Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes si opět připomeneme vzpomínky na druhou světovou válku a o svém životě
a příchodu do Čech nám řekne Hilda Pášová. Také se podíváme do Muzea kultury
Romů na Slovensku. Tolik namátkou z našeho vysílání.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Bývalý tzv. cikánský tábor v Hodoníně u Kunštátu byl uznán kulturní památkou
Za druhé světové války sběrné místo před transportem do koncentračního
tábora, pracovní tábor, místo, kde zemřely stovky lidí, stovky Romů. Za
komunismu sem jezdily děti na školy v přírodě a ještě v roce 2009 v jednom z
původních baráků tábora fungovala místní hospoda. Letos bylo toto místo
konečně uznáno kulturní památkou. Řeč je o Hodoníně u Kunštátu a pietním
místě obětem romského holocaustu. Na místě natáčela Alica Heráková.
Pietní akt romským obětem druhé světové války v Hodoníně u Kunštátu se konal
v neděli 18. srpna. Přibližně stovka lidí si připomněla oběti romského
holocaustu. Toto smutné výročí vyniklo výjimečným vystoupením a také osobním
prožitkem mladých Romů ze sboru Idy Kelarové Čhavorenge.
Shromáždění zahájila bohoslužba celebrovaná romským knězem Vojtěchem Vágaiem
a v následujícím shromáždění u hromadného hrobu Žalov vystoupil například
ministr školství Dalibor Štys nebo poslankyně parlamentu, Anna Putnová.
„Musím s politováním říct, že jsme dlužni Romům to, abychom se víc dozvěděli
o jejich kultuře, tradicích, zvycích, historii. Myslím si, že je to výzva a
příležitost pro nás. A je to také povinnost, a to nejenom vůči těm, kteří se
z tragického tábora už nikdy víc nevrátili. Nezapomeneme.“
Pietní místo v Hodoníně u Kunštátu se nachází v prostoru bývalého tzv.
cikánského tábora. Celé místo má velmi specifickou atmosféru, která zasáhne
každého návštěvníka. Na rozdíl od Letů u Písku, kde je místo stále
nedůstojně ovlivňováno přítomností vepřína, se podařilo v Hodoníně u
Kunštátu vybudovat místo hodné smuteční piety. Letos bylo konečně prohlášeno
kulturní památkou. Ani zde však cesta nebyla snadná.
„Po roce 1948 zde byl ještě krátce tábor nucených prací pro nepřátele
komunismu a po jeho uzavření se to stalo rekreačním střediskem, což je
naprosto absurdní, protože když si představíme, že na tomto místě trpěly a
umíraly stovky nevinných obětí, a pak se zde rekreovali lidé, tak je to
opravdu velice zahanbující. Po roce 1989 přešel tento areál do soukromého
vlastnictví a majitelé zde opět provozovali letní rekreační tábor, který se
naprosto absurdně jmenoval Žalov.“
Vysvětluje historik Muzea romské kultury, Michal Schuster. Areál se podařilo
vykoupit a díky projektu vzniká v prostoru bývalého tzv. cikánského tábora
nový památník tragických událostí. Kompletně má být prostor přebudován do
tří let.
Výjimečnou atmosféru velmi emotivní piety letos zajistili mladí Romové ze
sboru Čhavorenge. Písně připravené speciálně pro tuto příležitost a skutečné
dojetí a úcta, kterou předkům projevili, zasáhla všechny přítomné.
„Bylo to pro mě od srdce těžký, ale zase jsem se toho víc dozvěděla o té
historii, protože tohleto by mě nikdy nenapadlo, že i Romové takhle trpěli…
Prostě mi to něco dalo, že si musím vážit toho, co mám momentálně.“
Svěřila se jedna z mladých zpěvaček ze sboru Idy Kelarové. Také tu její
svěřenci dojali.
„Samozřejmě se jich to dotklo a myslím, že právě mladší generace by se měla
takovýchto projektů zúčastňovat, protože je to všechno už dneska na nich.
Máme zrovna umělecký tábor, tak jak se tam vrátíme, tak si popovídáme, my
jsme včera měli přednášku o historii Romů, tak všichni plakali, takže
přijeli připravení, všechny ty informace už měli. Já si myslím, že to bylo
úctyhodné, tak bych to řekla. A to místo si to samozřejmě zaslouží.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Rodina Hildy Pášové přišla do Čech za prací z osady na Slovensku
V následujících minutách se zaposloucháme do vyprávění z poválečné historie
československých Romů. Po roce 1945 totiž začali do pohraničí a průmyslových
oblastí Čech a Moravy přicházet za prací Romové z romských osad na
Slovensku. To byl i příběh rodiny paní Hildy Pášové, který zaznamenala Jana
Šustová.
Jméno Hilda Pášová není mezi Romy neznámé. Několik let totiž v televizi
moderovala romský pořad Točkolotoč, po revoluci stála u zrodu Romské
občanské iniciativy, učila romské žáky i studenty a řadu let se zabývala
sociální prací. Na popud romistky Mileny Hübschmannové se začala věnovat i
literární tvorbě v romštině. Narodila se v roce 1941 ve Vlčanech na
Slovensku v muzikantské rodině, ale poválečná bída přivedla její rodinu za
prací do Čech.
