Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes si budeme povídat s Kumarem Vishwanathanem o situaci v Ostravě,
zavedeme vás na koncert studentů Mezinárodní konzervatoře Praha a povíme vám
o novém filmu Můj pes Killer, který přichází do kin.
Tolik jenom namátkou z našeho vysílání, ve kterém vám samozřejmě nabídneme i
romské písničky z domova i ze zahraničí – příjemný poslech!
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Kauza ostravského Přednádraží trvá už dva roky
Kauza ostravského Přednádraží je už dva roky předmětem diskusí. V našem
pořadu pravidelně informujeme o vývoji v tomto případu. A jaký je tam
aktuální vývoj, to se zeptala Tatina Čabáková Kumara Vishwanatana ze
sdružení Vzájemné soužití. To aktivně pomáhá tamním Romům celou situaci
řešit.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Romští studenti Mezinárodní konzervatoře Praha interpretovali legendární
Whitney Houston
Legenda jménem Whitney Houston – tak se jmenoval vůbec první koncert
věnovaný světovým pěveckým velikánům, za kterým stojí Mezinárodní
konzervatoř Praha. Uskutečnil se v Divadle v Korunní a písně od rodačky z
New Jersey tu ve svém podání předvedli především romští studenti
konzervatoře. Na koncertě byl i náš redaktor Tomáš Bystrý.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Nový film Můj pes Killer reflektuje tematiku rasismu, nezaměstnanosti a
disfunkční rodiny
Do našich kin přichází nový film Můj pes Killer, který se zaměřuje na
složitou problematiku rasové nesnášenlivosti, nezaměstnanosti a disfunkční
rodiny. Českou premiéru bude mít 14. dubna, ale jeho předpremiérová uvedení
je možné navštívit už teď v rámci Mezinárodního filmového festivalu
Febiofest, který včera skončil v Praze a do 12. dubna pokračuje ve dvanácti
krajských městech. Podrobnosti má Jana Šustová.
Film Můj pes Killer natočila mladá slovenská režisérka Mira Fornayová, která
je absolventkou režie na pražské FAMU. Už ve svém prvním celovečerním filmu
Lištičky se zabývala rodinnými vazbami, ve svém novém snímku se navíc dotýká
i problematiky rasismu.
„Mě zajímalo, proč tolik mladých lidí v současnosti inklinuje k
rasisticko-extrémistickým hnutím. Jejich počet stoupá a mediálně je to,
podle mě, velmi zjednodušované. Takže jsem se rozhodla pojmout ten příběh z
pohledu jednoho mladého chlapce, ne z pohledu hnutí.“
Hlavní hrdina filmu se jmenuje Marek a žije s otcem na malém městě.
„Je to opravdu příběh jednoho dne mladého osmnáctiletého chlapce, který žije
se svým otcem, je nezaměstnaný a má za své kamarády rasisticky orientované
kluky, boxery, mezi které patří a chtěl by patřit ještě víc. Má psa, ke
kterému má vztah a díky psovi byl jistým způsobem v té skupině akceptován. A
prožije jeden den, kde se setkává se svou matkou, se kterou musí něco
zařídit. Matku mnoho let neviděl a matka přináší do filmu konflikt.“
Ukáže se totiž, že maminka má ještě druhého syna – malého romského
chlapce.
„S tím přichází hanba a on se musí v ten den, kdy je osamělý a je sám za
sebe, rozhodnout, jak tu situaci vyřeší. A z toho vyplývá to, co vyplývá.“
Film se odehrává na moravsko-slovenském pomezí a všechny jeho postavy hrají
neherci, díky nimž se podařilo zachytit i zajímavé záhorské nářečí.
Režisérka Mira Fornayová před natáčením prováděla průzkum mezi tamními
rasisty, avšak nezaměřovala se na jejich názory, ale zajímala se o ně jako o
lidi – soustředila se na jejich dětství, sny a plány.
„Ráda si výzkum dělám sama a můj výzkum spočíval v tom, že jsem se rok a půl
setkávala s mladými extrémisty, nesetkávala jsem se s hnutím, potkávala jsem
je většinou na jejich setkáních. Dělala jsem s nimi rozhovory, častěji jsem
se s nimi stýkala, pro některé z nich jsem dělala herecké workshopy, chtěla
jsem si na to udělat názor sama. Samozřejmě že jsem o tom četla řadu knih,
setkávala jsem se s lidmi, ale zajímal mě opravdu pohled té druhé strany.
Samozřejmě ten oficiální pohled, kdy někdo velmi jasně pojmenuje věci, že
takto se nemá myslet, je velmi správný. Ale mně se zdálo, že jako filmař a
umělec mám možnost bez komentářů zachytit tu druhou stranu, že to opíši.
Měla jsem dohodu s těmi lidmi, se kterými jsem dělala výzkum, že oni mi
ukáží, jak žijí, a já bez toho, abych to nějak hodnotila nebo nějakým
způsobem pojmenovávala a dávala do toho svůj názor, to jen nějakým způsobem
ukážu. A myslím, že ten film není nějaké moralistické dílo, které by mělo
pojmenovat, jak by něco mělo být, ale spíš pojmenovává, proč to tak je.“
Výběr tématu i jeho nemoralizující pojetí oceňuje i programový ředitel
festivalu Febiofest Štefan Uhrik.
