Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes navštívíme Brno a dozvíte se, městská policie zaměstná dalších pět
romských asistentů prevence kriminality. Budeme si povídat o výstavě, která
dokumentuje mediální obraz Romů od 19. století do současnosti a dáme prostor
dokumentu Ptáčata.
A jako vždy nebude chybět romská hudba.
Přeji příjemný poslech.
Som rado hoj san amenca. Adadžives šunena nevipena andalo romano dživipen
andalo than Brno.
Ačhuven amneca – nabisterem – amenca pes dodžanena butheder.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Městská policie v Brně zaměstná dalších pět romských asistentů prevence
kriminality
Brněnskou městskou policii od jara posílí další asistenti prevence
kriminality z řad Romů. Zatím ve městě působili tři, teď se jejich počet
zvýší na osm. Podle strážníků se osvědčili – hlavně při řešení problémů s
romskou menšinou. Více zjišťovala Vlasta Gajdošíková.
Romští asistenti prevence kriminality působí ve společných hlídkách se
strážníky už rok a čtvrt.
Vidět je můžete hlavně v centru Brna, v okolí Cejlu a Bratislavské ulice.
Podle mluvčího brněnských strážníků Jakuba Ghanema je jejich práce přínosná.
„Asistenti se osvědčili především ve výborném zprostředkovávání kontaktů s
romskou komunitou, podařilo se jim zadržet i několik pachatelů trestných
činů i přestupků a pomáhají třeba při doprovodu dětí do škol, případně pokud
vidí chybějící dopravní značku,“ popsal.
Výběrové řízení na nové asistenty se uskuteční během ledna, nastoupit by
měli na jaře. „O místo se můžou ucházet zájemci s čistým trestním
rejstříkem, bezúhonní, kteří jsou spolehliví a flexibilní,“ dodal Ghanem.
Své místo bude muset ve výběrovém řízení po roce obhájit také stávající
romský asistent Ján Polyak. „Na ulici jsme si vydobyli respekt. Mám dojem,
že Romové se se mnou baví spíš - třeba nabádají, abych potíral drogy a
prostituci, a myslím si, že to kolegovi neřekli. Jsem takový docela dobrý
spojovací článek,“ vysvětlil.
Stěžuje si ale na malé kompetence, které brání bojovat s hlavním problémem
romské menšiny v Brně, kterým jsou právě drogy.
„Dávka heroinu se prodává za sto korun, takže je dostupná už i malým dětem,
které - když dvakrát ušetří za svačinu - si můžou koupit dávku, a z toho
plyne další kriminalita. Prostituce mladých holek, které také šly s cenami
dolů podle cen drogy, a krádeže. Závislí lidé prostě shání peníze na drogu,“
varuje Polyak. Marnost ale necítí. Dokonce už podal i vlastní návrh, jak
situaci řešit.
„Z jeho hlavy například přišel plán, jak udělat různé kontroly právě na
užívání drog mezi mladistvými v problémových lokalitách, a tam, kde už
nedosáhne městská policie, můžeme zase předat informace státní policii a
řetězec může začít už právě u asistentů,“ říká Jakub Ghanem.
Plat romských asistentů nebude stát město ani korunu. Půjde totiž z fondu
Evropské unie.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Výstava Věřte – nevěřte mapuje mediální obraz Romů od 19. století do
současnosti
Věřte – nevěřte / Paťan – Ma paťan: to je název výstavy, která se zaměřuje
na mediální obraz Romů od 19. století do současnosti, a to především na
území Česka. Jejím cílem je také poukázat na vývoj romských médií a práci
romských novinářů. Navštívit ji můžete v Muzeu romské kultury v Brně a to do
23. února tohoto roku. Věřte – nevěřte, leccos zajímavého se tam dozvíte,
jak nám teď řekne Jana Šustová.
