Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Jak moc se po listopadu 1989 změnil život Romů v Česku? Co romské komunitě
přineslo 25 lety svobody? I na to odpoví dnešní O Roma vakeren. Kromě toho
vás třeba pozveme na koncert do pražského Rudolfina, kde právě 17. listopadu
vystoupí po boku České filharmonie také romský soubor Idy Kelarové –
Čhavorenge! Přeji hezký dobrý večer!
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Mangav tumenege
šukar šuniben.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Po sametové revoluci vznikla první romská politická strana, začala se
objevovat romsky psané literatura a romštinu bylo slyšet i v médiích
Česko si v pondělí připomene 25 let od sametové revoluce, která vedla k pádu
komunistického režimu. Listopadové události jsou významným mezníkem nejen v
československé historii, ale i v novodobých dějinách Romů. Krátce po
revoluci vzniká třeba první romská politická strana, vydává se romsky psaná
literatura a romštinu lidé začínají slyšet třeba i v rozhlase a televizi.
Více už Tomáš Bystrý.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Dětský soubor Čhavorenge vystoupí v pražském Rudolfinu
Dětský soubor Čhavorenge, který založila známá romská zpěvačka Ida Kelarová,
vystoupí 17. listopadu ve Smetanově koncertní síni Rudolfina na koncertu ke
Dni studentstva. Bude to nejspíš vůbec poprvé, co v této síni takový romský
soubor vystoupí. Děti z různých koutů Česka a Slovenska se do Prahy sjely už
v pátek a od té doby pilně zkoušejí. Jaká na zkoušce vládla atmosféra a
nálada dětí – zjišťovala na místě naše reportérka Tatiana Čabáková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
O. p. s. Společně – Jekhetane byla nominována na Cenu Roma Spirit za práci
v lokalitách, kde jiné neziskovky nechtějí pracovat
Pracovníci organizace Jekhetane moc dobře vědí, jak tepe život ve vyloučené
lokalitě. Pomáhají tam už od roku 1998 a mají dům přímo v jedné z nich – v
Ostravě-Přívoze. Tamním obyvatelům nabízejí celou škálu služeb, od centra
pro rodiče, přes občanskou poradnu až po nízkoprahové kluby pro mládež. A
Ostravou jejich pomoc zdaleka nekončí, působí totiž i na Odersku a
Šumpersku. Za svou dlouholetou práci si teď vysloužili nominaci v projektu
Roma Spirit. Ocenění podporuje ty, kteří se snaží zlepšit situaci Romů v
Česku. Více už Jana Jeckelová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Výstava Khatar san? – Odkud jste? v Brně představuje vzpomínky romských
dělníků, v adventu se přesune do Prahy
Na nádvoří Pražákova paláce v Brně vyrostla začátkem listopadu nová budova.
Jde o stylizovaný dům, ve které je pouliční výstava o romských dělnících. O
těch, kteří po válce přišli ze Slovenska do Brna za prací. Návštěvníci se na
ní mohou seznámit s autentickým vyprávěním samotných dělníků a dělnic.
Výstava se jmenuje Khatar san? – Odkud jste? a v Brně potrvá do 23.
listopadu. Natáčela Jana Šustová.
Výstava Khatar san? – Odkud jste? se do Brna přesunula z Ostravy-Vítkovic a
před Vánoci bude k vidění na piazzetě Národního divadla v Praze. Jedná se o
vůbec první počin, který mapuje migraci Romů za prací ve 2. polovině 20.
