Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Agentura pro sociální začleňování ukončila spolupráci v osmi českých městech
– teď míří do dalších devíti. I o tom budeme mluvit v dnešním O Roma
vakeren. Podíváme se i za dětmi do brněnského Cejlu a připomeneme si jedno
smutné výroční – rok od smrti známého romské výtvarníka Rudolfa Dzurka. I
přesto přejeme hezký večer!
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Mangav tumenege
šukar šuniben.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Agentura pro sociální začleňování začne působit v devíti nových městech a
obcích
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Nejpilnější děti dostaly notebooky a školní pomůcky
Muzeum romské kultury v Brně ocenilo romské žáky, kteří tam ještě do začátku
prázdnin chodili na doučování. Konec školního roku oslavili v pondělí
společnou besídkou, kterou muzeum zorganizovalo spolu se sdružením Jekhetane
Avindo. Porota složená z rodičů a lektorů během ní předala těm nejpilnějším
dětem notebooky a školní pomůcky. Natáčela tam redaktorka Tereza
Kadrnožková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
O odebírání dětí ve Velké Británii s Petrou Winnette
Před dvěma týdny jsme vás informovali o odebírání dětí českým a slovenským
Romům ve Velké Británii. K tématu se dnes vracíme a přinášíme rozhovor s
doktorkou Petrou Winnette. Ta totiž pracovala tři roky na britském
velvyslanectví jako poradkyně pro česko-britské projekty zaměřené na ochranu
dětí. Dnes působí jako rodinná terapeutka a ředitelka Institutu Náhradní
rodinné péče Natama. Mluvila s ní Tatiana Čabáková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Houslista Viliam Didiáš hraje i se známými Gipsy.cz
Viliam Didiáš je romský skladatel, pedagog a hlavně bravurní houslista. A
není divu, sám je totiž žákem legendárního slovenského houslového virtuóza
Rinalda Oláha, u kterého studoval kompozici a hru na housle. Didiáš působil
jako pedagog a ředitel Soukromé základní umělecké školy v rodném Zvolenu.
Teď je ale většinu času v Česku a mimo jiné hraje se známými Gipsy.cz.
Natáčela s ním Iveta Demeterová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Před rokem zemřel významný romský výtvarník Rudolf Dzurko
Rudolf Dzurko byl snad vůbec nejznámější romský výtvarník v Česku. Proslavil
se především neobvyklými obrazy z barevné skleněné drti, kterou lepil na
tabulové sklo. V jeho tvorbě se odráží nejen jeho vztah k romství, ženám
nebo hudbě, ale třeba také komunistická politika vůči Romům a narůstající
protiromské nálady ve společnosti po roce 1989. Po dlouhé nemoci tento známý
výtvarník zemřel loni koncem června – smutné výroční teď připomene Jana
Šustová.
Rudolf Dzurko se výtvarné tvorbě věnoval pouze ve svém volném čase a za
umělce se nepovažoval. Pracoval v mnoha dělnických profesích – například
jako topič, soustružník, závozník nebo zedník. A jak ho zrovna napadlo
používat barevnou skleněnou drť, čili nepotřebný průmyslový odpad,
vysvětluje ředitelka Muzea romské kultury v Brně Jana Horváthová:
Jana Horváthová: „Žili v severních Čechách, kde jsou sklářské závody, tak
zcela přirozeně začal jako dělník v těch závodech pracovat. A to výtvarné
nadání v něm muselo být, tak jak my to vídáme u romských výtvarníků třeba i
někde v romských osadách – prostě: potřebuje se nějak vyjádřit a nemá
pořádně barvy, tak si najde nějaký jiný prostředek, třeba nějaké kamínky,
které do něčeho skládá, nebo zátky od pivních lahví. A protože Rudolf Dzurko
pracoval se sklářským odpadem, který je nádherně barevný a blyštivý, tak ho
využil. To byl asi jeho osud. Ale jsem přesvědčená o tom, že kdyby nebyl
dělníkem sklářských závodů, tak by použil jiný materiál a stejně by se
výrazně projevil, asi by tak vznikla jiná technika.“
Jak konkrétně Rudolf Dzurko své obrazy vytvářel, popisuje jeho syn Rudolf
Dzurko mladší.
Rudolf Dzurko mladší: „Ta technologie byla zvláštní v tom, že on si udělal
náčrt na papír a na to pak položil tabuli skla, kterou někde sehnal. To bylo
také hodně zajímavé, že co našel, s tím pracoval. Na tabuli skla nanesl po
částech lepidlo a držel se toho podkladu. Ale kolikrát tam něco přidal, nebo
udělal jinak – prostě ta fantazie mého otce byla neskutečně veliká a jsem
rád, že jsem to mohl zažít a vidět.“
A nabízí se otázka, zde se děti Rudolfa Dzurka pustily také do výtvarné
tvorby?
