Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám řekneme o pěstounském víkendu v Říčanech, zavedeme vás do káznice v
Brně a o svém životním příběhu nám poví Marie Ferencová.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Pěstounský víkend v Říčanech
Městská část Prahy 14 ve spolupráci s občanským sdružením Brány života
zorganizovala pro pětadvacet pěstounů z této části Prahy školící víkend v
komplexu Oáza Říčany. Zúčastnila se ho i kolegyně Iveta Demeterová, která
nejdříve oslovila Lenku Horvátovou, sociální pracovnici městské části, a o
náplni programu hovořila s Petrou Hubkovou, předsedkyní sdružení Brány
života.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
V bývalé káznici v Brně vznikne kreativní centrum
Místo cel postavit ateliéry a na vězeňském dvoře pořádat koncerty a výstavy
– to je sen sdružení Kreativní Brno, které se snaží v bývalé káznici v Brně
na Cejlu zřídit takzvané kreativní centrum. Budova patřící městu má za sebou
bohatou minulost, poslední roky už ale jenom chátrá. Podle umělců se ale
jedná o jedinečný objekt, který by měl dostat šanci znovu ožít. Do káznice
se vypravila i kolegyně Tereza Kadrnožková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Cesta Marie Ferencové k sociální práci v brněnském IQ Roma servisu
Teď Vám představíme zajímavou ženu, která může být pro ostatní Romy
příkladem v tom, že se nikdy nevzdala. Pochází z početné rodiny, kde nebyla
velká možnost podpory ve studiu, ale i přesto neopustila své životní poslání
pomáhat ostatním. Toto ji dovedlo do občanského sdružení IQ Roma
servis. Hovořila s ní Jana Šustová.
Marie Ferencová pracuje v brněnském IQ Roma servisu jako terénní sociální
pracovnice.
„Má práce spočívá v tom, že za námi chodí lidé, kteří jsou v hmotné nouzi,
nebo lidé, kteří strašně moc potřebují strašně moc pomoci. Dřív to bylo
70-80 % Romů, dnes už je to pomalu polovina, půl napůl, že majoritní
společnost i Romové tuto pomoc potřebují. Protože ty problémy se rozšiřují
tím, že lidé nemají práci, přicházejí o bydlení i o práci, mají obrovské
dluhy, nemají jak je splácet, setkávají se s diskriminací a různými dalšími
věcmi. Takže toto je náplň mé práce a mých kolegů – doprovody, sepisování
nějakých žádostí, žádání o nějaké dávky, chodíme doprovázet k soudům, prostě
do různých organizací a institucí.“
A jak se Marie Ferencová k této práci dostala?
„Dostala jsem se k ní vlastně náhodou. Řadu let jsem pracovala v nemocnici
Milosrdných bratří, kde jsem ze začátku dělala uklízečku a pak jsem se
dostala na místo vedoucí úklidu. Ale pak jsem z určitého důvodu, kdy mi tam
něco nesedlo, okamžitě rozvázala pracovní poměr. Zdravotně jsem na tom byla
špatně, takže jsem nějakou dobu byla v invalidním důchodu a chodila jsem si
brigádně přivydělávat. A jelikož jsem v té době měla víc času, tak za mnou
přicházelo hodně moc lidí, kteří viděli, že něco umím napsat, umím mluvit,
takže chodili za mnou a žádali ode mě nějakou pomoc. Takže jsem tuto práci
dělala vlastně sama za sebe, pak už toho bylo strašně moc.“
A pak vstoupila na scénu organizace IQ Roma servis.
„Íkvéčko tehdy sídlilo v Hybešově ulici a já jsem bydlela kousek od nich a
věděla jsem, že tam ta organizace je a čím se zabývá... Tak jsem ty lidi pak
přímo doprovázelo do Íkvéčka a tam mi po nějakém čase nabídli, jestli se
nechci zúčastnit výběrového řízení a nastoupit k nim do práce. To jsem potom
přijala, to výběrové řízení jsem vyhrála a dostala jsem se tam. A od té doby
jsem tady čtyři roky.“
Sociálně zaměřené vzdělání sice Marie Ferencová nemá, ale zato se může
pochlubit řadou zkušeností.
„Já mám čistě jen základní vzdělání, ale s tím, že jsem se sama pořád
potýkala s nějakými problémy v rodině, přes známé, kteří si předávali nějaké
informace... A tak nějak mi to docházelo, učila jsem se něco psát, něco sama
od sebe řešit, měla jsem na ty poměry docela dobrou vyřídilku, takže se mi
to celkem dařilo. Takže jsou to spíš jenom zkušenosti.“
Řadu věcí se Marie Ferencová musela v nové práci naučit – například pracovat
na počítači. Ve svém osobním a profesním rozvoji pokračuje i nadále.
„Pořád jde ta doba nějak dopředu, pořád se mění zákony a ten přístup lidí v
různých institucích je pořád horší a horší, bych řekla, oproti tomu, že by
se to mělo lepšit. Ale já sama osobně se učím jednat, nějak s tím pracovat,
nějak to strávit, a předávat ty informace dál svým klientům. My je i učíme,
aby si sami za sebe dokázali si sami něco vyřídit, aby neměli ten strach...
A za námi aby chodili až opravdu v těch nejhorších situacích, kdy už jako
organizace máme nějaké slovo a musí nás brát v potaz, že nás musí přijímat
jako své partnery, že tady nejsme proto, abychom s nimi bojovali, ale spíš
jsme tady od toho, abychom nacházeli nějakou společnou cestu.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Nízkoprahový klub Husita už 10 let nabízí žižkovským dětem alternativu trávení volného času
Nízkoprahový klub Husita vznikl na žižkovském náměstí Barikád v roce 2004.
