Mezinárodní den Romů: Máme co slavit?
Na dnešek připadá svátek, který se, přinejmenším zprostředkovaně, týká nás
všech. Svůj mezinárodní den slaví totiž na čtvrt milionu našich spoluobčanů:
hudbou, tancem, stánky s kuchařskými specialitami. Kdo chce, může se k
oslavám připojit. V Brně například i tím, že uváže stužku na tradiční strom
tolerance. A to tradiční v až symbolickém slova smyslu: ten původní strom
tolerance totiž uhynul a tak Romové zasadili před dvěma lety nový.
Zda tentokrát vydrží, je otázka: každý předsudek, každé paušalizování, každá
věta, která začíná „já tedy rozhodně nejsem rasista, ale ti Romové…“ je
kapkou jedu do jeho kořenů. Agentura pro sociální začleňování představila
dnes v Praze mediální obraz Romů. Z analýzy víc než 6000 zpráv, článků a
televizních a rozhlasových reportáží, sebraných za necelý rok, vyplývá
zřetelně, že pokud se v novinách o Romech píše, pak je to zpravidla jen v
souvislosti s negativními tématy. Často se tak do médií dostanou i zcela
bagatelní prohřešky, které by ve většinové populaci sotva stály za řeč. I
každodenní život romské menšiny se stává námětem zpravodajství teprve, až
když představuje problém nebo ohrožení. Zločinci, výtržníci, podvodníci,
rváči a násilníci mají přitom konkrétní jména a konkrétní příjmení. Spáchali
konkrétní skutky. Jaké jsou národnosti, nesmí hrát roli. Ani pro policii,
ani pro veřejnost.
Dodat je třeba, že při vší kritice jsou ovšem média ve zdejším prostředí
ještě poměrně civilizovanou ozvěnou toho, co se v průběhu polistopadových
let stalo běžnou praxí na politické scéně. Paušalizující odsudky, silácká
gesta a otevřeně rasistické výroky jsou dnes v této zemi poměrně spolehlivým
klíčem k cestě do obecních zastupitelstev i parlamentních lavic.
Nesmazatelné stopy to zanechalo i na češtině: být nepřizpůsobivý bývalo
kdysi kladem. Znamenalo to plavat proti proudu, zůstat svůj i za cenu
osamělosti v davu. Nepřizpůsobiví byli solí země.
Dneska to není nic jiného než byrokratický termín, údajně „politicky
korektní“ nálepka, používaná ovšem ve skutečnosti především jako
paušalizující synonymum pro romskou menšinu. S významem nejen jasně
negativním, ale i platným jednou provždy: být nepřizpůsobivý je konečná. Je
to osud, do kterého se v této zemi mohou lidé i narodit. V tom slově není
špetka naděje na změnu. Strom tolerance jím zabíjíme definitivně. K vlastní
škodě.
Z pořadu Názory a argumenty, Český rozhlas Plus
|