Výstavu Věřte – nevěřte / Paťan – Ma paťan tvoří tři základní linie. První z
nich je časová osa, která sleduje vývoj informování o Romech v jednotlivých
obdobích. Kurátor výstavy Michal Schuster to upřesňuje:
„To znamená do roku 1918, pak za první Československé republiky, pak za
Protektorátu Čechy a Morava, pak v poválečném období do roku 1989; pak
následuje období do roku 1993 a později po rozdělení Československa do roku
2013. Každá ta část je ilustrována přímo na konkrétních ukázkách především
tištěných článků, ale samozřejmě i ukázek později z internetu.“
A jak se například o Romech psalo v 19. století?
„Dá se říci, že ty zmínky a to, jak média informovala o Cikánech, jak se
tehdy psalo, se de facto nezměnily do současnosti. To znamená, že většinou
nacházíme zmínky o nějaké zločinnosti, o kriminalitě, která budila nejvíce
pozornost. To byly ty zprávy, které lidé měli rádi, ta černá kronika, to, co
láká v těch médiích dodnes. A na druhou stranu stejně jako dnes se tam
objevily informace, byť sporadicky, o kultuře, především o hudbě.“
Druhá, vůbec nejdůležitější, část výstavy se zaměřuje na romské novináře a
romská média.
„S tím se setkáváme až na přelomu 60. a 70. let, kdy Svaz Cikánů-Romů jako
první romská organizace u nás začal vydávat svůj první interní magazín
Romano ľil, kde se dokonce začalo psát v romštině. Ale ten největší boom
romských médií samozřejmě nastal až po roce 1989 s tím, že částečně i v té
druhé polovině 80. let už bylo možné některé časopisy vydávat.“
Třetí část výstavy přináší podrobný pohled na tři velké mediální kauzy,
které se týkají Romů a které se v různých podobách a intenzitě dlouhodobě
objevovaly či objevují v médiích. První z nich se týká Let u Písku.
„To znamená kauza bývalého protektorátního tzv. cikánského tábora, která je
v současné době velice oblíbeným mediálním tématem v souvislosti s tím, že
na místě toho tábora stojí velkovýkrmna vepřů a řešení té otázky, zda ten
vepřín má být odstraněn a postaven zde památník, je velice dlouhodobá kauza,
která se objevuje vždy každý rok.“
Další kauzy se týkají migrace Romů.
„Další kauzou nebo kauzami jsou případy, které se týkají migračních vln Romů
ze Slovenska, ať už v souvislosti s rozpadem Československa v roce 1993 nebo
později, když Romové odcházeli do Velké Británie nebo Kanady apod. Takže to
je také velice významné silné téma, které se neustále objevuje v médiích v
souvislosti s Romy.“
Třetí kauzou je případ ukrajinského chlapce z Břeclavi, který tvrdil, že ho
vážně zranili Romové. To vyvolalo řadu protiromských demonstrací.
„Poslední kauzou, kterou jsme si vybrali, byla jedna z nejaktuálnějších,
která zároveň ukazuje i ten posun informování o Romech a zároveň sílu médií,
což je Břeclavská lež.“
A jak historik Michal Schuster dodává, lživých mediálních zpráv o Romech je
daleko více...
„Poslední velmi zajímavou částí jsou tzv. vymyšlené kauzy, což je věc, která
čím dál více objevuje v médiích – to, že sami novináři si dokonce vymýšlejí
některé kriminální činy Romů, píší o nich články... A vrcholem bylo, kdy v
srpnu Prostějovský večerník použil fotografii sportovních fanoušků z Číny a
jako ilustrační fotografii ji umístil k článku o romské kriminalitě a jednu
hlavu toho čínského fanouška vyměnil za romskou. A to nám přijde už jako
vrchol toho, co média mohou s tímto tématem učinit!“
U mediálních zpráv o Romech je také zajímavé sledovat doprovodné
fotografie.
„Když se na ně podíváme, tak mají ve čtenářích nebo divácích evokovat strach
z romské menšiny. Když se podíváme na některé články z internetu, tak se u
nich neustále objevuje fotografie ruky s vytaseným nožem, který má evokovat
ten strach z útoku, z napadení, z toho násilí, které se má ve velké míře
páchat na té většině tou menšinou. Takže i toto je velice zajímavá oblast,
které jsme se částečně ve výstavě věnovali.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Ptáčata se vrací na televizní obrazovky
Kdo neskáče, není Ptáče. Tak zní podtitul časosběrného cyklu Ptáčata
režisérky Kamily Zlatuškové, který se vrátil na televizní obrazovky v druhé
sérii. Třídu dětí z tzv. brněnském Bronxu již diváci dobře znají.
