Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
=[ Reportáž ]=
Potomci a pamětníci horňáckých primášů Kubíků zahráli a zavzpomínali v Muzeu
romské kultury
Vzpomínky, veselé historky, smích a především hudba zněly ve středu v Muzeu
romské kultury v Brně. To připravilo pásmo věnované odkazu horňáckých
primášů Jožky Kubíka a Josefa Kubíka-Filíka.
Jaká je to pěkná růža byl název večera s proslulými romskými muzikanty z
rodu Kubíků. A hned v úvodu této akce se předávala Cena Muzea romské
kultury. Z rukou jeho ředitelky Jany Horvátové ji převzal pan Ignác Zima.
„Pan Ignác Zima dostává Cenu Muzea romské kultury zcela zaslouženě, je to
dlouholetý propagátor romské kultury, sám výborně ovládá romský jazyk, učí
ho a dále romštinu rozšiřuje, pomáhá ji uchovávat. S naším muzeem
spolupracuje od počátku, patří mezi zakladatele, mezi členy společnosti,
která zakládala Muzeum romské kultury a celou dobu muzeu skutečně pomáhá.“
Kromě diplomu dostal pan Ignác Zima i sošku, na které je zpodoben jako
košíkář.
„Získáváte i svoji vlastní podobiznu z dílny romského sochaře Miloše Ráce z
Považské Bystrice. Pan Zima totiž plete také košíky.“
Cenu převzal pan Ignác Zima s dojetím.
„Mně jde o ocenění toho, že si na mě vzpomněli a že jsem byl jeden z části,
ne jako hlavní, ale jeden z části, že mě takhle ocenili a mám z toho
upřímnou radost.“
A pak už naplno začala hrát cimbálová muzika Kubíci.
Dva členové této skupiny jsou potomci legendárních romských primášů z
Horňácka, Jožky Kubíka z Hrubé Vrbky a Josefa Kubíka „Filíka“. O Jožkovi
Kubíkovi, který žil v letech 1907-1978, měl přednášku muzikolog Petr
Mička.
„O tom, že byl uznávanou osobností nejen mezi muzikanty, zpěváky,
inteligencí, ale i místním obyvatelstvem, svědčí také fakt, že jej lidé
oslovovali – na rozdíl od tehdy běžného oslovování Romů a tykání Romům –
jako Majstre.“
Na Jožku Kubíka zavzpomínala i paní Grombířová z Hrubé Vrbky.
„Já jsem mu říkala strýčku Kubíku, protože to byl můj soused. Já jsem se tam
v roce 1945 narodila a oni tam furt vyhrávali až do své smrti – to bylo v
roce 1978. Takže já jsem opravdu vedle nich žila, ale ani nás nenapadlo, že
by to bylo něco z Cigáňů nebo tak. Prostě to byli naši sousedé, naši lidé!“
Mladými pokračovateli rodové hudební tradice jsou bratři Petr a Pavel
Kubíkovy z Velké nad Veličkou. S jejich cimbálovou muzikou Kubíci hraje i
řada ne-Romů, například houslista Jožka Slovák.
„Říkají: Vy jste všichni Kubíci! Vy jste všichni naše rodina! Ale jsou to
jenom Péťa s Pavlem Kubíkovi a ostatní už Cigáni nejsou. Máme v kapele basu,
violu, prim, když je potřeba druhé housle a klarinet.“
Romistka a muzikoložka Anežka Hrbáčková o cimbálovce Kubíci
prozrazuje.
„Fungují jako běžné cimbálové muziky v tomto regionu, takže hrají na
zábavách, na různých svatbách, při dalších příležitostech.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Tisícovka mladých lidí z Česka je zapojena do projektu Mezinárodní cena vévody
z Edinburghu
Ocenění pro mladé lidi, kteří se nebojí velkých cílů. Mezinárodní cenu
založil manžel britské královny princ Filip před šedesáti lety. V Česku je
do programu zapojeno kolem tisíce mladých lidí, mezi nimi i děti z dětských
domovů. Více zjišťovala Taťána Čabáková v rozhovoru s učitelem Luďkem
Michalíkem, a Tomášem Vokáčem, ředitelem organizace Mezinárodní cena vévody
z Edinburghu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Sdružení rodičů za férovou školu
Romským rodičům se vyčítá, že je nezajímá vzdělání vlastních dětí. Opak je
mnohdy pravdou. Dokazuje to příběh desítky rodičů z Brna. Svůj požadavek na
férové vzdělávání dali jasně najevo, když založili Sdružení rodičů za
férovou školu. Natáčela Alica Sigmund Heráková.
Margita Rácová přišla do Brna ze Slovenska před osmi lety. Nemohla tam tehdy
najít práci. V Brně tenhle problém neměla. Skrze práci v sociálních službách
brzy poznala příběhy rodin, kde chodí děti do tzv. segregovaných škol, tedy
tam, kde průměrně devět z deseti dětí ve třídě jsou Romové. Snaha řešit
tento problém narážela jak u rodičů, tak ve školách.
