Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes si připomeneme, že za holocaustu zemřelo asi půl milionu Romů.
Představíme Nikolu Balážovou a za romskou popovou muzikou 70. let se vydáme
do Brna. Tolik jen namátkou z našeho vysílání, tak zůstaňte s námi.
Som rado hoj san amenca. Adadžives tumenge anas nevipena andalo romano
porajmos. Ačhuven amneca.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Za holocaustu zahynulo půl milionu Romů
Přesně před týdnem jsme si připomínali Památný den romského holocaustu,
protože v noci z 2. na 3. srpna uplynulo 70 let od vyvraždění téměř tří
tisíc vězňů takzvaného cikánského tábora v Osvětimi-Březince. U příležitosti
tohoto výročí Tomio Okamura prohlásil, že „mýtus o romském koncentráku v
Letech u Písku je podle dostupných informací lež“. Podle něj „v táboře nebyl
nikdo nikdy zabit – lidé umírali v důsledku staroby a chorob, které do
tábora přivlekli kvůli svému předchozímu kočovnému stylu života.“ Pro naše
romské vysílání jsme Tomio Okamuru žádali o rozhovor, ale do dnešního dne
neodpověděl. O holocaustu si s historikem muzea romské kultury v Brně
Michalem Schusterem povídala Jana Šustová.
Během 2. světové války zahynulo zhruba 250 až 500 tisíc Romů z celé Evropy.
Co se týče území protektorátu, 2. srpna 1942 zde byly otevřeny dva tzv.
cikánské tábory – v Čechách v Letech u Písku a na Moravě v Hodoníně u
Kunštátu. Do nich byly už během prvních srpnových dní zasílány celé romské
rodiny. Během prvního měsíce byla kapacita obou táborů překročena z
původních 200 lidí na více než 1300, čímž se podmínky života staly
nevhodnými a se začátkem zimních měsíců přímo otřesnými. V důsledku nemocí a
špatných životních podmínek zahynulo v Letech u Písku 327 vězňů a v Hodoníně
u Kunštátu 207 vězňů. Navíc více než 500 letských a 800 hodonínských vězňů
bylo transportováno ke „konečnému řešení“ do Osvětimi. O holocaustu Romů
hovoří historik Muzea romské kultury v Brně Michal Schuster.
„Nacističtí politici spolupracující s vědci, kteří měli v Evropě vytvořit po
válce nějaký nový řád, nový systém, počítali s tím, že v tom novém systému a
řádu budou jen určité skupiny obyvatel. A ti, kteří byly označeny za
méněcenné, tak měli být z té nové čisté Evropy odstraněni, a to opravdu za
jakoukoliv cenu – i za tu, že se budou jednotlivé národy v rámci Evropy
přeskupovat. Začalo se tedy ‚očistou‘, když to tak řeknu, Evropy od
židovského obyvatelstva, pak následovalo samozřejmě romské obyvatelstvo.
Typický název protektorátního nebo i jiného článku byl ‚Po židech cikáni‘,‚I
s cikány tam, kam patří‘, to znamená, že po Židech dojde k očistě od Cikánů
a cikánských míšenců. A pak by se samozřejmě postupovalo dál s tím, že tyto
méněcenné skupiny měly být přesunuty na východ a buď tedy zlikvidovány,
anebo využity na práci. Což by následovalo s největší pravděpodobností se
Slovany.“
Hlavním dějištěm vyvražďování nepohodlných skupin obyvatelstva se stala
Osvětim.
„Koncentrační vyhlazovací tábor v Osvětimi měl právě být takovým tím hlavním
místem likvidace těchto nežádoucích skupin v rámci Evropy. Byl vybrán jako
shromaždiště těchto nepohodlných skupin, tedy především Židů a Romů, ale
samozřejmě tam byly i další skupiny obyvatel, ať už to byli političtí vězni,
svědkové Jehovovy, homosexuálové a celá řada dalších.“
A proč byla vybrána zrovna Osvětim?
„Toto místo bylo vybráno právě i z hlediska výhodnosti polohy, protože se
nacházelo ve středu nacisty okupované Evropy. A byl využit technický pokrok,
který nacisté dokázali využít ve všech směrech, v tom smyslu, že zde byly
vytvořeny plynové komory a krematoria, kde ti lidé měli být využiti od
prvního okamžiku, kdy tam přijeli, až po ten poslední okamžik. To znamená,
že pokud byli schopní fyzicky, měli být využiti k práci, a následně měli být
zlikvidováni a nic po nich nemělo zůstat.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Sdružení In minorita se zabývá holocaustem Romů
V následujícím příspěvku navštívíme Muzeu Slovenského národního povstání v
Banské Bystrici. Robert Hoza si povídal se Zuzanou Kumanovou z Občanského
sdružení In minorita, které se aktivně věnuje romskému holocaustu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Nikola Balážová si vedle studia přivydělává péčí o seniory
Studentka Vysoké zdravotnické školy v Praze Nikola Balážová využívá svůj
veškerý volný čas nejen k studiu, ale také k prací. Ve třiadvaceti letech si
přivydělává prodejem rychlého občerstvení a péčí o nemouhocí seniory v domě
s pečovatelskou službou. Více Rena Horvátová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Jak zněla romská hudba v 60. a 70. letech?
V brněnském Muzeu romské kultury se ve středu setkali pamětníci rockenrolové
a popové romské hudby. Muziku z 60. a 70. let tak mohli lidé nejen slyšet ze
záznamů, ale také z vyprávění muzikantů. Mezi hosty byl například Eugen
Horváth z cimbálové muziky, nebo členové bigbítové skupiny Bagárovci.
