Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu.

Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin.

"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00 hodin.

Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren

Výstava s názvem I Romové jsou Boží představila změny, které do života Romů přineslo přijetí víry v Boha. Její součástí byly nejen fotografie z pěti východoevropských zemí, ale také prezentace romských výrobků a doprovodný program s hudbou a vyprávěním, který vytvořili Romové z východního Slovenska.

Miloš: „Když jsem ještě nebyl obrácený, byl jsem velký alkoholik, hrál jsem na automatech. A na jednom festivalu v Čaklové se mě Bůh dotkl, tam jsem prožil Boží lásku. A dnes Ti chci říct, jak Tě Bůh miluje!“

Takto vyprávěl svůj příběh Miloš, který navštěvuje Řeckokatolické formační centrum Romů v Čičavě v okrese Vranov nad Topľou. Toto centrum od roku 2005 pořádá bohoslužby pro Romy, provozuje chráněnou řezbářskou dílnu a řadu dalších aktivit, z nichž některé vyjmenovává pater Martin Mekel:

„V rámci našeho centra vzniklo pět křesťanských kapel, které si i samy skládají písně a samozřejmě je i nějakým způsobem vedeme. Také máme několik divadelních klubů a ten nejkvalitnější z nich teď natáčel pro TV Lux takové krátké divadelní scénky, které se jmenují Dveře do duše a které budete moci vidět na TV Lux od nového roku 2013. K aktivitám, které děláme, patří také takové vyučování pro muže a speciální pro ženy o postojích jedněch vůči druhým i o zodpovědnosti vůči rodinám. A potom máme festival Festrom, který je asi největším romským křesťanským festivalem na Slovensku a který organizujeme také v našem areálu. Každoročně na něj přichází asi 800 Romů a myslím, že postupně roste i kvalita a úroveň toho festivalu. Celý ten management a všechny služby v rámci toho festivalu dělají přímo Romové.“

Výsledky práce Řeckokatolického formačního centra Romů na východním Slovensku velmi nadchly pracovníky Diecézní charity ostravsko-opavské. Filip Habrman ze Střediska sociální aktivizace Horizont je srovnává s českými zkušenostmi z práce se sociálně vyloučenými Romy.

„Ta naše práce tady v Česku je rozvinuta po vzdělávací a sociální stránce, ale co se týče víry, jsme úplně na začátku, nemáme řeholní sestry, nemáme nic. A to je velký problém nejen pro děti, ale i pro dospělé, protože po patnáctém roce věku ty děti začínají prakticky všechny brát drogy, začínají rodit a po patnáctém roce věku rozvíjejí patologické jevy. Ale jak jsme mohli vidět, na Slovensku je posun je daleko výš – na první místo staví víru a až potom se rozvíjí ty sociální a vzdělávací systémy. Ty asi nejsou na takové úrovni jako ty naše, které jsou na základě různých evropských projektů, ale jsme jako by o parník pozadu...“

A Filip Habrman ještě prozrazuje, že z projektu I Romové jsou Boží vznikne zhruba půlhodinový televizní dokument.

