Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Vydáme se do jižní Francie na proslulou pouť Romů k patronce svaté Kali
Sáře, což je postava z poloviny prvního století po Kristu. Pohovoříme o
reformě na Slovensku a představíme Gerharda Hadiho.
Přeji příjemný poslech.
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Mangav tumenge
šukar šuniben. Magisterem amneca pes dodžanena butheder. Adadžives peršo
povakeraha palo Kaľi Sára. Akana imar tumnege Ida Kelarová.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Tisíce Romů se v květnu sjíždí v Saintes-Maries-de-la-Mer na pouť ke svaté
Sáře
Tisíce Romů z celé Francie, ale i z dalších evropských zemí, se každoročně
sjíždí na pouť do malé obce Saintes-Maries-de-la-Mer, která leží na jihu
Francie na břehu Středozemního moře. Romové se tam už po staletí přicházejí
poklonit své patronce svaté Kali Sáře, kterou si oblíbili pro její snědou
barvu pleti. Ve svých obytných karavanech se tam každoročně začínají sjíždět
kolem 18. května a pouť vrcholí mezi 24. a 26. květnem. Letos se jí
zúčastnila i Jana Šustová.
Během pouti v Saintes-Maries-de-la-Mer se každoročně setkávají rozvětvené
romské rodiny, přičemž samozřejmě nechybí zpěv, tanec a tóny kytar, houslí
nebo akordeonů. Nedílnou součástí pouti jsou i bohoslužby v kostele,
katecheze a křty. Atmosféru popisuje Thérèse Chevalier, prezidentka Sdružení
Romů a jejich přátel v Saintes-Maries-de-la-Mer (Association saintoise des
gitans et de leurs amis):
„Během čtrnácti dnů tato malá obec, která má dva a půl tisíce obyvatel,
hostí deset až patnáct tisíc osob. Jsme tady na poloostrově, podél cesty
jsou jezera, takže je tu málo místa, je to malinká obec a dokonce i v ní
jsou ještě jezera.“
A právě na tomto místě na břehu Středozemního moře v deltě řeky Rhôny
přistála kolem roku 45 po Kristu lodička s křesťany, kteří byli za
pronásledování vyhnáni z Palestiny. Připlula na ní i Marie matka Jakubova a
Marie Salomé, s nimiž je spojen příběh černé Kali Sáry, patronky Romů. Podle
jedné z legend se Sára chtěla přidat ke skupině vyhnaných křesťanů, jejichž
loď už byla na moři. Díky zázraku k nim přešla po plášti, který jí na pomoc
hodila Marie Salomé. Podle jiné legendy byla Sára naopak obyvatelkou dnešní
Provence a ujala se obou Marií po jejich přistání u zdejšího břehu. Už v 1.
století byl na místě jejich vylodění vybudován kostel, později se
Saintes-Maries-de-la-Mer stalo zastávkou na pouti do Santiaga de Compostela,
od středověku je samostatným poutním místem.
„V roce 1448 byly nalezeny ostatky těchto dvou Marií – Marie matky Jakubovy
a Marie Salomé. A o kousek dál byly nalezeny ostatky mladé dívky ve věku
kolem osmnácti let. A už tehdy sem přijížděli Romové, protože už v roce 1435
jezdili do Santiago de Compostela. Romové přišli před brány Paříže v roce
1417. Sice nemáme důkazy, že by v roce 1448 byli i tady, ale máme písemné
důkazy, že byli už v Santiagu de Compostela.“
Pouť v Saintes-Maries-de-la-Mer každoročně vrcholí 24. května, kdy se v
kostele z vrchní kaple pod věží spustí po lanech dolů na oltář truhla s
ostatky svatých Marií.
„Spouští se z horní kaple kostela, je to velmi dojemné, na lana se přivazují
kytice a je to takové spojení mezi nebem a zemí.“
Poté se z krypty v kostele vynese soška svaté Sáry, pro kterou Romové celý
rok připravovali vzácné oblečení. Sošku nesou čtyři romští muži a za
doprovodu poutníků s ní projdou obcí a vstoupí do moře. Druhý den, 25.
května, se koná stejné procesí z kostela k moři, avšak v procesí se nesou
sošky svatých Marií na lodičce.
