Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám povíme o 70. výročí od vyhlazení takzvaného cikánského tábora v
Osvětimi-Březince. Romskému holocaustu se věnuje i projekt Ma bisteren a se
svým příběhem vás seznámí Hana Bodyová.
Som rado hoj san amenca. Adadžives tumenge anas nevipena andalo romano
porajmos. Ačhuven amneca.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Uplynulo 70 let od vyvraždění tzv. cikánského tábora v Osvětimi-Březince
Na dnešek připadá Památný den romského holocaustu a zároveň 70. výročí od
velké tragédie v dějinách Romů. V noci z 2. na 3. srpna 1944 totiž nacisté
nahnali do plynových komor téměř tři tisíce romských vězňů koncentračního
tábora Osvětim-Březinka. Při této příležitosti se dnes od 11 hodin v
Osvětimi-Březince konal pietní akt, v bývalém cikánském rodinném táboře
vlály romské vlajky a po slavnostních promluvách účastníci položili věnce k
Památníku zavražděných Romů a Sintů. Smutné výročí si připomeneme s Janou
Šustovou.
Více než dvacet tisíc Romů z celé Evropy bylo za 2. světové války uvězněno v
takzvaném cikánském rodinném táboře v Osvětimi-Březince. Jedinou nadějí na
přežití byl transport do jiného tábora. Osvětimi se totiž ne nadarmo říkalo
továrna na smrt, protože smrt tam vězňům hrozila od prvního okamžiku, jak
říká historik Muzea romské kultury v Brně Michal Schuster.
„Při příjezdu do tábora fungovaly tak zvané selekce, kdy už při vystupování
z těch dobytčáků byli lidé rozdělováni podle fyzické zdatnosti na ty, kteří
budou nějak pracovně využiti, a na ty, kteří nebudou využiti – a ti byli
často okamžitě posíláni do plynových komor a okamžitě likvidováni.“
A jak Michal Schuster dodává, ani život těch, kteří byli „vyvoleni“ k
práci, nebyl jednoduchý.
„Život, nebo spíš přežívání vězňů v osvětimském koncentračním táboře, je
něco, co si ani nedokážeme představit. Byl tam neustálý tlak na ty lidi,
protože ostraha byla velice tvrdá, krutá, museli pracovat ve velice těžkých
podmínkách. Musíme si uvědomit, že jejich oblečení bylo velice nuzné a to v
jakýchkoliv ročních dobách. Příděl jídla byl velice malý a i to jídlo, které
dostávali, bylo naprosto nevyhovující a strašné.“
Dalším problémem byly nemoci a epidemie.
„Vysoká koncentrace vězňů v obřích dřevěných barácích, kde se tlačili na
pryčnách a tak dále, to vše vedlo k šíření nejrůznějších infekcí, štěnic,
svrabu, tyfových epidemií, zápalů plic atd., což způsobilo velkou úmrtnost
lidí. Vedení tábora se vůbec nestaralo o zdravotní situaci vězňů. Samozřejmě
tam byly nějaké části, které byly vyděleny pro nemocné apod., ale de facto
ti lidé byli využíváni do poslední chvíle na práci. Takže často umírali
během pochodů na nějaká ta externí pracovní místa, ať už v zemědělství, v
lomech, v dolech či jinde. Takže ti lidé neměli moc šanci na přežití.“
Všichni vězni byli hned na začátku ostříháni dohola, bylo jim vytetováno
číslo a na některých z nich pak byly prováděny příšerné pseudovědecké
pokusy.
„Tím proslul především osvětimský táborový lékař Josef Mengele, kteří měl za
úkol zkoušet na těch vězních nejrůznější léky, preparáty, nebo měl například
za úkol zjistit, jak dlouho přežije pouze o slané vodě německý voják, pokud
bude sestřelen nad oceánem. To se dělalo tím způsobem, že dotyčný vybraný
vězeň byl připoután na nějaké lůžko a nepřetržitě se do něj nalévala jen
slaná voda a měřilo se, jak dlouho takový člověk vydrží.“
Takových zrůdných pokusů byla celá řada a neunikly jim ani děti.
„Další typickou smutnou kapitolou jsou tzv. Mengeleho děti, které využíval
na další zkoumání a to z toho důvodu, že si vybíral především dvojčata a na
jednom pokusném dvojčeti prováděl nějaké ty své pseudovědecké pokusy a to
druhé bylo pro srovnání zdravotního stavu. Pokud zemřelo to pokusné dvojče,
usmrtil i to zdravé, aby provedl srovnávací pitvu.“
To je jen několik ukázek toho, co strašného se dělo v osvětimské továrně na
smrt. Na romské vězně, kteří výše zmíněná muka přežili a dočkali se blížící
se východní fronty, čekalo další utrpení. Práceschopní vězni byli přesunuti
do táborů na území Třetí říše. Poslední transport s nimi odjel 2. srpna a
hned v noci bylo zbývajících 2897 Romů zavražděno v osvětimských plynových
komorách. Byli mezi nimi především matky s dětmi, staří a nemocní lidé.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Projekt Ma bisteren připomíná Památný den romského holocaustu
V následujícím příspěvku vám představíme slovenské občanské sdružení In
minorita, které vzniklo před 15 lety. Sdružení každoročně pořádá setkání u
příležitosti Památného dne romského holocaustu v Banské Bystrici v Muzeu
Slovenského národního povstání. Se Zuzanou Kumanovou si povídala Tatiana
Čabáková o projektu Ma bisteren.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Kurz Pracovník v sociálních službách umožňuje změnit zaměstnání
Pražanka Hana Bodyová pracuje osm let jako hospodyně, přesto cítí, že jí
toto povolání příliš nenaplňuje. Jak sama říká, touží pomáhat lidem,
především seniorům. A díky kurzu Pracovník v sociálních službách může tak
snáz uvažovat o změně zaměstnání. Více už Rena Horvátová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Romský folklór z pohledu etnografa Adama Votruby
Romský folklór je oblast, které se do minulého století badatelé a vědečtí
pracovníci příliš nevěnovali. Téma natáčela Kristýna Maková a oslovila
Adama Votrubu z Etnografického oddělení Národopisného muzea Musaion, které
je součástí Národního muzea.