Rozhovor s autorkou cyklu přináší kolegyně Rena Horvátová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Kapela Andrepeste a její nové písně
Iveta Demeterová si do studia pozvala kapelu Andrepeste. Ještě představíme
celou formaci a jistě některá jména jsou vám známa. Takže Migel – Milan
Horváth, Martin Sivák, Radek Sivák, Michael Bažo, Milan Šenki a Jenda
Kořalka. Do studia přišli jen tři, aby nám představili nové písničky a taky
videoklip, kde je hlavním zpěvákem Ruda Sivák.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Slovensko potřebuje funkční sociální ekonomiku
Nezaměstnanost - pojem, kterému vývoj společnosti po roce 1989 otevřel dveře
dokořán. Současná situace na Slovensku poukazuje na potřebu funkční sociální
ekonomiky. Více v příspěvku Roberta Hozy, který oslovil profesorku Gabrielu
Korimovou z Katedry veřejné ekonomiky a regionálního rozvoje Ekonomické
fakulty Univerzity Mateja Bella v Banské Bystrici, která je expertkou na
zavádění sociální ekonomiky do praxe.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Bagárovci - slavná romská hudebnická rodina
Nejedna romská rodina se proslavila hudbou a v nejedné rodině se také dodnes
předává hudební um z rodičů na děti. Příkladem takové slavné hudebnické
rodiny jsou Bagárovi z Brna. S cimbálistou Josefem Bagárem, přezdívaným
„Totko“, dědečkem zpěvačky Moniky Bagárové, si povídala o lásce k cimbálu,
rodinné historii a romských kapelách Alica Heráková.
Hudební tradice se v rodině Bagárových udržuje po dlouhé generace. Josef
Bagár a jeho rodina pochází od Košic, ze slovenské vesnice Torysky.
„Tam jsme byli 8 rodin a všichni na něco hráli! Tam, když byly hody, přišli
lidi z vesnice, pozvali si je a chodili po celé vesnici a hrávali. Děda,
táta, bratranci, to jsem byl ještě kluk, ale pamatuju si to jako dneska, v
zimě, to mrazilo, oni se oblékli a šli… Vrátili se třeba až večer.“
Do Brna se otec Josega Bagára, známý cimbalista, přestěhoval i s rodinou v
roce 1965 a v Brně se také začala psát slavná kapitola hudební rodinné
kroniky, která pokračuje až dodneška.
„Táta byl hudebník, hrál v Levoči, v hotelu v Rožmberku, no a pak přišel do
Brna do práce, udělal si tady cimbálovku s Eugenem Horváthem a hráli až do
roku 1987.“
Jejich cimbálová kapela se za tu dobu proslavila po celém Československu.
Zazářili například v oblíbeném slovenském seriálu Život bez konca nebo v
dokumentu České televize Rom hraje, zpívá, tančí. Hra na cimbál se stala
osudovou také Josefovi Bagárovi mladšímu, přestože studoval původně hru na
klavír.
„Táta si koupil cimbál, naučil se na něj hrát ten a já jsem se tak jednou na
něj díval a říkám: ‚Tati, nemůžeš mě taky naučit něco na ten cimbál?‘
‚Synku, až se já naučím, tak tě taky naučím.‘ A od té doby hraju na cimbál,
od patnácti roků.“
Tak, jako jeho otec hrál celý život s Evženem Horváthem, Josef Bagár spojil
svoje hudební působení s kapelou Ivana Gašpara Hrizka, se kterou hrál od
roku 1981.
Procestovali celou Evropu, ale nejčastěji za dobu svého působení hráli na –
dnes už neexistující – farmě Bolka Polívky.
