Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Navštívíme Nízkoprahový klub Pavlač v Brně, který otevřel své prostory na
nové adrese, povíme vám čím si vydělávali na živobytí Romové v Kalifornii
a seznámíme vás s výstavou fotografa Tomáše Škody.
Som rado hoj san amenca. Mangav tumenge lačo šuniben. Aven the šunen
nevipena andalo romano dživipen.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Nízkoprahový klub Pavlač se přesunul přímo do centra vyloučené lokality
Nízkoprahový klub Pavlač brněnské organizace Ratolest se přesunul přímo do
centra vyloučené lokality. Minulý týden se otevřel po čtrnácti měsících,
které si vyžádala kompletní rekonstrukce nových prostor. I když jsou
sociální pracovníci rádi, že mohou děti a mladé lidi přivítat přímo v
prostorách klubu, během oprav začali s fungující službou – terénní prací. A
v té budou pokračovat. Na otevření nízkoprahového klubu se byla podívat i
naše redaktorka Tereza Kadrnožková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Věštění je nejlepším zdrojem obživy kalifornských Romů
Teď nás čeká jedno pozoruhodné téma – zaměříme se totiž na to, čím si
vydělávají na živobytí Romové v Kalifornii. A vězte, že nejlepším zdrojem
jejich příjmů je předpovídání budoucnosti. Jana Šustová o tom hovořila s
autorkou knihy Romové – neviditelní Američané, která nedávno vyšla v
češtině.
Autorkou knihy Romové – neviditelní Američané je vysokoškolská profesorka
Anne Sutherlandová. Když v letech 1968 až 1970 psala svou disertační práci,
trávila většinu svého času mezi Romy v kalifornském městě Barvale. A čím si
tito Romové vydělávali na živobytí?
„Všichni pracovali. Ženy se zabývaly předpovídáním budoucnosti, na ulicích
měly své malé kanceláře, které byly označeny například symbolem dlaně nebo
něčím podobným, říkali jim ofisa [ofsína], a tam přicházeli zákazníci.
Věštěním si ženy vydělávaly peníze. Zabývaly se jím matky, babičky, dcery,
snachy a starší ženy učily ty mladší. Muži a chlapci pracovali v menších
skupinkách po třech nebo po čtyřech, většinou to byli bratranci. Chodili od
domu k domu, a když viděli nějaké promáčklé auto, které bylo po nehodě,
nabídli majiteli, že ho za peníze opraví.“
Dalším zdrojem příjmů byly sociální dávky.
„Jelikož byli velmi chudí, měli také legální nárok na sociální dávky. To ve
Spojených státech není moc peněz, ale měli nárok na přídavky na děti, takže
rodiny získávaly aspoň malou částku na děti. Bydlely ve velkých skupinách
lidí, třeba čtyři nebo pět rodin bydlelo v jednom či dvou domech,
shromažďovali peníze u vůdce, který je pak rozděloval zpět rodinám podle
toho, jak kdo potřeboval. Takže když měl někdo víc, dával to vůdci a
důvěřoval mu, že to spravedlivě rozdělí. Takže i to pro ně byl zdroj
příjmů.“
Zajímavé také je pozorování profesorky Anne Sutherlandové, že Romové se
neučí věci s předstihem, ale až v příslušných životních situacích...
„Jejich způsob učení je velmi odlišný od toho našeho. Mladší lidé se něco
učí od těch starších v okamžiku, kdy to potřebují. A pak už to nikdy
nezapomenou. Například neznají nic z biologie a když je žena těhotná, moc
neví, co se může stát. Ale když dostane porodní bolesti, všechny ženy jsou
celou dobu s ní, vysvětlují jí, co se bude dít a pomáhají jí. Chlapci se učí
opravovat auta od starších mužů. Dívky se učí věštit od starších žen a to
může trvat několik let. Dva až tři roky trvá, aby se dobře naučily
předpovídat budoucnost, což znamená, že se musí naučit v lidech číst a
odhadnout, kdo jsou. Někdo v tom může být velmi dobrý, a jiný zas vůbec ne.
Ale to vzdělání, které získávají, je opravdu vlastně síla pozorování. A to
je něco, proč je mám ráda, protože jejich schopnost pozorování byla velmi
silná. Když se podívali na své okolí, dokázali u různých lidí odlišit, jaká
je jejich profese a poznali to pouhým pohledem. Řekli mi, že to mohu dělat i
já. Naučili mě to dělat a teď už to dokážu. Spočívá to ve velmi silném
naladění se na to, jak lidé vypadají, jak chodí, jak mluví... Myslím, že
dobrý novinář to může dělat také.
