Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
My si dnes budeme povídat o vzdělávání romských dětí ve Velké Británii, s
přípravami Mezinárodního dne Romů nás seznámí David Tišer a o své cestě k
opernímu zpěvu nám povypráví Miro Bartoš.
Přeji hezký večer a příjemný poslech u pořadu O Roma vakeren.
Sajek šunene amaro romano vakeriben. Adadživěs vakeraha polo romane čhave
andre Anglia, O David Tišer tumenge phenela palo romano džives. Ačuven
amenca anas tumenge nevipena andalo romano dživipen.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Sběr dat pomáhá lépe integrovat děti v britských školách
Češka Lucie Fremlová už řadu let ve Velké Británii pracuje s Romy, kteří
přišli z východní Evropy. Mimo jiné se zabývá i otázkou vzdělávání.
Spolupracuje se střední školou v Babingtonu, kde v současné době studuje 87
romských dětí původem z Česka, Slovenska z Maďarska. Pokračuje Jana Šustová.
Jedna z věcí, která v britském školství pomáhá začleňovat děti z jiných
etnik a národů, je sběr dat o žácích a studentech. Jak říká Lucie Fremlová,
ve Velké Británii, ale i v jiných státech západní Evropy, se hledí na dva
aspekty toho, jak se dítěti ve škole daří. Prvním aspektem jsou známky.
„U nás je to 1 až 5, v Anglii jsou známky A až E, ty se potom nějakým
způsobem srovnávají s národními osnovami, protože Velká Británie má
centrální národní osnovy, tzn. že státní školy se řídí tímto dokumentem, je
tam několik klíčových fází a s každou věkovou skupinou jsou spojena
očekávání, to znamená očekávané výsledky. A buď ten žák ty výsledky
naplňuje, nebo je nenaplňuje a je tam potom projekce do budoucna na základě
jejich schopností, které jsou potom srovnávány s těmi očekávanými výsledky
na základě národních osnov.“
To jde ruku v ruce s dalším aspektem, který škola sleduje – a tím je pokrok
studenta.
„Nekoukáme se na známky, ale na startovací čáru každého jednotlivého dítěte,
protože záleží na typu inteligence, všichni máme jiný typ inteligence, máme
jiné rodinné zázemí, učíme se jinak, máme jiné talenty, jiná nadání, tzn. že
každé dítě startuje někde jinde a ta individuální cesta tím vzděláváním
(anglicky Learning Journey) je jiná. Takže je potřeba se podívat na to, kde
například začíná dítě ze sociálně znevýhodněné rodiny oproti dítěti třeba z
velmi dobře situované rodiny, a měřit ten pokrok. To znamená, že jedničkář,
který je jedničkář pořád, toho pokroku nějak moc nedosahuje. Nicméně třeba
dítě, které začíná na trojkách a během třeba půl roku se vyšvihne na
jedničky, udělá mnohem větší pokrok než jedničkář.“
A jakým způsobem britské školy sledují etnicitu svých studentů?
„Je to dlouhodobá práce, jedná se o komunitní práci s těmi komunitami,
budování důvěry. Není to tak, že by žák byl označen učitelem: Ty jsi Rom,
ale je to naopak tak, že žák cítí dostatek důvěry a hrdosti na to, kým je.
Samozřejmě že já bych se v Británii mohla deklarovat jako Češka a tak dále a
nestydím se za to. Stejně tak by se Rom neměl stydět za to, že je Čech a Rom
zároveň. Ale ne vždy se to tak děje, protože Romové od nás přicházejí s
velmi špatnými zkušenostmi a mají strach z toho říct, kdo jsou. Ale
samozřejmě když se k nim někdo chová slušně, s úctou a respektem a ukáže
jim, že v romství tkví stejné bohatství jako v jiných identitách, tak ten
člověk potom rozkvete a samozřejmě nemá problém říct, že je Rom nebo Romka.“
Sledování známek, pokroku, ale i třeba etnicity má své opodstatnění.