„Ten nápad něco takového uspořádat, ten film i výstavu, přišel po návštěvě Slovenska, kde jsem byl i s týmem Horizontu. Viděli jsme něco, co nás nadchlo, tak jsme se rozhodli, že vznikne i dokument, který bude jiný, nebude to jen o historii a kultuře Romů, ale hlavně o té změně a o tom, co nám může nabídnout. Ta první část je ze Slovenska s těmi hosty, kteří jsou tady na výstavě, kde jsme natočili asi tři hodiny hrubého materiálu, máme děj, jednak mezigenerační propast a jednak i víru, jak ji prožívají a jak se mění. A pak ta druhá část je tady z výstavy, z toho se udělá celek, který pak bude sestříhaný. Poslední část je odsud z České republiky, z Kunčiček, kde je jedna z nejvyloučenějších lokalit v České republice, kde ta koncentrace Romů je velká, tak tam ten dokument bude končit.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
29.11.2014	Evangelikální víra změnila život amerických Romů	Zprávy ze života Romů
22.02.2014	Nepít a makat, káže romské evangelium	Zprávy ze života Romů
07.09.2013	Církve jsou místem, kde soužití Romů a majority funguje dobře	O Roma Vakeren
01.09.2013	Věřící Romové v Česku	Zprávy ze života Romů
25.08.2013	Jak se věří za separační zdí?	Zprávy ze života Romů
11.08.2013	Romové se sešli na pouti ve slovenském Gaboltově	Zprávy ze života Romů
21.05.2013	Diecézní charita otevírá budoucnost mladým lidem ve Slezské Ostravě	Zprávy ze života Romů
19.04.2013	Ostravské Středisko sociální aktivizace Horizont má novou posilovnu	Zprávy ze života Romů
13.01.2013	„Romové jsou velmi hladoví po Bohu,“ říká řeckokatolický kněz	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
04.07.2015	Už devítileté děti mají zkušenosti s drogami	O Roma Vakeren
06.03.2014	Organizace Progressive oslaví deset let od založení benefičním koncertem v pražské Malostranské besedě	Zprávy ze života Romů
26.01.2013	Když dítě propadne drogám	O Roma Vakeren
19.01.2013	O projektu Drogy k životu nepotřebujeme	O Roma Vakeren
13.01.2013	Míra užívání drog u mládeže klesá	O Roma Vakeren
05.02.2011	Od třinácti let na drogách...	O Roma Vakeren
19.11.2010	Romský terénní program o. s. Sananim pomáhá toxikomanům	O Roma Vakeren
12.11.2010	Sananim bojuje proti závislosti na drogách	O Roma Vakeren
14.08.2009	Kontaktní centrum Most nabízí radu i pomoc	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Dnes doprovázíte Vaší hudbou Jevgenije Pljuščenka, co to pro Vás znamená?

David Kraus: „Mně to přijde jako hezké spojení, že je to na stadionu Sparta a já jsem vyrůstal na Letné, navíc on je Rus a Rusové jsou známí tím, že mají rádi romskou muziku, tady kluci hrají často pro ruskou komunitu v Karlových Varech, takže proto mě to napadlo a pořadateli se to líbilo.“

Milan Šenki: „My jsme se nemuseli skoro vůbec připravovat, tohle máme secvičené.“

Stejně by asi posluchače zajímalo, jak reagoval pan Pljuščenko, když jste mu řekli, že ho chcete doprovázet s romskou kapelou?

David Kraus: „Já si myslím, že oni s tím opravdu nemají problém. Tato kultura je Rusům velmi blízká, na rozdíl od Čechů ji umí ocenit, nemají ty předsudky, které mají Češi. Takže když jsme tam včera hráli, tak člověk z ochranky byl úplně nadšený. Já jsem se s Pljuščenkem přímo nebavil, k němu se jen tak nedostanete, že byste pokecali u piva – a navíc mluví rusky.“

Co Vy si o něm myslíte, pane Šenki?

Milan Šenki: „Tak je to osobnost, je to Mistr, má v sobě něco, co lidi uchvátí. Takových lidí je málo. Mluvil jsem s jeho hlavním houslistou a s hlavním manažerem a oni mají romskou hudbu rádi, je to pro ně tradiční hudba, která se jim líbí a oni ji umí ocenit.“

Kolik času zabírá v jeho vystoupení Vaše hraní?

„Naše hraní zabírá asi pět minut, my jsme úplné grand finále - úplně po konci ještě hrajeme a všichni jsou na ledě. Takže my v podstatě slízneme úplně nejhezčí smetanu.“

A co chystáte nového?

David Kraus: „Chystáme romský repertoár, možná i trochu balkánský, v romštině a já s nimi budu zpívat jejich písničky.

A na kdy se to chystá, pane Šenki?

Milan Šenki: „Tato kapela se dala dohromady asi tak před rokem, rozjíždí se to pomalu, nechceme to nijak uspěchat. Chceme to hodně nacvičit, zapracovat na sobě a příští rok už toho bude zase víc. Ať se nechá posluchač překvapit.“

David Kraus: „Nejbližší akci máme teď v lednu, kdy budeme mít sraz a budeme vybírat repertoár, pak bychom chtěli natočit nějaké nahrávky, abychom o tom jenom nepovídali, ale měli konečně i nějaké promo materiály. Takže to teď chystáme a pak se uvidí, co bude dál.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
11.01.2014	Kapela Andrepeste a její nové písně	O Roma Vakeren

Ukázka se schůzky: „Připravily bychom společně kampaň na téma anticiganismus s tím, že by probíhala ve stejném čase v českých a slovenských městech.“

Setkání se zúčastnilo celkem 25 žen z Česka i ze Slovenska, hovořily o společných problémech a také následném řešení. Sešly se ženy tří generací, vzájemně si vyměňovaly své zkušenosti a konstatovaly, že emancipace je nutná. Oslovila jsem Martinu Horváthovou, jednu ze zakladatelek Manushek.

