Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
A co vám dnes nabídneme? Řekneme Vám o zajímavém projektu I Romové jsou
Boží, který se představil v Ostravě, povídat si budeme o drogách s
ředitelkou Občanského sdružení Mise a připomeneme vám, že koncem loňského
roku vystoupil v Česku Pán ledu Jevgenij Pljuščenko.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Křesťanská víra způsobuje velké změny v životě romských komunit
Diecézní charita ostravsko-opavská má řadu zkušeností i s prací s romskými
klienty – k jejím projektům patří například známá Vesnička soužití nebo
Středisko sociální aktivizace Horizont. Navíc koncem minulého roku
uspořádala v Ostravě zajímavou výstavu, která ojedinělým způsobem
informovala o změně života Romů díky křesťanské víře. Pro velký zájem
veřejnosti a vysoké návštěvnosti, bude výstava letos k vidění i v dalších
městech České republiky. Více Jana Šustová.
Výstava s názvem I Romové jsou Boží představila změny, které do života
Romů přineslo přijetí víry v Boha. Její součástí byly nejen fotografie z
pěti východoevropských zemí, ale také prezentace romských výrobků a
doprovodný program s hudbou a vyprávěním, který vytvořili Romové z
východního Slovenska.
Miloš: „Když jsem ještě nebyl obrácený, byl jsem velký alkoholik,
hrál jsem na automatech. A na jednom festivalu v Čaklové se mě Bůh dotkl,
tam jsem prožil Boží lásku. A dnes Ti chci říct, jak Tě Bůh miluje!“
Takto vyprávěl svůj příběh Miloš, který navštěvuje Řeckokatolické
formační centrum Romů v Čičavě v okrese Vranov nad Topľou. Toto centrum od
roku 2005 pořádá bohoslužby pro Romy, provozuje chráněnou řezbářskou dílnu a
řadu dalších aktivit, z nichž některé vyjmenovává pater Martin Mekel:
„V rámci našeho centra vzniklo pět křesťanských kapel, které si i samy
skládají písně a samozřejmě je i nějakým způsobem vedeme. Také máme několik
divadelních klubů a ten nejkvalitnější z nich teď natáčel pro TV Lux takové
krátké divadelní scénky, které se jmenují Dveře do duše a které budete moci
vidět na TV Lux od nového roku 2013. K aktivitám, které děláme, patří také
takové vyučování pro muže a speciální pro ženy o postojích jedněch vůči
druhým i o zodpovědnosti vůči rodinám. A potom máme festival Festrom, který
je asi největším romským křesťanským festivalem na Slovensku a který
organizujeme také v našem areálu. Každoročně na něj přichází asi 800 Romů a
myslím, že postupně roste i kvalita a úroveň toho festivalu. Celý ten
management a všechny služby v rámci toho festivalu dělají přímo Romové.“
Výsledky práce Řeckokatolického formačního centra Romů na východním
Slovensku velmi nadchly pracovníky Diecézní charity ostravsko-opavské. Filip
Habrman ze Střediska sociální aktivizace Horizont je srovnává s českými
zkušenostmi z práce se sociálně vyloučenými Romy.
„Ta naše práce tady v Česku je rozvinuta po vzdělávací a sociální stránce,
ale co se týče víry, jsme úplně na začátku, nemáme řeholní sestry, nemáme
nic. A to je velký problém nejen pro děti, ale i pro dospělé, protože po
patnáctém roce věku ty děti začínají prakticky všechny brát drogy, začínají
rodit a po patnáctém roce věku rozvíjejí patologické jevy. Ale jak jsme
mohli vidět, na Slovensku je posun je daleko výš – na první místo staví víru
a až potom se rozvíjí ty sociální a vzdělávací systémy. Ty asi nejsou na
takové úrovni jako ty naše, které jsou na základě různých evropských
projektů, ale jsme jako by o parník pozadu...“
A Filip Habrman ještě prozrazuje, že z projektu I Romové jsou Boží
vznikne zhruba půlhodinový televizní dokument.
