Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítám Vás u pořadu O Roma vakeren. A o čem bude dnes řeč?
Přiblížíme Vám příběh malého chlapce z Mnichova, který byl v deseti letech
pro svůj romský původ s celou rodinou zatčen a deportován do koncentračního
tábora Osvětim. Navštívíme Ministerstvo školství a povíme si, jak dopadla
kontrola úředníků na sídlišti Chanov. Přeji hezký sobotní večer a příjemný
poslech.
Adadžives tumenge phenaha palo romano holocaustos, duma daha pal o edukacija
the amenca džada anrde than Chánov. Sam rado hoj san amenca u amen šunen.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Hugo Höllenreiner se kvůli romskému původu dostal s celou rodinou do
koncentračního tábora
Na zítřek připadá Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti
lidskosti – 27. ledna 1945 byl totiž osvobozen koncentrační a vyhlazovací
tábor Osvětim. My Vám při této příležitosti představíme příběh německého
Roma, kterého před koncentračním táborem nezachránilo ani to, že ho rodiče
pojmenovali druhým křestním jménem Adolf podle Adolfa Hitlera. Slovo má Jana
Šustová.
Hugo Höllenreiner se narodil v roce 1933 v Mnichově v rodině Romů ze
subetnické skupiny Sinti. Jeho otec i šest strýců se zabývali koňským
handlířstvím. V roce 1943 rodinu zatklo Gestapo a desetiletý Hugo byl
společně s pěti sourozenci, rodiči a dalšími rodinami mnichovských Romů
deportován do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Začátek války však pro
jeho rodinu ještě tak nevypadal tragicky – otec byl povolán do armády a pak
ještě 14 měsíců sloužil u letectva. Hugo Höllenreiner na tuto dobu vzpomíná
následovně:
„Byli jsme tak pyšní, když k nám přijel. Pracoval u letectva, sice ne jako
pilot, ale jako pomocný personál. Když přijel domů a my jsme viděli jeho
odznaky na uniformě, ukazoval jsem ho pyšně svým kamarádům ze školy:
‚Podívej se, tohle je můj táta!‘ Byli jsme na našeho tatínka hrdí. Pak ho
ale svlékli z uniformy a o měsíc či dva později k nám brzy ráno přišlo
Gestapo, všechny nás naložili do nákladních vozů a odvezli do Osvětimi.“
Otec byl z armády propuštěn v roce 1943, protože si národní socialisté
všimli, že není pravý Němec. A také malý Hugo začal ve svém okolí pociťovat
problémy.
„Na začátku jsem měl všude přátele, ale později jsem pozoroval, že se začali
stahovat a nakonec jsem byl úplně sám. Když jsem šel do školy, plivali na
mě, bili mě – a to dokonce i moji dřívější přátelé, kterým jsem vůbec nic
neudělal. Často jsem přišel domů uplakaný. Ptal jsem se: ‚Proč, jaký to má
důvod? Proč kvůli tomu, že jsem Sinto, přicházím o přátele?‘ Chodil jsem na
fotbal, na házenou, všude jsem chtěl být, ale nechávali mě venku. To byla
pro mě hrozná doba.“
A pak koncem roku 1943 přišlo zatčení.
„U domu jsme měli velká vrata a ve stáji koně. Přišli brzy ráno, otevřeli
vrata a vešli do domu. ‚Sbalte se, sbalte se!‘ Táta vůbec nechtěl a říkal:
‚Jsem koňský handlíř, nemůžu nechat koně samotné.‘ ‚Všichni ven, o koně se
postaráme.‘ Pak nás všechny naložili do nákladních aut. Zatkli i rodinu
strýce Konráda, která bydlela nahoře v ulici, zatkli i tátova bratra, který
bydlel dole… Celá naše rodina bydlela ve stejné ulici a všichni se zabývali
koňským handlířstvím.“
Malý Hugo Höllenreiner si nejdřív myslel, že pojedou do Francie. Skutečnost
však byla jiná...