„My jsme sem přišli hned v roce 1947 a přistěhovali jsme se do Letňan, což
bylo kousíček za Prahou. Dřív to byla malá vesnička, dnes už tam bydlí
několik desítek tisíc obyvatel, je tam dokonce konečná stanice metra. Do
těch Letňan jsme se v roce 1947 přistěhovali nejenom my, ale skoro půlka
osady – se všemi tetičkami, strýčky, příbuznými, jejich dětmi – malými,
velkými... Byla to půlka vlaku. Byli to všichni příbuzní a všichni jsme
zakotvili v Letňanech. Tam se nám hodně zalíbilo a všichni tam sehnali
práci. Je tam hodně průmyslových závodů, takže v té době nebyl žádný problém
sehnat místo.“
Hildě Pášové bylo tehdy zhruba pět let a o rok později měla začít
navštěvovat českou školu. A tak se musela vypořádat s češtinou, kterou ze
své rodiny neznala.
„Rodiče pocházeli z jižního Slovenska (Nové Zámka, Galanta, Šaľa), a to za
války patřilo pod maďarskou správu. Moji rodiče měli maďarské školy, takže
uměli romsky a maďarsky. Když chtěli, abych nerozuměla, tak mluvili
maďarsky, jinak mezi sebou mluvili romsky. A já jsem se naučila česky a s
rodiči jsem mluvila romsky.“
Čeština byla po příchodu do Letňan oříškem i pro dospělé členy rodiny.
„To byla velmi nelehká situace, protože žádný z těch desítek příbuzných,
kteří přijeli včetně mých rodičů, neuměl ani slovo česky. Ale museli začít
fungovat od prvního okamžiku, od prvního dne, protože děti musely jíst,
muselo se jít nakoupit, musely se řešit každodenní starosti. Jakmile jsme se
ubytovali, dostali jsme byty, tak rodiče nastoupili do zaměstnání, kde
dostali práci, na kterou stačili. Většinou dělali pomocné práce a ženy
pracovaly jako uklízečky. Tu češtinu se učili za pochodu.“
A co vlastně přimělo rodinu Hildy Pášové k odchodu ze Slovenska?
„Po válce tam absolutně nezavadili o práci. Nebylo tam možné žít, nebylo
možné sehnat zaměstnání, živobytí, takže by tam umřeli hlady. Otec byl
muzikant, Romové tam měli svoje kapely, ale nebylo tam pro koho hrát. Byl
konec války, byl zmatek, nikde nebyl dostatek jídla, nebyla práce. A tady v
Čechách bylo práce dost pro všechny.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Muzeum kultury Romů na Slovensku uspořádalo prezentaci tradičních prvků
romské kultury
Prezentace tradičních prvků romské kultury se už po jedenácté uskutečnila v
Múzeu slovenskej dediny v Martine. Setkali se tam Romové a příznivci romské
hudby a kultury. Setkání „Te prindžaras amen / Spoznajme sa“ organizovalo tradičně Muzeum
kultury Romů na Slovensku. Více Robert Hoza, který se zeptal kurátorky muzea
Adriany Danekové.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Skautský oddíl Gemini uspořádal tábor pro romské děti
Příměstský tábor pro převážně romské děti uspořádal v Neškaredicích, odlehlé
části Kutné Hory, pražský skautský oddíl Gemini. Dětem se tři dny věnovalo
na 30 mladých lidí, kteří se tak připravovali na zkoušky pro vůdce oddílů.
Do programu se spontánně zapojili i rodiče dětí. Na místě natáčela Markéta
Skočovská.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
O osudech fotografa Josefa Rafaela
Do pěti let vyrůstal v dětské domově, kdy v povzdálí čekal, že i pro něj si
jednou přijde maminka. Vystudoval střední školu Michael - obor fotografie.
Řeč je o třicetiletém Josefu Rafaelovi, se kterým Iveta Demeterová natáčela
a zeptala se, jak vzpomíná na období, kdy ta vysněná maminka přišla.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za chvíli bude 21 hodin, O Roma vakeren s datem 24. srpna už patří
minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách
Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Klidný večer vám přeje Jaroslav Sezemský.
| 
Pietní akt romským obětem druhé světové války v Hodoníně u Kunštátu se konal
v neděli 18. srpna. Přibližně stovka lidí si připomněla oběti romského
holocaustu. Toto smutné výročí vyniklo výjimečným vystoupením a také osobním
prožitkem mladých Romů ze sboru Idy Kelarové Čhavorenge.
„Musím s politováním říct, že jsme dlužni Romům to, abychom se víc dozvěděli
o jejich kultuře, tradicích, zvycích, historii. Myslím si, že je to výzva a
příležitost pro nás. A je to také povinnost, a to nejenom vůči těm, kteří se
z tragického tábora už nikdy víc nevrátili. Nezapomeneme.“
„Po roce 1948 zde byl ještě krátce tábor nucených prací pro nepřátele
komunismu a po jeho uzavření se to stalo rekreačním střediskem, což je
naprosto absurdní, protože když si představíme, že na tomto místě trpěly a
umíraly stovky nevinných obětí, a pak se zde rekreovali lidé, tak je to
opravdu velice zahanbující. Po roce 1989 přešel tento areál do soukromého
vlastnictví a majitelé zde opět provozovali letní rekreační tábor, který se
naprosto absurdně jmenoval Žalov.“
Výjimečnou atmosféru velmi emotivní piety letos zajistili mladí Romové ze
sboru Čhavorenge. Písně připravené speciálně pro tuto příležitost a skutečné
dojetí a úcta, kterou předkům projevili, zasáhla všechny přítomné.
Související články
Jméno Hilda Pášová není mezi Romy neznámé. Několik let totiž v televizi
moderovala romský pořad Točkolotoč, po revoluci stála u zrodu Romské
občanské iniciativy, učila romské žáky i studenty a řadu let se zabývala
sociální prací. Na popud romistky Mileny Hübschmannové se začala věnovat i
literární tvorbě v romštině. Narodila se v roce 1941 ve Vlčanech na
Slovensku v muzikantské rodině, ale poválečná bída přivedla její rodinu za
prací do Čech.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články