Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes Vám nabídneme vánoční povídání, zamyšlení a také vzpomínání. Porovnáme
svátky Vánoc dnes a v poválečné době, o kterých nám poví Marie Absolonová, a
navštívíme literární setkání na Slovensku.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Vánoce chudých Romů na východě Slovenska ve vzpomínkách Marie Absolonové
Stromeček, dárky, cukroví a štědrovečerní večeře. Věci, bez kterých bychom
si Vánoce nedokázali už ani představit. Romské Vánoce ale v minulosti
vypadaly úplně jinak. Na to, jaké byly vánoční svátky pro chudé Romy na
východě Slovenska před pár desítkami let, vzpomínala nad přípravou vánočního
cukroví pamětnice, paní Marie Absolonová z Brna.
Paní Marii Absolonové je šedesát pět let. Její životní příběh se v něčem
podobá životům stovek Romů v České republice, kteří přišli do Čech ze
Slovenska. Většina z nich odcházela z chudoby za prací a lepšími zítřky.
Život na Slovensku býval často velmi chudý a tvrdý, hlavně v zimě.
„My jsme poznali víc zimy než tepla. Ráno se zatopilo, šetřili jsme, tak
jsme topili do večera. Měli jsme netěsnící okna, tak se to teplo vyfoukalo,
pod peřinama jsme byli a byla nám zima. Ráno do školy – a žádné boty.
Maminka nám obalila nohy, vzala noviny, dala nám je na nohy, obalila nějakým
hadrem…“
Z dnešního pohledu zní takové vyprávění až neuvěřitelně… Bylo ale každodenní
realitou, o to smutnější, že se týkalo také Vánoc. Ozdobený stromeček v
dnešní podobě romské děti neznaly.
„To maminka koupila větvičky a z těch větviček u nás jeden navrtal a udělal
stromeček. A bylo to docela hezký. Že jo, dvě kila kostkového cukru – to
stálo tehdy 8 korun kilo kostkového cukru… A abychom viděli pomeranč, to
jsme nevěděli, co to je… Jabka ano, to jsme kupovali od Maďarů za dvě koruny
kilo a to jsme věšeli na stromek jak blázni… Jabka, všechno možné, abychom
měli pěkný stromek.“
To, na co jsou dnešní děti zvyklé a na co se taky těší se nejvíc, jsou
dárky. Ani ty ale nebyly v padesátých letech v chudých romských rodinách
zvykem.
„My jsme ani nevěděli, že se k Vánocům dávají dárky. Nám babička koupila
ponožky, když jsme byli tady v Čechách, rukavičky a čepičky, zabalila je a
dala pod stromek. My jsme si toho nevšímali. Až potom ona přišla a lomila
rukama, že co jsme zaostalí? ‚Však jsem koupila dětem, to je dáreček, ať si
to rozbalí, ať z toho mají radost! ‘ No, měli jsme radost, samozřejmě, ale
my jsme nevěděli, co tam v těch papírech je, my jsme neměli zájem, protože
jsme to nepoznali...“
Po příchodu do Čech za babičkou tak paní Absolonová i její sourozenci zažili
Vánoce úplně jinak, než jak je znali. S moudrým nadhledem dnes paní
Absolonová hodnotí i výzdobu stromečku.
„Najednou přišla babička a ona nám donesla ty krabice a my jsme z toho byli
vyděšení, ono se to lesklo, bylo to barevné, všelijaké…“
Změnilo se také to, co se na Štědrý večer jedlo. Poslední vzpomínka paní
Absolonové patří právě jídlu.
„Jídlo? Placky z mouky na kamnech pečené. Žádné buchty nebo cukroví, to
vůbec ne.“
Odchod za prací a lepším životem tak pro mnoho Romů znamenal velkou změnu
také v tom, jak slavili a slaví vánoce. Nezbývá než tedy popřát, abychom se
měli i nadále lépe než naši předci a abychom také svým dětem dokázali
předávat i tyto vzpomínky, aby se na ně nezapomnělo a aby si i naše děti
dokázaly dnešních krásných Vánoc vážit.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Literární klub v Banské Bystrici sdružuje 23 romských spisovatelů
Literární klub v Banské Bystrici sdružuje 23 romských spisovatelů z celého
Slovenska. Tento rok organizátoři pro literární prezentaci vybrali
Rimavskou sobotu. Více se dozvíte v příspěvku Roberta Hozy. Pozval totiž k
mikrofonu člena klubu literátů Kolomana Cicka, který pracuje jako
pedagogický asistent na základní škole ve Velkém Krtíši.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Na Vánoce se Romové svátečně oblékli a chodili koledovat
Kromě otce, matky a dětí patří do tradiční romské rodiny i další příbuzní.
