Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Řekneme si o povstání romských vězňů koncentračního tábora Osvětim, od
kterého před několika dny uplynulo 71 let. Pozveme vás na Světový romský
festival Khamoro a seznámíme vás se Slovenským národním střediskem pro
lidská práva.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Povstání romských vězňů v Osvětimi aspoň některým zachránilo život
Před týdnem uplynulo 71 let od povstání Romů vězněných v koncentračním
táboře Osvětim. Nacisté tehdy potřebovali uvolnit prostory tábora pro Židy
deportované z Maďarska a rozhodli se vyvraždit romské vězně. Ti se však o
jejich plánech dozvěděli a vzbouřili. Tato událost je v Česku stále téměř
neznámá, přestože se k ní váže celosvětově stále populárnější Den romského
odboje. Podrobnosti zjišťovala Jana Šustová.
Na 16. května 1944 nacisté naplánovali hromadnou likvidaci takzvaného
cikánského rodinného tábora, který byl v koncentračním a vyhlazovacím táboře
Osvětim-Březinka. Jak jejich plán dopadl, líčí historik z Muzea romské
kultury Michal Schuster.
„Vězni se dopředu dozvěděli o tom, že tento tábor má být hromadně
zlikvidován a díky napojení na podzemní hnutí v rámci toho tábora jim bylo
doporučeno, že jakmile bude 16. května vyhlášena po sedmé hodině večerní
uzavírka celého toho táborového bloku, tzv. Lagersperre, aby nevycházeli z
baráků a že to bude signál pro počátek té hromadné likvidace.“
A opravdu ten den ve večerních hodinách údery gongu vyhlásily zákaz
vycházení v celém táboře. Před táborovou branou zastavila nákladní auta a z
nich vyskákalo přes 50 členů zvláštního komanda SS, kteří vyzvali vězně k
rychlému opuštění obytných bloků. Ti je však neposlechli.
„Vězni se zabarikádovali ve všech barácích toho tzv. cikánského rodinného
tábora, ozbrojili se tím, co měli po ruce, ať to byly kameny, jednoduché
nástroje, nože, nějaké lopaty, to, co se jim podařilo nějakým způsobem
ukrýt, a odmítali vyjít z těch baráků.“
Členy komanda SS toto odepření poslušnosti překvapilo.
„Pro esesmany to bylo něco naprosto nepředstavitelného a nevídaného,
protože v tom táboře se tehdy nacházelo podle dobových svědectví zhruba 6500
osob a tato obrovská masa se odmítla podvolit tomuto příkazu a rozkazu a
nevyšla. Esesmany to zaskočilo, šli se poradit se svým velitelem a ten se
rozhodl, že se nebude otevřeně konfrontovat s touto velkou vzpourou a že
tuto akci odvolají a provedou tu likvidaci nějakou jinou metodou, což se
opravdu později stalo. Nicméně opravdu uzavírka toho tábora byla nakonec
odvolána a pro tento den na určité období byli ti vězni od hromadné
likvidace zachráněni.“
Osud romských vězňů byl pak následující.
„Postupně byli práceschopní vězni toho tzv. cikánského tábora posíláni
transporty do jiných táborů, ať už to byl ženský tábor Ravensbrück, nebo
Flossenbürg a další. Bylo potřeba uvolnit prostory pro nově příchozí
transporty z Maďarska a to vedlo k tomu, že na počátku srpna, v noci z 2. na
3. srpna 1944 byl zbývající počet vězňů cikánského tábora v části Birkenau,
což bylo zhruba 3000 mužů, většinou starších nebo těch, kteří odmítli
opustit svou rodinu, pak to byli nemocní, malé děti, staří lidé, těhotné
ženy a všech těchto 3000 osob bylo během jedné noci nahnáno do plynových
komor a zlikvidováno.“
K tomu je nutné dodat, že na dvoře krematoria museli nacisté zlomit nečekaný
odpor Romů. Velitel osvětimského tábora Rudolf Höss si do svých pamětí
zapsal, že „žádná likvidační akce Židů nebyla tak obtížná jak likvidace
Cikánů.“ I přes tento smutný konec se přeci jen díky povstání 16. května
někteří romští vězni zachránili.
„Určitě se zachránili, protože ta likvidace 16. května by postihla většinu
osazenstva toho tábora a pak došlo k tomu, že ti, kteří se dostali do
pracovních transportů někam na západ, tak měli šanci, že přežijí. Samozřejmě
ani to, že šli do transportu někam na západ, pro ně nebyla vůbec žádná jistá
výhra, protože je čekala velice náročná práce, další strádání, později, když
už se blížila východní fronta, tak různé pochody smrti, takže ani to
samozřejmě nebyla vůbec výhra.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Festival Khamoro nabídne romskou hudbu, vyprávění pamětníků, výstavy i
odborné semináře
Už zítra startuje 17. ročník Světového romského festivalu Khamoro, a to na
pražské náplavce, kde od 20.00 hodin začíná Khamoro párty na Vltavě.