„Romové vstupují do vody až po pás. Jsou tam i místní pasáci býků (Gardians)
na koních, kteří také vstupují do vody. Je to velmi dojemné, stojí to za
vidění a na pláži je obrovské množství lidí. A potom se relikviáře s ostatky
v kostele opět vytáhnou do horní kaple za doprovodu našich modliteb a
proseb.“
Pouť končí 26. května, kdy se poutníci vydávají ke hrobu markýze
Baroncelliho, na jehož přímluvu církev v roce 1935 povolila procesí se
svatou Sárou ulicemi městečka – předtím se konala pouze procesí se svatými
Mariemi. A jak dodává Thérèse Chevalier, během pouti se v místním kulturním
centru konají také výstavy představující romskou kulturu.
„Letos jsme připravili výstavu k poctě Matéo Maximoffa, což byl první romský
spisovatel píšící francouzsky. Už několik let tady představujeme knihy
napsané romskými autory. V minulých letech tady byly výstavy například o
školním vzdělávání Romů, řemeslech, dějinách nebo hudbě. Příští rok to bude
určitě téma Svoboda, rovnost, bratrství – občané druhé kategorie, kde se
zaměříme na těžkosti, které Romové v Evropě mají. Letos tady na výstavě
vidíte také obrazy a fotografie od romských autorů. Chceme ukazovat romskou
kulturu – vystavoval tady třeba romský sochař, kamenorytec a teď tady vidíte
malé makety, které představují různé historické typy romských tábořišť.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Slovenský Rom Gerhard Hadi uspěl jako moderátor dvou komerčních rádií
Gernard Hadi jako malý snil o tom, že jeho hlas bude přinášet z éteru
zajímavosti z domova i ze zahraničí. Dnes třicetiletý Geri pracuje jako
moderátor ve dvou komerčních rádiích a čeká na nové výzvy. Iveta Demeterová
se ho zeptala, jak vzpomíná na své začátky.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Instalace dortu Mandala zakončila festival Khamoro
A my se ještě připomeneme Světový romský festival Khamoro, který jste měli
možnost vidět už po patnácté. Začal 27. května, na programu byly vedle
romské hudby také jazzové koncerty, promítání filmů, křest knihy, vernisáž
plakátů či seminář Mladí Romové v Evropě a taneční workshop. Jeho závěr byl
pro návštěvníky v centru Prahy velmi zajímavý, protože byl zakončen Živou
instalací Dortu Mandala od významného romského multimediálního umělce Zorana
Tairoviće.
Dort Mandala znamená sladký kruh nebo něco, co krásou obklopuje. Významově v
sobě propojuje základní pilíře Dekády romské inkluze, cesty zdraví,
vzdělání, bydlení a zaměstnání. Na ochutnávce dortu byl i náš kolega Jan
Rosenberg.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Gabriela Hrabaňová jedná za Romy s vysokými úředníky Evropské komise
Gabriela Hrabalová pracovala s Michalem Kocábem na Úřadu vlády, v Bruselu
jedná za Romy s vysokými úředníky Evropské komise. Představujeme příběh
neobyčejné ženy, která díky své energii, odhodlání a znalostem dostala
možnost ovlivňovat život Romů na celoevropské úrovni. V Praze s ní natáčela
Alica Heráková.
Gabriela Hrabaňová je stále smějící se třicetiletá dáma se spoustou energie
a na první pohled by do ní nikdo neřekl, co všechno už má za sebou. Jaký je
příběh české Romky, která se nebojí otevřeně kritizovat současnou situaci a
kudy vedla její cesta do Bruselu?
„Já jsem poloviční Romka, maminka je Romka z romské rodiny a tatínek je
Čech, rodiče pocházejí ze severních Čech. A moje romská rodina přišla ze
Slovenska.“
Jako studentka střední školy získala Gábina v roce 1994 stipendium, díky
kterému se dostala na list romských studentů, kteří v 90. letech byli často
zváni na schůzky se zahraničními delegacemi. O novou generaci romských
studentů byl velký zájem.
