Premiér Bohuslav Sobotka navštívil Lety
Bohuslav Sobotka byl v sobotu v Letech u Písku. Zní to jako banální zpráva a
premiér si může být celkem jist, že mu víkendová cesta body popularity
nezvedne. Spíš naopak.
Ale i proto je dobře, že se Sobotka se svým ministrem bez portfeje Jiřím
Dienstbierem k památníku obětí romského tábora vypravil. Oba pánové si
zaslouží veřejnou pochvalu, za kterou se jim vzhledem k převládajícím
náladám v dnešním Česku omlouvám.
Optimisticky viděno to totiž vypadá, jako by definitivně skončila nedůstojná
tradice, kdy nejvyšší čeští politici dokázali dlouhá léta ignorovat
skutečnost, že 70 kilometrů od Prahy leží místo, o němž se toho víc dozvíte
třeba ve washingtonském Muzeu holocaustu než v českém veřejném prostoru.
Sobotka je za téměř dvacet let od roku 1994, kdy se zprávy o táboře v Letech
poprvé objevily v českých médiích, teprve druhým premiérem, který do Letů
zavítal – tím prvním byl před dvěma lety Petr Nečas.
Přitom to začalo docela nadějně. Pomník akademického sochaře Zdenka Hůly
slavnostně v květnu 1995 odkryl prezident Václav Havel. Poté se ale do Letů
dlouhé roky sjížděli pouze velvyslanci světových velmocí, humanrightističtí
nadšenci, maximálně juniorní ministři či státní úředníci a samozřejmě
potomci obětí.
Přímo v Letech zemřelo pod dohledem českých strážců na tyfus 326 vězňů, z
toho 241 dětí. Pro dalších téměř 500 lidí se tábor stal přestupní stanicí na
cestě do nacistických plynových komor. Komu to ještě nedošlo, snad už to teď
pochopil: Lety – stejně jako Hodonínek u Kunšátu na Moravě – byly součástí
konečného řešení, během nějž zahynulo 90 procent českých Romů.
Jenže o tom všem se v Česku prostě nemluvilo, a překvapivě příliš ani po
roce 1989. Tohle není naše věc, jako by zněl vzkaz, který byl logickým
pokračováním desítek let, kdy byl romský holocaust vytlačován z paměti, kdy
se této tragické části českých dějin věnovalo jen pár osamělých badatelů,
jako třeba profesor Ctibor Nečas na brněnské univerzitě, a kdy míru piety
vyjadřoval prasečák, vyrostlý na místě letského tábora přesně před 40 lety.
A stojí tam a stát bude, protože – jak jsme slyšeli mnohokrát v minulosti –
vždycky se najde priorita, na niž bude oněch pár set milionů (i když vlastně
nikdo přesně neví, kolik) potřeba víc než na jednu očistnou historickou
operaci.
A také Sobotkova vláda ještě prasečák nezboří. Každá budoucí přítomnost
českého premiéra v Letech ale dává naději, že se tohoto momentu jednou
dočkáme. A že jej pak nebudeme bourat jen kvůli zemřelým a přeživším Romům,
ale především kvůli nám – dobrým Čechům.
|