„Dnešní setkání vzniklo na základě iniciativy slovenské partnerské organizace Kultúrne združenie Rómov Slovenska. Oni měli projekt, v rámci něhož přijeli do Čech vyměňovat si zkušenosti v oblasti práce s romskými ženami a v oblasti genderové rovnosti. A o tom je právě to dnešní setkání. Nejsou zde zastoupeny jenom naše dvě organizace, ale zúčastněné ženy jsou zapojeny zase v dalších iniciativách, takže si říkáme, co se v které zemi realizuje nebo realizovalo, co se osvědčilo nebo neosvědčilo a naším cílem bude zkusit se domluvit na nějakém společném projektu do budoucna.“

Já se vrátím k tradici. Myslíte si, že na Slovensku je ten život více zatížený těmi tradicemi, že ta žena má být doma, má se starat o děti a manžel je ten, co se stará a nosí domů peníze?

„Ta dnešní debata nám ukázala, že tomu tak skutečně je, že přeci jenom na Slovensku jsou tradice pevněji udržovány a že žena má skutečně nějaké vymezené místo a role. Myslím si, že v Česku to máme o něco volnější, ačkoliv tady jsou samozřejmě rodiny a rody, které mají pořád ten tradiční přístup.“

Mezi přítomnými ženami byla i Ingrid Kosová z občanského sdružení Quo vadis, která se emancipaci žen na Slovensku dlouhodobě věnuje. Jak sama říká: „Vždy jsou potřeba informace.“ Zeptala jsem se jí, zda by její matka nebo babička měly stejný názor na život romských žen a jestli by měly i tu její odvahu?

„Určitě by odvahu měly, kdyby měly dostatek informací. Moje máma mi často říká, když jí vyprávím o své práci, že kdyby měla tyto informace před 20-30 lety, tak by mnohé věci udělala jinak. A že jí dnes otvírám oči tím, o čem mluvím, protože ona to tehdy nebrala jako něco atypického, ale jako něco normálního, běžného, protože všechny ženy takto žijí.“

Byly Vaše maminka a babička zatíženy těmi tradicemi?

„Ano, určitě ano. Nejsou to jen tradice, ale i každodenní realita, ve které žily a žádná žena, dokonce ani ženy z majoritní společnosti, se takovýmto tradicím nevyhnuly. A jelikož neexistovaly takové vlaštovičky, které v současné době vybíhají v podobě různých feministických organizací anebo romských žen z neziskového sektoru, tak neměly ani proč se nad tím pozastavovat, neměly dostatek informací, ani z médií nedostávaly informace, že něco není v pořádku. Romské ženy bojují se stejnými problémy, bariérami, už díky té skutečnosti, že jsou ženy ve společnosti, bez ohledu na to, jakého jsou etnika. Etnicita ve spojení s romskou národností, diskriminací je ještě víc znevýhodňuje. My jsme také diskriminované i přesto, že některé z nás mají vysoké školy a doktoráty. Ale ženy, které žijí v segregovaném prostředí maximální chudoby bez možnosti uniknout z komunity, to mají ještě těžší.“

Máte dceru?

„Ano, mám dceru. Když se mé dcery ve škole zeptali, co by v životě chtěla, tak řekla, že by chtěla dvě věci. Jedna věc je, aby Romové už nebyli chudí, a druhá věc je, aby si všichni uvědomili, že i ženy mají svá práva. Na osmileté děvče je to dobré, jsem na ní hrdá.“

Podporuje Vás také Váš manžel?

„Lhala bych, kdybych řekla, že rozumí úplně všemu, co dělám. Lhala bych, kdybych řekla, že je úplně ztotožněný s tím, co dělám, a to hlavně kvůli tomu, že často odcházím z domu a od svých dětí. On moc dobře ví, že i kdyby mi něco zakazoval, tak si to stejně udělám po svém. A za ta léta už se to naučil respektovat. Nevím, jestli to tak bude stále, nikdy nemůžeme říct: Nikdy, ale musím ho pochválit, protože je schopen mnohem větších kompromisů než mnoho jiných manželů žen, se kterými pracujeme.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3