Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Ombudsmanka Anna Šabatová žádá Ústavní soud o zrušení vyhlášek některých
severočeských měst, které lidem zakazují sedět venku na zídkách nebo
schodech – i o tom budeme v dnešním O Roma vakeren mluvit. Představíme vám
ale taky romského krasobruslaře, který zazářil na Mistrovství Evropy v
Bratislavě. A nabídneme třeba taky rozhovor s romským nevidomým zpěvákem
Marošem Bangou, který je označovaný za slovenského Bocelliho.
Tak v těch následujících zhruba padesáti minutách přejeme příjemný poslech.
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Mangav tumenge
šukar šuniben.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Ombudsmanka kritizuje vyhlášky zakazující vysedávání na schodech a zídkách
na veřejnosti
Veřejné ochránkyni práv Anně Šabatové se nelíbí vyhlášky, které zakazují
vysedávání na schodech a zídkách na veřejnosti. V některých městech, hlavně
na severu Čech, platí už několik let. Podle vedení radnic vyhlášky pomáhají
s bezpečností. Města je schválila kvůli mnoha stížnostem na hluk, nepořádek
a vandalismus a rušit je prý rozhodně neplánují. Podle některých aktivistů
přitom vyhlášky vyvolávají dojem, že jsou namířené proti Romům. Pokračuje
Jan Beneš.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Romský krasobruslař Ivan Righini bojoval o medaili na Mistrovství Evropy
Na Mistrovství Evropy v krasobruslení bojoval o medaili také romský
krasobruslař. Čtyřiadvacetiletý Ivan Righini je trojnásobným mistrem
Itálie. A je nejspíš prvním Romem na světě, který se dokázal v krasobruslení
prosadit na takovéto úrovni. Více Tomáš Bystrý.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Výstava HateFree? v pražském DOXu kritizuje násilí, rasismus a xenofobii
Umění, které kritizuje násilí a xenofobii. Třeba vůči Romům, migrantům, nebo
homosexuálům. Právě takové můžete teď vidět v pražském Centru současného
umění DOX. Výstava, která je součástí projektu HateFree Culture, nabízí díla
víc než dvou desítek umělců, kteří se zabývají rasismem nebo přesudkům vůči
menšinám. Podrobnosti má Jana Šustová.
Výstava HateFree? má řadu různých částí a spolu s její kurátorkou Zuzanou
Štefkovou se zastavujeme v sekci věnované Romům.
„Celá výstava je organizovaná podle objektů nenávisti a největší část je
věnovaná romské problematice, zaznívají tady i hlasy těch lidí, které
nenávidíme nebo které má společnost tendenci stigmatizovat.“
Jedním z příkladů je video natočené dětmi.
Ukázka z videa: „Víte co, někdy si říkám, proč vlastně jsem Romka.“
„Dvě romské holčičky se pokoušejí říct majoritě, jaké to je, jak se člověk
cítí v kůži Roma. To video vzniklo, když holky neměly žádný dozor a samy si
natočily toto video. A je to jedno z těch, které dávají zaznít hlasům
menšin.“
Další díla jsou plakáty s nápisem Veselý vepřík z Letů. Při každém obědě
vzpomínáme na romský holocaust.
„To, co vidíte vzadu, jsou plakáty, které v současné době už jsou vylepeny v
Písku a celé se to týká romského koncentračního tábora v Letech a toho, že
nejsme schopni se vypořádat s tím, že tam pořád vedle pomníku stojí
prasečák.“
Skupina Romane Kale Panthera je zároveň autorem videoprojektu Zevlování v
Duchcově.
„Duchcov je jedním z měst, kde je taková antiromská vyhláška, nebo jedna z
vyhlášek, které jsou míněny proti Romům, kdy si nemůžete sednout jinam, než
na místa vyhrazená, ale jen v určitých oblastech, které jsou obývány
ne-Romy. A zajímavé je, že v tomto konkrétním případě umělci šli na místo,
kde se piknikovat smí, a tam udělali piknik. Na ten piknik dorazila policie,
legitimovala mnohé, kteří se točili kolem toho grilu, předvolala umělkyni,
takže v tuhle chvíli probíhá nějaké přestupkové řízení s autorkou, která se
přihlásila, že je majitelkou grilu. A absurdní na tom je, že máte skupinu
dětí, které dělají piknik, a přijedou Vám tam tři plně naložená policejní
auta. Tak já doufám, že třeba zrovna tohle video by mohlo mít nějakou úplně
reálnou dohru v podobě toho, že se teď řeší, jestli ty vyhlášky nejsou
protiústavní. A jedním z těch impulsů, který vedl k tomuto obnovenému zájmu
o tyto vyhlášky, je třeba i tato aktivistická akce. Takže doufáme, že třeba
v tomto případě by se potvrdila naše hypotéza, že umění může něco změnit.“
A i další dílo má ambici změnit situaci lidí, kterých se týká.
