Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Po roce 1989 vyrostla na Slovensku a v Česku nová generace romských lídrů,
kteří se ucházejí o nejvyšší místa v politickém životě. Jak dnes hodnotí své
zkušenosti s politikou? A daří se jim vůbec v politice od pádu komunismu v
Československu prosadit se? To jsou otázky, na které se pokouší odpovědět
nový dokumentární film s názvem Tvůj čas.
Zavzpomínáme na zesnulého romského spisovatele Andreje Giňu, se kterým se v
pátek rozloučila jeho rodina a přátelé.
Som rado hoj san amenca. Adadžives tumenge anas nevipena andalo romano
dživipen the amare šukar romane giľa.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Dokumentární film Tvoj čas mapuje život romských lídrů
Jak moc jsou v Česku a na Slovensku úspěšní romští politici? Odpověď se
snaží najít nový dokumentární film Tvoj čas. Stojí za ním slovenské občanské
sdružení EduRoma a tuzemská organizace Romea. Na jeho pražské předpremiéře
byl tento týden i náš reportér Tomáš Bystrý.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Andrej Giňa byl nejen významný romský spisovatel, ale také hudebník
Včera měl pohřeb romský spisovatel Andrej Giňa, který zemřel minulý týden ve
věku sedmdesáti devíti let. Po celý život se věnoval literární tvorbě v
romštině a byl také aktivní hudebník. Jeho vzpomínky zaznamenala Jana
Šustová.
Literární díla Andreje Gini se odehrávají buď v prostředí jeho rodného
východního Slovenska, anebo v západočeských Rokycanech, kam se po válce se
svojí rodinou přestěhoval.
„Já jsem psal i pohádky, ty jsou někdy kouzelné. Ty jsem nezapomněl a snažím
se je psát pořád. Ale snažím se zachytit i ty příběhy, které Romové přímo
zažili, aby se to neztratilo z toho světa.“
Andrej Giňa dlouho usiloval o knižní vydání svých děl, ale doba komunismu
tomu nepřála. Prvního knižního vydání se dočkal až v roce 1991.
„Vyšla knížka Bijav, to byly takové tři povídky, které teď už jsou velice
známé: Škypar, Děda a Svatba / Bijav. Je to taková slabá knížečka. Je to
napsané romsky a přeložené do češtiny, přeložila to Milena Hübschmannová.“
Právě romistka Milena Hübschmannová povzbuzovala celou řadu Romů k literární
tvorbě v romštině. Bylo tomu tak i v případě Andreje Gini.
„K tomu mě ona dotáhla. Ona byla ta, která mi ukázala tu cestu a ona mě
opravdu podporovala ve všem a často i radila, jak by to mělo být. Velice
ráda k nám chodila, protože my jsme ji měli jako za sestru. Budeme na ni
vzpomínat, co budeme živi.“
V roce 2013 vyšel v nakladatelství Triáda rozsáhlý výbor z díla Andreje
Gini, který v romštině i češtině představuje každý ze tří žánrů, kterým se
věnoval – tradiční pohádky, humorné příběhy ze života a mravoučné fejetony.
Má název Paťiv. Ještě víme, co je úcta. Andrej Giňa se také celý život
věnoval hudbě. Romové z jeho rodné slovenské obce Tolčemeš byli totiž
vyhlášení muzikanti.
„K muzice nás vedl táta už odmalička, od šesti let. Jak jsem se narodil, tak
říkali, že vždy klukovi dávali smyčec do ruky, aby z něj byl muzikant. Takže
když jsem potom dorůstal a už jsem mohl vzít housle do rukou, tak jsem se
učil na housle. Musím se přiznat, že mi to moc nešlo, chodil jsem i do
hudebky tady v Rokycanech, ale pak jsem čichnul ke kytaře a už mě to
nepustilo a té jsem se držel pořád.“
Andrej Giňa vystupoval v Cikánském lidovém souboru písní a tanců a také v
rompopové kapele Rytmus 84.
„A když jsme potom zakládali cimbálovku, tak jsem přešel na kontrabas a hrál
jsem v ní na kontrabas. Tu kapelu jsem založil. Nechci se chlubit, ale byl
jsem jediný v Rokycanech, kdo udělal kapelnické zkoušky. To muselo být,
jinak jste si nemohli založit kapelu. A na okresním kulturním středisku byli
výborní lidé, paní Červená nás vzala pod svojí ochranu, byli jsme cimbálovka
toho okresního kulturního střediska, založili jsme i soubor písní a tanců a
jezdili jsme po celých západních Čechách. V té době, to bylo v 50. letech,
se tohle moc nenosilo, ale přesto to tam ta paní dokázala prosadit, že jsme
mohli vystupovat po celém západočeském kraji. Koupili nám hudební nástroje –
cimbál, basu a ostatní, děvčatům a klukům koupili takové kroje a bylo to moc
hezké. Moc rádi na to vzpomínáme. Byli jsme 2x v televizi, natočili
dlouhohrající desku a pravidelně jsme hráli v plzeňském rozhlase, tak 2x do
měsíce.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Multifunkční centrum Horehronie zavádí i sociální podnikání
Slovensko se řadí mezi země s nejvyšší nezaměstnaností v Evropské unii. Jen
každý desátý Rom v produktivním věku pracuje. Nepomohli ani programy na
zvýšení zaměstnanosti. Na Horehroní ale testují pilotní projekt zaměřený na
tvorbu pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané. Romští vzdělanci z
Banské Bystrice se inspirovali v zahraničí a zprovoznili sociální podnik.
Více už nám poví Miroslav Strelec.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu, nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií – a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a najdete nás i na Facebooku.
Aven saste the bachtale, mi avel tumenge andro jilo but lačhipen.
Som but rado hoj san amenca. Bičavav gilori savorenge kijo jiloro,
savorenge save nane paš peskeri famija.
Hezký večer anebo dobrou noc vám přeje Iveta Demeterová.
| 
Literární díla Andreje Gini se odehrávají buď v prostředí jeho rodného
východního Slovenska, anebo v západočeských Rokycanech, kam se po válce se
svojí rodinou přestěhoval.
Právě romistka Milena Hübschmannová povzbuzovala celou řadu Romů k literární
tvorbě v romštině. Bylo tomu tak i v případě Andreje Gini.
„K muzice nás vedl táta už odmalička, od šesti let. Jak jsem se narodil, tak
říkali, že vždy klukovi dávali smyčec do ruky, aby z něj byl muzikant. Takže
když jsem potom dorůstal a už jsem mohl vzít housle do rukou, tak jsem se
učil na housle. Musím se přiznat, že mi to moc nešlo, chodil jsem i do
hudebky tady v Rokycanech, ale pak jsem čichnul ke kytaře a už mě to
nepustilo a té jsem se držel pořád.“
Související články
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články