Pan Eugen Horváth, zvaný jako Janko, byl vzácnou osobností. Už za svého života proslul jako hudební legenda – byl opravdovým nositelem tradičních hodnot romské kultury. Byla to zejména hudba, kterou žil – a celkově jeho život harmonizoval s vytříbeným kulturním projevem.

Jeho ušlechtilý jemnocit se projevoval nejen v hudbě, ale i v jazyce – udržoval si vedle českého jazyka i perfektní znalost své mateřštiny – romštiny. Společně se svou kapelou byli především představiteli původní staré hudební vrstvy romského folkloru slovenských Romů, částečně však také stylu maďarských Romů. Muzikantem byl, mimo jiné, jeho děd Jožu Horváth – kovář a muzikant, váženým muzikantem a primášem byl jeho otec Ondrej Horváth, zvaný Andy, který měl spolu se svými bratry a bratranci rodinnou kapelu.

Eugen Horváth se narodil 26. 3. 1940 v městě Nálepkovo (Vondrišľa) na Slovensku a na housle zkoušel hrávat od dětství. Aktivněji hrát začal pod vedením svého otce až od čtrnácti let. To už bylo v Brně, kam se rodina Horváthových přistěhovala v roce 1947.

Hudební talent jej zavedl až na studia brněnské konzervatoře, školu však po prvním ročníku opustil. Jako houslista se uplatňoval jednak v brněnské taneční kapele „Raxi“ svého bratra Ondřeje Horvátha, jednak v tradičních romských cimbálových uskupeních.

Po vzniku Svazu Cikánů-Romů (v rámci něhož byl hudebně patřičně činný) vytvořil v roce 1969 vlastní uznávanou Cimbálovou muziku Eugena Horvátha, kterou vedl jako primáš a která patřila k nejvýraznějším tradičním romským hudebním souborům nejen na Moravě. V souboru s ním působili taktéž jeho sourozenci Ondřej (klarinet) a Alois (viola) Horváthovi, dále například Florián Kotlár (housle), Štefan Karvay (viola), Rudolf Borák (kontrabas), příležitostně také vynikající cimbalista Ján Gašpar Hrisko, jeho synové Jan a Ivan Gašparové, stálým a platným členem se stal klarinetista Jozef Krajčovič.

Kapela účinkovala v několika dokumentech a televizních pořadech, např. „Rom hraje, zpívá, tančí“ (1971), „Cikánské melodie života“ (režie Jan Fuksa, 1975), „Muzikanti, hrejte – Cimbálová muzika Eugena Horvátha z Brna“ (1987), „Melodie vášně a citu – písně a tance Cikánů-Romů“ (1988) a dalších. Vedle České televize spolupracovala také s rozhlasem, projev Cimbálové muziky Eugena Horvátha je zaznamenán na LP deskách „Romové hrají a zpívají“ (Supraphon, 1972), „Upre Roma“ (Supraphon, 1990), „Romský folklór I – III“ (Romart, Interunie, 1990), dále na CD „Gypsy folk music“ (Romart, 1990) a „Cikánský pláč“ (Supraphon, 1992). Kapela Eugena Horvátha měla okruh zpěváků, s nimiž úzce spolupracovala. Byli to např. Emilie Machálková, Irena Bikárová, Valerie Buchačová, Zlatica Poulíčková nebo Gejza Vagai.

Eugen Horváth, své hudební umění přenesl také na své děti. Od 90. let minulého století je zapracovával do vlastní kapely, která se tak postupně přerodila v kapelu veskrze rodinnou. Postupně předával primášské žezlo svému nadanému synovi Milanovi, pod jehož vedením (i názvem) se nyní „Horváthovci“ prezentují. Muzikantské geny zdědili také synové Eugen (kontrabas) a Petr (cimbál), dcera Lenka je pak kmenovou sólovou zpěvačkou rodinné kapely.

Jak sám primáš Eugen Janko Horváth vždy zdůrazňoval: „Romská hudba pramení z duše“. V jeho hudebním odkazu navždycky zůstává tato pravda zachována v nejryzejší podobě.

Mi del o Del leske loki phuv.

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
06.12.2014	Letošní Cenu Muzea romské kultury získal in memoriam nedávno zesnulý primáš Eugen Horváth	O Roma Vakeren
25.11.2014	Vzpomínkový večer Největší úcta hudebníkovi připomene život a dílo primáše Eugena Horvátha	Zprávy ze života Romů