Bez nich si v minulosti, ale v mnoha případech i dnes, Romové nedokázali
představit oslavu narození Ježíše. Dříve muzikanti obcházeli na Štědrý den
rodiny místních ne-Romů, byli svátečně oblečeni a hráli vánoční koledy. Na
Slovensku dodržují tuto tradici dodnes. Se svými vzpomínkami nás seznámí
romista a historik Ladislav Goral v rozhovoru s kolegou Janem Rosenbergem.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Andrej Giňa vypráví, co si Romové na Vánoce vinšovali
Už za tři dny touto dobou bude Štědrý večer – večer plný zvyků, tradičního
jídla, dárků, rodinné pohody a zářících dětských očí. Ale pro leckoho v naší
společnosti může naopak být večerem plným smutného osamění anebo stresu ze
spousty příprav. My se teď s Janou Šustovou zaposloucháme do vánočních
vzpomínek romského spisovatele Andreje Gini, který pochází ze Slovenska a v
současné době žije v Rokycanech.
Mezi významné pamětníky tradičního života v romské osadě na Slovensku patří
spisovatel Andrej Giňa, který tyto zkušenosti ztvárnil ve své próze. Narodil
se v roce 1936 v obci Tolčemeš, která se dnes jmenuje Šarišské Sokolovce a
nachází se v okrese Prešov. Jeho rodina bydlela v osadě asi dva kilometry za
vesnicí. Na oslavy Vánoc má Andrej Giňa následující vzpomínky:
„Na Slovensku, to jsem byl ještě dítě, a tam to bylo takové velice
jednoduché – žádné dárky se nedávaly, ani jsme nevěděli, co to je, že se
nějaké dárky dávají. Ale zachovávaly se různé tradice: chodilo se koledovat
a hodně se chodilo vinšovat, to chodili všichni dospělí. Táta byl hodně
dobrý muzikant a chodil s kapelou od domu k domu a tam hráli a vinšovali.
Takže pak přivezli i nějaké to jídlo, nebo i možná nějaké peníze, aby se
přečkala ta zima.“
Když bylo Andrejovi Giňovi deset let, jeho rodina se přestěhovala do Čech.
Bylo to v roce 1966.
„Potom tady v Rokycanech, kam jsme se přestěhovali, se už přebíraly zvyky
těch ostatních českých občanů, ale zachovaly se i ty naše. Aspoň tedy u
nás.. Ale vlastně u všech rokycanských Romů se to dodržovalo – chodilo se
vinšovat chodilo se hrát k Romům, i to jídlo se dávalo tradiční, říkali tomu
bobaľki, to jsou takové kuličky, takové národní jídlo. Takže ty tradice se
dodržovaly – hrálo se, zpívalo, chodilo se koledovat a vinšovat těm našim,
těm Romům. Ke gádžům jsme si netroufali, ale to vím, že děti chodily
koledovat i k těm ostatním občanům.“
Ze vzpomínek Andreje Giňi se vynořuje i to, co si Romové na Slovensku na
Vánoce vinšovali:
„Me tumenge vinšinav pre kadi karačuň, but bacht, sasťipen, lačho dživipen,
but Roma dodžiďile pes, the amen pes te dživas pre aver berš pes adaj pale
te sdžas!“
Do češtiny se to dá přeložit takto:
„Já Vám k Vánocům vinšuji zdraví, štěstí, spokojenosti,
tak jako se mnoho Romů dožilo Vánoc, tak nechť se i my dožijeme těch
příštích. Abychom se tu napřesrok zase znovu sešli!“
A jak Andrej Giňa dodává, podobné vinšování se používalo i na Nový
rok:
„Me tumenge vinšinav pre kada Nevo berš – tedy na tento Nový rok. A pak to
samé: but bacht, sasťipen, lačho dživipen, but Roma predžiďile, the amen te
predživas, a bachtales pes te sdžas, pre aver beš!“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vánoční zvyky Romů z Východního Slovenska
Stanislava Ondová nám v rozhovoru s Renou Horvátovou přiblíží tradiční
romské zvyky pocházející z Východního Slovenska. Dozvíme se také, jaké
pokrmy podává na Štědrý den a co je jejím největším vánočním přáním.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za chvíli bude 21 hodin, O Roma vakeren s datem 21. prosince už patří
minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách
Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Klidný večer vám přeje Jaroslav Sezemský.
| 
Paní Marii Absolonové je šedesát pět let. Její životní příběh se v něčem
podobá životům stovek Romů v České republice, kteří přišli do Čech ze
Slovenska. Většina z nich odcházela z chudoby za prací a lepšími zítřky.
Život na Slovensku býval často velmi chudý a tvrdý, hlavně v zimě.
Související články
Mezi významné pamětníky tradičního života v romské osadě na Slovensku patří
spisovatel Andrej Giňa, který tyto zkušenosti ztvárnil ve své próze. Narodil
se v roce 1936 v obci Tolčemeš, která se dnes jmenuje Šarišské Sokolovce a
nachází se v okrese Prešov. Jeho rodina bydlela v osadě asi dva kilometry za
vesnicí. Na oslavy Vánoc má Andrej Giňa následující vzpomínky:
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články