Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Dnes vám zmapujeme situaci, která vládne v Českých Budějovicích na sídlišti
Máj. Povíme si o sankcích za xenofobii na internetu a pozveme do země
zaslíbené – musím podotknout, že jde o divadelní představení.
Tolik namátkou
z našeho vysílání, ve kterém vám samozřejmě nabídneme i romské písničky z
domova i ze zahraničí. Příjemný poslech!
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
V Českých Budějovicích by mohli pomoci romští asistenti prevence kriminality
V Českých Budějovicích je stále vyhrocená situace. Policie nakonec na
tamějším sídlišti Máj proti extrémistům zasáhla, z náměstí, kde byla na
pokyn magistrátu demonstrace rozpuštěna, se jednotlivci vydali na sídliště
obývané převážně Romy, policie se je snaží vytlačit dál od sídliště. To
všechno sleduje náš reportér Václav Malina.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Na sociálních sítích přibývá xenofobních výzev a odkazů
Kdykoliv se zhorší ekonomická situace, zesílí projevy protiromských nálad.
Na sociálních sítích si můžete přečíst hanebná a xenofobní hesla, komentáře.
Co dělat, máte-li podezření, že došlo k porušení zákona, tak na to se
zeptala kolegyně Iveta Demeterová Pavly Kopecké, tiskové mluvčí Policejního
prezidia ČR.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
V divadelní inscenaci Země zaslíbená vystoupili Romové, čeští starousedlíci
i uprchlíci
Koncem června se v Kostelci nad Orlicí a v Praze uskutečnilo zajímavé
divadelní představení, kde vystoupili různí obyvatelé Kostelce nad Orlicí –
čeští starousedlíci, romští obyvatelé i uprchlíci, kteří prošli tamním
azylovým zařízením. Inscenaci s názvem Země zaslíbená vytvořil umělecký tým
pražského Divadla Archa a zajímala se o ni Jana Šustová.
Hlavními hrdiny inscenace Země zaslíbená se stali lidé, kteří nikdy nestáli
na divadelním jevišti. Všichni z nich buď trvale nebo přechodně žijí či žili
v Kostelci nad Orlicí, kde jejich příběhy po dobu jednoho roku zaznamenával
tým režisérky Jany Svobodové.
„My jsme na začátku neměli žádný koncept, ale čekali jsme, kdo k nám z toho
města přijde a věděli jsme, že na základě jejich vyprávění můžeme udělat
představení. Nakonec to dopadlo tak, že na jevišti, jak v Kostelci, tak i
dnes v Divadle Archa, máme dvacet dětí, z toho polovinu romských, nejmenší
holčičce jsou asi čtyři roky nebo aspoň tak vypadá, je opravdu malinká, a
polovina těch dětí jsou ze základní školy. Pak je tady s námi romská
babička, jak jí říkáme, paní Halušková, dva mladí uprchlíci z Běloruska, se
kterými jsme se seznámili asi před rokem a půl v uprchlickém táboře v rámci
nějaké dílny, ale ti dostali azyl a žijí v Praze. A dalším vypravěčem je
malá desetiletá holčička Hanička, která patří mezi starousedlíky.“
Deset romských dětí, které v představení účinkují, patří do skupiny, o
kterou se v družině kostelecké základní školy stará paní Pavlína Halušková.
Tato Romka žije v Kostelci od svých tří let, vychovala pět dětí a přes
dvacet let pracovala jako dělnice v továrně. S romskými dětmi pracuje od
dubna loňského roku.
„Co mě k tomu přivedlo – nebylo mi lhostejné, že malé děti, které mají
nastoupit do první třídy nebo jsou předškolního věku, mají rodiče, kteří
nemají čas, aby je předem na něco připravili, takže jsem jim chtěla pomoci.
A byla jsem pozvána na městský úřad, aby byla zvolená nějaká aktivistka,
která by tohle chtěla dělat, a Romové z Kostelce si zvolili mě, i když jsem
to nečekala. Ale byla jsem ráda, ze začátku jsem se bála, ale teď už je to o
hodně lepší.“
S dětmi se paní Halušková pravidelně schází v základní škole.
„Městský úřad mi přiděl paní učitelku Novákovou, sejdeme se vždy jednou
týdně v družině, kde s dětmi napíšeme úkoly, čteme s nimi, připravují se na
druhý den do školy a když nám zbude čas, tak si děti kreslí, nebo modelují,
zpívají nebo tančí.“
Před rokem začala s dětmi ze základní školy v Kostelci nad Orlicí pracovat
také režisérka Jana Svobodová a její tým. V jejich inscenaci Země zaslíbená
společně vystupují děti české i romské.