„Ten nápad něco takového uspořádat, ten film i výstavu, přišel po návštěvě
Slovenska, kde jsem byl i s týmem Horizontu. Viděli jsme něco, co nás
nadchlo, tak jsme se rozhodli, že vznikne i dokument, který bude jiný,
nebude to jen o historii a kultuře Romů, ale hlavně o té změně a o tom, co
nám může nabídnout. Ta první část je ze Slovenska s těmi hosty, kteří jsou
tady na výstavě, kde jsme natočili asi tři hodiny hrubého materiálu, máme
děj, jednak mezigenerační propast a jednak i víru, jak ji prožívají a jak se
mění. A pak ta druhá část je tady z výstavy, z toho se udělá celek, který
pak bude sestříhaný. Poslední část je odsud z České republiky, z Kunčiček,
kde je jedna z nejvyloučenějších lokalit v České republice, kde ta
koncentrace Romů je velká, tak tam ten dokument bude končit.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Jaká je současná drogová scéna
Primární prevence drogové závislosti je v současné době ve školství povinná
a žáci se s ní seznamují na všech základních a středních školách. Pražské
Občanské sdružení Mise se zabývá prevencí a terapií závislostí. Jaká je
současná drogová scéna, o tom si Iveta Durdoňová povídala s předsedkyní
sdružení Jarmilou Honsovou.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vystoupení krasobruslaře Jevgenije Pljuščenka doprovodila romská kapela
Andrepeste
Krasobruslařský fenomén Jevgenij Pljuščenko předvedl koncem prosince v Praze
po čtyřech letech svou exhibici, které tleskaly zaplněné tribuny Tipsport
Areny na pražském Výstavišti. V závěru, kdy atmosféra gradovala, se
představil také za doprovodu romské kapely Andrepeste. Kolega Jan Josef
Horváth zašel před vystoupením do muzikantské šatny, aby oslovil zpěváka
kapely Davida Krause a bubeníka Milana Šenkiho. A povídali si i o dalších
aktivitách kapely.
Dnes doprovázíte Vaší hudbou Jevgenije Pljuščenka, co to pro Vás znamená?
David Kraus: „Mně to přijde jako hezké spojení, že je to na stadionu
Sparta a já jsem vyrůstal na Letné, navíc on je Rus a Rusové jsou známí tím,
že mají rádi romskou muziku, tady kluci hrají často pro ruskou komunitu v
Karlových Varech, takže proto mě to napadlo a pořadateli se to líbilo.“
Milan Šenki: „My jsme se nemuseli skoro vůbec připravovat, tohle máme
secvičené.“
Stejně by asi posluchače zajímalo, jak reagoval pan Pljuščenko, když jste
mu řekli, že ho chcete doprovázet s romskou kapelou?
David Kraus: „Já si myslím, že oni s tím opravdu nemají problém.
Tato kultura je Rusům velmi blízká, na rozdíl od Čechů ji umí ocenit, nemají
ty předsudky, které mají Češi. Takže když jsme tam včera hráli, tak člověk z
ochranky byl úplně nadšený. Já jsem se s Pljuščenkem přímo nebavil, k němu
se jen tak nedostanete, že byste pokecali u piva – a navíc mluví rusky.“
Co Vy si o něm myslíte, pane Šenki?
Milan Šenki: „Tak je to osobnost, je to Mistr, má v sobě něco, co
lidi uchvátí. Takových lidí je málo. Mluvil jsem s jeho hlavním houslistou a
s hlavním manažerem a oni mají romskou hudbu rádi, je to pro ně tradiční
hudba, která se jim líbí a oni ji umí ocenit.“
Kolik času zabírá v jeho vystoupení Vaše hraní?
„Naše hraní zabírá asi pět minut, my jsme úplné grand finále - úplně po
konci ještě hrajeme a všichni jsou na ledě. Takže my v podstatě slízneme
úplně nejhezčí smetanu.“
A co chystáte nového?
David Kraus: „Chystáme romský repertoár, možná i trochu balkánský, v
romštině a já s nimi budu zpívat jejich písničky.
A na kdy se to chystá, pane Šenki?
Milan Šenki: „Tato kapela se dala dohromady asi tak před rokem,
rozjíždí se to pomalu, nechceme to nijak uspěchat. Chceme to hodně nacvičit,
zapracovat na sobě a příští rok už toho bude zase víc. Ať se nechá posluchač
překvapit.“
David Kraus: „Nejbližší akci máme teď v lednu, kdy budeme mít sraz
a budeme vybírat repertoár, pak bychom chtěli natočit nějaké nahrávky,
abychom o tom jenom nepovídali, ale měli konečně i nějaké promo materiály.
Takže to teď chystáme a pak se uvidí, co bude dál.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Romské ženy z Česka a ze Slovenska se domluvily na společné kampani proti
anticiganismu
Romské ženy čelí vícenásobné diskriminaci – jednak jako ženy ve společnosti,
jednak jako Romky. S diskriminací se setkávají i v samotné romské komunitě,
která je tradičně vysoce patriarchální. Manušnija – ženská skupina a součást
Občanského sdružení Slovo 21, se v Praze sešla spolu se slovenskou partnerskou
organizací, aby se domluvily na společném postupu. Dohodly se na
letní škole, kde by připravily kampaň proti anticiganismu. Podrobnosti má
Iveta Demeterová.
