Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Mladé Romky míří do politiky. V Praze se na politickém výcviku občanského
sdružení Slovo 21 učily, jak vystupovat na veřejnosti i před médii. Za
chvíli řekneme víc. Dozvíte se, kdo získal ocenění Muzea romské kultury, a
povíme vám o sociálním centru ve Francii.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Desítka romských vysokoškolaček absolvovala politický výcvik
Desítka vybraných romských studentek vysokých škol přijela začátkem
listopadu do Prahy, aby absolvovaly politický výcvik. Ten už potřetí
organizuje občanské sdružení Slovo 21 s jediným cílem – zvýšit angažovanost
Romek v politice. Studentky nejrůznějších oborů se tady setkaly s i
absolventkami předešlých politických výcviků, které letos kandidovaly ve
volbách do Poslanecké sněmovny. A nechyběl ani mediální trénink, bez kterého
se dobrý politik neobejde. Natáčel tam reportér Tomáš Bystrý.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Nositelkou ceny Muzea romské kultury za letošní rok se stala Emílie
Machálková
Cena Muzea romské kultury pro rok 2013 zná svého majitele. Vyznamenanou
osobností, která dlouhodobě s muzeem spolupracuje, je pro letošek paní
Emílie Machálková. Spolu s předáním Ceny se také promítl unikátní dokument
České televize Rom zpívá, hraje, tančí, ve kterém paní Machálková vystupuje.
V Brně natáčela Alica Heráková.
Cena Muzea romské kultury je udělována každoročně od roku 2008. Jejími
držiteli jsou významné osobnosti, které se zasazují o uchování a rozvoj
romské kultury. Mezi oceněnými je například jeden ze zakladatelů Svazu
Cikánů Romů Karel Holomek, historik Ctibor Nečas nebo romistka a etnoložka
Eva Davidová. Emílie Machálková získala cenu pro rok 2013.
„Cenu Muzea romské kultury paní Machálková získává za dlouholetou spolupráci
s muzeem založenou na předávání životních zkušeností při práci s dětmi a
mládeží. Paní Elinko, moc děkujeme.“
Uvedla při předání ceny zastupující ředitelka Muzea romské kultury, Jana
Poláková.
Životní příběh paní Machálkové je skutečně výjimečný. Dnes
sedmaosmdesátileté Emílii, která pochází z rodu Holomků, původních
moravských Romů, se podařilo přežít holocaust i druhou světovou válku. O
svůj příběh se podělila v rámci vzdělávacích programů s tisíci studenty.
„A jednou přijel navečer z práce, z Kyjova a přišel nám říct, že brzy ráno
budou celou naši rodinu ze Svatobořic a Kyjova odvážet na Gestapo do Brna.
Byl to Hynek Machálků a byl to bratranec mého muže, ten nám to přišel
sdělit. Tak my jsme se sebrali ještě ten večer a jeli jsme tam, ještě ten
večer. Bylo to hrozné.“
Rozvyprávěla se po předání Ceny Muzea romské kultury paní Emílie Machálková
o svých vzpomínkách na začátek války a romský holocaust.
„Bylo devět hodin večer a strýc už byl oblečený a se všemi se loučil, dělal
jim křížek a líbal je a hladil. Já jak jsem to viděla, tak jsem utekla.
Nikdy na to nezapomenu, je to přes sedmdesát let, na ten hrozný večer, co
jsme tam zažili.“
Životní příběh paní Machálkové ale není ani zdaleka jen o tragickém rodinném
příběhu. Její láskou byl zpěv a hudba. Zpívala s orchestrem Gustava Broma a
v rámci své kariéry jako zpěvačka vystoupila také v dokumentu „Rom zpívá,
hraje, tančí“ z roku 1970. Toto unikátní televizní dílo zachycuje romskou
kulturu v době po Pražském jaru, nejslavnější soubory a skupiny a také
euforii té doby. V rámci promítání dokumentu Muzeem romské kultury proběhla
také beseda s pamětníky, kteří v dokumentu vystupovali.