_vzal_cikanovi_housle1x.jpg "Ďábel (komunisti) vzal Cikánovi housle (Foto: Jana Šustová)")
Rudolf Dzurko mladší: „Když jsme byli s bratrem menší, tak jsme se o to
snažili, protože děti mají fantazii ještě nezkaženou, takže jsme něco
vytvořili, dokonce i nějaké plastiky. Ale jelikož rodiče byli rozvedení,
život nám to dal tak, že už jsme se pak k tomu nedostali, což dnes vidím
jako obrovskou chybu. Každý říká: Tak proč něco neděláš, když víš, jak se to
dělá? A já na to odpovídám to, co vždycky říkal můj otec: Nikdy to nesmíš
dělat za prachy! Vždycky to musíš udělat proto, že to chceš dělat. A já se
ještě momentálně necítím na to, abych to dělal. Až přijde čas to dělat...
Třeba to nebudu dělat nikdy, nebo to dělat budu, ale byl bych úplně jiný –
otec zažil úplně jiný život, a já jsem zažil také úplně jiný život. Takže by
to bylo úplně jiné, ale jednou možná něco vytvořím, nevím jak bratr...
(smích).“
Výtvarník Rudolf Dzurko je pro svého syna Rudolfa stále velkým vzorem.
Rudolf Dzurko mladší: „Momentálně dělám klempířinu, takovou zajímavou práci,
která mě zatím naplňuje a baví. Jinak jsem jezdil do Holandska, zkoušel jsem
dělat i zámečnickou práci, vařil jsem, protože jsem kuchař-číšník. Prošel
jsem toho hodně a možná se pořád ještě hledám, co se týče práce. Ale
uvidíme, kam nás život odfoukne. Každopádně můj otec je v oblasti práce pro
mě velkou inspirací, protože když jsem viděl, že on do poslední chvíle svého
života makal, takže týden před smrtí ještě pracoval – to je neskutečné! V
tom ho nikdy nedoženu, to je prostě neskutečné!“
Obrazy a sochy Rudolfa Dzurka budou od 23. října vystaveny v Muzeu romské
kultury v Brně.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
V Dunajské Lužné se konalo 11. evropské kovářské sympozium
Možná tomu nebudete věřit, ale tradiční řemeslo Romů – kovářství – se ještě
dodržuje. Třeba na Slovensku v Dunajské Lužné má už tradici přes 300 let. A
i proto se tu pořádá evropské kovářské sympozium. Minulý víkend tam
odstartoval už jedenáctý ročník. My jsme tam měli reportéra Roberta Hozu,
který mluvil s organizátorem akce Robertem Rigem.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií – a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a náš pořad je i na Facebooku.
Mangav tumenge lači raťi, Romale.
Klidný večer vám přeje Tomáš Bystrý.
| 
Související články
Rudolf Dzurko se výtvarné tvorbě věnoval pouze ve svém volném čase a za
umělce se nepovažoval. Pracoval v mnoha dělnických profesích – například
jako topič, soustružník, závozník nebo zedník. A jak ho zrovna napadlo
používat barevnou skleněnou drť, čili nepotřebný průmyslový odpad,
vysvětluje ředitelka Muzea romské kultury v Brně Jana Horváthová:
Rudolf Dzurko mladší: „Ta technologie byla zvláštní v tom, že on si udělal
náčrt na papír a na to pak položil tabuli skla, kterou někde sehnal. To bylo
také hodně zajímavé, že co našel, s tím pracoval. Na tabuli skla nanesl po
částech lepidlo a držel se toho podkladu. Ale kolikrát tam něco přidal, nebo
udělal jinak – prostě ta fantazie mého otce byla neskutečně veliká a jsem
rád, že jsem to mohl zažít a vidět.“
_vzal_cikanovi_housle1x.jpg "Ďábel (komunisti) vzal Cikánovi housle (Foto: Jana Šustová)")
Rudolf Dzurko mladší: „Když jsme byli s bratrem menší, tak jsme se o to
snažili, protože děti mají fantazii ještě nezkaženou, takže jsme něco
vytvořili, dokonce i nějaké plastiky. Ale jelikož rodiče byli rozvedení,
život nám to dal tak, že už jsme se pak k tomu nedostali, což dnes vidím
jako obrovskou chybu. Každý říká: Tak proč něco neděláš, když víš, jak se to
dělá? A já na to odpovídám to, co vždycky říkal můj otec: Nikdy to nesmíš
dělat za prachy! Vždycky to musíš udělat proto, že to chceš dělat. A já se
ještě momentálně necítím na to, abych to dělal. Až přijde čas to dělat...
Třeba to nebudu dělat nikdy, nebo to dělat budu, ale byl bych úplně jiný –
otec zažil úplně jiný život, a já jsem zažil také úplně jiný život. Takže by
to bylo úplně jiné, ale jednou možná něco vytvořím, nevím jak bratr...
(smích).“
Rudolf Dzurko mladší: „Momentálně dělám klempířinu, takovou zajímavou práci,
která mě zatím naplňuje a baví. Jinak jsem jezdil do Holandska, zkoušel jsem
dělat i zámečnickou práci, vařil jsem, protože jsem kuchař-číšník. Prošel
jsem toho hodně a možná se pořád ještě hledám, co se týče práce. Ale
uvidíme, kam nás život odfoukne. Každopádně můj otec je v oblasti práce pro
mě velkou inspirací, protože když jsem viděl, že on do poslední chvíle svého
života makal, takže týden před smrtí ještě pracoval – to je neskutečné! V
tom ho nikdy nedoženu, to je prostě neskutečné!“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články