„My jsme zjistili, že na všech stranách bylo nějaké napětí a chtěli jsme to
řešit, protože ty děti, co chodily do romské školy, tam měly vazby na ty
přátele, spolužáky, na to místo. Teď aby šly do cizího přostředí, když už
jsou tam zvyklé, to je jedna věc.“
Druhým problém byla podle Margity Rácové nutnost pomáhat při dojíždění do
nové, nesegregované školy dětem, které stěží opustí lokalitu. Finanční
nároky na doučování a dojíždění se podařilo pokrýt z projektu. Ten však
mnoho věcí neřešil.
„Já jsem se rozhodla, že to nebudeme dělat tak, že budeme brát děti, které
už jsou v těch školách, které tam chodí, ale zaměříme se na děti, které
teprve půjdu do školy, takže na předškolní věk.“
Myšlenka začít s novou strategií vyžadovala zapojení všech stran. Tam také
vznikl nápad na trávení času nejen doučováním dětí, ale i s celými
rodinami.
„Takže jsme vytvořili prostor, kde jsou přítomní i rodiče a vidí, jak se s
tím dítětem pracuje, aby to tak mohli dělat i doma, že vlastně doma víc toho
času tomu věnují než jednou za čas v tom klubu.“
Ze setkávání rodičů a dětí vznikla skupina – především maminek – které se
chtěly potkávat i jinak než při doučování dětí. Cíl měly jasný – všemožnými
cestami šířit směrem k českým rodičům zprávu, že jim na vzdělání záleží a že
chtějí inkluzivní vzdělávání pro svoje dětí.
„Ty rodiče začali uvažovat o tom, ano, my máme právo to chtít a to je to
nejdůležitější. Jako třeba organizace, které se třeba snaží o lidská práva
nebo o práva Romů, jsou super, že to podporují, ale v první řadě by to měli
chtít samotní ti lidi, o které se snažíme, aby to chtěli a aby pochopili,
jestli to chtějí a co pro to obětují, aby se to splnilo.“
Říká Margita Rácová, která se stala mluvčí Sdružení rodičů za férovou školu.
To vzniklo jako úplně neformální sdružení. Jsou v něm romští i čeští rodiče
a svůj čas věnují aktivitám na podporu inkluzivního vzdělávání. Jednou z
nich je i zpěv a vystupování na veřejných akcích.
„Založili jsme to proto, abychom podpořili naše děti. Dáváme písničky
dohromady a učíme se zpívat. Je to krásný, krásný zážitek.“
Říká jedna ze třinácti aktivních maminek, Veronika Ferencová. Od příštího
roku chce sdružení začít spolupracovat se školami a spolupráci navázalo i s
katedrou speciální pedagogiky Masarykovy univerzity.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Z pohádek, které vyprávěla vnučce, vytvořila Irena Eliášová knihu Chci se
vrátit do pohádky
Když Irena Eliášová, která žije na severu Čech, vodila svou vnučku do školy,
vyprávěla jí pohádky. Vymýšlela spousty barvitých příběhů z romského
prostředí, a aby je nezapomněla, hned je po návratu domů zapisovala. Teď je
z nich knížka s názvem Chci se vrátit do pohádky. Knížku s ilustracemi Marka
Štěpána tato romská spisovatelka právě teď před Vánocemi slavnostně pokřtila
v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Více Ivana Bernáthová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vzpomínky na Vánoce
O Vánocích se říká, že patří především dětem. Ale i většina z nás dospělých
se na jedny z nejkrásnějších svátků v roce těší. Ne jinak to má i 38-letá
Melánia Držkovičová z Turnova, která na Štědrý večer, dětství, ale i
tradiční vánoční pokrmy zavzpomínala v rozhovoru s Renou Horvátovou.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Studentka Alena popisuje vietnamské i romské tradice
Alena Phamová je 21-letá studentka Metropolitní univerzity. V budoucnu má
zájem o jeden významný post, jak prozradila Ivetě Demeterové.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
| 
Jaká je to pěkná růža byl název večera s proslulými romskými muzikanty z
rodu Kubíků. A hned v úvodu této akce se předávala Cena Muzea romské
kultury. Z rukou jeho ředitelky Jany Horvátové ji převzal pan Ignác Zima.
„Získáváte i svoji vlastní podobiznu z dílny romského sochaře Miloše Ráce z
Považské Bystrice. Pan Zima totiž plete také košíky.“
„O tom, že byl uznávanou osobností nejen mezi muzikanty, zpěváky,
inteligencí, ale i místním obyvatelstvem, svědčí také fakt, že jej lidé
oslovovali – na rozdíl od tehdy běžného oslovování Romů a tykání Romům –
jako Majstre.“
Mladými pokračovateli rodové hudební tradice jsou bratři Petr a Pavel
Kubíkovy z Velké nad Veličkou. S jejich cimbálovou muzikou Kubíci hraje i
řada ne-Romů, například houslista Jožka Slovák.
Související články
Margita Rácová přišla do Brna ze Slovenska před osmi lety. Nemohla tam tehdy
najít práci. V Brně tenhle problém neměla. Skrze práci v sociálních službách
brzy poznala příběhy rodin, kde chodí děti do tzv. segregovaných škol, tedy
tam, kde průměrně devět z deseti dětí ve třídě jsou Romové. Snaha řešit
tento problém narážela jak u rodičů, tak ve školách.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články