„U romských dětí od paní Haluškové jsem viděla úžasný moment, kdy se ty děti
najednou prolnuly s českými dětmi a teď jsou z nich kamarádi, což předtím
nebylo. Každý stál jinde. Když jsme v té místnosti před rokem začali, tak
tady byly bílé děti, támhle romské a skutečně to bylo, jak když král vysílá
své vojsko – ne proti sobě, ale každý zvlášť. A najednou to teď nikdo neřeší
a když se zeptáte dětí, tak řeknou: ‚Jó, Mates, a támhle Kevin, jó...‘ A
jsou fakt kamarádi. Tak já doufám, že jim to vydrží, že v tom budeme dál
pokračovat.“
Také paní Pavlína Halušková v inscenaci vystoupila se svým poselstvím.
„Chtěla jsem někde říct, aby si někteří lidé uvědomili, že my sem také
patříme, ne aby nás pořád jenom vyháněli: ‚Vy se nepatříte, vy jste černí,
my jsme bílí!‘ To se mi už nelíbí a jsem ráda, že jsem to dokázala říct na
tom jevišti aspoň tímto způsobem.“
Ačkoliv mělo představení v Kostelci dobrou propagaci, kromě rodičů
účinkujících dětí nakonec na něj tamní obyvatelé nepřišli a dokonce i místní
hudební skupina odřekla svou účast. Režisérka Jana Svobodová má následující
vysvětlení:
„My máme jedinou diagnózu: prostě se lekli toho tématu. Oni se lekli, že je
to o Romech a o uprchlících.“
Čili o lidech, se kterými se obyvatelé malého města bojí být spojování.
Mnohem lepší situace byla v Praze, kde se představení odehrálo před zcela
zaplněným hledištěm Divadla Archa. Na další uvedení inscenace Země zaslíbená
se můžeme těšit v příštím roce.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Slovenský Ústav paměti národa vytvoří film s vyprávěním pamětníků druhé
světové války
Slovenský Ústav paměti národa chce, aby romský romský holocaust byl ve
větším povědomí lidí. V rámci projektu Hledání pravdy do konce
roku 2013 připravit dokumentární film, ve kterém se zaměří na využití
svědeckých výpovědí případných pamětníků druhé světové války. Více už Robert
Hoza, který se ptal Ondreje Kaliňáka, předsedy správní rady Ústavu paměti
národa.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Milan Bingáč Demeter přichází se sólovým projektem Kamav tut
Píseň Kamav tut je sólový projekt jednoho ze zakládajících členů skupiny
Bengas a Gitans Milana Demetera, který se stal dalším zpěvákem stáje
Supraphonu. A kolegyně Iveta Demeterová si k mikrofonu pozvala Milana
Demetera a manažera Tomáše Haranta.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za malou chvíli už bude 21 hodin, O Roma vakeren vám přeje krásný večer.
Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu
a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Mangav tumenge lači řači.
Klidný večer vám přeje Tomáš Bystrý.
| 
Související články
Hlavními hrdiny inscenace Země zaslíbená se stali lidé, kteří nikdy nestáli
na divadelním jevišti. Všichni z nich buď trvale nebo přechodně žijí či žili
v Kostelci nad Orlicí, kde jejich příběhy po dobu jednoho roku zaznamenával
tým režisérky Jany Svobodové.
Deset romských dětí, které v představení účinkují, patří do skupiny, o
kterou se v družině kostelecké základní školy stará paní Pavlína Halušková.
Tato Romka žije v Kostelci od svých tří let, vychovala pět dětí a přes
dvacet let pracovala jako dělnice v továrně. S romskými dětmi pracuje od
dubna loňského roku.
„Městský úřad mi přiděl paní učitelku Novákovou, sejdeme se vždy jednou
týdně v družině, kde s dětmi napíšeme úkoly, čteme s nimi, připravují se na
druhý den do školy a když nám zbude čas, tak si děti kreslí, nebo modelují,
zpívají nebo tančí.“
„U romských dětí od paní Haluškové jsem viděla úžasný moment, kdy se ty děti
najednou prolnuly s českými dětmi a teď jsou z nich kamarádi, což předtím
nebylo. Každý stál jinde. Když jsme v té místnosti před rokem začali, tak
tady byly bílé děti, támhle romské a skutečně to bylo, jak když král vysílá
své vojsko – ne proti sobě, ale každý zvlášť. A najednou to teď nikdo neřeší
a když se zeptáte dětí, tak řeknou: ‚Jó, Mates, a támhle Kevin, jó...‘ A
jsou fakt kamarádi. Tak já doufám, že jim to vydrží, že v tom budeme dál
pokračovat.“
„Chtěla jsem někde říct, aby si někteří lidé uvědomili, že my sem také
patříme, ne aby nás pořád jenom vyháněli: ‚Vy se nepatříte, vy jste černí,
my jsme bílí!‘ To se mi už nelíbí a jsem ráda, že jsem to dokázala říct na
tom jevišti aspoň tímto způsobem.“
„My máme jedinou diagnózu: prostě se lekli toho tématu. Oni se lekli, že je
to o Romech a o uprchlících.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články