Ukázka se schůzky: „Připravily bychom společně kampaň na téma
anticiganismus s tím, že by probíhala ve stejném čase v českých a
slovenských městech.“
Setkání se zúčastnilo celkem 25 žen z Česka i ze Slovenska, hovořily o
společných problémech a také následném řešení. Sešly se ženy tří generací,
vzájemně si vyměňovaly své zkušenosti a konstatovaly, že emancipace je
nutná. Oslovila jsem Martinu Horváthovou, jednu ze zakladatelek Manushek.
„Dnešní setkání vzniklo na základě iniciativy slovenské partnerské
organizace Kultúrne združenie Rómov Slovenska. Oni měli projekt, v rámci
něhož přijeli do Čech vyměňovat si zkušenosti v oblasti práce s romskými
ženami a v oblasti genderové rovnosti. A o tom je právě to dnešní setkání.
Nejsou zde zastoupeny jenom naše dvě organizace, ale zúčastněné ženy jsou
zapojeny zase v dalších iniciativách, takže si říkáme, co se v které zemi
realizuje nebo realizovalo, co se osvědčilo nebo neosvědčilo a naším cílem
bude zkusit se domluvit na nějakém společném projektu do budoucna.“
Já se vrátím k tradici. Myslíte si, že na Slovensku je ten život více
zatížený těmi tradicemi, že ta žena má být doma, má se starat o děti a
manžel je ten, co se stará a nosí domů peníze?
„Ta dnešní debata nám ukázala, že tomu tak skutečně je, že přeci jenom na
Slovensku jsou tradice pevněji udržovány a že žena má skutečně nějaké
vymezené místo a role. Myslím si, že v Česku to máme o něco volnější,
ačkoliv tady jsou samozřejmě rodiny a rody, které mají pořád ten tradiční
přístup.“
Mezi přítomnými ženami byla i Ingrid Kosová z občanského sdružení Quo
vadis, která se emancipaci žen na Slovensku dlouhodobě věnuje. Jak sama
říká: „Vždy jsou potřeba informace.“ Zeptala jsem se jí, zda by její matka
nebo babička měly stejný názor na život romských žen a jestli by měly i tu
její odvahu?
„Určitě by odvahu měly, kdyby měly dostatek informací. Moje máma mi často
říká, když jí vyprávím o své práci, že kdyby měla tyto informace před 20-30
lety, tak by mnohé věci udělala jinak. A že jí dnes otvírám oči tím, o čem
mluvím, protože ona to tehdy nebrala jako něco atypického, ale jako něco
normálního, běžného, protože všechny ženy takto žijí.“
Byly Vaše maminka a babička zatíženy těmi tradicemi?
„Ano, určitě ano. Nejsou to jen tradice, ale i každodenní realita, ve které
žily a žádná žena, dokonce ani ženy z majoritní společnosti, se takovýmto
tradicím nevyhnuly. A jelikož neexistovaly takové vlaštovičky, které v
současné době vybíhají v podobě různých feministických organizací anebo
romských žen z neziskového sektoru, tak neměly ani proč se nad tím
pozastavovat, neměly dostatek informací, ani z médií nedostávaly informace,
že něco není v pořádku. Romské ženy bojují se stejnými problémy, bariérami,
už díky té skutečnosti, že jsou ženy ve společnosti, bez ohledu na to,
jakého jsou etnika. Etnicita ve spojení s romskou národností, diskriminací
je ještě víc znevýhodňuje. My jsme také diskriminované i přesto, že některé
z nás mají vysoké školy a doktoráty. Ale ženy, které žijí v segregovaném
prostředí maximální chudoby bez možnosti uniknout z komunity, to mají ještě
těžší.“
Máte dceru?
„Ano, mám dceru. Když se mé dcery ve škole zeptali, co by v životě chtěla,
tak řekla, že by chtěla dvě věci. Jedna věc je, aby Romové už nebyli chudí,
a druhá věc je, aby si všichni uvědomili, že i ženy mají svá práva. Na
osmileté děvče je to dobré, jsem na ní hrdá.“
Podporuje Vás také Váš manžel?
„Lhala bych, kdybych řekla, že rozumí úplně všemu, co dělám. Lhala bych,
kdybych řekla, že je úplně ztotožněný s tím, co dělám, a to hlavně kvůli
tomu, že často odcházím z domu a od svých dětí. On moc dobře ví, že i kdyby
mi něco zakazoval, tak si to stejně udělám po svém. A za ta léta už se to
naučil respektovat. Nevím, jestli to tak bude stále, nikdy nemůžeme říct:
Nikdy, ale musím ho pochválit, protože je schopen mnohem větších kompromisů
než mnoho jiných manželů žen, se kterými pracujeme.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za chvíli bude 21 hodin, O Roma vakeren s datem 5. ledna už patří minulosti.
Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu
a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Klidný večer vám přeje Jaroslav Sezemský.
|