„Je to hlavně z toho důvodu, aby škola zabezpečila to, že jakákoliv
skupina, která může být potenciálně znevýhodněná, pokud čelí nějaké situaci
– ať už se to týká jednotlivce, který může z nějakého důvodu přestat
prospívat nebo se mu po nějaké období nedaří, nebo se jedná třeba o skupinu,
která je v rámci školy šikanována nebo nějakým jiným způsobem znevýhodněna.
Pokud se toto na základě toho pravidelného monitoringu podchytí včas, tak je
možné s tou skupinou nebo jednotlivcem okamžitě pracovat a zavést nějaká
dočasná opatření. Tím mám na mysli to, co se v Česku dělá, myslím, tak ad
hoc a není žádná krátkodobá, střednědobá ani dlouhodobá strategie pracování
s daty ve školství. A díky tomu se domnívám, že například Babington je
schopen svoje romské, ale i další – bangladéšské, indické žáky motivovat k
tomu, aby jejich výsledky byly velmi dobré.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Přípravy na Mezinárodní den Romů jsou v plném proudu
Přípravy na Mezinárodní den Romů jsou v plném proudu. Romové a Sinti si na
celém světě každoročně připomínají společný původ, historii, kulturní
dědictví a jazyk.
Více natočila s ředitelem Ara Art Davidem Tišerem Rena Horvátová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Solidarita není jednobarevná je heslo charitativního romského plesu
Solidarita není jednobarevná. Takové je heslo charitativního romského plesu,
který se letos už potřetí odehraje v Ústí nad Labem. Organizátorům zbývá do
jeho začátku pár týdnů a tak jsou přípravy v plném proudu. Už nyní je ale
jasné, že výtěžek z plesu dostane Dětský domov ve Střekově, který za získané
peníze pošle děti na prázdniny. Více Lucie Valášková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Miro Bartoš a jeho sestra Bohunka se z dětského domova dostali až na operní
pódia
Miro Bartoš a jeho sestra Bohunka se jako malí vymanili z prostředí, které
jim nedávalo příliš velké šance. Oba absolvovali konzervatoř. Miro
vystudoval „peďák“ a splnil si svůj sen být učitelem zpěvu, Bohunka
bratislavskou Vysokou školu múzických umění. Oba se stali sboristy Divadla
Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Natáčela s nimi Iveta Demeterová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Portrét romské filmařky Viery Lackové
Romů ve filmovém prostředí u nás není mnoho. Změnit se to rozhodla mladá
romská filmařka Viera Lacková. V Brně s ní natáčela Alica Sigmund Heráková.
„Pochádzam z Handlovej, zo stredného Slovenska, som z romskej rodiny a
vychovali ma starí rodičia, ktorí mi dali strašne veľa lásky a vždy ma
podporovali v tom, aby som študovala a práve vďaka tomu som dnes taká, aká
som a vyštudovala som masmédia a mediálnu komunikáciu.“
Vieře Lackové je šestadvacet let a její cesta k médiím a filmu nebyla
jednoduchá. Šlo ale o její sen, a jestli je v něčem tato mladá žena
inspirativní, pak je to právě schopnost si za svým snem jít.
„Študovať som začala v Bratislave, kde som urobila bakalára, ale kdeže som
chodila na súkromnú školu a nemohla som si dovoliť ďalej to štúdium platiť,
rozhodla som sa pre štúdium v Brne. Po čas štúdia v Bratislave som sa
musela dosť snažiť a chodiť na rôzne brigády, od upratovania až po
barmančinu, čokoľvek, len aby som si mohla dovoliť chodiť do tej školy a
aby som si našetrila na školné, ktoré bolo naozaj veľmi vysoké.“
Během studia se Viera stala součástí velkého dokumentárního projektu
Europe, Homeland for Roma, během kterého dostala příležitost natáčet o
romském hip hopovém seskupení De la negra a aktivistovi Jožkovi
Mikerovi.