Vystoupí Jan Bendig a kapela Terne čhave. Součástí týdenního hudebního
festivalu budou i doprovodné programy – jako například vyprávění romských
pamětníků, vernisáž výstavy Ivety Horváthové anebo pěvecké a taneční
workshopy na Příkopech. Iveta Demeterová se producentky festivalu a
ředitelky Slova 21 zeptala, na jaký z předešlých ročníků nejraději vzpomíná.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
O činnosti Slovenského národního střediska pro lidská práva
Slovenské národní středisko pro lidská práva sídlí v Bratislavě. Je to
nezávislá instituce a mezi její činnosti patří monitoring a ochrana
lidských práv. Více už pověděl Robertu Hozovi ředitel Marián Mesároš.
Slovenské národné stredisko pre ľudské práva: www.snslp.sk
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vzpomínky Arnošta Vintra na dětství v Letech u Písku a v Osvětimi
Ačkoli se v rámci připomínek 70. výročí konce druhé světové války hovoří o
obětech nacismu, romský holocaust je stále v naší společnosti tématem v
pozadí. Arnošt Vintr je jedním s přeživších, který jako dítě s rodiči zažil
hrůzy druhé světové války v koncentračním táboře Osvětim. Jan Berousek pana
Vintra oslovil na pietním aktu v Letech u Písku.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Andrej Červeňák přišel za prací ze Slovenska, v Ostravě i jinde vybudoval
řadu věcí
Ostrava, Bohumín nebo Orlová. To jsou města, která vyrostla za komunismu
kolem těžkého průmyslu. Domovy desetitisíců lidí, kteří sem přišli za prací.
Mezi ně patří i mnoho romských rodin, které jsou součástí nezaměnitelné
identity severní Moravy. Na tuto tvář Ostravska a jeho romské dělníky se
však dnes často zapomíná. Jedním z nich je i pan Andrej Červeňák z Ostravy.
Jeho příběh zpracovala Alica Sigmund Heráková.
Ostrava, Bohumín nebo Orlová. To jsou města, která vyrostla za komunismu
kolem těžkého průmyslu. Domovy desetitisíců lidí, kteří sem přišli za prací.
Mezi ně patří i mnoho romských rodin, které jsou součástí nezaměnitelné
identity severní Moravy. Na tuto tvář Ostravska a jeho romské dělníky se
však dnes často zapomíná. Jedním z nich je i pan Andrej Červeňák z Ostravy.
„My jsme ráno vstali do práce. My jsme nedělali tady v Ostravě v Komenského
sadech, ale osmý obvod jsme dělali celé chodníky, do Prahy jsme dojížděli,
ve Frenštátě u té šachty jsme zalesňovali, hodně jsme jezdili. No a když
jsme přišli z práce, šli jsme pomáhat bratrancovi stavět barák,když
bratranec skončil, stavěl bratr, tak zas k němu na barák. Chodili jsme domů
v deset hodin spát a hned do práce.“
Život romských dělníků byl podobný životu jejich českých kolegů – byl plný
práce a budování. Pan Červeňák pracoval téměř celý život u technických
služeb. Infrastruktura jeho města, Ostravy, mu vyrostla takřka pod
rukama.
„My jsme třeba dělali výsadby trávníků, chodníky, osazovali jsme takové
klepače, sušáky, houpačky. Třeba na Lenince, hlavní třídě, jsme na celé
dávali obrubníky a betonovali ji.“
Pan Červeňák si na těžkou práci nestěžuje, žilo se mu podle jeho slov dobře,
lépe než dnes.
„No já nevím, mně bylo dobře za komoušů, lepší se nám dělníkům žilo. V
dnešní době nikdo nedostane práci. Tam tehdy skončily děcka v patnácti,
šestnácti, už jsem je bral do práce, zaškoloval je a bylo. V dnešní době
mají dvacet, třicet roků, a práci nechytí, i když jsou vyučení. Není práce.“
Podotýká pan Červeňák a poukazuje tak na jeden z hlavních problémů, nejen
mladých Romů dnes, kterým je nedostatek pracovních příležitostí.
Příští týden navštívíme pana Jana Horvátha z Brna. Poslouchejte další díl
pořadu Paměť Romů!
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Soubor Kesaj čhave pracuje s dětmi z východoslovenských romských osad
V pátek 15. května vystoupil soubor Kesaj čhave pod vedením Ivana Akimova v
pražském divadle Dobeška. Při té příležitosti se Ivana Akimova a jeho
manželky Heleny ptala Kristýna Maková na aktivity souboru a práci s dětmi z
východoslovenských osad.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií – a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a náš pořad je i na Facebooku.
Klidný večer vám přeje Jaroslav Sezemský.
| 
Na 16. května 1944 nacisté naplánovali hromadnou likvidaci takzvaného
cikánského rodinného tábora, který byl v koncentračním a vyhlazovacím táboře
Osvětim-Březinka. Jak jejich plán dopadl, líčí historik z Muzea romské
kultury Michal Schuster.
Související články
Slovenské národné stredisko pre ľudské práva: 
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články