Po celou dobu své existence nabízí alternativu trávení volného času pro
místní děti. Ty ale v současnosti nejsou jedinou cílovou skupinou. Více se
dozvíte v rozhovoru Kristýny Makové s vedoucí klubu Michaelou
Burdovou.
Nízkoprahový klub Husita funguje už 10. rokem. Co vše jste za tu dobu s romskou komunitou na Praze 3, především tedy s dětmi, stihli? A jak se vyvíjí práce v centru Husita?
"V současné době děláme s dětmi mnoho aktivit. Snažíme se podporovat především aktivity jejich vlastní, tedy to, co je baví. Máme různé taneční skupiny, ať již skupiny, které tančí moderní tanec, nebo skupinu, ve které se tančí tradiční romský tanec. Snažíme se děti aktivizovat ke smysluplné činnosti. Myslím si, že v tom je hodně vidět vývoj za těch uplynulých deset let. Úplně na začátku jsme museli každé dítě přemlouvat, aby vůbec něco dělalo, aby třeba jen nakreslilo obrázek. Dnes je to tak, že děti si samy říkají, co by rády dělaly, chtějí být aktivní, chtějí pomáhat."
Jaká je vaše cílová skupina? Jak ji popsat?
"My jsme cílovou skupinu teď změnili. Vrátili jsme se k původnímu modelu, a naplno jsme tak přiznali naše komunitní pojetí. Máme cílovou skupinu od 6 do 26 let. Pracujeme tedy s mladými dospělými i s úplně malými dětmi. Je možné přijít na klub i s dětmi mladšími 6 let. To má ale omezení v tom, že ten, kdo dítě přivede se o něj musí postarat, je za něj zodpovědný.
Naše cílová skupina je takto široká proto, že chceme být v kontaktu s celou komunitou, a proto, že si myslíme, že komunitní práce má smysl a že je přirozené pracovat s takhle širokou cílovou skupinou."
Vám sem jezdí přes léto i sezónní klienti.
"Je to tak. Je to takový zvláštní jev. Vždycky během léta se objevují klienti, kteří jsou s námi často v kontaktu dlouhodobě, ale jen přes léto. Jedná se o děti, které jezdí na prázdniny do Prahy na Žižkov. Pocházejí třeba z Pardubic nebo ze Žatce, z různých míst České republiky, ale i ze Slovenska. Tyhle děti za námi docházejí pouze v průběhu letních prázdnin, protože navštěvují své rodiny na Žižkově. A v tu dobu navštěvují i klub."
Jak vypadá program v klubu?
"Máme pravidelné aktivity, často je to výtvarná činnost, promítáme i filmy. Mezi pravidelné aktivity patří také tancování, to je hodně oblíbené, pak také různé sportovní bloky. Jak tancování, tak sport podporuje grantem městská část Praha 3. Máme rozvrh na každý den, podle kterého se určuje, co budeme který den dělat.
Součástí naší činnosti jsou také nárazové aktivity, ty jsou nepravidelné. Patří mezi ně i větší akce pro veřejnost, teď například budeme pořádat School Break Party. Jedná se akci pro veřejnost, přímo tady na náměstí barikád. Budou tu vystupovat naše taneční skupiny, ale i rappeři nebo lidé, kteří se zabývají muzikou v dalších nízkoprahových klubech, se kterými jsme v kontaktu.
Nárazově máme různé další preventivní akce. Máme také preventivní blok, téma na celý měsíc. Tento měsíc se zabýváme tématem láska, sex a vztahy. Předtím jsme měli přátelství, kamarádství. Co pro mě znamená kamarád. Ještě předtím jsme s dětmi řešili šikanu. Na každý měsíc máme preventivní téma, které se snažíme různými způsoby zpracovat. Věnujeme se takovému tématu v rozhovorech, ale i během výtvarných činností. Máme workshopy, kde se o těchhle věcech bavíme. Snažíme se to zachytit z různých úhlů pohledu. A hlavně se snažíme, aby to bylo interaktivní a děti se na tom přímo podílely."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Občanská sdružení na Slovensku jsou ve stálém kontaktu se slovenskými Romy,
kteří vyjeli za prací do zahraničí
Občanská sdružení na Slovensku komunikují s Romy, kteří odjeli za prací do
zahraničí. A nám teď řekne více Ingrid Kosová ze sdružení Quo vadis, které
působí ve Zvoleně. K mikrofonu ji pozval Robert Hoza.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Richard Sarkozy alias Ricco se ani po ochrnutí nevzdává zpěvu
Na závěr vám o své pěvecké dráze povypráví Richard Šarközi alias Ricco,
kterého jste mohli vidět v jedné zpěvácké soutěži. Zpíval spolu s Claudii
Farkašovou. Jejich vystoupení vehnalo slzy do očí porotě i přítomným v
hledišti. S Richardem se osud zrovna nemazlil. Před pěti lety totiž při
autonehodě ochrnul na spodní část těla a od té doby je upoután na vozíčku. V
žádném případě ho to však nezlomilo a hodlá dál bojovat. Gerhard Hadi se ho
zeptal, proč právě zpěv.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
| 
Související články
Marie Ferencová pracuje v brněnském IQ Roma servisu jako terénní sociální
pracovnice.
Nízkoprahový klub Husita funguje už 10. rokem. Co vše jste za tu dobu s romskou komunitou na Praze 3, především tedy s dětmi, stihli? A jak se vyvíjí práce v centru Husita?
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články