„Ivanka Čonková tady spolupracovala s rodinou, která byla postižena
policejní brutalitou. Je to rodina, která žije na sídlišti Luník IX, což je
nechvalně proslulé romské ghetto v Košicích. Celé to začalo už před několika
lety, kdy skupina dětí byla šikanována policisty, kteří si to natáčeli na
mobil. S nimi potom probíhal soud a po pěti letech byli všichni aktéři vloni
osvobozeni. A vloni také proběhl takový psychomotorický workshop, který
udělala autorka s tou rodinou, přičemž idea je, že tyto fotografie, které
tady vidíte, jsou dokumentace kreseb, které vznikly během toho workshopu. Vy
si je můžete objednat, můžete si je nechat zvětšit a koupit si je, a ten
výtěžek by měl být věnován rodině, která touží se z toho Luníku odstěhovat.“
Zajímavý je také projekt Supermáma, který vytvořila umělkyně Tamara Moyzes
ve spolupráci s Romane Kale Panthera.
„Jedná se o reakci na ten známý případ českých paterčat, kdy všechny ty
předměty, které tady vidíte, ta reálná rodina opravdu obdržela, to znamená
včetně výhružných dopisů, fólie do skla proti Molotovovým koktejlům a
policejní ochrany. A tohle skutečně žádná česká máma předtím nedostala –
takovýto dárkový balíček.“
Po romské sekci přicházíme na výstavě do sekce bezdomovců, kde však hned
narazíme na další dílo související s Romy.
„To je zase Tamara Moyzes, která v popelnicích hledala materiály, z nichž
potom sestavila ta díla, která tady vidíte. Přičemž signifikantní je to, kde
vlastně hledala ten materiál. Jedná se o místa v Budapešti, kde byl v
minulosti záměr postavit Muzeum romské kultury, přičemž to muzeum nikdy
nevzniklo. Takže je to takový pomník těm nerealizovaným ideám, a zároveň to
naráží na zákon, který je v Maďarsku planý od roku 2014, který zakazuje
prohrabávání popelnic. A je to zase zákon, který je namířený proti lidem bez
přístřeší a často proti chudým Romům.“
Výstava HateFree? je v Centru současného umění DOX otevřena do 23.
března.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Romský nevidomý zpěvák Maroš Banga je označován za slovenského Bocelliho
Slovenský nevidomý zpěvák Maroš Bango vstoupil do paměti sta tisíců
diváků a posluchačů hlavně díky vystupování v jedné televizní pěvecké show.
Málo kdo ale ví, že Maroš začínal na ulici – a to konkrétně ve Vídni.
Natáčela s ním Iveta Demeterová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Ladislava Gažiová patří k nejvýraznějším mladým umělkyním na současné
česko-slovenské scéně
Ladislava Gažiová je jednou z nejvýraznějších mladých umělkyň na současné
česko-slovenské scéně. Pochází z východního Slovenska, ale v Praze žije už
několik let. Jako jedna z mála Romek vystudovala Akademii výtvarných umění a
Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Ve své tvorbě se dlouhodobě
věnuje sociálněpolitickým tématům a taky rasové a genderové problematice.
Kromě toho spolupracuje s romskými organizacemi a vede třeba výtvarné kurzy
pro romské děti. Pokračuje Rena Horvátová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Romský asistent prevence kriminality Ján Polyák získal zvláštní vyznamenání
Ministerstva vnitra
Romská autorita a zároveň zástupce policie v jednom. Zdá se, že to nejde moc
dohromady, v Brně ale jedna taková osobnost je. Jako asistent prevence
kriminality už tři roky pracuje Ján Polyák. A za svoje zásluhy dostal taky
zvláštní vyznamenání Ministerstva vnitra. Natáčela Alica Sigmund Heráková.
Mluvit o Honzovi Polyákovi jen jako o asistentovi prevence kriminality by
bylo příliš velké zjednodušení. Tento muž ztělesňuje hlavně silný, i když
obyčejný příběh o poctivém životě a moudrosti, která vychází ze zkušeností a
je tak typická právě pro Romy.
„Já jsem vyrostl ve Starém Brně, kde jsme bydleli úplně od malička, ty
vztahy tam byly dobrý, z toho vyplývá, že i to dětství bylo v poklidu. Tam
nebyl problém, když člověk přišel pozdě do parku a už byla rozehraná partie
fotbalu, tak jsem se přidal buď na jednu, nebo na druhou stranu. A dneska,
když jdu do parku, tak hrají buď Cigáni, nebo jiný děcka, nebo bílí, a když
jsem se ptal, proč nehrají proti sobě, tak nikdo na to nedovedl odpovědět.“
Ján Polyák se učil řezníkem, školu ale nedokončil. Sám vypráví proč.