„Bolo to jednoducho niečo, čo ma nakoplo, čo ma najviac inspirovalo a
moment, kedy som si uvedomila, akým smerom by som sa chcela vydať, čo by
som chcela robiť a teraz som si uvedomila, že naozaj je to film a rozhodla
som sa ísť za svojím snom.“
Tím snem byla už tehdy vlastní produkční firma. Vieru zajímala spolupráce
Romů a majority a chtěla dát možnost dalším mladým lidem, jako byla ona
sama, se učit v oblasti kreativních průmyslů – fotit, natáčet a stříhat
videa a moct tak získat práci, která bude tvořivá.
„Tento nápad som poslala do Erste Foundation a mala som opäť raz šťastie,
lebo ma pozvali do Rumunska odprezentovať tento projekt, kde boli o veľa
zkúsenejší filmári a novinári. Z dvadsať projektov vybrali päť, a keď som
sa dozvedela, že ten môj je jeden z nich, tak som bola veľmi šťastná.“
Tak vznikl sociální podnik, produkční firma Media Voice, kde už dnes
vznikají první videa ve spolupráci profesionálů a mladých lidí z různých
kulturních prostředí. Velkým tématem pro Vieru a její dokumenty je romský
holocaust, který se dotkl také její rodiny.
„V podstate som zistila, že môj dedko bol partizán, čo nie je úplne
tradičné, ale aj Rómovia boli súčasťou odboja, dokonca nanešťastie sa
dostal aj do koncentračného tábora v Dubnici nad Váhom a vlastne pre
podozrenie, že spolupracuje s partizánmi a preto, že bol partizánom, tak
keď sa vracal domov, tak zistil, že mu zavraždili celú rodinu a on zostal
úplne sám.“
Také tento silný příběh je námětem pro jeden z dokumentů, které chce Viera
s mladými lidmi z projektu Media Voice natáčet.
„Myslím si, že spolupráca medzi Rómami, ne-Rómami, ale aj inými kultúrami
je obrovským zdrojom inšpirácie a je podľa mňa škoda sa obávať niečoho
neznámeho.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
O prvních krůčcích baletního Mistra Zdeňka Horvátha
Dnes vám představíme 39-letého Zdeňka Horvátha, který pochází s Opavy.
Absolvoval Státní konzervatoř v Ostravě, obor tanec. Zdeněk je od roku 1998
členem baletního souboru Národního divadla. Jan Berousek si povídal se
Zdeňkem Horváthem o jeho prvních krůčcích.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu, nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií - a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu -
adresa je romove.cz a najdete nás i na Facebooku.
Mangav tumenge lači rači, likérem paš peste. Šunaha pes pro aver sambat.
Hezký večer anebo dobrou noc vám přeje Iveta Demeterová.
| 
Jedna z věcí, která v britském školství pomáhá začleňovat děti z jiných
etnik a národů, je sběr dat o žácích a studentech. Jak říká Lucie Fremlová,
ve Velké Británii, ale i v jiných státech západní Evropy, se hledí na dva
aspekty toho, jak se dítěti ve škole daří. Prvním aspektem jsou známky.
„Nekoukáme se na známky, ale na startovací čáru každého jednotlivého dítěte,
protože záleží na typu inteligence, všichni máme jiný typ inteligence, máme
jiné rodinné zázemí, učíme se jinak, máme jiné talenty, jiná nadání, tzn. že
každé dítě startuje někde jinde a ta individuální cesta tím vzděláváním
(anglicky Learning Journey) je jiná. Takže je potřeba se podívat na to, kde
například začíná dítě ze sociálně znevýhodněné rodiny oproti dítěti třeba z
velmi dobře situované rodiny, a měřit ten pokrok. To znamená, že jedničkář,
který je jedničkář pořád, toho pokroku nějak moc nedosahuje. Nicméně třeba
dítě, které začíná na trojkách a během třeba půl roku se vyšvihne na
jedničky, udělá mnohem větší pokrok než jedničkář.“
Související články
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články