Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu.

Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin.

"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00 hodin.

Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren

O tom, kdy docházelo k českému obrození a co bylo například jeho součástí, hovořil na besedě v MeetFactory básník, pedagog a překladatel Daniel Soukup.

„To obrození, nebo ta obrození, probíhala v 19. století v podstatě u všech národů, nebo menších národů i některých větších národů po celé Evropě. Pro české obrození byla od počátku velice důležitá snaha na jednu stranu se odlišit – my nejsme Němci, ale na druhou stranu vybudovat z Čechů prestižní evropský národ. Ukázat, že my, Češi, už jsme dokázali anebo brzy dokážeme to, co ostatní velké evropské národy – právě na kulturním poli. To obrození v první polovině 19. století, bylo spíš kulturní než politické, nešlo tam vůbec o nějaké snahy o samostatnost českého království a proto právě to vzdělání, kultura, literatura, mělo obrovskou roli, obrovskou prestiž a vkládaly se do něj obrovské naděje.“

K romskému obrození na našem území začíná docházet od druhé poloviny 20. století. V rámci Večera pod letlampou o něm hovořila literární teoretička a novinářka Alena Scheinostová, která se jako překladatelka a editorka zabývá romskou literaturou. A co se týče již zmíněného vztahu My a oni, tedy jak se Romové vymezují vůči druhým, Alena Scheinostová říká:

„Vymezování vůči majoritě má pro Romy, pro jejich skupinové uvědomění, velice zásadní roli. V podstatě Rom je ten, kdo není gadžo a s tím se spojuje spousta charakteristik. Kdybychom se začetli do těch textů nebo zaposlouchali do toho, jak o gadžích Romové mluví, možná bychom leckdy nebyli potěšeni. Gadžo je chamtivý, je špinavý, je nafoukaný, má tvrdé srdce – tohle všechno Rom nemá, je pravým opakem. Zároveň jsou ale gadžové a většinová společnost takovým vzorem, ke kterému se Romové snaží dotáhnout a romské maminky často chtějí mít děti čistě oblečené, jako jsou dětičky gadžovské.“

Ve vztahu My a oni uvádí Alena Scheinostová ještě určitý vnitřní rozpor mezi Romy.

„Jednotlivé skupiny Romů se také vůči sobě vymezují a přijde mi zajímavé, že to, co si gadžové nebo my, Češi, obvykle myslíme o Romech, jak stále někam putují, nemají pojem o čase, stále jenom zpívají a tancují, tak to si slovenští Romové často zase říkají o Olaších. Takže to spíš napovídá tomu, že jde o nějaké kulturní vzorce, které se přišívají tu té, tu některé jiné skupině podle potřeby.“

Pro národní identitu národa také hraje důležitou roli vlastní území.

„Romové svojí vlast nemají a to, že ji nemají, se jim stalo náhradou toho, čím pro Čechy je vlast v rámci té národní ideologie nebo mytologie. Ten pojem vlasti Romové ve své národní ideologii nahradili jednak představou dávnověku kdesi v Indii, kdy si různě představují a také umělecky ztvárňují to místo, kde asi žili, jak to tam vypadalo, co tam dělali, hodně se identifikují s indickými vzory nebo se současnými Indy a současnou indickou kulturou. A druhou náhradou je pro ně to, že místo té vlasti mají tu cestu, mají to putování a hledání té vlasti. Takže vlastně jejích místem, jejich zemí, kde žijí, je celá Zeměkoule, kudy vedou všechny ty cesty, po kterých jezdí ty romské vozy.“

Důležitým prvkem romské kultury je především hudba.

„Romská hudba je celosvětově uznávaný fenomén a je to něco, čeho si Romové sami oprávněně váží. A váží si toho také proto, že je to něco, co skutečně dovedou a celý svět tradičně to po staletí uznává. Dokonce se spíš říká cikánská hudba s tím termínem, který Romové sami často vnímají jako hanlivý, a přitom tady jim nevadí, protože to je značka, která prodává, která jim pomáhá dostat se výš. A myslím si, že toho Romové velice zdatně využívají – svého hudebního nadání, svých hudebních tradic a toho, že jejich hudba je stále žádaná. Takže i ta romská hudebnost se stává takovou pomůckou k jejich emancipaci a myslím si, že to je jedno, možná bohužel jediné, pole, na kterém jsou opravdu s nadšením přijímáni i tou většinou.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
01.02.2014	V MeetFactory se diskutovalo o paralelách a odlišnostech českého a romského obrození	O Roma Vakeren

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

O inkluzivním vzdělávání se v Česku mluví už mnoho let. Prozatím však zůstává ze strany škol ve vztahu k romským dětem spíše u teorie než praxe. Velmi dobře je to viditelné právě na zápisech do prvních tříd. Jak probíhá práce s odlišností kulturního prostředí, ze kterého děti přicházejí?