„Já jsem se totiž v prvním ročníku na bramborách zapletl s jednou slečnou a
to byla mistrova dcera. No a ten mi řekl, abych to sbalil, že to stejně
nedodělám…To je příběh jak z telenovely. No, dá se říct, ale to ti mění
život.“
Dlouhé roky pak pracoval s otcem v přidružené výrobě, určité formě
podnikání, kterou socialistický režim umožňoval.
„To spočívalo v tom, že jsme si sehnali hlavičku, v té době nějaký JZD,
kteří od nás inkasovali jen za to, že nám dali tu hlavičku, 80 % našeho
výdělku. Ale i při těchto procentech jsme měli trojnásobek platu průměru.“
V podnikání pokračoval i po revoluci, vaz mu ale zlomily nesplácené
faktury. Dodnes jsou firmy, které mu dluží peníze. Několik let marně
hledal práci a zažil také ponižující situace, kdy ho odmítali, protože je
Rom. Nakonec uspěl v konkurzu na asistenta prevence kriminality.
„Ze začátku na nás Romové pokřikovali, že jsme konfidenti, ale myslím, že
už jim doklaplo, že jsme tady především pro ně. Máme kontakt s lidmi z
ulice, s Romy, kteří nám řeknou daleko víc než běžným strážníkům. Nás
upozorňují na různý neduhy, které se tady v lokalitě dějí, kde se
prodávají drogy, kde se lidi nechovají dobře v baráku.“
Zvláštní uznání od Ministerstva vnitra získal loni za duchapřítomnost a
vyřešení situace, kdy na ulici český řidič srazil romskou holčičku.
Děvčátku, které z neopatrnosti vběhlo pod auto, se naštěstí nic nestalo,
ale situace hrozila velkým konfliktem.
„Já to nevnímám jako nějaký hrdinský čin, akorát jsem zavolal sanitku,
hlídku a po tu dobu, než přijela policie, jsem tam byl a prostě jsem
dohlížel na to, aby se tomu mladému nic nestalo. Už jak jsem viděl ty
lidi, jak přicházejí vynervovaní, rozzuření, tak já už jsem jim šel
naproti a pomaličku jsem je uklidňoval a než jsme došli k tomu autu, k
tomu mladému řidičovi, tak oni už byli klidní a prostě si to
rozmysleli.“
Celoživotní láskou Jána Polyáka je hudba, hraje na kytaru a má jazzovou
kapelu Elektra jam band, se kterou vystupuje hlavně v Brně. Hraje také
ve skupině Natalica, se kterou se v roce 2014 podíval také do Libanonu,
kde vystupovali na oslavách 25. výročí založení české ambasády. Jeho
postřeh z této multikulturní země dnes nabývá na aktuálnosti.
„Tam je mešita, vedle je křesťanský kostel, vedle je pravoslavný
kostel, a ty lidi dovedou vedle sebe žít, aniž by si nadávali, aniž by
spolu bojovali… všechno je politika.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií – a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a spojit se s námi můžete taky na Facebooku.
Mangav tumenge lačhi rat, Romale.
Klidný večer vám přeje Tomáš Bystrý.
| 
Související články
Výstava HateFree? má řadu různých částí a spolu s její kurátorkou Zuzanou
Štefkovou se zastavujeme v sekci věnované Romům.
Další díla jsou plakáty s nápisem Veselý vepřík z Letů. Při každém obědě
vzpomínáme na romský holocaust.
A i další dílo má ambici změnit situaci lidí, kterých se týká.
Zajímavý je také projekt Supermáma, který vytvořila umělkyně Tamara Moyzes
ve spolupráci s Romane Kale Panthera.
„To je zase Tamara Moyzes, která v popelnicích hledala materiály, z nichž
potom sestavila ta díla, která tady vidíte. Přičemž signifikantní je to, kde
vlastně hledala ten materiál. Jedná se o místa v Budapešti, kde byl v
minulosti záměr postavit Muzeum romské kultury, přičemž to muzeum nikdy
nevzniklo. Takže je to takový pomník těm nerealizovaným ideám, a zároveň to
naráží na zákon, který je v Maďarsku planý od roku 2014, který zakazuje
prohrabávání popelnic. A je to zase zákon, který je namířený proti lidem bez
přístřeší a často proti chudým Romům.“
Mluvit o Honzovi Polyákovi jen jako o asistentovi prevence kriminality by
bylo příliš velké zjednodušení. Tento muž ztělesňuje hlavně silný, i když
obyčejný příběh o poctivém životě a moudrosti, která vychází ze zkušeností a
je tak typická právě pro Romy.
Zvláštní uznání od Ministerstva vnitra získal loni za duchapřítomnost a
vyřešení situace, kdy na ulici český řidič srazil romskou holčičku.
Děvčátku, které z neopatrnosti vběhlo pod auto, se naštěstí nic nestalo,
ale situace hrozila velkým konfliktem.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články