„Tenhle ten list byl v roce 98 použit Monikou Mihaličkovou Horákovou k
prvnímu setkání romských středoškoláků a vysokoškoláků. My jsme se tenkrát
setkali v Evropském parlamentu, bylo nás okolo třiceti, pocházeli jsme z
celé České republiky. Bylo to teda úžasné setkání a neskončilo to pouze u
toho setkání.“
Takto vznikla na konci 90. let organizace Athinganoi sdružující romské
studenty, jejíž předsedkyní se během let Gabriela stala díky své aktivitě a
zájmu pracovat pro Romy. Kromě toho dostala možnost začít školit neziskovky
a romské ženy pracovat s počítačem.
„Tenhle projekt jsem dělala víc než tři roky, byla to úžasná zkušenost, byl
to mezinárodní projekt, já jsem byla za Českou republiku, měla jsme kolegu
na Slovensku, v Maďarsku, v Rumunsku, v Bulharsku a v Makedonii. Měli jsme
velice tvrdý režim komunikace, museli jsme chodit na chaty, blogovali jsme a
pomáhali jsme těm organizacím vlastně napříč, ale zároveň jsme se dostali do
té mezinárodní sféry.“
Odtud byl už jen krůček k Úřadu vlády. Gabriela byla oslovena Džamilou
Stehlíkovou a získala možnost opravdu ovlivňovat rozhodování politiků. Jaké
byly tehdy jejich největší úspěchy?
„Přijetí všemi 27 ministry práce a sociálních věcí tzv. deset základních
principů pro romské začleňování, to se podařilo České republice prosadit v
rámci evropského předsednictví, což do dneška ovlivňuje evropskou romskou
politiku, ale pak také schválení nové koncepce romské inkluze, kterou jsme
rozpracovávali s Romy na malých workshopech. A pak také ten materiál, který
se týká romského holocaustu, vykoupení Žalova.“
S odvoláním Michaela Kocába z pozice ministra pro lidská práva a příchodem
nové vlády se však mnohé změnilo.
„Vidím, že role zmocněnkyně pro lidská práva se dneska zmenšila. Už to není
takové, že jsme jezdili do lokalit, byli jsme s Romy v dennodenním kontaktu.
Dařilo se nám dlouho držet ten romský prvek, ale vlastně po mém odchodu se
stalo i to, že to slovo romské z toho celého názvu Agentury pro sociální
začleňování bylo vymazáno. Myslím, že je to krok zpátky, protože Agenturu
jsme vymýšleli, aby pomáhala Romům, protože na sociální začleňování máme
Ministerstvo práce a sociálních věcí.“
Gabriela dnes působí v bruselské organizaci ERGO. Ta spojuje evropské
instituce s malými romskými organizacemi ze střední a východní Evropy.
„My se snažíme překládat tu realitu, kterou žijí Romové na lokální úrovni,
evropským politikům. To znamená, že ti, kteří o nás rozhodují, třeba
Evropská komise, rozhodují často bez nás, aby měli tu expertízu.“
Skupiny Romů z celé Evropy tak můžou oslovovat ERGO a žádat je o pomoc s
děním v jejich obci nebo městě. Jedním z příkladů je kampaň Děkuji,
starosto. V ní Romové například v Bulharsku, přišli za starosty svých obcí s
děkovným dopisem za to, co pro Romy udělali.
„I když toho někdy neudělal mnoho, tak tímhle si otevřeli cestu k dalšímu
vyjednávání a ukázání toho, jaké jsou problémy a jak by se daly řešit.“
Výsledky byly ohromující.