„V noci jsme přijeli na nádraží v Gütteru, přesunuli nás do vagónů pro
dobytek – řekl bych, že by se tam mohlo vejít tak 35 až 40 lidí, ale muselo
se nás tam nacpat asi 72 nebo 73. Sotva se tam dalo stát, nikdo nemohl
ležet, stáli jsme vedle sebe jako pastelky. Máma nás pevně držela, mně bylo
deset let a mému malému bratrovi tři roky, bylo nás šest sourozenců. Během
jízdy to bylo hodně zlé, nikdo se nemohl ani pohnout. Po dvou a půl dnech
jsme zpozorovali, že vlak brzdí. Při vystupování zastřelili bratrance mého
otce, protože v Osvětimi-Březince vyskočil z vlaku dřív, než jsme k tomu
dostali povel.“
V Osvětimi se Hugo Höllenreiner stal vězněm takzvaného „Cikánského rodinného
tábora“ a stejně jako jeho bratři byl vystaven krutým lékařským pokusům
„anděla smrti“ Josefa Mengeleho. V létě roku 1944 byl se svou matkou a
sourozenci deportován přes Ravensbrück a Mauthausen do Bergen-Belsenu, kde
je v dubnu 1945 osvobodila britská armáda. Otec, který byl deportován do
Sachsenhausenu, válku také přežil. O svých zážitcích Hugo Höllenreiner dnes
beseduje se studenty německých škol a v roce 2005 byly jeho vzpomínky
publikovány také knižně (Anja Tuckermann: Denk nicht, wir bleiben hier!).
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Práce asistentů pedagoga je ohrožena
V roce 1998 byly poprvé vyčleněny prostředky ze státního rozpočtu k hrazení
mzdových nákladů pedagogických asistentů, nejprve jen pro asistenty v
přípravných ročnících, později pro všechny pedagogické asistenty pracující
ve státních i nestátních školách. Od roku 2005 se tato funkce nazývá
asistent pedagoga a všichni asistenti pedagoga jsou pedagogičtí pracovníci.
Asistenti pedagoga jsou nápomocni jak pedagogům, tak žákům. V současné době
ale Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy zkoumá, jakým způsobem
vynakládá finanční prostředky na tuto pozici a hovoří se o dvojím
financování. Kritika se ozývá ze základních škol a situaci kritizuje i
Středočeský romský koordinátor Cyril Koky v rozhovoru s Ivetou Demeterovou.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Úřednice kontrolují byty na mosteckém sídlišti Chanov
Na mosteckém sídlišti Chanov bydlí většinou chudí a nezaměstnaní.
V domech chybí radiátory, trubky od stoupaček i celá okna a dveře. Teplá
voda na sídlišti neteče už sedm let. Vlastník bytů, mostecký magistrát,
přitom za opravy už zaplatil desítky milionů korun. Úřednice proto teď byty
pravidelně kontrolují. Více kolega Jan Beneš.
„Budeme se určitě zaměřovat na hrazení nájemného,“ upozornila před začátkem
kontroly úřednice mosteckého magistrátu Monika Levá.
Dále se zjišťovalo, jestli v domácnosti nežijí osoby neuvedené v nájemní
smlouvě, nebo v jakém stavu je zařízení bytu. Například jestli nechybí
radiátory, dveře nebo vodovodní baterie.
První na řadu přišel dům, kde jsou sociální byty. Nájemníci tady dostávají
smlouvy na tři měsíce, na oplátku musí platit nájemné, posílat děti do školy
a udržovat byt ve vzorném pořádku.
V jednom z kontrolovaných bytů žije 62letý Gejza Dubec se svou družkou,
která právě vytírala společnou chodbu domu. Gejza na rozdíl od některých
svých známých vzorně platí nájem a byt má v pořádku.
„Každý se stará sám o sebe a to, co si dělají oni, ať si dělají. Já se
snažím, abych bydlel řádně a v klidu. Dá se to zvládnout,“ vysvětlil.
Příbuzní jim závidí
„Všechno v bytě jsme viděli, že je v pořádku, akorát jsme řekli nájemníkům,
že mají připravenou novou nájemní smlouvu. Byt je udržovaný v pořádku,
čistotě, není tam nic zničeného,“ pochvalovala si po kontrole prvního bytu
úřednice Monika Levá.
Ve stejném domě, ale ve větším bytě žije s manželkou a dvěma dětmi 39letý
Koloman Kotlár. I on udržuje byt ve vzorné čistotě a platí včas nájemné.
Jeho příbuzní mu prý tak trochu závidí, že žije v domě s okny, koberci,
elektřinou a topením.
Koloman pracoval 18 let u technických služeb města, teď je bez práce. Podle
něj záleží na každém, jak se rozhodne. Kdo chce bydlet čistě a slušně, má
podle Kolomana šanci.
„Ono to záleží na lidech, jací jsou. I jiní Romové jsou na čistotu, snaží se
udržovat si byty a zase jiní Romové, většinou to jsou ti ze Slovenska, ti
přistěhovalci, ti si neváží věcí, tak si to ničí,“ přiblížil.
Švábi a chybějící okna
Kontrola pokračovala v typickém chanovském paneláku bez dveří, občas dokonce
i bez vnějších panelů a oken.Všude leží haldy odpadků a kolem se šíří
zápach.
