Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Ohlédneme se za výstavou Khatar san? – Odkud jste? Ta v Ostravě, Brně a v
Praze představila příběhy slovenských Romů, kteří po válce přišli ze
Slovenska za prací. O olašských Romech nám poví Andrea Lakatošová a
představíme mladého kněze Vojtěcha Vágaie.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Potíže i úspěchy pouliční výstavy Khatar san? – Odkud jste?
V Ostravě, Brně a v Praze se v poslední třetině loňského roku představila
pouliční výstava, která přiblížila poválečné osudy Romů. Po roce 1945 totiž
do českých měst přišly stovky slovenských Romů, aby zde pracovaly na
stavbách a v těžkém průmyslu. Jejich příběhy dnes nejsou veřejnosti příliš
známy a právě na ně se zaměřila výstava s názvem Khatar san? – Odkud jste?
Ohlédneme se za ní s Janou Šustovou a také si řekneme, jaké bude mít projekt
pokračování.
Slovo leperiben znamená v romštině vzpomínka. A právě pod tímto názvem
vznikl v roce 2012 projekt, jenž mapuje životní příběhy slovenských Romů,
kteří po válce přišli ze Slovenska za prací do ostravských Vítkovic a
brněnského Cejlu. Podílí se na něm široký tým odborníků, jehož několikaletá
práce vloni vyvrcholila výstavou v ulicích tří měst. Instalace měla podobu
dřevěného domečku ve tvaru písmene J, v němž byly zajímavou formou
představeny vzpomínky pamětníků a fotografie. Autorka projektu Leperiben
Kateřina Sidiropulu Janků se za uplynulým rokem ohlíží takto:
„Co se ne úplně podařilo, tak bylo vystavit ten materiál v čase, který jsme
si stanovili. My jsme chtěli zhruba od června do října, maximálně listopadu,
udělat takové turné, začít v Ostravě, pokračovat v Brně a skončit v Praze,
ale vyřizování povolení k vystavení na veřejných prostranstvích byla mnohem
složitější, než jsme si dovedli představit. Takže v tom byla dílem naše
nezkušenost, ale dílem si odvážím kriticky říct, že v tom je nesmyslná
složitost toho procesu, který je nepřehledný, nejasný, a když člověk neznalý
toho procesu přijde na nějaký městský obvod velkého města a začne se
orientovat v tom, co je všechno potřeba, tak je to téměř nezvladatelné.“
Zdržení výstavy způsobily i další problémy.
„Také jsme při tom vyjednávání narazily na postoje ne přátelské vystavování
romského tématu. Bylo to mnohdy mezi řádky nebo off record, ale bylo to tam.
My jsme čekali nevraživost, ale určitě jsme ji nečekali od politických
představitelů ve městských částech.“
Nakonec se ale výstavní turné přeci jen podařilo uspořádat a první domeček s
nápisem Khatar san? – Odkud jste? vyrostl v září v Ostravě-Vítkovicích.
„Vystavili jsme ve třech největších českých městech – v Ostravě příběhy
ostravských pamětníků, v Brně brněnských a v Praze kombinaci obojího.
Vybrali jsme to nejsilnější a přeložili jsme to i do angličtiny.“
Dalším loňským úspěchem bylo dokončení metodického materiálu, na kterém tým
pracoval téměř dva roky.
„V našem týmu jsme měli jednu učitelku na základní škole, jednu
středoškolskou učitelku, jednu lektorku, která se zabývá prací s vyprávěním
a jednu historičku-socioložku, která školí učitele v tom, jak učit novodobé
dějiny. A tyto čtyři dámy s pomocí pokusných výukových hodin postupně
vytvořily metodický výukový materiál, který je ke stažení na našich webových
stránkách www.leperiben.cz. Je to 60 stránek, na kterých vyučující najdou
hotové výukové materiály – stačí vzít nůžky a použít kopírku a mohou velice
snadno vytvořit hodinu na téma novodobých romských dějin nebo českých dějin
obecně.“
Metodický materiál o dějinách Romů je pro pedagogy očividně zapotřebí, jak
dokazují i zkušenosti socioložky Kateřiny Sidiropulu Janků ze situací, kdy
se na výstavu přišli podívat kantoři se svými žáky.