"Obecně se pod pojem folklór řadí duchovní nehmotná kultura. Totéž platí i o romském folklóru. Patří do něj písně, pověsti, pohádky, hudba a tanec."
V čem je romský folklór specifický?
"Velký vliv na podobu folklóru, zejména slovesného, má jazyk. Hlavním komunikačním prostředkem v romské komunitě je romština, což se projevuje i v romském folklóru. To ale není jediný rozdíl. Pokud se podíváme na oblast hudby, romská hudba se značně liší od hudby majoritní společnosti, je zde patrné jiné harmonické i melodické cítění. Romskou hudbu lze i beze slov na první pohled rozeznat od hudby okolní, od tradiční hudby majoritní společnosti."
V 19. století začalo mnoho lidí, spisovatelů a národních obrozenců projevy folklóru majoritní společnosti nějakým způsobem zaznamenávat, ať již se jednalo o hudbu, tanec nebo jiné lidové tradice. Je někdo takový, kdo zaznamenával projevy romského folklóru?
"V 19. století nebyl o romský folklór příliš velký zájem. Zaznamenávání romského folklóru spadá až do mladší doby. A rozhodně se nedělo v takové míře a tak systematicky jako v případě folklóru českého. Jmenoval bych alespoň paní Milenu Hübschmannovou, která se od 60. let 20. století systematicky věnovala sběru romských pohádek. Sbírka romských pohádek od Mileny Hübschmannové je jednou z nejzajímavějších publikací, která se týká romského folklóru. Poměrně nedávno vyšly i romské písně. A řada sběrů navíc nebyla ani publikována, nebo vycházely romské pohádky, které byly trochu autorsky upravené. Nejednalo se tedy o čistý sběr folklórního útvaru, ale tato literatura z folklóru čerpala."
Jak je to s projevy romského folklóru a tradic vůči českému folklóru? Existuje zde prolínání či vlivy jednoho na druhé?
"Určitě, existují vzájemné vlivy mezi českým a romských folklórem, a to dosti výrazné. V této souvislosti je dobré také mluvit o folklóru slovenském, protože současná romská komunita v České republice má převážně své kořeny na Slovensku. Proto je tedy romský folklór v českých zemích ovlivněn slovenským folklórem, a to možná ještě více než českým. Když mluvíme o vzájemných vlivech, sice říkáme romský folklór, ale Romové jsou rozeseti po celé Evropě.
V každé zemi je ten romský folklór trochu jiný. A je to dáno mimo jiné právě těmi vlivy mezi romskou komunitou a majoritní společností. Pokud se podíváme na romský folklór u nás, například na foklór taneční, takovým typickým tancem je čardáš. Přičemž čardáš je tanec původně maďarský. Romský čardáš je sice jiný než maďarský nebo slovenský, ale je patrné, že majoritní společnost ovlivnila romskou komunitu v tom, že od ní převzala čardáš. Romové si ho ale přetvořili po svém. Romští muzikanti zase hrávali tradiční písně slovenské, české, moravské či maďarské, a tím ovlivňovali i hudbu majoritní komunity. Ten vliv byl tedy vždy oboustranný."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Ne každý si může dovolit odjet na dovolenou
Jsme uprostřed prázdnin a dovolených. Kolega Robert Hoza se vydal do
slovenské Lubče za těmi, kteří si dovolenou nemohou dovolit. Důvodem je
nízká životní úroveň způsobená nezaměstnaností. Někteří se k tématu nechtěli
vůbec vyjadřovat. Mezi prvními, kteří byli ochotní promluvit, byl Stanislav
Bartoš a Monika Bučková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Prázdninové plány a nové album Jana Bendiga
Ted už si bude povídat Gerhard Hadi se zpěvákem Janem Bendigem o jeho
prázdninových plánech a také o jeho novém CD. Jan se narodil v Hradci
Králové, má čtyři sourozence. V dětství navštěvoval chlapecký pěvecký sbor
„Boni pueri“. V roce 2009 přihlásil do pěvecké soutěže komerční televize,
kde zaujal nejen svým talentem, ale i přirozeným a bezprostředním projevem.
Nakonec postoupil až do 7. finálového kola a umístil se tak na 4. místě.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu, nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií - a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu -
adresa je romove.cz a najdete nás i na Facebooku.
Mangav tumenge lači rači, likérem paš peste. Šunaha pes pro aver sambat.
Hezký večer anebo dobrou noc vám přeje Iveta Demeterová.
| 
Více než dvacet tisíc Romů z celé Evropy bylo za 2. světové války uvězněno v
takzvaném cikánském rodinném táboře v Osvětimi-Březince. Jedinou nadějí na
přežití byl transport do jiného tábora. Osvětimi se totiž ne nadarmo říkalo
továrna na smrt, protože smrt tam vězňům hrozila od prvního okamžiku, jak
říká historik Muzea romské kultury v Brně Michal Schuster.
Související články
"Obecně se pod pojem folklór řadí duchovní nehmotná kultura. Totéž platí i o romském folklóru. Patří do něj písně, pověsti, pohádky, hudba a tanec."
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články