Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes navštívíme Vesničku soužití v Ostravě, kde žijí pospolu romské i
neromské rodiny. Povíme vám o mezinárodním setkání romských novinářů a
vydáme se na seminář pro překladatele mezi romštinou a češtinou.
Som rado hoj san amenca. Adadžives tumenge anas nevipena andalo romano
porajmos. The povakeraha pal o romane medii the pal o projektos
Prethodžipen. Ačhuven amneca.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Před dvanácti lety vznikla Vesnička soužití
Je tomu už dvanáct let, co se do zánovních domků v Ostravě-Muglinově
nastěhovaly první rodiny. Nápad založit Vesničku soužití se zrodil v hlavě
Kumara Wishvanathana a většina z prvních osadníků v ní žije doteď, romské i
neromské rodiny v naprosté symbióze. Natáčela tam Jana Jeckelová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
V Krásnohorském Podhradí se sešli romští novináři
Romská média a pořady zaměřené na Romy začaly psát svoji historii ve větší
míře až v devadesátých letech. Platí jak to jak pro Česko, tak třeba i
sousední Slovensko. Příkladem je i naše vysílání O Roma vakeren, které
posluchači Českého rozhlasu znají už od roku 1992. Jak romská vysílání
fungují v ostatních zemích a jestli mají dostatečný prostor v médiích
veřejné služby – tak i o tom mluvili romští novináři na konci září na
Slovensku. Konkrétně v Krásnohorském Podhradí. Místo organizátoři nevybrali
náhodou. Natáčel tam Tomáš Bystrý.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
V překladatelské dílně v rámci projektu Prethodžipen se sešli překladatelé,
romští spisovatelé i romisté
Minulou sobotu se v Rokycanech sešli lidé, kteří se zabývají překladem mezi
romštinou a češtinou. Pracovníci Univerzity Karlovy v Praze tam pro ně
připravili jednodenní překladatelskou dílnu, jejíž pokračování se uskuteční
v listopadu v Praze. Semináře se zúčasnila Jana Šustová.
Soske pes o Roma na ľikeren sar akor
sar phure daja the phure dada?
Akana ča savore pre peste dikhen,
o romano lačho jilo zamuken.
Me phučav, so pes kerel?
Proč při sobě Romové nedrží jako dříve,
jako naši babičky a dědové? ...
Nyní všichni hledí jen na sebe,
dobré romské srdce zanedbávají.
Ptám se, co se děje?
Báseň Ivety Kokyové byla jednou z několika ukázek romské literatury, která
na překladatelské dílně zazněla v podání autorů. Kromě spisovatelů se
semináře zúčastnili také překladatelé, romisté a pracovníci Ústavu
translatologie z pražské Filosofické fakulty, který projekt Prethodžipen –
Překlad pořádá. Jednou z lektorek byla překladatelka a literární vědkyně
Alena Scheinostová.
„Akci hodnotím jako velmi úspěšnou, a to nejen z toho hlediska, že byla
velice dobře připravená, ale i proto, že se tady sešla řada osobností z
různých nářečních skupin romštiny – byl tady zástupce olašské romštiny,
mluvčí slovenské romštiny atd. A také že šlo o osobnosti s různými
zkušenostmi z oblasti vlastního překládání i vlastní autorské tvorby.
Myslím, že tím, že jsme vzájemně dali své zkušenosti dohromady, jsme
objevili mnoho nových věcí, na které bychom od stolu nepřišli.“
Účastníci semináře se zabývali překladem různorodých textů, například
lidových písní, modlitby Otčenáš či poezie.
„Nejzajímavější momentem pro mě byl překlad oficiální listiny prohlášení k
Dekádě romské inkluze, který byl svorně nesrozumitelný jak rodilým mluvčím
romštiny mezi námi, tak i rodilým mluvčím češtiny. A na tom úryvku jsme si
ukázali, jak zavádění nových slov, kolikrát nutných neologismů, do romštiny
má trnitou cestu, než se se tyto neologismy ujmou, a jakou práci dá převést
šroubovaný text do mluvné podoby v jakémkoliv jazyce.“
Se svou spokojeností se netajila ani romská spisovatelka a básnířka Iveta
Kokyová.