„Pamatuješ si, jak jsme hráli s Bromem?“ „Ano.“ „Jak jsi vždycky hrál s
kapelníkem na ty housle, my jsme spolu patnáct let hráli, on byl ohromný.“
Vzpomínala paní Machálková na svou hudební kariéru, kterou prožila s
hudebníkem Eugenem Horváthem. Slavnostní večer pod taktovkou Muzea romské
kultury tak nebyl výjimečný pouze předáním Ceny, ale také promítáním
dokumentu, který byl na obrazovkách České televize od svého vzniku pouze
dvakrát.
Cena Muzea romské kultury pro paní Emílii Machálkovou však byla hlavním
vrcholem slavnostního večera, který se konal v Moravské zemské knihovně ve
čtvrtek 14. listopadu.
„Já právě už hodně let jezdím s živou pamětí a vyprávím, už mě vyslechlo
přes dvanácti tisíc studentů. V březnu jsem byla pozvána do parlamentu,
dostala jsem cenu… tak těch cen už mám dost, ale tato mi bude nesmírně
milá.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Městské centrum sociálních služeb pro Romy ve francouzském Alès je
otevřeno nejen místním Romům, ale i kočovníkům
Někteří Romové ve Francii dodnes kočují, jiní už po několik generací žijí
usedlým způsobem života. S Janou Šustovou se teď vydáme do jižní Francie do
Městského centra sociálních služeb pro Romy v městečku Alès, které se
zaměřuje na práci jak s Romy usedlými, tak i s kočovnými. Co se týče
romských obyvatel Alès, jedná se převážně o Romy usedlé, kteří bydlí v
domech. Někteří z nich sice mají karavany, ale používají je jen v době
dovolené. Kromě toho je však městečko i zastávkou kočovníků...
Městské centrum sociálních služeb pro Romy v Alès má pět pracovníků a jeho
ředitelkou je od dubna tohoto roku Estelle Bon. Co se ve
středisku odehrává, popisuje takto:
„Jsme Městské centrum sociálních služeb pro Romy, máme jednak sociální
centrum a jednak prostranství, na kterém se můžou utábořit kočovníci. To, co
nabízíme, jsou volnočasové aktivity pro děti každou středu odpoledne a během
školních prázdnin dokonce každý den, tedy kromě srpna, kdy je zavřeno i to
prostranství pro táboření. Máme také aktivity pro rodiče dětí, kdy rodiče
mohou přijít a věnovat se různým činnostem spolu s dětmi, protože nemají
vždy možnost udělat si na to čas kvůli práci a tak podobně, a my jim tady
můžeme nabídnout nějakou strukturovanou zájmovou činnost a výlety pro děti
společně s jejich maminkami a tatínky.“
V Městském centru sociálních služeb pro Romy pracuje také paní Lea jako
poradkyně v oblasti finanční, sociální a rodinné.
„Stará se o administrativní otázky. Když jsou klienti v nějakých těžkostech,
třeba ekonomických, finančních, přechodných, zdravotních a tak dále, je tady
tato poradkyně, aby jim pomohla a nasměrovala je k sociálním pracovníkům.“
Dalším zaměstnancem je Rom Payu, který má funkci mediačního
pracovníka.
„Payu je mediační pracovník a stará se opravdu o vyjednávání mezi
Romy a gádži, tedy lidmi, kteří nepatří do romské komunity. Je tady i proto,
aby byl prostředníkem mezi školními dětmi a jejich rodiči, kteří mohou mít
problémy s různými školními strukturami atd. Takže on je prostředníkem mezi
řediteli škol, učiteli a rodiči, je jakýmsi nárazníkem, je prvním účastníkem
dialogu, první osobou, se kterou se setkávají.“
Městské centrum sociálních služeb v městečku Alès je otevřeno pro
kohokoliv.
„My jako Městské centrum sociálních služeb jsme otevřeni pro všechny
obyvatele Alès, takže každý z tohoto města k nám může přijít. Sídlíme
ve čtvrti Promelles, kde žijí Romové, kteří už po několik generací
žijí usazeným způsobem života. Takže už nekočují, bydlí v domech za centrem
sociálních služeb. Našimi klienty jsou tedy tito lidé, kteří přicházejí ve
středu odpoledne a během školních prázdnin. A my jim nabízíme mimoškolní
podporu, pomáháme jim se školní docházkou dětí, v úterý a ve čtvrtek večer
za nimi chodí animátorka Lea a nabízí jim pomoc s úkoly a také mimoškolní
aktivity. Neznamená to, že jim pomáháme domácí úkoly vypracovat, nepomůžeme
jim udělat cvičení z matematiky, ale nabízíme jim aktivity, při kterých děti
mohou počítat, číst, dostat se k literatuře a tak dále.“
Centrum je otevřené nejen pro usedlé Romy, ale i pro kočovníky.
