Nenávistné projevy na internetu mladí neřeší. Romům však neměří stejným
metrem
Nenávist na internetu je běžnou záležitostí, na kterou nemá cenu reagovat.
Ve výzkumu agentury MEDIAN pro iniciativu HateFree Culture to uvádí více než
polovina oslovených mladých lidí. Iniciativa se nyní z online prostředí
vydává do osobnějšího kontaktu s lidmi v regionech po celé republice.
Mladí lidé měří Romům přísnějším metrem, ukazuje výzkum agentury MEDIAN
realizovaný na konci roku na reprezentativním vzorku 1000 lidí ve věku 15-25
let. Respondenti v něm mimo jiné hodnotili situace, přičemž náhodně vybrané
polovině měla v otázce přímo či nepřímo zmíněnu romskou etnicitu aktérů.
Kromě toho byla otázka zcela totožná. Výsledek?
Hlučné chování mladíků v autobuse vadí 64 % respondentů – s uvedením romské
etnicity číslo stoupá na 77 %. Chudá matka s trojčaty si zaslouží státní
příspěvek podle 71 % respondentů – pokud jde o Romku, tak jen podle 40 %.
Nezletilý chlapec si za vykradení trafiky zaslouží nepodmíněné odnětí
svobody podle 35 % respondentů – když bylo v otázce zmíněno, že je Rom,
přiklánělo se k tomu 47 %.
Pokud by respondenti pronajímali byt a zavolala by jim Anna Veselá,
pronajali by jí byt v 69 % případů, i pokud by měla větší rodinu – volající
Erika Demeterová by měla podobné štěstí jen v 31 % případů.
Respondenti také v případě Romů a Romek trochu přísněji hodnotí, zda se
odpočívající dělník fláká; či má pauzu, a zda je dívka na ulici fackovaná
starším mužem napadená, nebo ji muž napomíná / brání se.
Analýza také potvrdila zjištění z předchozích výzkumů - že ti, kteří mají s
Romy osobní, nezprostředkovanou zkušenost, hodnotí situace méně stereotypně,
než ti, kteří ji nemají. Opakovaně se také ukázalo, že ti mladí, kteří
získávají informace především ze sociálních sítí a elektronické komunikace s
rodinou a přáteli, více důvěřují i nenávistným hoaxům šířeným po internetu a
jsou k různým skupinám, obzvláště Romům, obecně kritičtější.
„Analýza také ukazuje, že šíření nenávistných a zavádějících informací
sociálními sítěmi umožňuje mimo jiné i jistá pasivita uživatelů. Ti sice
řadu z nich považují za urážlivé, ale nejsou směrem k nim často nijak
aktivní,“ říká koordinátor iniciativy Jaroslav Valůch. Mladí tyto zprávy
nejčastěji ignorují, protože nepovažují za smysluplné reagovat (55 %), či se
bojí, že by šli proti většinovému názoru (35 %). Další nejčastější názor –
Okomentoval(a) bych to, pokud bych znal(a) správný argument – potvrzuje, že
mladým lidem často chybí potřebné argumenty.
„Hodnocení rasismu ze strany majority a ze strany Romů, souvisí mimo jiné s
tím, co přesně chápeme rasově motivovanými útoky a násilím z nenávisti.
Respondenti, kteří za násilí z nenávisti považují i finančně motivovaný
trestný čin páchaný Romy (konkrétně okradení taxikáře), častěji uvádějí, že
rasismus existuje zejména ze strany Romů. Lidé, kteří finančně motivovaný
trestný čin umí od násilí z nenávisti odlišit, viní z projevů rasismu v
průměru rovnocenně majoritní společnost i Romy,” komentuje zjištění sociolog
Daniel Prokop z agentury MEDIAN.
Zajímavé srovnání přinášejí výsledky výzkumu také ve světle pozdějšího
pařížského útoku na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo a diskuzi o
svobodě projevu, kterou tento útok vyvolal. Osm z deseti mladých lidí
například souhlasí s tvrzením, že jedinec má právo být chráněn před
nenávistnými projevy (např. na internetu) i za cenu omezení svobody projevu.
Během výzkumu bylo respondentům předloženo také několik anekdot o různých
skupinách (Romové, homosexuálové,…). Jejich úkolem bylo hodnotit, jak na ně
dané vtipy působí. Až 8 z 10 dotazovaných je označilo jako urážlivé a
rasistické, současně však v nadpoloviční většině uváděli i to, že jsou
odvážné a „vystihující podstatu věci“.
Na tato a další zjištění reaguje již od listopadu iniciativa HateFree
Culture, která na sebe doposud upozornila především spoty v českých
televizích a rádiích a návaznou fotokampaní. Facebooková stránka má již 10
tisíc fanoušků a celkový denní dosah je v průměru 33 000 uživatelů.
„Během posledních měsíců jsme byli skrze sociální sítě v denním kontaktu
nejen s mladými lidmi. Ukazuje se, že téma nenávisti je aktuální a lidé o
něm chtějí mluvit a získávat informace. Naší snahou je s nimi upřímně a na
rovinu mluvit například o strachu z islámu, byť jsme sami často terčem
urážek. Naší snahou je vždy, pokud je to možné, poskytnout odpověď,
diskutovat. Ukazuje se, že takový prostor na českých sociálních sítích
doposud chyběl,“ shrnuje dosavadní zkušenosti Lukáš Houdek, koordinátor
iniciativy.
HateFree Culture se nyní z převážně mediálního a online prostoru přesouvá do
terénu, mezi lidi.
„Rozjíždíme značku HateFree Zone, tedy síť míst jako jsou kavárny, kluby,
divadla, sportoviště a podobně, které samy sebe označují jako otevřená
komukoli, bez ohledu na příslušnost k jakékoli etnické či jiné skupině.
Chceme ukázat, že navzdory zdání, že nenávist a nesnášenlivost ovládá
veřejný prostor, existuje početná komunita lidí a institucí, které toto
zdání vyvracejí. Spolu s Centrem současného umění DOX také v nejbližších
dnech vyhlásíme otevřenou výzvu pro umělce i širokou veřejnost k
přihlašování svých uměleckých projektů tematizujících xenofobii nebo
vzájemné soužití. Umělci budou mít možnost svá díla přihlašovat na speciální
web www.hatefreeart.dox.cz až do konce dubna. Vybereme z nich pak ty, která
budou realizována ve veřejném prostoru regionálních měst. Příští rok také
DOX ve spolupráci s námi chystá rozsáhlou výstavu,” doplňuje Houdek.
Realizátorem iniciativy HateFree Culture je Sekce pro lidská práva ministra
pro lidská práva rovné příležitosti a legislativu. Obsahem samotného
projektu není jen zmíněná mediální iniciativa, jeho součástí budou i
vzdělávací aktivity na školách v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, školení
policistů v těchto krajích, podpora zástupců měst a obcí v tom, jak
srozumitelně komunikovat postupy při řešení sociálních problémů a dva velké
sociologické výzkumy. Na dodavatele jednotlivých služeb byla nyní vyhlášena
veřejná zakázka, o kterou se mohou zájemci ucházet do 25. března 2015.
Celý projekt byl z 80 procent podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a
Norska (tzv. “Norské fondy”) a z 20 procent ze státního rozpočtu ČR.
|