„Já jsem opravdu z toho nadšená, moc se mi to líbilo a vzala jsem si z toho
spoustu věcí. Každý ten blok různých přednášejících byl velmi zajímavý.
Potom se mi moc líbila literární dílna, kde jsme překládali různé texty,
úryvky nebo básně. To bylo taky velice zajímavé, mohli jsme volit mnoho
variant...“
Se svými zkušenostmi se na překladatelském semináři podělil také Paul Öfner
z Nizozemska. Ten od roku 1977 tlumočil pro skupinu 120 Romů z bývalé
Jugoslávie, která bloudila Evropou a chtěla se usadit na západě. Jejich
jazyk původně neuměl, ale kdosi ho viděl, jak si s někým povídá tureckým
nářečím romštiny a usoudil, že může být tlumočníkem i pro tyto Romy. A tak
byl Paul Öfner vhozen do neznámých vod romštiny, kterou moc neznal. Z jeho
barvitého vyprávění vybírám zkušenosti z holandské porodnice:
„Byl jsem přítomen i na porodním sále nebo v místě, kde rodila žena. A jak
je známo, určité věci jsou pro Romy nečisté – například menstruace a porod.
Takže otec dítěte při porodu nebyl, ale já jsem stál za plentou, a když
doktor té ženě říkal: ‚Zhluboka dýchejte!,‘ tak jsem tlumočil: ‚Phurde,
phurde! Zuvráles (zorales)!“ Anebo když doktor řekl: ‚Teď musíte tlačit!‘ –
tak jsem řekl: ‚Perše, perše!‘ Musel jsem tyto věci tlumočit, přestože to
byla de facto situace toho rituálního vyloučení mužů.“
A na závěr ještě jedna zkušenost lektorky Aleny Scheinostové:
„Že jsme se Romové i Češi s různými zkušenostmi a s různým vzděláním sešli
nad řešením stejného problému všichni na jedné rovině ze stejného výchozího
bodu. A to pro mě byla velmi příjemná zkušenost – ne, že někam přicházím
jako ta moudrá lektorka, která lidem vysvětlí, jak to je, ale že pro nás pro
všechny to bylo obohacující a dávali jsme dohromady každý svoji zkušenost
nad nějakým předmětem, který je všem málo známý a dosud málo probádaný a
každý k němu má co říci.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Ústav romských evropských studií v Banské Bystrici dosud absolvovalo 500
studentů
Už šestým rokem působí Ústav romských evropských studií v Banské Bystrici.
Ten patří k vysoké škole zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v
Bratislavě. Dosud studium ukončilo s bakalářským nebo magisterským titulem
500 absolventů. Pátý vzdělávací cyklus hodnotí ředitel školy Ladislav Fízik,
se kterým hovořil Robert Hoza.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
United Gipsy Crew jsou stále populárnější rapperská
skupina
Před třemi lety vznikla rapperská skupina United Gipsy Crew. Její složení
UGC se sice několikrát proměnilo, ale v současné době se sestava ustálila na
třech členech. Všechny tři si pozvala do studia Kristýna Maková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Velvyslanectví Švédska pořádá v Praze a Brně výstavu o významné romské
spisovatelce Katarině Taikonové
Velvyslanectví Švédska v České republice pořádá výstavu o jedné ze tří
nejvýznamnějších postav švédské dětské literatury – o romské spisovatelce
Katarině Taikonové. Ta napsala třináctidílnou autobiografickou knihu o
dětství a dospívání statečné romské holčičky, která vyrůstala ve Švédsku v
polovině 20. století. Kniha má název „Katici, ty to zvládneš“ a vycházela
mezi lety 1969 až 1981. Ve Švédsku je známá stejně jako třeba Pipi Dlouhá
punčocha. Více už Jana Šustová.