Úřednice se nejdřív zaměřily na dvoupokojový byt, kde lezou po zdech švábi.
Ještě nedávno v něm přebývalo 15 lidí, na údajnou návštěvu totiž přijeli
Romové z Maďarska. Majitel bytu pan Šándor je ale na příkaz úřednic poslal
domů.
V dalším bytě žije žena se 14 dětmi, už delší dobu ale neplatí nájemné. Ženě
hrozí výpověď a dětem umístění do ústavu.
„Určitě to tam hrozí s tím, že ale my se snažíme ji v tom bytě udržet a
zařídit, aby se z dávek nájem platil, aby děti nemusely do žádného zařízení
jenom z důvodu neplacení nájmu,“ potvrdila Martina Kynclová z mosteckého
magistrátu.
Dluhy na nájemném a rabování v obecních bytech ovšem nejsou největším
problémem Chanova, shodují se úřednice. Tím jsou podle nich jednoznačně
drogy. Časté kontroly nájemních bytů jsou ale nezbytné.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Sekce pro lidská práva Úřadu vlády by měla být zachována
Sekce pro lidská práva Úřadu vlády by měla být zachována v takové podobě
jako doposud. V rozhovoru pro O Roma vakeren to řekla zmocněnkyně pro lidská
práva Monika Šimůnková. Původně se kvůli úsporám plánovalo přesun agendy
lidských práv na jednotlivá ministerstva. To se nelíbilo řadě neziskových
organizací i takzvanému krizovému štábu mladých Romů. Jeho členové poslali
minulý týden dokonce otevřený dopis premiérovi. Podrobnosti má Tomáš Bystrý.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Když dítě propadne drogám
Vyrůstala bez svého biologického otce, ale matka se jí ho snažila
vynahradit. Navíc měla všechno, na co si jen vzpomněla. Bohužel ale ani to
mnohdy nestačí. Zjištění, že právě vaše dítě bere drogy, je asi skutečně
krutá realita. Mnoho rodičů si to nechce připustit, i když občas na svém
dospívajícím dítěti zaznamenají nějaké změny. Příběh sledovala Iveta
Demeterová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za malou chvíli už bude 21 hodin, O Roma vakeren Vám přeje krásný večer,
anebo dobrou noc. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na
vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Mangav tumenge lači rači, likérem paš peste. Savorenge tumenge zor, bach the
sastpen.
Klidný sváteční večer vám přeje Iveta Demeterová.
| 
Hugo Höllenreiner se narodil v roce 1933 v Mnichově v rodině Romů ze
subetnické skupiny Sinti. Jeho otec i šest strýců se zabývali koňským
handlířstvím. V roce 1943 rodinu zatklo Gestapo a desetiletý Hugo byl
společně s pěti sourozenci, rodiči a dalšími rodinami mnichovských Romů
deportován do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Začátek války však pro
jeho rodinu ještě tak nevypadal tragicky – otec byl povolán do armády a pak
ještě 14 měsíců sloužil u letectva. Hugo Höllenreiner na tuto dobu vzpomíná
následovně:
Otec byl z armády propuštěn v roce 1943, protože si národní socialisté
všimli, že není pravý Němec. A také malý Hugo začal ve svém okolí pociťovat
problémy.
„V noci jsme přijeli na nádraží v Gütteru, přesunuli nás do vagónů pro
dobytek – řekl bych, že by se tam mohlo vejít tak 35 až 40 lidí, ale muselo
se nás tam nacpat asi 72 nebo 73. Sotva se tam dalo stát, nikdo nemohl
ležet, stáli jsme vedle sebe jako pastelky. Máma nás pevně držela, mně bylo
deset let a mému malému bratrovi tři roky, bylo nás šest sourozenců. Během
jízdy to bylo hodně zlé, nikdo se nemohl ani pohnout. Po dvou a půl dnech
jsme zpozorovali, že vlak brzdí. Při vystupování zastřelili bratrance mého
otce, protože v Osvětimi-Březince vyskočil z vlaku dřív, než jsme k tomu
dostali povel.“
Související články
Asistenti pedagoga jsou nápomocni jak pedagogům, tak žákům. V současné době
ale Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy zkoumá, jakým způsobem
vynakládá finanční prostředky na tuto pozici a hovoří se o dvojím
financování. Kritika se ozývá ze základních škol a situaci kritizuje i
Středočeský romský koordinátor Cyril Koky v rozhovoru s Ivetou Demeterovou.
„Budeme se určitě zaměřovat na hrazení nájemného,“ upozornila před začátkem
kontroly úřednice mosteckého magistrátu Monika Levá.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články