek. Ona sama
popisuje, co pro ni v tanci nejdůležitější.
„Já si myslím, že to je základní, že ten romský tanec vychází ze srdce a
tam je přirozené dávat ruce nahoru, a je tam vždycky i kontakt s tím vyšším
a hodně používat samu sebe, protože ta žena je nástroj.“
Téma ženskosti se vine celou její tvorbou i aktivitami. Kromě tance
Veronika Kačová také zpívá. Natočila CD-čko Tuke, které bylo pokřtěno v
roce 2014. Zároveň také vede taneční a hlasové workshopy s dětmi, ale i
dospělými.
„Je to můj sen, věnovat se nejen sobě a mladým romským holkám, ale
všeobecně ženám, protože si myslím, že by to mělo být přirozeně pro každou
ženu, protože ať už ta žena má jakýkoli věk, tak vždycky v sobě může
probudit větší úctu a lásku k sobě, větší sebevědomí a hrdost, myslím si.“
Dalším velkým tématem je pro Veroniku organizování kulturního života pro
Romy v jejím regionu.
„Asi nejvýznamnější je organizování Mezinárodního dne Romů, který pořádám
už třetím rokem a zapojuju do toho školy, čajovny, kavárny a vycházejí mi
vstříc. Ale jdu na vlastní pěst, nemám žádnou záštitu nebo sponzora.“
Získat finanční podporu je ale obtížné, radnice na její aktivity pro Romy
nepřispívá. Veronika tak často dotuje akce ze svého, což samo říká dost o
tom, jak vážně svou práci pro komunitu bere. Právě to také vystihuje její
velké současné dilema.
„Mrzí mě, že v tom Novém Jičíně jsem asi jenom já a moje rodina, nebo
spíš moje sestry, kdo jsme akční a něco dělá pro lidi, pro Romy, takže se
bojím toho, že když já třeba odejdu do Brna nebo někam jinam, tak co tam.
Ale je to taková otázka, jestli to tady prostě zahodit v Novém Jičíně a
oddat se celou duší tomu, co doopravdy mám dělat ve městě, kde o to mají
lidi zájem, ale potom mě mrzí, že tady nebude nikdo, kdo se bude o ty
věci starat a kdo je bude živit.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií – a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a spojit se s námi můžete taky na Facebooku.
Mangav tumenge lačhirat, Romale.
| 
Související články
V rámci projektu Jileha existuje devět ženských skupin po celém Česku. Jedna
z nich je na Praze 14 a vede ji Olga Ščuková.
„Studovala jsem dámskou krejčovou, tříletý obor, který jsem úspěšně
dokončila, za což jsem ráda, protože ten obor mi hrozně moc dal a dodneška
navrhuju a šiju kostýmy a moje práce je to, že jsem lektorka romských tanců
ve Vsetíně pro Diakonii a píšu pro romská periodika.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články