Filharmonie Brno společně s Idou Kelarovou a sborem Miret vánočně naladí
brněnské publikum
Dva hlasy – Dva světy – Dvě kultury. To je motto občanského sdružení MIRET,
které v Česku, ale i na Slovensku prostřednictvím hudby a kulturních a
vzdělávacích aktivit spojuje lidi bez ohledu na etnikum. V prosinci zve na
dva výjimečné koncerty, které v předvečer vánočních svátků připravilo ve
spolupráci s Filharmonií Brno.
Ve čtvrtek 19. a v pátek 20. prosince 2013 se v Galerii Vaňkovka představí
Filharmonie Brno s dirigentem Pavlem Šnajdrem, zpěvačka a sbormistryně Ida
Kelarová, sbor MIRET spojený ze zpěváků sborů Čhavorenge a Barbastella,
vynikající čeští, slovenští i zahraniční hudebníci zvučných jmen –
talentovaný a oceňovaný klavírista Ondrej Krajňák, osmiletý klavírista Radek
Bagár, vynikající kontrabasista Josef Fečo, srbští akordeonisté Lelo Nika a
Goran Kovačevič, devítiletý perkusista Martin Fečo, zpěvák, kytarista a
skladatel Desiderius Dužda, Jan Dužda, talentovaná třináctiletá Anna
Oláhová, dvanáctiletá Zuzana Faconová a Oto Bunda, který se společně s
Libušou Bachratou zhostí i úlohy choreografa a tanečníka.
Koncert, který svátečně naladí každého z nás. „Všem posluchačům bych ráda
přiblížila hlavní myšlenku sdružení MIRET, které reprezentuji. Snažíme se
prostřednictvím hudby ukázat, jak si dvě na první pohled odlišná etnika
mohou být blízká a jaké krásné věci společně dokážou vytvořit!“ říká Ida
Kelarová.
Písně provází člověka celým životem. Romské písně mají kouzelnou moc, jsou
skvostem romské kultury. Projevuje se v nich srdce, duše i povaha člověka
anebo lidu, v němž písně vznikly. Písně jsou učením ušlechtilosti, zábavy,
inspirací pro uměleckou práci a bližšího poznání života, tradice a kultury
romské „domoviny“. Každý, kdo zpívá, tvoří, protože písnička je
sebevyjádření, sdělení, funguje jako živý sociální regulátor.
Romové pro své písně nepoužívají noty, neboť charakteristické volné rytmické
nakládání s půltóny a čtvrttóny se snad ani nedají notovým písmem zapsat.
Romská píseň je založena na výrazném přednesu, který se bez vyslyšení
zpěváka dá písemně interpretovat jen těžko. Charakterizuje ho složité
frázování, natahování, zrychlování, přestávky, nádechy. Právě to dodává
písním jedinečné kouzlo. Písně slouží jako cesta, dlouhá cesta „Lungo drom“,
aby se člověk dostal odněkud někam, ale jak svou cestu prožije, to už je věc
jeho citu a umění.
Romové zpívají ve svých písních o žalostech, chudobě, nešťastné lásce,
nevěře, úmrtí blízké osoby, vlastní nemoci, starosti o děti, o siroty, hladu
nebo vězení. Často je příčinou utrpení neposlušnost vůči vlastní matce,
ženě, vůči Bohu a zpěvák se k nim často obrací se zvoláním „Joj Devla“ (joj
Bože), „Joj mamo“ (joj maminko), časté je také všeobecné oslovení „Romale,
čhavale“ (Romové, lidé). Symbolem smrti je černý ptáček. Černá barva se
často spojuje se slovy srdce, ruce, košile, zem, vlasy, tvář, oči, které
dokreslují smutnou náladu.
Tohle všechno a mnohem víc najdou posluchači po oba slavnostní večery v
Galerii Vaňkovka.
|
|