Poselství Jiřího Dienstbiera k Mezinárodnímu dni Romů
08-04-2014
Mezinárodní den Romů si připomínáme i v České republice od roku 1990. Váže
se ke 4. světovému kongresu Mezinárodní romské unie v Polsku. 8. duben však
odkazuje na historii sahající do počátku 70. Let, kdy se sešli vůbec poprvé
romští zástupci na prvním kongresu v roce 1971 v Chelsfieldu poblíž Londýna.
Účastnila se jej i skupina Romů z bývalého Československa. Šlo o první
společný pokus definovat svou identitu a potřebu participovat na řešení
problémů a témat, které se jich dotýkají.
Došlo ke sjednocení názoru na podobu emancipačních snah Romů, jejich vlajky,
celosvětové hymny, užívání Rom jakožto oficiálního názvu vycházejícího ze
samotné romštiny, položení základů úvah o kodifikaci romského jazyka,
eventuálního vzniku romského muzea, které máme mimochodem jako jediní právě
v ČR, atd.
Romové ze Střední a Východní Evropy, kde jsou početně zastoupeni nejvíce, se
ovšem dalších kongresů až do roku 1990 účastnit nemohli.
Mezinárodní den Romů má kromě jiného připomínat jim samotným i společnostem,
v nichž žijí, význam romských hodnot, identity – tzv. „romipen“ (romství),
kultury, ale v posledních desetiletích také to, že jen společně můžeme
vytvářet prostor pro porozumění a soužití nás všech.
Jako ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu jsem si
dobře vědom situací, v nichž se Romové v České republice i v Evropě
nacházejí, jde-li o diskriminaci na trhu práce, v oblasti bydlení,
zaměstnání, rovného přístupu ke vzdělání, atd., která se v důsledku
paušalizace a předsudků, někdy i špatných osobních zkušeností s jednotlivci,
dotýká ale i těch, jež žijí zcela integrovaný život a měli by být pro tuto
zemi naopak přínosem.
Nejsem hluchý ani vůči argumentům a stížnostem, jde-li o vzájemné soužití,
ale zásadně odmítám extremistická a populistická gesta vůči skupinám jako
celku, která situaci jen zhoršují, nikoliv zlepšují. Jde o vrácení vzájemné
důvěry, důstojnosti a ochotu poznání.
Dne 3. dubna jsem právě proto pozval zástupce Romů ke společné diskusi nad
představami o směrech integrace této menšiny v České republice. Následně
jsem se 4. dubna na III. zasedání Romského summitu v Bruselu setkal s
některými významnými politiky i představiteli této minority z Evropy.
Z pozice ministra pro lidská práva vnímám v současné době jako
nejdůležitější úkol otevřít prostor pro vzájemnou spolupráci s Romy,
zástupci neziskového sektoru, samospráv i obcí. Musíme společně zkusit
nalézt správnou cestu, jak vymanit chudé ze sociálního vyloučení,
marginalizované z diskriminace a zároveň podpořit zaměstnání, vzdělání a
emancipaci, ale také zlepšit tolik zmiňované každodenní vzájemné soužití.
To je důvod, proč bych rád otevřel diskusi nad vládními přístupy k romské
integraci. V současné době prostřednictvím kanceláře Rady vlády pro
záležitosti romské menšiny připravujeme Strategii romské integrace, kterou
bychom rádi předložili k připomínkám zainteresovaným stranám. Současně
obnovuji činnost Rady vlády pro záležitosti romské menšiny a jejich výborů
tak, aby vedly k diskusi nad legislativními i praktickými kroky, které mohou
situaci a postavení Romů v České republice zlepšit. Nejde však o kroky
rychlé, řešitelné ze dne na den, je nutné si uvědomit, že jen systematická,
dlouhodobá, věcná a odpovědná práce může vést ke zlepšení, v konečném
důsledku nás všech, celé společnosti.
Největší sílu ovlivňovat veřejné mínění mají samozřejmě média. Některá se
ovšem uchylují ke zjednodušenému informování a poskytování prostoru
extremistům a populistům, pro něž je tzv. problematika menšin a soužití s
nimi jen rychlým a laciným způsobem, jak se dostat na titulní strany novin,
internetu nebo hlavních televizních i rozhlasových pořadů.
Mezinárodní den Romů vnímám v souvislosti se svým novým působením ministra
pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu jako šanci zodpovědně a
seriózně situaci řešit, ne prohlubovat a přispívat tak k dalším nebezpečným
pochodům a protestům v ulicích, které se prodraží nám všem a naše vlastní
historie i zkušenosti z jiných zemí varují před jejich podceňováním.
|