„Podařilo se nám v Bulharsku v 15 lokalitách uzavřít 12 lokálních strategií,
kdy Romové opravdu sami šli na to město, a v deseti dokonce měli Romové svůj
rozpočet. Takže se nám osvědčilo, že když Romové dostanou pár nástrojů,
trošku podpory, trošku tréninku, aby si mohli ty věci zařídit sami, tak jsou
velmi úspěšní v tom zařizování.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
| 
Během pouti v Saintes-Maries-de-la-Mer se každoročně setkávají rozvětvené
romské rodiny, přičemž samozřejmě nechybí zpěv, tanec a tóny kytar, houslí
nebo akordeonů. Nedílnou součástí pouti jsou i bohoslužby v kostele,
katecheze a křty. Atmosféru popisuje Thérèse Chevalier, prezidentka Sdružení
Romů a jejich přátel v Saintes-Maries-de-la-Mer (Association saintoise des
gitans et de leurs amis):
A právě na tomto místě na břehu Středozemního moře v deltě řeky Rhôny
přistála kolem roku 45 po Kristu lodička s křesťany, kteří byli za
pronásledování vyhnáni z Palestiny. Připlula na ní i Marie matka Jakubova a
Marie Salomé, s nimiž je spojen příběh černé Kali Sáry, patronky Romů. Podle
jedné z legend se Sára chtěla přidat ke skupině vyhnaných křesťanů, jejichž
loď už byla na moři. Díky zázraku k nim přešla po plášti, který jí na pomoc
hodila Marie Salomé. Podle jiné legendy byla Sára naopak obyvatelkou dnešní
Provence a ujala se obou Marií po jejich přistání u zdejšího břehu. Už v 1.
století byl na místě jejich vylodění vybudován kostel, později se
Saintes-Maries-de-la-Mer stalo zastávkou na pouti do Santiaga de Compostela,
od středověku je samostatným poutním místem.
„V roce 1448 byly nalezeny ostatky těchto dvou Marií – Marie matky Jakubovy
a Marie Salomé. A o kousek dál byly nalezeny ostatky mladé dívky ve věku
kolem osmnácti let. A už tehdy sem přijížděli Romové, protože už v roce 1435
jezdili do Santiago de Compostela. Romové přišli před brány Paříže v roce
1417. Sice nemáme důkazy, že by v roce 1448 byli i tady, ale máme písemné
důkazy, že byli už v Santiagu de Compostela.“
Pouť v Saintes-Maries-de-la-Mer každoročně vrcholí 24. května, kdy se v
kostele z vrchní kaple pod věží spustí po lanech dolů na oltář truhla s
ostatky svatých Marií.
Poté se z krypty v kostele vynese soška svaté Sáry, pro kterou Romové celý
rok připravovali vzácné oblečení. Sošku nesou čtyři romští muži a za
doprovodu poutníků s ní projdou obcí a vstoupí do moře. Druhý den, 25.
května, se koná stejné procesí z kostela k moři, avšak v procesí se nesou
sošky svatých Marií na lodičce.
Pouť končí 26. května, kdy se poutníci vydávají ke hrobu markýze
Baroncelliho, na jehož přímluvu církev v roce 1935 povolila procesí se
svatou Sárou ulicemi městečka – předtím se konala pouze procesí se svatými
Mariemi. A jak dodává Thérèse Chevalier, během pouti se v místním kulturním
centru konají také výstavy představující romskou kulturu.
„Letos jsme připravili výstavu k poctě Matéo Maximoffa, což byl první romský
spisovatel píšící francouzsky. Už několik let tady představujeme knihy
napsané romskými autory. V minulých letech tady byly výstavy například o
školním vzdělávání Romů, řemeslech, dějinách nebo hudbě. Příští rok to bude
určitě téma Svoboda, rovnost, bratrství – občané druhé kategorie, kde se
zaměříme na těžkosti, které Romové v Evropě mají. Letos tady na výstavě
vidíte také obrazy a fotografie od romských autorů. Chceme ukazovat romskou
kulturu – vystavoval tady třeba romský sochař, kamenorytec a teď tady vidíte
malé makety, které představují různé historické typy romských tábořišť.“
Související články
Dort Mandala znamená sladký kruh nebo něco, co krásou obklopuje. Významově v
sobě propojuje základní pilíře Dekády romské inkluze, cesty zdraví,
vzdělání, bydlení a zaměstnání. Na ochutnávce dortu byl i náš kolega Jan
Rosenberg.
Gabriela Hrabaňová je stále smějící se třicetiletá dáma se spoustou energie
a na první pohled by do ní nikdo neřekl, co všechno už má za sebou. Jaký je
příběh české Romky, která se nebojí otevřeně kritizovat současnou situaci a
kudy vedla její cesta do Bruselu?
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články