Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Pamětník 2. světové války Karel Holomek vám vysvětlí rozdíly mezi osudy
českých a slovenských Romů za holocaustu. Připomeneme si rok 1968 a
představíme Evu Džobákovou, všestrannou ženu, která vede v nízkoprahovém
klubu Husita v Praze taneční soubor Gitane.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Rozdílné osudy českých a slovenských Romů za 2. světové války
Světový romský festival Khamoro nabízí od loňského roku vyprávění romských
pamětníků přímo v ulicích Prahy ve stanu, který je zařízen jako romská
domácnost. Letošní setkání mělo název „O minulosti a současnosti jinak“.
Mezi vypravěči zasedli Olga Fečová, Karel Holomek a Ladislav Goral a jejich
příběhy doprovodila romská hudba. Jana Šustová nám teď představí vyprávění
Karla Holomka, který zavzpomínal na 2. světovou válku.
Karel Holomek se narodil v roce 1937 v Brně v rodině původních moravských
Romů, kteří se na Moravě usadili na konci 17. století. Jeho otec Tomáš
Holomek byl první vysokoškolsky vzdělaný Rom v bývalém Československu a 2.
světovou válku přežil díky tomu, že uprchl na Slovensko. Jeho syn Karel
popisuje osudy československých Romů za holocaustu takto:
„Jsem hodně starý, takže se můžu vrátit i do doby před válkou. A všimnu si
celé Československé republiky. Začal bych lety 1939, 1941, 1942, kdy byly
transporty Romů tady na Moravě a v Čechách, to byl tehdy protektorát Böhmen
und Mähren – Čechy a Morava. Odsud se odváželi Romové do koncentračních
táborů, téměř všichni, kteří tady tehdy žili, což bylo víc než šest a půl
tisíce lidí.“
Na pozadí historických událostí Karel Holomek vypráví o odlišném osudu Romů
na českém a na slovenském území.
„Musím Vás uvést do situace: v roce 1939 už v okleštěné podobě se
Československo rozdělilo na tento protektorát a na Slovenský štát, který byl
spojencem Hitlera. Říkám to z toho důvodu, že to mělo zásadní vliv na osud
Romů. Ti Romové, kteří žili tady v Čechách a na Moravě, všichni skončili v
koncentračních táborech, pokud se výjimečně neukrývali, což byl třeba případ
mě, mojí sestry a mojí maminky, která snad jediná pochopila, že koncentrák
není nějaký výlet do pracovního tábora, ale že to je smrt, takže nás
ukrývala a tím nás zachránila. Zatímco všichni ostatní z mé rodiny – tehdy
ta rodina Holomků, Růžičků a Danielů byly vlastně největší rodiny, které
skončily v koncentráku. Takže to byla doba, kdy odsud Romové hlavně mezi
lety 1941-1943 směřovali do koncentráků. Z té doby jsou ty známé tábory, o
kterých dnes slyšíme, Lety u Písku, kde je teď prasečák, a Hodonín u
Kunštátu, kde zas potom bylo rekreační středisko. Na Slovensku Romové trpěli
také, ale spíše tím, že byli v pracovních táborech, kde pracovali pro Němce,
dělali zákopy, řekl bych velmi primitivně, před přicházející frontou.“
Díky tomu slovenští Romové narozdíl od Romů českých a moravských 2. světovou
válku z velké části přežili.
„Ti Romové, co tu byli, vlastně zmizeli ze světa – to byli ti moravští a
čeští Romové, jejichž potomků, jako jsem já, zbylo jen pár. Z koncentráků se
vrátilo nějakých 500 lidí. A vezměte si, že dnes tady žije 250 tisíc, možná
300 tisíc Romů, ale to všechno jsou migrační vlny ze Slovenska, do doby, o
které už Vám vyprávěla paní Fečová.“
Do zmíněného vyprávění paní Olgy Fečové o poválečné migraci slovenských Romů
na české území se zaposloucháme v některém z příštích pořadů O Roma
vakeren.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vzpomínky manželů Červeňákových na okupaci v srpnu 1968
Vojska pěti armád Varšavské smlouvy v čele s vojáky Sovětského svazu
překročila státní hranice před 47 lety v noci z 20. na 21. srpna. Invaze si
do konce roku 1968 vyžádala celkem 108 mrtvých, zhruba 500 těžce zraněných a
další stovky lehce zraněných lidí. Na dobu srpnových událostí roku 1968
zavzpomínají manželé Červeňákovi z Kolína. Jan Berousek nejdříve oslovil
paní Červeňákovou.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Eva Džobáková vede nízkoprahovém klubu Husita taneční soubor Gitane
Eva Džobáková je všestranná žena – v nízkoprahovém klubu Husita vede taneční
soubor Gitane, sama s ním vystupuje, připravuje choreografie, vymýšlí a šije
kostýmy. Nejen o těchto aktivitách hovořila s paní Džobákovou Kristýna
Maková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Paměť romských dělníků ]=
S Ignácem Zimou o tradičním životě na Slovensku v době jeho dětství
Pana Ignáce Zimu jsme v Paměti Romů sledovali v době po sametové revoluci,
kterou pracovně prožíval na brněnském úřadu práce. V dnešním povídání se s
ním vydáme do dob jeho dětství na slovenském venkově. Vyrostl v romské osadě
v Kopčanech.