A jak Anne Sutherlandová využívá tyto dovednosti?
„Já jsem celý svůj život byla vysokoškolská profesorka a když se podívám na
akademika, dokáži říct, jakým oborem se zabývá – poznám, jestli je vědec,
zda se zabývá biologií, chemií či fyzikou – ti lidé vypadají různě. Leckdo
mi říká, že to je nemožné, ale to není pravda, já to opravdu poznám. Je to
něco, co se můžete naučit. A já jsem to učila i své děti, aby byly dobří
pozorovatelé a teď to používají. Moje dcera je advokátka, používá to ve své
práci, a určitě si umíte představit, že je to hodně užitečné. Můj syn
podniká a také to používá ve své profesi a v kontaktu s lidmi. A Romové jsou
v tomto směru velmi dobří.“
Zajímalo mě ještě, jakým způsobem kalifornští Romové věštili budoucnost –
zda třeba používali výklad karet, nebo čtení z ruky a podobně.
„Na tom nezáleží. Umí číst z čajových lístků, z ruky, nebo z čehokoliv, co
je právě napadne. Ale to, co dělají doopravdy, je čtení té konkrétní osoby –
čtou v ní jak v knize. Je úplně fascinující a ohromující tomu přihlížet, co
dokáží zjistit pouhým díváním se na člověka. A samozřejmě i ti klienti jsou
udiveni a stále znovu a znovu se vracejí zpátky k věštkyním, protože
věštkyně měla pravdu v tom, kdo jsou a co je trápí... Dokáží Vám dokonce
říct, jestli jste nemocná, i když to samozřejmě lékaři umí také... Řeknou,
jakou nemoc asi máte, a jestli jste smutná a deprimovaná ... Dokáží Vám
říct, jestli máte šťastný rodinný život nebo ne a to po pouhém pohledu do
tváře – tedy pokud jsou dobří. Jsou hodně efektivní. Mají pocit, že
poskytují určitý druh psychologických služeb – romským způsobem (smích).“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Výstava Nežít ve stínu představuje Romy, kteří nechtějí být vnímání jako
stín společnosti
Nežít ve stínu. To je název nové výstavy fotografa Tomáše Škody. Ten
zachytil romské rodiny a jednotlivce, kteří se nechali vyfotit u sebe doma a
v práci. Tedy ty, kteří našli odvahu vystoupit ze stínu stereotypu o Romech.
Na vernisáži výstavy natáčela Alica Sigmund Heráková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Tatínek Ireny Eliášové byl muzikant. Aby uživil rodinu, pracoval i na státních statcích
Irena Eliášová je známou a uznávanou romskou spisovatelkou. Je jednou z
autorek, které přispěly do sborníku současné ženské romské prózy Slunce
zapadá už ráno. Sborník vyšel na konci loňského roku v edici Knihovny Václava
Havla. V současné době píše historický román z období vlády císařovny Marie
Terezie. Kristýna Maková ji ale navštívila v Mimoni proto, aby se jí vyptala
na její rodinnou historii.
Pocházíte ze Slovenska. Jaká byla Vaše cesta do Čech?
"Hrozně plačtivá. Brečela jsem kvůli tomu, že opouštíme mé milované Slovensko a naši krásnou osadu. Měla jsem tam své kamarády, kteří mi chyběli, ale nejen ti, i náš domeček. Naši říkali, že už se vracet nebudeme. Cesta tedy byla dost plačtivá. Hodně se mi stýskalo."
Vaši rodiče jezdili do Čech za prací?
"Přesně tak. Vždycky přes zimu byli doma na Slovensku, v osadě. Na jaře jezdili do Čech na státní statky. A tam pracovali."
Váš tatínek byl ale zároveň i muzikant, je to tak?
"Tatínek byl muzikant. Vydělával si i tím. Jenom tím by nás ale neuživil. Bylo nás hodně. Takhle velkou rodinu by s těma penízkama nezvládl uživit. Chodil tedy i normálně do práce."
Byl hodně dobrým a uznávaným muzikantem?
"Určitě. Byl v kapele, která byla velmi uznávaná, dokonce dá se říct, že slavná, a to nejen mezi Romy, ale i mezi gadži. Když měli svatbu nebo i křtiny, vždycky byli zváni, aby jim hráli."
"Kolikrát si vzpomenu, jak tatínek vždy říkal mámě, předtím než šli hrát: 'Připrav košili a oblek, ať je to čistý!' A já vidím, jak mu maminka tu košili prala. Tehdy se pralo ručně. Košile byla bílá jak sníh, pak ji nádherně nažehlila. Oblek vypucovala. Kalhoty bíglovala. Tatínek pak byl opravdu vyštafírovaný. Moc mu to slušelo."
