Hudba a tanec mohou díky souboru Kesaj Čhave symbolizovat i naději pro
mladé Romy
V polovině května v pražském divadle Dobeška vystupovaly děti z
tanečního a hudebního uskupení Kesaj Čhave z východního Slovenska.
O aktivitách souboru a uměleckých úspěších se rozpovídal vedoucí Kesaj Čhave Ivan Akimov:
Jak soubor Kesaj Čhave vznikl?
“Kesaj Čhave byla zpočátku iniciativa, která měla za cíl doučovat
romské děti v Kežmarku. V tomto městě jsme tehdy žili. Začali jsme
tedy doučováním, záhy jsme si ale všimli, že je třeba najít
nějaké styčné body, společnou vášeň, abychom děti nadchli. A hudba
se nám od začátku zdála být tím nejlepším. A tak jsme začali a
pokračujeme v tom dosud.”
Děti se díky vám podívají i do světa. Kde všude jste letos byli? A
odkud vlastně děti účinkující v souboru pocházejí?
“Děti jsou z podtatranského regionu, z oblasti okolo Kežmarku a
Popradu. Pocházejí z převážné většiny z romských osad, z romských
lokalit. Za dobu existence souboru máme za sebou více než 60
zahraničních zájezdů. V současnosti to znamená pět až šest
výjezdů do roka, v tom máme velké štěstí.
Nebudu vyjmenovávat všechna místa, kde jsme byli. Mohu ale zmínit
několik cest za posledních pár týdnů: Před třemi týdny jsme byli v
belgickém Bruselu na festivalu Balkan Trafik s Goranem Bregovićem. Dnes
se vracíme z Paříže, kde jsme uváděli spolu s pařížským
divadelním souborem premiéru koprodukce divadelně–hudební hry
Cikánská epopej. Uvedení bylo v rámci jednoho projektu přímo ve
spolupráci s pařížskou radnicí. Kromě toho se vždy samozřejmě
snažíme účinkovat i pro romskou populaci.
Jak je známo, na Západě je opravdu hodně romských migrantů z
Balkánu, kteří žijí ve velmi těžkých podmínkách, často v
ilegalitě. Snažíme se tedy zajet i k nim a přivézt jim, alespoň v to
doufáme, určitou formu naděje. Za ty roky, co takto působíme, vidíme,
že se ta naděje občas uchytí a že do jisté míry pozitivně působí.
Máme ve svých řadách také děti a mladé lidi, kteří jsou z Rumunska
a díky Kesaj Čhave se nasměrovali na rozumnější cestu.”
O souboru Kesaj Čhave vznikl celovečerní dokument Jenica&Perla, který zaznamenává příběh přátelství dvou dívek: Jenica je rumunská Romka žijící v Paříží, Perla pak slovenská Romka žijící na východě země v jedné z osad. Dokument měl premiéru na letošním ročníku festivalu dokumentárních filmů o
lidských právech Jeden svět. O vzniku filmu jsem hovořila s jeho
autorkou a režisérkou Rozálií Kohoutovou:
Vy jste vystudovaná dokumentaristka a romistka. Nemá tedy asi cenu se
Vás ptát, proč jste zvolila jako hlavní téma filmu romský příběh.
Proč jste ale zvolila právě tento příběh?
“Když jsem byla ve čtvrtém ročníku na FAMU, rozhodla jsem se, že
pojedu studovat do Paříže v rámci programu Erasmus. Už předtím jsem
natočila dva filmy s romskou tematikou v rámci studia na FAMU. To téma
mě stále zajímalo. Začala jsem tedy v Paříži spolupracovat s jednou
neziskovou organizací. Olivier, kamarád z té organizace, mi jednou
řekl: 'Hele, přijedou sem děcka z tanečního souboru. Oni jsou tam
odněkud od vás, z východní Evropy.'
Ukázalo se, že jsou z východního Slovenska. Jela jsem tehdy za nimi na
nějaké jejich vystoupení. Velmi mě zaujalo. I díky organizaci, se
kterou jsem spolupracovala, jsem se začínala dozvídat trochu víc o
situaci rumunských Romů v Paříži. Hodně mě zaujalo, že Ivan Akimov
tím souborem Kesaj Čhave dokáže ta děcka propojit. A v okamžiku, kdy
propojí slovenské Romy s Romy z Rumunska, začnou se bavit nějakou
romštinou, která je univerzální. A funguje to. Romská kultura,
respektive písničky z východního Slovenska, znají i rumunští
Romové, kteří žijí v Paříži.”
Ústřední postavou soboru Kesaj Čhave je Ivan Akimov. Nemohl tedy
chybět ani ve filmu Jenica&Perla. Což potvrzuje i Vladimír Lhoták, producent dokumentu:
“Myslím si, že je důležité, že film zmiňuje jako centrální
postavu Ivana Akimova, díky kterému se obě děvčata, Jenica a Perla,
znají. Sám o sobě je to ale člověk, který dělá pro romskou komunitu
na Slovensku strašně moc práce. On i jeho žena Helena Akimova. Film je
také trochu o práci Kesaj Čhave, což je víc než jen taneční soubor.
Bylo pro nás prostě důležité zachytit Ivana a jeho práci.”
Více informací o dokumentu naleznete na webu České televize.
|