Výstavu „Katici, ty to zvládneš“ je možné do 30. října navštívit v Českém
centru Praha v Rytířské ulici. Odtud se pak přesune do Brna, kde bude k
vidění v centrále organizace IQ Roma servis od 11. listopadu do 12.
prosince.
Emily Fahlén: „Podle mě dětské knížky od Katariny Taikonové patří ke kánonu
dětské literatury a k tomu nejdůležitějšímu, co kdy ve Švédsku pro děti
vyšlo. Ona svými knihami uhranula celé generace čtenářů, kteří sledovali tu
cestu malé Katici od dětství až po dospělost, po ty poslední knížky, které
jsou knihami pro mládež.“
Říká švédská kurátorska výstavy Emily Fahlén.
Emily Fahlén: „Ona se skutečně narodila ve stanu u malého švédského městečka
Erebrou. Ale po několika letech jí zemřela maminka, takže se dostala do
dětského domova. Její sourozenci zůstali s rodinou, ale ona sama se mohla k
rodině vrátit, až když jí bylo těch 7 let, stejně jako Katici. A potom
začíná ta její životní pouť, kdy se s rodinou musela přesouvat po Švédsku a
kočovat, což jim znesnadňovalo – ba přímo znemožňovalo – běžný život, právě
i se školní docházkou a se vším, co k tomu patří. Dnes svým způsobem
vidíme, jak se historie opakuje, ačkoliv to už neplatí pro švédské Romy, ale
spíš pro emigranty z východní Evropy, kteří žijí v poměrně nuzných
podmínkách a jsou nuceni neustále hledat další a další místo, kde by na noc
složili hlavu. Takže ty podmínky jsou pro ně stejně špatné, jako byly pro
švédské Romy v těch 40. až 60. letech.“
Na výstavě Katici, ty to zvládneš, je mimo jiné možné vidět ilustrace ke
švédskému vydání knihy, jejichž autorem je Björn Hedlund.
Emily Fahlén: „Když se mluví o ilustracích, tak se o nich většinou hovoří
jako o jakémsi doplňku již napsaného textu. V případě knížek o Katici to
neplatí – tam fungovala už od začátku spolupráce mezi Katarinou Taikonovou a
malířem Björnem Hedlundem. Oni se znali a Katarina mu vyprávěla o svém
životě, který ty knihy inspiroval. A na základě toho vznikaly skici a
kresby, které posléze knížky doplnily.“
První české vydání knihy „Katici, ty to zvládneš“ doprovodily ilustrace dětí
z romské osady Jarovnice na východním Slovensku. Bohužel byly ale zničeny
při povodních, které v roce 2002 zachvátily Prahu a zatopily i vydavatelství
Ivo Želený. Výstavu teď tedy doprovází jiné kresby dětí z Jarovnic, které ze
svých sbírek zapůjčilo Muzeum romské kultury v Brně. A jak dodává druhá
kurátorka výstavy Tamara Moyzes, expozice je propojena i s českými a
slovenskými Romy.
Tamara Moyzes: „Udělali jsme takovou malou interaktivní knihovničku, kde
jsou knihy českých romských autorů, takže návštěvníci si můžou nejen knížky
prohlédnout, ale je tu i malá knihovnička, kde si lidé a děti můžou číst,
dokonce je tu pexeso s romskou tematikou, takže si to děti mohou
vystřihovat.“
Kurátorka Tamara Moyzes má na výstavě i své velkoformátové fotografie s
názvem Rodinná pohoda, ze kterých je možné odejmout tváře dětí...
Tamara Moyzes: „Propojuje se tu téma mých velkoplošných fotografií s Katicí
tím, že Katica vyrůstala v určitém období v dětském domově a tyto fotografie
pochází ze čtyř romských rodin z Ostravy, kterým pouze na základě chudoby
byly odebrány děti do dětských domovů a tyto rodiny usilovaly o jejich
návrat.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu, nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií – a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a najdete nás i na Facebooku.