století v rámci Československa a to přímo z pohledu dělnic a dělníků
samotných. Výstava je pojata audiovizuálně a má podobu stylizovaného bytu
naplněného symboly. Jednotlivé místnosti jsou vymalovány v barvách české a
romské vlajky a návštěvníci v nich mohou usednout třeba ke stolu v kuchyni
nebo k televizi v obývacím pokoji a ponořit se do příběhů pamětníků. Jejich
vyprávění zaznívá z různých historických přístrojů, jak říká autorka
projektu Kateřina Sidiropulu Janků:
„Ony vypráví příběhy našich pamětníků. Byla s tím obrovská práce, protože ta
vyprávění byla často dost neučesaná a naši kurátoři povybírali takové
výseče, které jsou dobře poslouchatelné. A střídají se tiché a hlasité
místnosti, takže v předsíni jsou sluchátka, kde si můžete poslechnout
vyprávění o migraci, v kuchyni je rozhlasový přijímač, za kterého slyšíme
především vyprávění žen o rodinném životě. A v ložnici je telefon. My se
snažíme těmi nejrůznějšími prostředky vybudit diváky k aktivitě, takže u
telefonu je telefonní seznam se jmény pamětníků a témat, o kterých hovoří, a
pokud s někým chcete mluvit a poslechnout si ho, tak musíte vytočit
telefonní číslo. V obýváku je televize, kde běží smyčka s vyprávěním, a
končíme v dětském pokoji, kde jsou sluchátka na walkmannu, protože walkmann
je hračka mojí generace a generace mých vrstevníků, kteří tu výstavu
připravovali.“
Kromě nahrávek k poslechu má výstava i svou vizuální stránku.
„K tomu všemu jsou na stěnách ještě citace, obrázky, a sem tam je tady ještě
navíc něco schováno na to pídění ala Pipi dlouhá punčocha. Takže tady ve
výstavě jsou například schované akademické texty, které jsme z projektu
napsali, je tady schovaný historicko-sociologický úvod k celé výstavě, takže
určitě bych to doporučila i studentům romistiky nebo zájemcům o romské
dějiny, aby se tady zastavili. Můžete tady strávit pět minut a něco si
odnesete, ale můžete tady strávit i hodinu a půl a odnesete si i nějaké
penzum odborných informací.“
Přes osudy jednotlivých romských dělníků a dělnic prošly nelehké dějiny 20.
století. Ve vyprávěních se setkáváme s bídou, chudobou, ale i s tradičními
hodnotami Romů z předválečného života na Slovensku, dále pak s utrpením za
války, a také s hledáním a nalézáním nového domova a smyslu života po válce.
A jak říká socioložka Kateřina Sidiropulu Janků, všechny příběhy spojuje to,
že Romové si na svůj osud nestěžují.
„Vzpomínám si, když jsme zpracovávali materiál z Brna, že jsme měli štosy
papírů, citací, měli jsme to rozložené v jedné velké prázdné místnosti,
bolela nás z toho hlava, bolely nás z toho oči, byli jsme tam půl dne... A
pořád si vzpomínám na ten dojem, jak mi najednou došlo, že oni si vůbec
nestěžují. To pro mě byl hodně silný zážitek, protože tím, že já do romských
rodin chodím a už to není ani vždy jenom práce, tak si troufnu říct, že už
mě zas tolik toho nepřekvapí. A tohle na mě najednou tak dýchlo! Přísahám,
že ani jeden příběh neobsahoval motiv obětního beránka, který za to může –
ať už to jsou ti komunisti, nebo ta demokracie, nebo ti mladí, nebo ti
staří, nebo ti gádžové... To pro mě bylo hodně zajímavé, protože se to říká
a já bych tomu i věřila, protože Češi jsou takoví kverulanti brblaví, pořád
jim něco vadí. Ale ti naši pamětníci jsou někdy smutní ze stavu věcí, třeba
z toho, jak žijí jejich děti, ale na nikoho to nehází.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
In Iustitia už pět let pomáhá obětem zločinů z nenávisti
Organizace In Iustitia už pět let pomáhá obětem zločinů z nenávisti. Jde o
lidi, které někdo napadl kvůli své odlišnosti – ať už kvůli barvě pleti,
náboženskému vyznání, národnosti nebo sexuální orientaci. V Česku se těchto
případů objevuje čím dál víc – vyplývá to alespoň z policejních statistik.
Třeba loni vzrostl počet obětí meziročně o skoro 40 případů, celkem jich
bylo 211. S čím se na organizaci lidé můžou obrátit, se ředitelky In
Iustitia Kláry Kalibové ptala reportérka Kristýna Maková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Romské děti ve slovenském Zvoleně poznávaly historii svého rodného města
Romské děti ve slovenském Zvoleně poznávali historii svého rodného města – a
to díky projektu tamní základní školy. Žáci navštěvovali různá místa, včetně
hradů a zámků. O projektu „Děti svému městu“ mluvil reportér Robert Hoza se
speciální pedagožkou základní školy ve Zvoleně Pavlínou Cickovou.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií – a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a náš pořad je i na Facebooku.