Hudebního večera se zúčastnila i redaktorka Tereza Kadrnožková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Romské pohádky zůstaly živým folklórem mnohem déle než české
Minulý týden jste mohli v našem vysílání slyšet rozhovor Kristýny Makové s
Adamem Votrubou z Etnografického oddělení Národního muzea. Povídali si o
romském folklóru. Dnes vám nabízíme pokračování. Adam Votruba Kristýně
Makové vyprávěl o romských pohádkách. Jak jinak než z etnografického
pohledu.
Co se týče romské lidové slovesnosti a romských pohádek, má to nějaká specifika? V porovnání s těmi českými a moravskými.
"U pohádek se velice těžko hovoří o nějakých národních specifikách a je to otázka, která by si žádala poměrně náročný výzkum a samostatnou odbornou studii. Obecně totiž platí, že pohádkový fond je mezinárodní a pohádkové náměty jsou internacionální. Šíří se mezi jednotlivými kulturami. A to platí i o romských pohádkách.
Pochopitelně, romské pohádky nejsou úplně stejné jako české, moravské nebo slovenské. Jsou trochu jiné. Mohli bychom v nich vystopovat i vlivy orientální, vlivy indické, které si Romové přinesli ze své pravlasti během svého putování. Můžeme v romských pohádkách vysledovat také vlivy evropských národů, přes jejichž území předkové dnešních českých a slovenských Romů přecházeli, takže například vlivy řecké, maďarské či srbské.
Velice těžko se to zobecňuje a v současné době není zatím žádná studie, která by se tomu seriózně věnovala."
Předpokládám, že dobro vítězí i tam, že?
"Samozřejmě, dobro vítězí i v romských pohádkách. Není to ovšem bezpodmínečný znak pohádky, že dobro vítězí. Jeden rozdíl, který je velice markantní, a to na první pohled, je, že romské pohádky zůstaly živým folklórem mnohem déle než pohádky české. V romských osadách na Slovensku v podstatě donedávna.
Odrazilo se to na jejich podobě v několika ohledech. Jednak, romské pohádky jsou určeny primárně pro dospělé, což platilo dříve i o českých pohádkách. Obecně ale to lze sledovat u různých folklórních útavrů, které byly původně určeny pro dospělé. Ztrácejí-li svou funkci ve společenství dospělých, sestupují k dětem a udržují si nějakou roli tam. A to, že české pohádky jsou určeny již pouze pro děti vedlo k tomu, že v nich vymizely určité věci, které v těch romských pohádkách najdeme. V českých pohádkách se vyskytuje například méně násilí, nejsou tam narážky na sex a podobně. To v romských pohádkách je, protože si to mezi sebou vyprávěli dospělí.
Ostatně paní Milena Hübschmannová vzpomínala, že když sbírala pohádky v 60. letech, bylo ještě běžné, že romští dělníci, kteří třeba přijeli do Čech pracovat na nějakou stavbu, večer místo toho, aby se koukali na televizi, sešli se v jedné místnosti a vyprávěli si pohádky. Bohužel to pak vede i k nepochopení majoritní společnosti. Když vyšly pohádky Mileny Hübschmannové, někteří lidé se bouřili, že jsou pro děti nevhodné, jednalo se ale o sběr pohádek, které nebyly určeny pro děti.
To je jeden takový rozdíl. A druhý rozdíl, který souvisí s vývojovým posunem, je, že české pohádky se zakonzervovaly v podobě, v jaké byly v 19. století, protože pak už přestaly být živým folklórem, zatímco romské pohádky pokračovaly ve svém vývoji dále. To se odráží v některých reáliích. Pro nás je například nepředstavitelné, že by v tradiční pohádce figurovalo auto, ale v romských pohádkách je to běžné. Byl to živý folklór, tak se do pohádek dostávaly reálie života, který byl běžný třeba ještě v 60. letech."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Zpěvák David Kraus a jeho kapela Šelo
Je čas letních festivalů a na jeden se do Vintířova vypravil i kolega
Gerhard Hadi. Oslovil tam zpěváka Davida Krause, se kterým si povídal o jeho
kapele Šelo.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu, nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií - a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a najdete nás i na Facebooku.
Mangav tumenge lači rači, likérem paš peste. Šunaha pes pro aver sambat.
Hezký večer anebo dobrou noc vám přeje Iveta Demeterová.
| 
Během 2. světové války zahynulo zhruba 250 až 500 tisíc Romů z celé Evropy.
Co se týče území protektorátu, 2. srpna 1942 zde byly otevřeny dva tzv.
cikánské tábory – v Čechách v Letech u Písku a na Moravě v Hodoníně u
Kunštátu. Do nich byly už během prvních srpnových dní zasílány celé romské
rodiny. Během prvního měsíce byla kapacita obou táborů překročena z
původních 200 lidí na více než 1300, čímž se podmínky života staly
nevhodnými a se začátkem zimních měsíců přímo otřesnými. V důsledku nemocí a
špatných životních podmínek zahynulo v Letech u Písku 327 vězňů a v Hodoníně
u Kunštátu 207 vězňů. Navíc více než 500 letských a 800 hodonínských vězňů
bylo transportováno ke „konečnému řešení“ do Osvětimi. O holocaustu Romů
hovoří historik Muzea romské kultury v Brně Michal Schuster.
Související články
Co se týče romské lidové slovesnosti a romských pohádek, má to nějaká specifika? V porovnání s těmi českými a moravskými.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články