„V Olšanech, tam jsme byli 17 let, dennodenně jsme tam byli. Narozeniny,
Silvestr, prostě bez nás to tam nebylo. Spoustu lidí jsem tam poznal –
herce, herečky, režiséry… Takže jsme hráli mimo pondělí, od sedmi do
dvanácti a on měl někde vystoupení, přišel a ‚Nikam, kluci, jedem! ‘ A už to
jelo až do rána.“
S cimbálovkou Ivana Gašpara Hrizka se také Josef Bagár coby cimbalista
nejvíc proslavil.
„A jako poslední z naší pětičlenné kapely, Josef Bagár, Totko, toho určitě
zná každý! (potlesk)“
S touto cimbálovkou přestal hrát Josef Bagár na přelomu roku 2012/2013. Dnes
kromě práce v Muzeu romské kultury pomáhá se svým synem Josefem, který je
také hudebník, své vnučce Monice Bagárové, která koncertuje jak v Čechách,
tak na Slovensku.
„Teď chceme udělat takovou sérii romských písniček a možná, že dvě dáme –
teď bude mít nové cédéčko, možná že tam dáme něco romského.“
A jaká jsou doporučení Josefa Bagára pro mladé cimbalisty?
„Musí hodně chtít, aby dobře hrál, protože cimbál je hodně těžký nástroj.
Tam fakticky musí mít strašnou vůli u toho cimbálu, tam strašně záleží na
tom paličkokladu, špatně to zahraje, všechno je to tam cítit. Prostě musí
mít vůli, jak nemá vůli, tak ať nehraje.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu, nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií - a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a najdete nás i na Facebooku.
Mangav tumenge lači rači, likérem paš peste. Šunaha pes pro aver
sambat.Hezký večer anebo dobrou noc vám přeje Iveta Demeterová.
| 
Romští asistenti prevence kriminality působí ve společných hlídkách se
strážníky už rok a čtvrt.
Související články
Výstavu Věřte – nevěřte / Paťan – Ma paťan tvoří tři základní linie. První z
nich je časová osa, která sleduje vývoj informování o Romech v jednotlivých
obdobích. Kurátor výstavy Michal Schuster to upřesňuje:
„Dá se říci, že ty zmínky a to, jak média informovala o Cikánech, jak se
tehdy psalo, se de facto nezměnily do současnosti. To znamená, že většinou
nacházíme zmínky o nějaké zločinnosti, o kriminalitě, která budila nejvíce
pozornost. To byly ty zprávy, které lidé měli rádi, ta černá kronika, to, co
láká v těch médiích dodnes. A na druhou stranu stejně jako dnes se tam
objevily informace, byť sporadicky, o kultuře, především o hudbě.“
Třetí část výstavy přináší podrobný pohled na tři velké mediální kauzy,
které se týkají Romů a které se v různých podobách a intenzitě dlouhodobě
objevovaly či objevují v médiích. První z nich se týká Let u Písku.
„Další kauzou nebo kauzami jsou případy, které se týkají migračních vln Romů
ze Slovenska, ať už v souvislosti s rozpadem Československa v roce 1993 nebo
později, když Romové odcházeli do Velké Británie nebo Kanady apod. Takže to
je také velice významné silné téma, které se neustále objevuje v médiích v
souvislosti s Romy.“
A jak historik Michal Schuster dodává, lživých mediálních zpráv o Romech je
daleko více...
U mediálních zpráv o Romech je také zajímavé sledovat doprovodné
fotografie.
Hudební tradice se v rodině Bagárových udržuje po dlouhé generace. Josef
Bagár a jeho rodina pochází od Košic, ze slovenské vesnice Torysky.
Jejich cimbálová kapela se za tu dobu proslavila po celém Československu.
Zazářili například v oblíbeném slovenském seriálu Život bez konca nebo v
dokumentu České televize Rom hraje, zpívá, tančí. Hra na cimbál se stala
osudovou také Josefovi Bagárovi mladšímu, přestože studoval původně hru na
klavír.
S touto cimbálovkou přestal hrát Josef Bagár na přelomu roku 2012/2013. Dnes
kromě práce v Muzeu romské kultury pomáhá se svým synem Josefem, který je
také hudebník, své vnučce Monice Bagárové, která koncertuje jak v Čechách,
tak na Slovensku.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články