Mangav tumenge lači raťi, Romale.
Klidný večer vám přeje Tomáš Bystrý.
| 
Související články
Výstava Khatar san? – Odkud jste? se do Brna přesunula z Ostravy-Vítkovic a
před Vánoci bude k vidění na piazzetě Národního divadla v Praze. Jedná se o
vůbec první počin, který mapuje migraci Romů za prací ve 2. polovině 20.
století v rámci Československa a to přímo z pohledu dělnic a dělníků
samotných. Výstava je pojata audiovizuálně a má podobu stylizovaného bytu
naplněného symboly. Jednotlivé místnosti jsou vymalovány v barvách české a
romské vlajky a návštěvníci v nich mohou usednout třeba ke stolu v kuchyni
nebo k televizi v obývacím pokoji a ponořit se do příběhů pamětníků. Jejich
vyprávění zaznívá z různých historických přístrojů, jak říká autorka
projektu Kateřina Sidiropulu Janků:
„Ony vypráví příběhy našich pamětníků. Byla s tím obrovská práce, protože ta
vyprávění byla často dost neučesaná a naši kurátoři povybírali takové
výseče, které jsou dobře poslouchatelné. A střídají se tiché a hlasité
místnosti, takže v předsíni jsou sluchátka, kde si můžete poslechnout
vyprávění o migraci, v kuchyni je rozhlasový přijímač, za kterého slyšíme
především vyprávění žen o rodinném životě. A v ložnici je telefon. My se
snažíme těmi nejrůznějšími prostředky vybudit diváky k aktivitě, takže u
telefonu je telefonní seznam se jmény pamětníků a témat, o kterých hovoří, a
pokud s někým chcete mluvit a poslechnout si ho, tak musíte vytočit
telefonní číslo. V obýváku je televize, kde běží smyčka s vyprávěním, a
končíme v dětském pokoji, kde jsou sluchátka na walkmannu, protože walkmann
je hračka mojí generace a generace mých vrstevníků, kteří tu výstavu
připravovali.“
„K tomu všemu jsou na stěnách ještě citace, obrázky, a sem tam je tady ještě
navíc něco schováno na to pídění ala Pipi dlouhá punčocha. Takže tady ve
výstavě jsou například schované akademické texty, které jsme z projektu
napsali, je tady schovaný historicko-sociologický úvod k celé výstavě, takže
určitě bych to doporučila i studentům romistiky nebo zájemcům o romské
dějiny, aby se tady zastavili. Můžete tady strávit pět minut a něco si
odnesete, ale můžete tady strávit i hodinu a půl a odnesete si i nějaké
penzum odborných informací.“
„Vzpomínám si, když jsme zpracovávali materiál z Brna, že jsme měli štosy
papírů, citací, měli jsme to rozložené v jedné velké prázdné místnosti,
bolela nás z toho hlava, bolely nás z toho oči, byli jsme tam půl dne... A
pořád si vzpomínám na ten dojem, jak mi najednou došlo, že oni si vůbec
nestěžují. To pro mě byl hodně silný zážitek, protože tím, že já do romských
rodin chodím a už to není ani vždy jenom práce, tak si troufnu říct, že už
mě zas tolik toho nepřekvapí. A tohle na mě najednou tak dýchlo! Přísahám,
že ani jeden příběh neobsahoval motiv obětního beránka, který za to může –
ať už to jsou ti komunisti, nebo ta demokracie, nebo ti mladí, nebo ti
staří, nebo ti gádžové... To pro mě bylo hodně zajímavé, protože se to říká
a já bych tomu i věřila, protože Češi jsou takoví kverulanti brblaví, pořád
jim něco vadí. Ale ti naši pamětníci jsou někdy smutní ze stavu věcí, třeba
z toho, jak žijí jejich děti, ale na nikoho to nehází.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články