„Já a mnozí jiní, když jsme byli děti, tak jsme se pořád pohybovali venku a
bosky a nejenom kolem baráku, ale kamkoli se šlo.“
Odolnost proti dnešním dětem je ten hlavní rozdíl, který pan Zima zmiňuje.
Jinak ale žili i Romové jako skupina, dnes bychom řekli – komunita.
„Tak moje matka když vařila, když uvařila desetilitrový hrnec polévky, tak
ona vzala kastrólek, naplnila ten kastrólek a řekla mně: ‚Ďa, deďa‘ – ‚Zanes
to‘, tam a tam. Jako když věděla, že tam nemají, co jest, nebo já nevím co.“
Sounáležitost byla vždy neoddělitelnou součástí romské identity.
„Dříve, kdyby Rom okradl Roma, tak to se říkalo ‚jaaj báryvač‘, celá osada
vlasy vzhůru, ruce vzhůru a velká ostuda, jako. Aby Rom Roma okradl.“
Rozdíly byly samozřejmě především ve vztahu ke slovenským spolužákům ve
škole. Ten – z dnešního pohledu úsměvný – byl například i v jídle.
„Teď jsem viděl, že on tam má polévku a ještě tam má druhé, další jídlo, tak
doma jsem to taky tak chtěl dělat. Tak jsem z té polévky vybíral brambory a
maso. A polévku jsem snědl jenom s nudlema. A ty brambory s masem zvlášť a
měl jsem druhé jídlo.“
K životu v osadě patřila však také chudoba, o které Romové mluví často v
souvislosti s jídlem.
„Samozřejmě, že ten cukr tam nebyl takový. Tak taky se nestalo to, že Romové
by měli cukrovku, jo, že by měli nějaké žlučníkové potíže, protože ta
mastnota tam moc velká nebyla.“
Pan Zima tedy vzpomíná na život v osadě rád a hodnotí ho spíše pozitivně.
Velká změna, kterou on sám prožil a která vedla od tradičního života v
komunitě k modernímu životu ve městech, měla ale také své stinné stránky.
Kromě ekonomického polepšení si přinesla Romům také izolaci a oslabení
některých tradičních hodnot.
Příští týden budeme hned s několika pamětníky vzpomínat na Svaz Cikánů Romů.
Poslouchejte další díl pořadu „Paměť Romů“!
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Součástí Prague Pride bude Mezinárodní romská LGBT konference
Na podporu menšiny leseb a gayů z romské komunity u nás vzniklo sdružení ARA
ART, které vůbec jako první zřídilo poradnu určenou primárně pro romskou
LGBT komunitu. A právě této komunitě také věnují první Mezinárodní romskou
konferenci v polovině srpna. Upozorní nejen na diskriminaci LGBT menšin, ale
také na problémy týkající se vyloučení z komunity, odmítnutí vlastní rodinou
a obavami ze střetu s tradičními hodnotami romské rodiny. A kromě toho
sdružení ARA ART připravuje v rámci festivalu Prague Pride hudební program,
na kterém vystoupí řada romských osobností. Více už Rena Horvátová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Slovenská obec Valkovňa má už třetí volební období romského starostu
Obec Valkovňa leží na Horehroní východně od obce Heľpa. Její název se
odvozuje od toho, že v ní postavili válcovnu plechu. Je to jediná obec na
Horehroní, ve které je už třetí volební období starosta Rom. Valkovňu nám
tedy představí její starosta Rudolf Pokoš, kterého pozval k mikrofonu Robert
Hoza.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií – a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a náš pořad je i na Facebooku.
Klidný večer vám přeje Jaroslav Sezemský.
| 
Karel Holomek se narodil v roce 1937 v Brně v rodině původních moravských
Romů, kteří se na Moravě usadili na konci 17. století. Jeho otec Tomáš
Holomek byl první vysokoškolsky vzdělaný Rom v bývalém Československu a 2.
světovou válku přežil díky tomu, že uprchl na Slovensko. Jeho syn Karel
popisuje osudy československých Romů za holocaustu takto:
„Musím Vás uvést do situace: v roce 1939 už v okleštěné podobě se
Československo rozdělilo na tento protektorát a na Slovenský štát, který byl
spojencem Hitlera. Říkám to z toho důvodu, že to mělo zásadní vliv na osud
Romů. Ti Romové, kteří žili tady v Čechách a na Moravě, všichni skončili v
koncentračních táborech, pokud se výjimečně neukrývali, což byl třeba případ
mě, mojí sestry a mojí maminky, která snad jediná pochopila, že koncentrák
není nějaký výlet do pracovního tábora, ale že to je smrt, takže nás
ukrývala a tím nás zachránila. Zatímco všichni ostatní z mé rodiny – tehdy
ta rodina Holomků, Růžičků a Danielů byly vlastně největší rodiny, které
skončily v koncentráku. Takže to byla doba, kdy odsud Romové hlavně mezi
lety 1941-1943 směřovali do koncentráků. Z té doby jsou ty známé tábory, o
kterých dnes slyšíme, Lety u Písku, kde je teď prasečák, a Hodonín u
Kunštátu, kde zas potom bylo rekreační středisko. Na Slovensku Romové trpěli
také, ale spíše tím, že byli v pracovních táborech, kde pracovali pro Němce,
dělali zákopy, řekl bych velmi primitivně, před přicházející frontou.“
Související články
„Já a mnozí jiní, když jsme byli děti, tak jsme se pořád pohybovali venku a
bosky a nejenom kolem baráku, ale kamkoli se šlo.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články