Mangav tumenge lači rači, likérem paš peste. Šunaha pes pro aver sambat –
kana tumenge anaha nevipena andalo romano dživipen. Hezký večer anebo dobrou
noc vám přeje Iveta Demeterová.
| 
Související články
Soske pes o Roma na ľikeren sar akor 
Báseň Ivety Kokyové byla jednou z několika ukázek romské literatury, která
na překladatelské dílně zazněla v podání autorů. Kromě spisovatelů se
semináře zúčastnili také překladatelé, romisté a pracovníci Ústavu
translatologie z pražské Filosofické fakulty, který projekt Prethodžipen –
Překlad pořádá. Jednou z lektorek byla překladatelka a literární vědkyně
Alena Scheinostová.
Účastníci semináře se zabývali překladem různorodých textů, například
lidových písní, modlitby Otčenáš či poezie.
Se svou spokojeností se netajila ani romská spisovatelka a básnířka Iveta
Kokyová.
Se svými zkušenostmi se na překladatelském semináři podělil také Paul Öfner
z Nizozemska. Ten od roku 1977 tlumočil pro skupinu 120 Romů z bývalé
Jugoslávie, která bloudila Evropou a chtěla se usadit na západě. Jejich
jazyk původně neuměl, ale kdosi ho viděl, jak si s někým povídá tureckým
nářečím romštiny a usoudil, že může být tlumočníkem i pro tyto Romy. A tak
byl Paul Öfner vhozen do neznámých vod romštiny, kterou moc neznal. Z jeho
barvitého vyprávění vybírám zkušenosti z holandské porodnice:
A na závěr ještě jedna zkušenost lektorky Aleny Scheinostové:
Výstavu „Katici, ty to zvládneš“ je možné do 30. října navštívit v Českém
centru Praha v Rytířské ulici. Odtud se pak přesune do Brna, kde bude k
vidění v centrále organizace IQ Roma servis od 11. listopadu do 12.
prosince.
Emily Fahlén: „Ona se skutečně narodila ve stanu u malého švédského městečka
Erebrou. Ale po několika letech jí zemřela maminka, takže se dostala do
dětského domova. Její sourozenci zůstali s rodinou, ale ona sama se mohla k
rodině vrátit, až když jí bylo těch 7 let, stejně jako Katici. A potom
začíná ta její životní pouť, kdy se s rodinou musela přesouvat po Švédsku a
kočovat, což jim znesnadňovalo – ba přímo znemožňovalo – běžný život, právě
i se školní docházkou a se vším, co k tomu patří. Dnes svým způsobem
vidíme, jak se historie opakuje, ačkoliv to už neplatí pro švédské Romy, ale
spíš pro emigranty z východní Evropy, kteří žijí v poměrně nuzných
podmínkách a jsou nuceni neustále hledat další a další místo, kde by na noc
složili hlavu. Takže ty podmínky jsou pro ně stejně špatné, jako byly pro
švédské Romy v těch 40. až 60. letech.“
Emily Fahlén: „Když se mluví o ilustracích, tak se o nich většinou hovoří
jako o jakémsi doplňku již napsaného textu. V případě knížek o Katici to
neplatí – tam fungovala už od začátku spolupráce mezi Katarinou Taikonovou a
malířem Björnem Hedlundem. Oni se znali a Katarina mu vyprávěla o svém
životě, který ty knihy inspiroval. A na základě toho vznikaly skici a
kresby, které posléze knížky doplnily.“
Tamara Moyzes: „Udělali jsme takovou malou interaktivní knihovničku, kde
jsou knihy českých romských autorů, takže návštěvníci si můžou nejen knížky
prohlédnout, ale je tu i malá knihovnička, kde si lidé a děti můžou číst,
dokonce je tu pexeso s romskou tematikou, takže si to děti mohou
vystřihovat.“
Kurátorka Tamara Moyzes má na výstavě i své velkoformátové fotografie s
názvem Rodinná pohoda, ze kterých je možné odejmout tváře dětí...
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články