„Kdybych měla použít jedno slovo, tak je to netečnost. Takový pocit, že jsou
tam, protože by tam asi měli s těmi dětmi zajít, ale nesetkala jsem se s
učitelem, který by se mě třeba přišel na něco navíc zeptat. Taková pro mě
silná a překvapivá zkušenost, kterou jsem nečekala, byla ta, že pokud si
přišli podívat žáci a učitelé ze spádových škol, kam chodí hodně romských
dětí, tak jsem se hodně setkala s tím, že ti učitelé vůbec neví, jak vypadá
romská vlajka nebo že Romové vůbec nějakou vlajku mají. A ještě navíc jim to
nepřijde jako problém.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Andrea Lakatošová - olašská Romka z vysoké školy
Olašští Romové patří k nejvíce specifickým skupinám Romů, kteří v
Československu až do konce padesátých let žili kočovným způsobem. V Česku
tvoří asi desetinu z celkové romské populace. Mají své vlastní zvyky a třeba
od východoslovenských Romů odlišný jazyk. I když jako komunita působí velmi
uzavřeně s vlastními pravidly, jsou i mezi olašskými Romy například studenti
vysokých škol. Jednou z nich je i Andrea Lakatošová, kterou pozval k
mikrofonu Tomáš Bystrý.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Mladý kněz Vojtěch Vágai se zabývá i módním návrhářstvím
V příštích minutách vám kolegyně Iveta Demeterová představí mladého kněze Vojtěcha
Vágaie. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sv. Anežky České v
Českém Krumlově a Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
Od mala vyrůstal na katolické faře a spolu s bratry pomáhal svému otci v
pastoraci na Českokrumlovsku. Iveta se tedy zeptala, jak ho v jeho poslání
otec ovlivnil.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Básník Dezider Banga
Dezider Banga je básník, který se generačně setkává s takovými osobnostmi
slovenské poezie, jako byli Milan Rúfus, Miroslav Válek, anebo Milan Pišút.
Pochází z Hradiště a dodnes vzpomíná na pěkné spolužití Romů a ne-Romů v
této rodné obci. Natáčel s ním Robert Hoza.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Kapela Terne čhave podniká hudební výlety do oblastí, kam se ne
každý odváží
V hudbě kapely Terne čhave můžete vedle romských melodií slyšet také rock,
latinu, jazz
a taneční rytmy. „Mladí kluci“, což je český význam jejich názvu, jsou
kapela bez jakéhokoli žánrového nebo etnického omezení a jejich romské
kořeny jim dávají pevný základ pro hudební výlety do oblastí, kam se ne
každý odváží. Před nedávnem vydali čtvrté album Me som Rom, o kterém nám
prozradí už více kapelník Gejza Bendig na otázky Reny Horvátové.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Divadelní představení Guľi Daj má úspěchy i za hranicemi Česka
Ara Art je občanské sdružení, které si klade za cíl podporovat občanská a
národnostní práva a svobody příslušníků romské minority a jiných menšin.
Jednou z aktivit sdružení je také divadelní produkce – představení Guľi Daj,
se kterým cestují členové sdružení nejen po Česku, ale úspěšně jej uvedli už
i v zahraničí. Více se dozvíte z příspěvku Kristýny Makové.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií – a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a náš pořad je i na Facebooku.
Klidný večer vám přeje Jaroslav Sezemský.
| 
Slovo leperiben znamená v romštině vzpomínka. A právě pod tímto názvem
vznikl v roce 2012 projekt, jenž mapuje životní příběhy slovenských Romů,
kteří po válce přišli ze Slovenska za prací do ostravských Vítkovic a
brněnského Cejlu. Podílí se na něm široký tým odborníků, jehož několikaletá
práce vloni vyvrcholila výstavou v ulicích tří měst. Instalace měla podobu
dřevěného domečku ve tvaru písmene J, v němž byly zajímavou formou
představeny vzpomínky pamětníků a fotografie. Autorka projektu Leperiben
Kateřina Sidiropulu Janků se za uplynulým rokem ohlíží takto:
„Co se ne úplně podařilo, tak bylo vystavit ten materiál v čase, který jsme
si stanovili. My jsme chtěli zhruba od června do října, maximálně listopadu,
udělat takové turné, začít v Ostravě, pokračovat v Brně a skončit v Praze,
ale vyřizování povolení k vystavení na veřejných prostranstvích byla mnohem
složitější, než jsme si dovedli představit. Takže v tom byla dílem naše
nezkušenost, ale dílem si odvážím kriticky říct, že v tom je nesmyslná
složitost toho procesu, který je nepřehledný, nejasný, a když člověk neznalý
toho procesu přijde na nějaký městský obvod velkého města a začne se
orientovat v tom, co je všechno potřeba, tak je to téměř nezvladatelné.“
„Také jsme při tom vyjednávání narazily na postoje ne přátelské vystavování
romského tématu. Bylo to mnohdy mezi řádky nebo off record, ale bylo to tam.
My jsme čekali nevraživost, ale určitě jsme ji nečekali od politických
představitelů ve městských částech.“
„Vystavili jsme ve třech největších českých městech – v Ostravě příběhy
ostravských pamětníků, v Brně brněnských a v Praze kombinaci obojího.
Vybrali jsme to nejsilnější a přeložili jsme to i do angličtiny.“
Metodický materiál o dějinách Romů je pro pedagogy očividně zapotřebí, jak
dokazují i zkušenosti socioložky Kateřiny Sidiropulu Janků ze situací, kdy
se na výstavu přišli podívat kantoři se svými žáky.
Související články
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články