"Tekrát to bylo jiné, všechno to bylo jiné. Dneska vidíte romské kapely v riflích a tričkách, aby byli nějak fajnově voháklí, to ne. A takhle jdou hrát. Vezmou varhany a myslejí si, že jsou kdovíjací muzikanti, ale nejsou. I mezi nima se samozřejmě najdou nějací dobří a kvalitní muzikanti. Povětšinou už to zaniká, ta naše krásná romská hudba."
Jak se jmenovala kapela, ve které Váš tatínek hrál?
"Byla to kapela Lajoše Patka. Bumbajova kapela."
Když byli zváni na všechny ty svatby a křtiny, jakou hudbu tam hráli? Tradiční romskou?
"Samozřejmě, tradiční romskou. Byli to halgaty a samozřejmě v první řadě čardáše, veselé, aby všichni mohli tancovat, aby se mohli vyřádit. Zahráli ale, co si poručili. Aby jim vyhověli, jak si poručili, oni jim hráli."
To museli být neuvěřitelní muzikanti, když dokázali zahrát téměř všechno, na co si člověk vzpomněl...
"Víte co, něco Vám řeknu: Romové byli odjakživa muzikanti. I když byli třeba negramotní a neznali noty, byli muzikanti v pravém slova smyslu."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Bezbřehé aktivity houslisty a novináře Vojty Lavičky
Vojtěch Lavička – houslista. Člen kultovní kapely Álom a Gipsy.cz. A v
současné době také frontman své nové hudební formace Gypsy Spirit. A právě
tato kapela koncem loňského roku vydala své první CD s názvem Drom andro
tiro jilo. Na jeho další aktivity se vyptávala Iveta Demeterová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vzpomínky houslového virtuosa, dirigenta a ředitele Divadla Romathan Karla
Adama
Teď už se zaposloucháme do vzpomínek houslového virtuosa, dirigenta a
ředitele Divadla Romathan. Karel Adam prožil dětství v Sečovcích na
Slovensku, kde nabyl základní obecné i hudební vzdělání. V roce 1968 se
stal řádným posluchačem Státního konzervatoře v Košicích, kde vystudoval
hru na housle.
Studium úspěšně absolvoval v roce 1974. Dva roky působil jako pedagog
Lidové školy umění. V roce 1983 vytvořil rodinnou kapelu v romském
nástrojovém obsazení a dává se do služeb umělecké agentury Pragokoncert. Od
prvních chvil existence nabírá kapela Adamovci vysoký umělecký kurz a stává
se šiřitelem a důstojným partnerem dalších hudebních skupin, představitelů
československého hudebního umění, zejména v západní Evropě. Více Gerhard Hadi.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
| 
Související články
Autorkou knihy Romové – neviditelní Američané je vysokoškolská profesorka
Anne Sutherlandová. Když v letech 1968 až 1970 psala svou disertační práci,
trávila většinu svého času mezi Romy v kalifornském městě Barvale. A čím si
tito Romové vydělávali na živobytí?
„Jejich způsob učení je velmi odlišný od toho našeho. Mladší lidé se něco
učí od těch starších v okamžiku, kdy to potřebují. A pak už to nikdy
nezapomenou. Například neznají nic z biologie a když je žena těhotná, moc
neví, co se může stát. Ale když dostane porodní bolesti, všechny ženy jsou
celou dobu s ní, vysvětlují jí, co se bude dít a pomáhají jí. Chlapci se učí
opravovat auta od starších mužů. Dívky se učí věštit od starších žen a to
může trvat několik let. Dva až tři roky trvá, aby se dobře naučily
předpovídat budoucnost, což znamená, že se musí naučit v lidech číst a
odhadnout, kdo jsou. Někdo v tom může být velmi dobrý, a jiný zas vůbec ne.
Ale to vzdělání, které získávají, je opravdu vlastně síla pozorování. A to
je něco, proč je mám ráda, protože jejich schopnost pozorování byla velmi
silná. Když se podívali na své okolí, dokázali u různých lidí odlišit, jaká
je jejich profese a poznali to pouhým pohledem. Řekli mi, že to mohu dělat i
já. Naučili mě to dělat a teď už to dokážu. Spočívá to ve velmi silném
naladění se na to, jak lidé vypadají, jak chodí, jak mluví... Myslím, že
dobrý novinář to může dělat také.
Pocházíte ze Slovenska. Jaká byla Vaše cesta do Čech?
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články