Ubytovny nemohou dlouhodobě řešit situaci sociálně slabých, uvádí výzkum
Agentura pro sociální začleňování zveřejnila výsledky výzkumu zaměřeného na
situaci lidí, kteří dlouhodobě žijí na ubytovnách. Příklad jihočeské obce
Větřní, se kterým studie pracuje, ukazuje, jak se do šesti soukromých
ubytoven v malé obci se čtyřmi tisíci obyvatel během několika let
nastěhovalo několik set lidí, z nichž většinu tvořili lidé v tíživé sociální
situaci. Většina z nich přišla do obce z nedalekého Českého Krumlova a okolí
a zůstala na zdejších ubytovnách dodnes. Mnohé domácnosti platí každý měsíc
za ubytování částky vyšší než 10 tisíc korun. Získávají je většinou z
doplatků na bydlení, které nechávají zasílat rovnou na účty majitelů
ubytoven.
„Příklad Větřní je ukázkou situace, kterou dobře zná mnoho dalších starostů
z celé republiky. Soukromníci nakoupili v obci s krachujícím průmyslem
výhodně objekty, které dříve sloužily k ubytovávání dělníků. Dnes v nich
ubytovávají sociálně slabé a vydělávají na vysokých nájmech hrazených přímo
ze sociálních dávek. V obci se přitom na jednom místě hromadí řada
sociálních problémů, na jejichž řešení už se majitelé ubytoven nijak
nepodílí,“ říká k výsledkům studie vládní zmocněnkyně pro lidská práva
Monika Šimůnková.
„Je třeba, aby obce měly kapacitu pro ubytovávání lidí, kteří se dostali do
tíživé sociální situace. Ti však musí být na ubytovnách jen dočasně a musí
se s nimi pracovat. Nelze počítat s tím, že podpora výstavby dalších
ubytoven by mohla řešit problémy s bydlením pro lidi ohrožené sociálním
vyloučením, jak navrhuje ministerstvo pro místní rozvoj ve svých záměrech
řešení bytové situace v ČR,“ dodává Šimůnková.
Ve Větřní je celkem šest objektů, ve kterých soukromí majitelé poskytují
dlouhodobě ubytování za úplatu. V některých z nich byli dříve ubytováni
zaměstnanci zdejších papíren, dnes v nich bydlí především sociálně slabí. V
těchto objektech žije podle odhadů celkem přibližně 250 lidí (přesný počet
je těžké odhadnout, někteří lidé zde nemají hlášený trvalý pobyt, někteří
naopak mají, ale už se kvůli zadlužení odstěhovali). Většina z nich se sem
přistěhovala po roce 2007 z nedalekého Českého Krumlova. Tam si nemohli dále
dovolit bydlení v centru města kvůli zvyšování nájmů novými majiteli
bytových domů.
Další lidé do obce přicházeli i z dalších míst Jihočeského kraje –
Prachatic, Českých Budějovic, Písku nebo Jindřichova Hradce. Obec se tak
musela během několika let vyrovnat s přistěhováním několika set chudých
lidí, kteří se sem nepřistěhovali za prací, ale z bytových důvodů. Na
některé z ubytoven dnes žije přibližně každý patnáctý obyvatel obce.
Autoři výzkumu podrobněji sledovali tzv. bytové trajektorie (stěhování osob
do ubytoven a mezi nimi) u 73 obyvatel těchto ubytoven v posledních pěti
letech. „Výzkum potvrzuje, že absolutní většina ubytovaných na ubytovnách na
nich po svém příchodu dlouhodobě zůstává, případně se stěhují mezi
jednotlivými ubytovnami. Z rodin ubytovaných na některé z ubytoven získaly
za posledních pět let obecní byt pouze tři rodiny,“ popisuje další zjištění
výzkumu ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček.
Ubytovny jsou pro sociálně slabé, kteří jen těžko mohou získat bydlení na
volném trhu, často jediným řešením jejich situace. V České republice zatím
stále neexistuje sektor sociálního bydlení, který by těmto lidem zajišťoval
přiměřeně kvalitní, finančně dostupné a prostorově nesegregované bydlení.
„Studie popisuje běžnou praxi, kdy úřady práce zasílají příspěvky na bydlení
přímo majitelům ubytoven, těm se v některých případech daří obcházet i snahy
o zastropování tohoto příspěvku v místě tím, že uvádějí ve smlouvách vyšší
částky za ubytování, než jaké od ubytovaných skutečně vybírají,“ popisuje
další výstupy výzkumu Martin Šimáček.
Většina majitelů uzavírá s lidmi ubytovací smlouvu na omezenou dobu,
nejčastěji na tři měsíce až jeden rok. Poplatek za ubytování se pohybuje od
5 500 do 12 tisíc korun za měsíc a domácnost. Rozhodující je většinou počet
ubytovaných osob. Čtyřčlenná rodina platí průměrně za dvě místnosti 10 až 11
tisíc korun. Při plnění podmínek, jež jsou ve smlouvě obsažené (především
při řádném placení), ji prodlužují. Nevýhodou je velká nejistota v bydlení.
Majitel může nežádoucí ubytované ze zařízení vykázat prakticky kdykoliv bez
udání důvodu a poskytnutí náhradního ubytování. Důvodem k okamžitému
vystěhování může být například i zpožděná platba sociálních dávek z Úřadu
práce.
Studie také popisuje nejednotnou praxi kontaktních pracovišť Úřadu práce při
výplatě dávek hmotné nouze. Někteří obyvatelé vyloučených lokalit jsou o tom
informováni a: některé chudé rodiny a jednotlivci tak migrují do míst, kde
je Úřad práce při výplatě těchto dávek „štědřejší“.
Studie navrhuje i některé kroky, které by mohly přispět k řešení hlavních
problémů. Významnou roli v nich hrají obce. Ty by měly zajistit důkladnou
terénní práci s obyvateli ubytoven, usilovat o zajištění nouzového bydlení a
především dostupnost cenově přijatelného obecního bydlení. To by bylo
alternativou pro nedůstojné, nekvalitní a předražené ubytovny. Na celostátní
úrovni studie doporučuje vznik státem podporovaného systému bydlení pro
sociálně slabé občany.
Celou výzkumnou studii si můžete stáhnout na webové stránce
www.socialni-zaclenovani.cz.
|