„Já si vždy říkám, když vidím někdy nějaký víceméně nepovedený český film:
Kam ti lidé chodí na ty podivné náměty? Proč se nerozhlédnou kolem sebe,
vždyť je tady tolik současných námětů? A přesně tohle režisérka Mira
Fornayová udělala, protože rasová nenávist, skinheadi a odpor mnoha obyvatel
– vždyť všichni víme, jak ‚populární‘ v uvozovkách jsou naši romští
spoluobčané – tak to je velký problém. Je to naprosto současný problém.
Navíc se mi u tohoto filmu líbí, že ona ho neřeší, ona jenom ukazuje a
ukazuje to přesně tím jazykem současné moderní autorské kinematografie. Tzn.
že ona nám vlastně ani neřekne, co vlastně za tím je, to si musíme všechno
najít sami. Ona nementoruje, ona nezvedá prst a neříká: Tohle je špatně a
tohle je tak a tak. To my, diváci, musíme pochopit sami.“
Film Můj pes Killer získal v únoru hlavní cenu na prestižním Mezinárodním
filmovém festivalu v Rotterdamu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Azylový dům pro matky s dětmi v Mladé Boleslavi má i mateřskou školku
Azylový dům pro matky s dětmi v Mladé Boleslavi od roku 2009 provozuje
společnost R-Mosty. Poskytuje také ženám komplexní sociální službu
pomáhající s řešením kritické situace, do které se čím dál více rodin s
dětmi dostává. Novinkou je i mateřská školka, kde se dětem věnují vyškolení
pracovníci. Podrobnosti přináší Iveta Durdoňová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Právní poradna ]=
Platí nová opatření proti neplatičům výživného na děti
Od letošního roku vstoupilo v platnost opatření proti neplatičům výživného
na děti. Takový neplatič přichází i o řidičský průkaz. O další a podrobnější
informace požádala právního poradce Matouše Blažka kolegyně Marie Vrábelová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za chvíli bude 21 hodin, O Roma vakeren s datem 23. března už patří
minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách
Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Klidný večer vám přeje Jaroslav Sezemský.
| 
Související články
Film Můj pes Killer natočila mladá slovenská režisérka Mira Fornayová, která
je absolventkou režie na pražské FAMU. Už ve svém prvním celovečerním filmu
Lištičky se zabývala rodinnými vazbami, ve svém novém snímku se navíc dotýká
i problematiky rasismu.
„Je to opravdu příběh jednoho dne mladého osmnáctiletého chlapce, který žije
se svým otcem, je nezaměstnaný a má za své kamarády rasisticky orientované
kluky, boxery, mezi které patří a chtěl by patřit ještě víc. Má psa, ke
kterému má vztah a díky psovi byl jistým způsobem v té skupině akceptován. A
prožije jeden den, kde se setkává se svou matkou, se kterou musí něco
zařídit. Matku mnoho let neviděl a matka přináší do filmu konflikt.“
Ukáže se totiž, že maminka má ještě druhého syna – malého romského
chlapce.
Film se odehrává na moravsko-slovenském pomezí a všechny jeho postavy hrají
neherci, díky nimž se podařilo zachytit i zajímavé záhorské nářečí.
Režisérka Mira Fornayová před natáčením prováděla průzkum mezi tamními
rasisty, avšak nezaměřovala se na jejich názory, ale zajímala se o ně jako o
lidi – soustředila se na jejich dětství, sny a plány.
„Ráda si výzkum dělám sama a můj výzkum spočíval v tom, že jsem se rok a půl
setkávala s mladými extrémisty, nesetkávala jsem se s hnutím, potkávala jsem
je většinou na jejich setkáních. Dělala jsem s nimi rozhovory, častěji jsem
se s nimi stýkala, pro některé z nich jsem dělala herecké workshopy, chtěla
jsem si na to udělat názor sama. Samozřejmě že jsem o tom četla řadu knih,
setkávala jsem se s lidmi, ale zajímal mě opravdu pohled té druhé strany.
Samozřejmě ten oficiální pohled, kdy někdo velmi jasně pojmenuje věci, že
takto se nemá myslet, je velmi správný. Ale mně se zdálo, že jako filmař a
umělec mám možnost bez komentářů zachytit tu druhou stranu, že to opíši.
Měla jsem dohodu s těmi lidmi, se kterými jsem dělala výzkum, že oni mi
ukáží, jak žijí, a já bez toho, abych to nějak hodnotila nebo nějakým
způsobem pojmenovávala a dávala do toho svůj názor, to jen nějakým způsobem
ukážu. A myslím, že ten film není nějaké moralistické dílo, které by mělo
pojmenovat, jak by něco mělo být, ale spíš pojmenovává, proč to tak je.“
„Já si vždy říkám, když vidím někdy nějaký víceméně nepovedený český film:
Kam ti lidé chodí na ty podivné náměty? Proč se nerozhlédnou kolem sebe,
vždyť je tady tolik současných námětů? A přesně tohle režisérka Mira
Fornayová udělala, protože rasová nenávist, skinheadi a odpor mnoha obyvatel
– vždyť všichni víme, jak ‚populární‘ v uvozovkách jsou naši romští
spoluobčané – tak to je velký problém. Je to naprosto současný problém.
Navíc se mi u tohoto filmu líbí, že ona ho neřeší, ona jenom ukazuje a
ukazuje to přesně tím jazykem současné moderní autorské kinematografie. Tzn.
že ona nám vlastně ani neřekne, co vlastně za tím je, to si musíme všechno
najít sami. Ona nementoruje, ona nezvedá prst a neříká: Tohle je špatně a
tohle je tak a tak. To my, diváci, musíme pochopit sami.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články