„Já mám takovou zkušenost, že ty zápisy jsou hodně nastaveny na to, jak se učí majoritní rodiče se svými dětmi. To znamená, že se tam klade důraz třeba na to, jestli to dítě umí pojmenovat třeba tradiční český pohádky. Byla jsem svědkem toho, že celý ten zápis spočíval v tom, že se popisovaly obrázky z Perníkové chaloupky a vzhledem k tomu, že na začátku to romské dítě vůbec nevědělo, co je to za pohádku, tak bylo u toho zápisu odepsané.“

Říká Petra Banďouchová, která dlouhodobě pracuje s romskými rodinami i školami a vede doučování dětí v Muzeu romské kultury. Jaké jsou její zkušenosti s ochotou přijímat romské děti na běžné české školy?

„Tak to hodně záleží na škole. Máme i dobré zkušenosti, že i mainstreamové školy chtějí přijmout romské děti, ale mám trošku pocit, že jsme museli zaručit asistenci ze strany Muzea romské kultury, že to dítě bude chodit na doučování a bude o něj postaráno v té vzdělávací oblasti. Jinak mám ale spíš horší zkušenosti, že když si škola může vybrat, zda dítě pošle na svou segregovanou nebo nesegregovanou část, tak spíš si vybírají ty segregované.“

Vede je k tomu přesvědčení, že na tzv. romské škole je dětem lépe. Pro školu je to mnohdy jednodušší a romské děti tak končí se svými kamarády vea škole, kam převážně chodí samí Romové. Segregované školy přitom skutečně nabízejí dětem více péče, jako třeba nulté ročníky.

„Může být zapsaný do nultého ročníku, což je vlastně taky příprava na školu, což je taková jednoletá školka, s tím, že je to na 4 hodiny denně a to dítě se učí nějaký základy toho, jaké to je být ve škole, dostává nějaké základní znalosti tak, aby potom uspělo u zápisu a ta škola pro něj byla v první třídě nějakým způsobem schůdnější. Ale je třeba říct, že ty nulté ročníky vznikají u segregovaných škol.“

Daní za zvýšenou péči je však menší penzum znalostí a pomalejší tempo, kterým se pak děti na segregovaných školách učí. V budoucím vzdělávacím procesu, na středních školách a učilištích, pak jen stěží drží krok se svými spolužáky z běžných škol.

Sedmiletá Hanička Tulejová z Brna byla letos na zápisu poprvé. Připravená byla dobře, už od čtyř let chodí do předškolního klubu a na individuální doučování do Muzea romské kultury.

„My jsme dělali kruhy, obdélník a tak, potom jsme vykreslovali, malovali jsme a potom jsme dělali čísla.“

Přestože je Hanička velmi inteligentní dítě a zvládla by i školu s vyššími nároky, než jaké stanovují segregované školy, rodiče ji nakonec zapsali na základní školu na Staré, tedy tzv. romskou školu. Mohou za to především špatné zkušenosti jejích starších sourozenců z nesegregovaných škol, kam byli umístěni v rámci projektů.

„Ty školy tím svým přístupem tak trošku odrazují ty rodiče, aby tam ty své děti vůbec zapisovaly, takže nějaká otevřenost z jejich strany spíš není, protože oni sami tím pádem tak trošku vybírají, koho na tu školu přijmou nebo ne. Sice je tam jasné pravidlo spádovosti, ale zase je potřeba říct, že v romských lokalitách jsou jenom segregované školy, ty nesegregované jsou v oblastech, kde Romové nežijí, takže pro romské rodiče je potom těžší zapsat dítě do nesegregované školy.“

Začarovaný kruh se tedy zatím přerušit nedaří.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
02.04.2016	Co přinese inkluze pedagogům?	O Roma Vakeren
13.02.2016	Sběr dat pomáhá lépe integrovat děti v britských školách	O Roma Vakeren
23.01.2016	Britské zkušenosti s pedagogickou prací s romskými žáky se přenáší i do Česka	O Roma Vakeren
16.01.2016	Proč základní školy odmítají romské žáky?	O Roma Vakeren
09.01.2016	Co přinesl rok 2015 a co ovlivní život některých Romů i v budoucích letech	O Roma Vakeren
09.01.2016	Třetinu žáků Základní školy Trmice tvoří romské děti a jsou dobře začleněny	O Roma Vakeren
21.11.2015	Lucie Ščuková se za Česko zúčastnila konference Inclusiv education – Take action!	O Roma Vakeren
25.04.2015	Podle zprávy Amnesty International Česko stále diskriminuje romské děti ve školství	O Roma Vakeren
07.03.2015	Magdalena Karvayová v Ostravě motivuje romské rodiče, aby své děti zapsali do nesegregovaných základních škol	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)