„Ve středu odpoledne také nabízíme aktivity, kterým se děti kočovníků mohou
věnovat přímo v centru sociálních služeb. Ale svou roli tu hraje také strach
kočovných rodičů, kteří přijedou na tábořiště a bojí se nám svěřit své děti.
Takže vždy je potřeba trocha času, aby se ti lidé adaptovali, aklimatizovali
a získali k nám důvěru, aby pak své děti pustili do našeho střediska.“
Ale zdaleka ne všichni kočovníci, kteří se na přechodnou dobu utábořili v
Alès, přicházejí do Městského centra sociálních služeb.
„Na tábořišti jsou kočovníci, kteří nepřicházejí až k nám do centra
sociálních služeb, ale aspoň se obrací na Leu, která za nimi chodí, a pomáhá
jim, pokud mají potíže třeba s osobními doklady nebo se školními dokumenty,
aby děti chodily do školy. Nám totiž velmi leží na srdci to, aby děti
kočovníků chodily do školy. Lea je zde, aby jim pomohla se všemi
administrativními záležitostmi.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Otec Idy Kelarové svou romskou identitu skryl, aby uchránil rodinu od
ponižování
Matka Idy Kelarové je Moravanka, otec byl Bohem nadaný cikánský hudebník.
Koloman Bitto se však rozhodl, že svou romskou identitu ukryje. Chtěl tím
uchránit rodinu – manželku a tři dcery – od ponižování. Idin zpěv je
především prožitek, otevřené a nabídnuté nitro. A právě proto pořádá
víkendové workshopy a předává dobrou náladu a trochu toho poznání. Natáčel s
ní Jan Rosenberg.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Gejza Horváth hudebně, literárně i soukromě
Gejza Horváth je zpěvák, skladatel, ale i prozaik. Vyrůstal v osadě
Kolínovce u Krompach a pochází z muzikantské rodiny. Dokonce už ve svých
dvanácti letech prý hrával s největšími kapelami na Slovensku. Iveta
Demeterová ho navštívila v Brně a povídali si o tom, jak se svou vyvolenou
utekli z domova. A dozvíte se, kdo koho požádal o ruku.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za chvíli bude 21 hodin, O Roma vakeren s datem 23. listopadu už patří
minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách
Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Klidný večer vám přeje Jaroslav Sezemský.
| 
Související články
Cena Muzea romské kultury je udělována každoročně od roku 2008. Jejími
držiteli jsou významné osobnosti, které se zasazují o uchování a rozvoj
romské kultury. Mezi oceněnými je například jeden ze zakladatelů Svazu
Cikánů Romů Karel Holomek, historik Ctibor Nečas nebo romistka a etnoložka
Eva Davidová. Emílie Machálková získala cenu pro rok 2013.
Městské centrum sociálních služeb pro Romy v Alès má pět pracovníků a jeho
ředitelkou je od dubna tohoto roku Estelle Bon. Co se ve
středisku odehrává, popisuje takto:
„Stará se o administrativní otázky. Když jsou klienti v nějakých těžkostech,
třeba ekonomických, finančních, přechodných, zdravotních a tak dále, je tady
tato poradkyně, aby jim pomohla a nasměrovala je k sociálním pracovníkům.“
„Payu je mediační pracovník a stará se opravdu o vyjednávání mezi
Romy a gádži, tedy lidmi, kteří nepatří do romské komunity. Je tady i proto,
aby byl prostředníkem mezi školními dětmi a jejich rodiči, kteří mohou mít
problémy s různými školními strukturami atd. Takže on je prostředníkem mezi
řediteli škol, učiteli a rodiči, je jakýmsi nárazníkem, je prvním účastníkem
dialogu, první osobou, se kterou se setkávají.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články